ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.216.2021:79
sp. zn. 8 As 216/2021 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: PRAGON s.r.o., se sídlem Imrychova 883/9,
Praha 4, zast. JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Nádražní 344/23, Praha 5,
proti žalovanému: 1) Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední inspektorát,
se sídlem Květná 15, Brno, 2) Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Inspektorát
v Praze, se sídlem Za Opravou 300/6, Praha 5, 3) Ministerstvo zemědělství, se sídlem
Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) “HABEAS CORPUS“,
se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, II) Unie příznivců Tradiční čínské medicíny, spolek,
se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, oba zast. JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem
Nádražní 344/23, Praha 5, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaných, o kasační
stížnosti žalobkyně a osob zúčastněných na řízení I) a II), proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 10. 6. 2021, čj. 15 A 50/2021 - 37,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamí t aj í .
II. Žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení I) a II) n emaj í právo na náhradu nákladů
řízení o kasačních stížnostech.
III. Žalovanému 1), 2) ani 3) se n ep ři zn áv á právo na náhradu nákladů řízení
o kasačních stížnostech.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně [dále „stěžovatelka a)] se před Městským soudem v Praze domáhala ochrany
před nezákonným zásahem správních orgánů. Ten spatřovala v tom, že přípravek označený jako
„Coriolus versicolor“ je jednak zapsán v tzv. systému RASFF (Rapid Alert System for Food and
Feed; Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva), jednak je tento přípravek považován
za potravinu nového typu (PNT, NP), přičemž je uveden v seznamu (katalogu) označeném jako
„Novel food catalogue“ (dále též „katalog“). Stěžovatelka a) v žalobě uvedla, že byla dopisem
žalovaného 3) ze dne 11. 11. 2013, čj. 40422/2013/OVZ, informována o skutečnosti,
že v aktualizovaném katalogu potravin nového typu byla zveřejněna složka Coriolus versicolor
jako složka potravin nového typu, přičemž následně došlo dne 6. 1. 2014 k zápisu
do systému RASFF. Vklad do RASFF ze dne 6. 1. 2014 byl proveden na základě pravomocného
rozhodnutí žalované 2) ze dne 11. 12. 2013, čj. SZPI/AA138-406/2013, které bylo následně
zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne 22. 6. 2017, čj. 8 A 28/2014 - 110-115, kde
vystupovala stěžovatelka a) jakožto žalobkyně a osoba zúčastněná na řízení I) [dále
jen „stěžovatel b)“] v pozici osoby zúčastněné na řízení. Podkladový akt pro vklad do RASFF
ze dne 6. 1. 2014 byl definitivně zrušen rozhodnutím žalované 2) ze dne 17. 7. 2019,
čj. SZPI/AF 182-76/2014, které nabylo právní moci dne 24. 7. 2019. Městský soud podanou
žalobu usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku odmítl. Stěžovatelka a), b) a osoba
zúčastněná na řízení II) [dále jen „stěžovatel c)“ a společně dohromady jen „stěžovatelé“]
se proti danému usnesení městského soudu brání kasační stížností.
[2] Městský soud se nejprve zabýval splněním podmínky včasnosti podané žaloby.
Projednávanou věc připodobnil věci řešené v usnesení rozšířeného senátu ze dne 13. 10. 2015,
čj. 7 As 107/2014 - 53, č. 3334/2016 Sb. NSS, záznamy do katastru nemovitostí, ve které soud
posuzoval provedení nebo neprovedení zápisu údajů o právních vztazích a jiných údajů
do katastru nemovitostí záznamem, přičemž dospěl k závěru, že tyto zápisy nejsou trvajícím
zásahem. Městský soud dále uvedl, že zápis provedený v katastru nemovitostí je v obecné rovině
posuzování jeho jednorázové povahy podobný zápisu údajů v katalogu a systému RASFF, jelikož
se jedná o jednorázově učiněný úkon (zásah) s účinky do doby, než je tento zápis případně
odstraněn (vymazán).
[3] Dle městského soudu se stěžovatelka a) nejpozději ke dni 24. 7. 2019, kdy nabylo právní
moci rozhodnutí zrušující podkladový akt k vkladu do RASFF, dozvěděla o nezákonném zásahu.
Subjektivní lhůta k podání žaloby tak uplynula dne 25. 9. 2019. Stěžovatelka a) však podala žalobu
až 6. 5. 2021. Stejně tak uplynula objektivní lhůta k podání žaloby, jelikož ta začala běžet
okamžikem, kdy k tvrzenému nezákonnému zásahu mělo dojít, tj. počínaje listopadem 2013,
pokud jde o zveřejnění složky Coriolus versicolor v katalogu, resp. od 6. 1. 2014, kdy došlo
k vložení Coriolus versicolor do systému RASFF.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření k ní a následné repliky
[4] Stěžovatelé v kasační stížnosti namítali, že i okolnosti splnění lhůt je třeba dokazovat.
Městský soud však žádné důkazy neprovedl. Pokud měl pochybnosti o dodržení objektivní
a subjektivní lhůty k podání žaloby, měl stěžovatelku a) vyzvat k upřesnění a doložení lhůt.
[5] Žalované správní orgány měly povinnost provést opravu v databázi RASFF a PNT (NP)
až po dni 17. 7. 2019. Běh objektivní lhůty je tak nutno vztáhnout až k tomuto datu, jelikož
se stěžovatelka a) domnívala, že správní orgány samy nápravu zjednají. Stěžovatel b) následně
z vlastní iniciativy prováděl šetření k plnění povinností státní správy. Teprve den 2. 4. 2021 (den
podání předžalobní výzvy) je nutno brát za počátek běhu subjektivní lhůty, neboť stěžovatelka a)
neměla povědomost a jistotu o tom, že žalovaní neopraví záznamy v daných databázích.
Stěžovatelka a) se logicky domnívala, že věc je ze strany žalovaných v řešení a že jim nějakou
dobu zjednání nápravy potrvá. Názor městského soudu by znamenal, že by na jakýkoliv správní
akt bylo nutno reagovat podáním správní žaloby.
[6] Městský soud nesprávně posoudil tvrzený zásah jako jednorázový. Jedná se však o dva
pokračující zásahy.
[7] Stěžovatelé dále namítali, že soud nijak neposoudil svou věcnou a místní příslušnost, což
bylo v žalobě namítáno.
[8] Soud nejednal s osobami zúčastněnými na řízení – stěžovatelem b) a c).
[9] Stěžovatelé rovněž namítali, že usnesení městského soudu je nepřezkoumatelné. Žalobní
skutky se také staly za nouzového stavu, městský soud se však opírá o judikaturu z období
před 12. 3. 2020.
[10] Žalovaný 3) ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se stěžovatelé účelově snaží tvrdit,
že nezákonný zásah spočíval v tom, že žalovaní neopravili zápis v roce 2019. Bylo nadbytečné,
aby se soud vyjadřoval ke všem uplatněným argumentům, jelikož žaloba nemohla být věcně
projednána. Stěžovatelka a) se nejpozději přípisem ze dne 11. 11. 2013 dozvěděla o domnělém
nezákonném zásahu. Stěžovatelku a) tížilo břemeno tvrzení a důkazní břemeno i k prokázání
včasnosti podané žaloby. Dle žalovaného 3) nebylo povinností žalovaných správních orgánů
opravit záznam v databázi RASFF a PNT, jelikož rozhodnutím ze dne 17. 7. 2019 byl zrušen
pouze jeden ze dvou podkladových aktů provedení záznamu.
[11] V replice k vyjádření žalovaného 3) stěžovatelé uvedli, že právní posouzení je na soudu
a to i v okamžiku, kdy skutkovému stavu může odpovídat více žalobních typů. Stěžovatelé dále
rekapitulovali skutkový stav věci před podáním žaloby a zopakovali část kasačních tvrzení.
Dle stěžovatelů bylo třeba nejprve zrušit veškerá rozhodnutí, o která se mohl zápis v RASFF
opírat a teprve po jejich zrušení bylo možno očekávat, že příslušný orgán státní moci zjedná
nápravu. Předčasně podaná žaloba by byla nepochybně odmítnuta pro nevyčerpání jiných
možností nápravy v původních řízeních. Jakmile stěžovatelka a) zjistila, že žalovaní změnu
v RASFF neprovedli, zahájila bez zbytečného odkladu právní kroky ke zjednání nápravy.
Před podáním žaloby však bylo nutno nejdříve vyjasnit, zda za zjednání nápravy odpovídají
národní orgány či orgány Evropské unie. Stěžovatelé zopakovali, že soud nejednal s přihlášenými
osobami zúčastněnými na řízení, nemohl zároveň postupovat dle §34 odst. 4 s. ř. s., jelikož
na skutkový stav bylo možno aplikovat více žalobních typů.
[12] V duplice k replice stěžovatelů žalovaný 3) uvedl, že v podané žalobě stěžovatelka a)
ke lhůtám k podání žaloby uvedla pouze to, že žalobu prohlásila za včasnou, avšak bez jakékoliv
argumentace. Zápis do RASFF je samostatným následkem kontroly provedené dne 2. 12. 2013,
není tedy následkem opatření uložených stěžovatelce a) v rámci dané kontroly. Samotný
přípravek „Coriolus versicolor“ však byl v databázi RASFF veden jako potravina nového typu již
před tímto datem, a to na základě zápisu č. 2013.CCZ, jež podalo Portugalsko.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[13] V případě odmítnutí žalobního návrhu přichází pro stěžovatele v úvahu z povahy věci
pouze kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005,
čj. 3 Azs 33/2004 - 98, č. 625/2005 Sb. NSS). Nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu
ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. může obecně spočívat v nesprávném posouzení právní
otázky soudem (např. aplikuje-li soud výluku ze soudního přezkumu, která na věc nedopadá),
nebo v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů, zejména skutkových
(např. odmítne-li soud podání pro opožděnost, ačkoliv rozhodné skutečnosti nezjistil), popřípadě
v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek, že došlo k odmítnutí
návrhu a tím i odmítnutí soudní ochrany, ač pro takový postup nebyly splněny podmínky
(rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2016, čj. 6 As 2/2015 - 128).
[14] Kasační soud se nejprve zabýval tvrzenými vadami nepřezkoumatelnosti.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet
i bez námitky, tedy z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu
je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti.
Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[15] Stěžovatelé v kasačních stížnostech pouze obecně tvrdili, že se městský soud dopustil
vady nepřezkoumatelnosti, aniž by specifikovali, v čem takovou vadu spatřují. Nejvyšší správní
soud proto pouze obecně přezkoumal usnesení městského soudu a dospěl k závěru, že se jedná
o rozhodnutí dostatečně odůvodněné bez jiných vnitřních vad, které by způsobovaly jeho
nepřezkoumatelnost.
[16] Stěžovatelé namítali, že skutkovému stavu může odpovídat více žalobním typům.
Judikatura správních soudů a Ústavního soudu dospěla k závěru, že soudy musí umožnit žalobci,
aby upravil žalobu na jiný žalobní typ, předtím než žalobu odmítnou pro nesprávnou volbu
žalobního typu (nález Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18, více viz body
14 - 21 rozsudku NSS ze dne 13. 8. 2020, čj. 6 Afs 61/2020 - 21, a rovněž tam citovanou
judikatura). To se však v projednávané věci nestalo. Městský soud neodmítl žalobu pro nesprávně
zvolený žalobní typ, ale pro opožděnost. Daná judikatura se tak na věc nevztahuje. Nehledě
na to, Nejvyšší správní soud je toho názoru, že žalobní typ byl zvolen správně. Dle kasačního
soudu je zjevné, že zápis (resp. následné vedení tohoto zápisu) do katalogu či výše uvedených
databází byl úkon činěný správním orgánem [ve smyslu legislativní zkratky uvedené v §4 odst. 1
písm. a) s. ř. s.], který může zasáhnout do veřejných subjektivních práv fyzických a právnických
osob. Dle §2 s. ř. s. poskytují v takovýchto případech ochranu soudy ve správním soudnictví.
Stěžovatelé nebrojí proti rozhodnutí správních orgánů (§65 s. ř. s.); nejedná se ani o nečinnost
správního orgánu (§79 s. ř. s.), jelikož dle žalobního tvrzení neměli žalované správní orgány
povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé či osvědčení; zjevně se nejedná o věc volební
či místního nebo krajského referenda (§88 a násl. s. ř. s.), nejedná se o věc politických stran
a hnutí (§94 s. ř. s.), o kompetenční spor (§97 s. ř. s.), o zrušení opatření obecné povahy (§101a
s. ř. s) ani o věc služebního poměru (§101e s. ř. s). Typově tak zbývá pouze žaloba
proti nezákonnému zásahu správního orgánu, jejíž podmínkou přípustnosti je její subsidiární
použití (§85 s. ř. s.). Jednání správních orgánů, které stěžovatelé popsali v kasační stížnosti,
dle soudu i odpovídá definici zásahu uvedené v §82 odst. 1 s. ř. s. – zápis do katalogu a databází
není rozhodnutím a zároveň jím mohly být fyzické či právnické osoby zkráceny na právech.
Pokud jsou stěžovatelé názoru, že se měl užít jiný žalobní typ, mohli minimálně tvrdit, jaký
žalobní typ měl být na věc užit. To ani v žalobě ani v kasační stížnosti neučinili.
[17] Dle Nejvyššího správního soudu tak byla projednávaná věc správně podřazena
pod žalobní typ ochrany před nezákonným zásahem. Před posouzením včasnosti podané žaloby
je dále nutné posoudit, o jaký typ nezákonného zásahu se jedná. Městský soud v napadeném
usnesení dospěl k závěru, že se jedná o jednorázový zásah s trvajícími účinky. Tento názor opřel
o usnesení rozšířeného senátu záznamy do katastru nemovitostí. Městský soud vysvětlil, proč
považuje toto usnesení rozšířeného senátu za přiléhavé i na nyní posuzovanou věc. Městský soud
tak uvedl argumentaci odůvodňující jeho názor. Stěžovatelé v kasační stížnosti pouze obecně,
bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění, uvedli, že se nejedná o jednorázový zásah, ale o dva trvající
zásahy. Tímto sice názor městského soudu sporují, ale nijak nereagují na jeho odůvodnění. Takto
obecné tvrzení však nelze považovat za přezkoumatelnou kasační námitku. Rozšířený senát
v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 - 58, č. 835/2006 Sb. NSS, uvedl následující:
„Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností,
k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným,
a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. […]
Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů
se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným,
a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Tyto závěry
rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti s tím, že důvody
musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel ovšem musí v kasační stížnosti
zásadně reagovat na argumentaci městského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou závěry, které
soud v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné. Nejvyšší správní soud není povinen
a ani oprávněn domýšlet za stěžovatele argumentaci, kterou by měli uvést. Jelikož stěžovatelé
dostatečně nenapadli názor městského soudu, je kasační soud povinen dále vycházet z relevantně
nezpochybněného závěru městského soudu, že se v projednávané věci jedná o jednorázový zásah
s trvajícími účinky, aniž by se mohl zabývat správností tohoto závěru.
[18] Nejvyšší správní soud se v návaznosti na toto východisko zabýval námitkou včasnosti
podané žaloby. K otázce včasnosti podání zásahové žaloby se rozsáhle vyjadřoval rozšířený
senát v rozsudku ze dne 21. 11. 2017, čj. 7 As 155/2015 - 160, č. 3687/2018, ve věci EUROVIA.
Tento rozsudek byl následně zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018,
sp. zn. ÚS 635/18, avšak to pouze z důvodu nesouhlasu s posouzením běhu objektivní
a subjektivní lhůty k podání žaloby proti trvajícím zásahům. Jak již bylo uvedeno, v nyní
posuzované věci musí kasační soud vycházet ze stěžovatelem relevantně nezpochybněného
z názoru městského soudu, že se nejedná o trvající zásah, ale o jednorázový zásah s trvajícími
účinky, proto z názorů rozšířeného senátu lze dále vycházet. Daný rozsudek rozšířeného senátu
je i přes jeho zrušení nadále v judikatuře NSS v rozsahu názorů, které nejsou v rozporu
s citovaným nálezem, přijímán (viz např. bod 30 rozsudku NSS ze dne 9. 9. 2021,
čj. 4 As 158/2021 - 45).
[19] Ve vztahu k počátku běhu subjektivní lhůty stěžovatelé v kasační stížnosti namítají,
že počala běžet dnem podání předžalobní výzvy 2. 4. 2021, neboť stěžovatelka a) neměla
povědomost a jistotu o tom, že žalovaní neopraví záznamy v daných databázích. Městský soud
naopak byl toho názoru, že subjektivní lhůta započala běžet nejpozději dne 24. 7. 2019,
kdy nabylo právní moci rozhodnutí zrušující podkladový akt k vkladu do RASFF.
[20] Rozšířený senát se v rozsudku EUROVIA věnoval běhu subjektivní lhůty u zásahové
žaloby. Uvedl, že „za počátek subjektivní lhůty je pak nutno označit okamžik, kdy se do sféry žalobce
dostanou takové informace, na jejichž základě mohl seznat, v čem jednání veřejné správy, jež má být nezákonným
zásahem, spočívá a že je zaměřeno proti němu. […] subjektivní lhůta však nemůže spočívat jen na přesvědčení
žalobce, odrážejícím se v jeho žalobním tvrzení, že se o rozhodných okolnostech dozvěděl v určitý okamžik, nýbrž
na objektivním zjištění, které rozhodné okolnosti to jsou a kdy se dostaly do sféry žalobce“. NSS v rozsudku
ze dne 29. 6. 2011, č. j. 5 Aps 5/2010 - 293, č. 2386/2011 Sb. NSS, uvedl, že „rozhodující je přitom
znalost žalobce o skutkových okolnostech, z nichž vyplývá konání či nekonání správního orgánu, v němž
je spatřován nezákonný zásah. Okamžik, kdy žalobce nabyl přesvědčení o tom, že předmětné konání či nekonání
správního orgánu naplňuje veškeré znaky nezákonného zásahu definované v §82 s. ř. s., není pro běh této lhůty
rozhodný.“
[21] Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že stěžovatelka a) se o tvrzeném
zásahu dozvěděla nejpozději nabytím právní moci rozhodnutí žalované 2) (24. 7. 2019), který
zrušil podkladový akt k vkladu do RASFF. Pokud by totiž měli opravdu na základě této
skutečnosti žalovaní povinnost vymazat příslušné zápisy, pak tak byli povinni učinit okamžitě,
jakmile se o dané skutečnosti dozvěděli. S ohledem na relevantně nezpochybněné východisko,
že se jedná o jednorázový zásah s trvajícími účinky, se pak nejpozději tímto dnem slovy
rozšířeného senátu stěžovatelka a) dozvěděla „v čem jednání veřejné správy, jež má být nezákonným
zásahem, spočívá“. Subjektivní lhůta k podání žaloby tak skončila dne 25. 9. 2019, jak uvedl městský
soud. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 10. 2021, čj. 8 As 147/2021 - 46, uvedl,
že „není přípustné, aby se subjektivní lhůta k podání zásahové žaloby odvíjela od vůle žalobce tak, jak nyní
stěžovatelka tvrdí. Stěžovatelka odvozuje počátek běhu lhůty od doručení informací od AOPK, o které
si zažádala 10 měsíců po tvrzeném zásahu. Stěžovatelka si stejně tak mohla tyto informace vyžádat okamžitě
po obdržení sdělení o neprodloužení stanoviska nebo např. i 22 měsíců po obdržení. Kdy tak skutečně učinila,
totiž není podstatné. Pokud by názor stěžovatelky byl správný, mohl by si žalobce v podstatě libovolně prodloužit
lhůtu k podání žaloby.“ Obdobně ani v nyní posuzované věci není rozhodné, kdy stěžovatel b)
prováděl šetření k plnění povinností správních orgánů, resp. kdy seznal, že již má dostatek
podkladů k podání předžalobní výzvy. Rozhodné totiž je, že nejpozději od 24. 7. 2019
stěžovatelka a) věděla o zrušení podkladového aktu k vkladu do RASFF, tedy dle vlastního
tvrzení, že nejpozději po tomto datu měly správní orgány provést opravu zápisu do katalogu
a databází.
[22] Stěžovatelé v kasační stížnosti rovněž rozporovali posouzení městského soudu ve vztahu
k počátku běhu objektivní lhůty. Touto námitkou se Nejvyšší správní soud již nezabýval, jelikož
to nebylo nutné. I kdyby totiž byly úvahy stěžovatelů ve vztahu k běhu objektivní lhůty správné
a lhůta tak neuplynula před podáním žaloby, nemohlo by to nic změnit na tom, že stěžovatelka a)
podala žalobu po uplynutí subjektivní lhůty, jak bylo vysvětleno v předchozích bodech tohoto
rozsudku. K odmítnutí žaloby totiž postačí, když marně uplyne i jen subjektivní lhůta.
[23] Stěžovatelé dále namítali, že pokud měl soud pochybnosti o dodržení lhůt, měl
stěžovatelku a) vyzvat k upřesnění a doložení lhůt. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
12. 8. 2010, čj. 7 Afs 63/2010 - 65, uvedl následující: „Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že je
povinností správního soudu, pokud dospěje oproti žalobci k závěru, že napadené rozhodnutí bylo doručeno
(oznámeno) žalobci v jiný den než v den jak bylo uvedeno v žalobě, a tato okolnost by měla mít za následek
odmítnutí žaloby pro opožděnost, umožnit žalobci vyjádřit se k této okolnosti a navrhnout na podporu svých
tvrzení důkazní prostředky. Teprve po té lze uvážit otázku včasnosti podané žaloby. Pokud tak krajský soud
neučiní a bez dalšího žalobu odmítne, tak jak to učinil v této věci, zatíží své řízení vadou, která ve svém důsledku
mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, resp. měla za následek, že o věci samé nebylo
vůbec rozhodováno. Usnesení o odmítnutí žaloby založené na takové vadě řízení před krajským soudem
Nejvyšší správní soud zruší pro jeho nezákonnost.“ Obdobně se Nejvyšší správní soud vyjádřil
též např. v rozsudcích ze dne 23. 9. 2010, čj. 5 Afs 31/2010 - 105, ze dne 27. 10. 2011,
čj. 6 Ads 123/2011 - 41, ze dne 31. 7. 2013, čj. 1 As 43/2013 - 22, ze dne 13. 8. 2015,
čj. 9 As 316/2014 - 36, ze dne 14. 1. 2016, čj. 9 As 244/2015 - 47. Smyslem tohoto požadavku
je nutnost poskytnout žalobci prostor k tomu, aby se vyjádřil k zásadním skutkovým okolnostem
před vydáním rozhodnutí a měl možnost soudu vyvrátit jeho předběžný názor o opožděnosti
žaloby. Jednalo se výlučně o situace, kdy žalobce v žalobě uvedl určité datum doručení
rozhodnutí, a soud ze správního spisu zjistil odlišné datum. Byl tak dán rozpor mezi tvrzením
účastníka a obsahem správního spisu, aniž by o této situaci žalobce věděl. Situace popisovaná
ve výše citované judikatuře v posuzované věci nenastala. Mezi stěžovateli a městským soudem
není sporu o tom, kdy nastaly tvrzené skutečnosti. Rozporný názor mají v tom, od kterého
okamžiku počítat počátek obou lhůt k podání žaloby, resp. která skutečnost zakládá počátek běhu
daných lhůt. Městský soud tak neměl povinnost umožnit stěžovatelce a), aby se k otázce
včasnosti vyjádřila, jelikož svůj názor ohledně okamžiku, od kterého měl počít běh obou lhůt, již
uvedla v podané žalobě. Městský soud vycházel ze skutkového děje, který popsala stěžovatelka a)
v žalobě, avšak dospěl k jinému právnímu názoru.
[24] Stěžovatelé namítali, že i okolnosti splnění lhůt je třeba dokazovat. Jak již bylo uvedeno,
v projednávané věci není sporný skutkový stav věci, který by bylo standardně nutné dokazovat
(pokud by např. neplynul ze správního spisu), ale právní posouzení. K přezkumu správnosti
právního názoru městského soudu slouží institut kasační stížnosti.
[25] Stěžovatelé namítali, že se městský soud nijak nevyjádřil k věcné a místní příslušnosti.
Městský soud se považoval za věcně i místně příslušného, jelikož věc nepostoupil jinému soudu.
V takovém případě neměl povinnost přímo v napadeném usnesení uvést, z jakého důvodu
zastává názor, že je příslušný k rozhodnutí o žalobě. Je zjevné, že věcná příslušnost městského
soudu byla dána (§7 odst. 1 s. ř. s.), jelikož projednávání zásahových žalob v prvním stupni
nepřísluší Nejvyššímu správnímu soudu. Dle §105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, použitelného v soudním řízení správním dle §64
s. ř. s., zkoumá soud místní příslušnost jen před vydáním rozhodnutí. I pokud by byl městský
soud místně nepříslušný, tato vada by byla zhojena vydáním rozhodnutí. Ostatně dle rozsudku
NSS ze dne 22. 2. 2007, čj. 2 Azs 156/2006 - 38, nedostatek místní příslušnosti krajského soudu,
který ve věci rozhodoval, namítaný až v kasační stížnosti, zásadně nezpůsobuje zmatečnost řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a není tak důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí.
Jde poukázat i na to, že sama stěžovatelka a) žalobu podala právě k městskému soudu, z čehož
lze usuzovat, že byla sama přesvědčená o tom, že městský soud byl místně a věcně příslušný.
[26] Stěžovatelé namítali, že soud nejednal se stěžovatelem b) a stěžovatelem c) jako s osobami
zúčastněnými na řízení. V rozsudku NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 34/2021, soud dospěl
k závěru, že v případě odmítnutí žaloby pro nepřípustnost dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
je bezpředmětné zabývat se případnou existencí osob zúčastněných na řízení, jelikož výsledek
rozhodnutí by byl totožný bez ohledu na možnou argumentaci těchto osob. Stejné závěry
je nutné vztáhnout i na odmítnutí žaloby z důvodu její opožděnosti dle §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. Městský soud tak neměl povinnost jednat či jakkoliv řešit existenci osob zúčastněných
na řízení, pokud žalobu odmítl.
[27] Obdobně jako v případě v kasační stížnosti namítané nepřezkoumatelnosti stěžovatelé
nijak blíže neodůvodnili jejich názor, dle kterého městský soud neměl vycházet z judikatury
z období před 12. 3. 2020. Tvrzení, že se skutky staly za nouzového stavu a proto soud nemohl
vycházet z judikatury z období „hlubokého míru“ je těžko uchopitelné. K tomu lze pouze
poznamenat, že specifickou situaci s pandemií covid-19 zákonodárce promítl do zvláštních
procesních pravidel stanovených zákonem č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění
dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené,
oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního
řádu. Ve vztahu ke správnímu soudnictví bylo možné požádat o prominutí úkonu i v případech,
ve kterých to zákon jinak vylučoval (§3 odst. 1 daného zákona).
IV. Závěr a náklady řízení
[28] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnosti
podle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[29] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatelé v soudním řízení úspěch neměli, proto dle uvedených ustanovení nemají právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovaným, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů řízení,
nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jejich úřední povinnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. prosince 2021
Petr Mikeš
předseda senátu