ECLI:CZ:NSS:2021:KONF.3.2020:14
sp. zn. Konf 3/2020 - 14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta
Bičáka, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Ing. Radovana Havelce, rozhodl
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné a Obvodním soudem pro
Prahu 2 na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2
pod sp. zn. 25 C 190/2019, o zaplacení částky 3.636,67 Kč s příslušenstvím: žalobkyně
TELECOM 21 CB s.r.o., IČ 25160681, se sídlem Lipenská 1681/38, České Budějovice,
zastoupená WÖLFL & POKORNÝ, společnost advokátů s.r.o., se sídlem Široká 15/8,
České Budějovice, a žalované EUROfasády s.r.o., IČ 02172178, se sídlem Bělehradská 568/92,
Praha 2,
takto:
I. P ř ís l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2
pod sp. zn. 25 C 190/2019, o zaplacení částky 3.636,67 Kč s příslušenstvím, je s ou d .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 9. 2019, čj. 25 C 190/2019-24,
se z r uš uj e .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 24. 3. 2020 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“) se Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“ či „navrhovatel“) domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb.
Spor vznikl podle názoru navrhovatele mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 2 (dále jen
„obvodní soud“) ve věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 25 C 190/2019.
[2] Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu, ze spisu ČTÚ sp. zn. ČTÚ-47 649/2019
a ze spisu obvodního soudu sp. zn. 25 C 190/2019, vyplynulo následující.
[3] TELECOM 21 CB s.r.o. (dále jen „žalobkyně“) podala dne 31. 7. 2019 k obvodnímu
soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení částky ve výši
3.636,67 Kč s příslušenstvím, a to za poskytnuté telekomunikační služby společnosti
EUROfasády s.r.o. (dále jen „žalovaná“), konkrétně za hovorné.
[4] Obvodní soud dne 19. 9. 2019 usnesením čj. 25 C 190/2019-24 řízení zastavil a rozhodl,
že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena ČTÚ. V odůvodnění uvedl, že v dané
věci se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení ceny telekomunikační služby podle zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“). Proto dospěl
k závěru, že „v tomto případě nemá pravomoc věc projednat, neboť se jedná o věc, která je zákonem
o elektronických komunikacích svěřena k rozhodování ČTÚ, ust. §129“.
[5] Dne 3. 12. 2019 vzala žalobkyně svůj návrh, na jehož „základě je u ČTÚ vedeno řízení pod
sp. zn. ČTÚ-47 649/2019-633/II-ChV, v plném rozsahu zpět“.
[6] ČTÚ podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu,
ve kterém uvádí, že nesouhlasí s názorem obvodního soudu. Navrhovatel vychází z konstantní
judikatury zvláštního senátu (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009-12, ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010-9 a ze dne 19. 8. 2014,
čj. Konf 10/2014-12), podle které je nutné kumulativně naplnit osobní i věcný předpoklad
pravomoci ČTÚ rozhodnout vzniklý spor, přičemž ČTÚ namítá, že v dané věci nebyl na straně
žalobce naplněn osobní předpoklad podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Navrhovatel dále poukazuje na skutečnost, že „žalobkyně není ani nebyla evidována jako podnikatel
v elektronických komunikacích, a neměla tudíž oprávnění poskytovat veřejně dostupné služby elektronických
komunikací ve smyslu §2 odst. 1 písm. o) zákona o elektronických komunikacích, ani zajišťovat veřejné
komunikační sítě“.
[7] ČTÚ závěrem svého podání navrhuje, aby zvláštní senát usnesením vyslovil,
že příslušným k vydání rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 25 C 190/2019 je soud a že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 9. 2019,
čj. 25 C 190/2019-24, se zrušuje.
[8] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání
rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah:
[9] Podle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. se podle tohoto zákona postupuje při kladných
nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen
„pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou: a) soudy a orgány moci výkonné, územní,
zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním
soudnictví.
[10] Z ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. plyne, že kompetenčním sporem je buď
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční
spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků (negativní kompetenční spor).
[11] V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Obvodní soud pro Prahu 2
i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný
zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.
[12] Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
[13] Podstatou kompetenčního sporu je otázka, zda žalobkyně v daném smluvním vztahu
vystupuje jako osoba vykonávající komunikační činnost ve smyslu zákona o elektronických
komunikacích, a tudíž zda je dána pravomoc navrhovatele rozhodnout ve věci, či zda
má o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 3.636,67 Kč s příslušenstvím z titulu
neuhrazeného hovorného rozhodnout soud.
[14] Zvláštní senát již v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, nebo v usnesení
ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010–9 (na které správně odkázal i navrhovatel), vysvětlil,
že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
[15] Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi
osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích
(zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací,
provozování přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou
elektronických komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí
„služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro
rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím
sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi
a poskytovanými službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají
zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.“
[16] Osoba účastníka pak musí splňovat charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona
o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím
veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba
uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou §2 písm. b) téhož zákona („uživatelem se rozumí
každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“).
[17] Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li
se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě;
povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích základní povinností účastníka, případně uživatele, veřejně dostupné služby
elektronických komunikací.
[18] Zvláštní senát se nejprve zabýval tím, zda byl naplněn osobní předpoklad podle §129
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem,
popřípadě uživatelem, na straně druhé.
[19] Ze spisu navrhovatele sp. zn. ČTÚ-47 649/2019, zvláštní senát zjistil, že na výzvu ČTÚ
o poskytnutí smlouvy, případně obchodních podmínek, na základě kterých poskytovala
žalobkyně žalované služby, jejichž úhrady se žalobkyně domáhá v návrhu na vydání
elektronického platebního rozkazu, žalobkyně uvedla pouze, že svůj návrh bere v plném rozsahu
zpět. Na obdobnou výzvu zvláštního senátu žalobkyně sdělila, že mezi žalobkyní a žalovanou
„nebyla uzavřena žádná smlouva v písemné ani ústní formě“ a že „obchod byl uskutečněn na základě obchodní
praxe a zvyklostí dlouhodobě vedených mezi žalobkyní a žalovanou“. Zvláštní senát proto vycházel
z faktur, které tvořily přílohu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu
(čj. EPR 175302/2019) které jsou součástí spisu navrhovatele.
[20] Z faktur vystavených žalobkyní za měsíc květen 2018 (č. VF681/1923) a červen 2018
(č. VF681/2350) vyplývá, že žalobkyně poskytovala žalované mobilní telekomunikační služby
společnosti T-Mobile, když v textu faktur žalobkyně uvedla: „Vážený zákazníku, fakturujeme Vám
přeúčtování hovorného T-Mobile …“; je to tedy žalobkyně, kdo je zákazníkem uvedené společnosti
operátora. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je podmíněn nezávisle existujícím smluvním
vztahem žalobkyně a operátora.
[21] Pro rozhodnutí kompetenčního sporu však zvláštní senát posuzoval pouze vztah mezi
žalobkyní a žalovanou. V posuzované věci není žalobkyně osobou aktivně poskytující sjednané
služby elektronických komunikací, neboť ona sama tyto služby žalované neposkytovala, nýbrž
jejich poskytnutí pouze zajišťovala (zprostředkovávala). Pokud by byl smluvní vztah žalobkyně
se společností T-Mobile ukončen, žalobkyně by nebyla schopna za nezměněných okolností
služby elektronických komunikací žalovanému dále poskytovat (srov. usnesení zvláštního senátu
ze dne 22. 2. 2018. čj. Konf 25/2017-13, ze dne 20. 10. 2015, čj. Konf 14/2015-14, ze dne
30. 11. 2017, čj. Konf 40/2017 – 14, nebo ze dne 20. 10. 2015, čj. Konf 11/2015-14).
[22] Rovněž žalovanou nelze považovat za účastníka podle §2 písm. a) zákona
o elektronických komunikacích, protože neuzavřela s podnikatelem poskytujícím veřejně
dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Pokud
by ve věci byla dána povinnost žalované plnit přímo na účet společnosti T-Mobile,
byť prostřednictvím žalobkyně, musel by mezi žalovanou a touto společností existovat právní
vztah. Zvláštní senát však existenci takového právního vztahu, jak je výše pojednáno, neshledal.
[23] Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna osobní podmínka podle §129
odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích.
[24] Vzhledem k tomu, že nebyl naplněn osobní předpoklad pro založení pravomoci ČTÚ
podle §129 odst. 1 věty první i druhé zákona o elektronických komunikacích, splnění věcné
podmínky podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích zvláštní senát již
neposuzoval (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 19. 3. 2013, čj. Konf 3/2013–12,
ze dne 20. 10. 2015, čj. Konf 11/2015-14 nebo ze dne 8. 3. 2016, čj. Konf 13/2015-13).
[25] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2
ze dne 19. 9. 2019, čj. 25 C 190/2019-24, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
[26] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Obvodní soud pro Prahu 2
pokračovat v řízení o podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. května 2021
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu