ECLI:CZ:NSS:2022:1.AFS.93.2021:31
sp. zn. 1 Afs 93/2021 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: J. Ch., zastoupený
Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem Údolní 388/8, Brno, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 3. 2019, č. j. 9040/19/5000-10470-700938, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2021,
č. j. 62 Af 33/2019 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n e má p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 17. 12. 2008,
č. j. 1030-08/2.2RV01-659/08/08200, poskytlo Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále
jen „poskytovatel dotace“) žalobci coby fyzické osobě dotaci v celkové maximální výši
11.550.000 Kč (55% způsobilých výdajů na realizaci projektu) v rámci operačního programu
„Podnikání a inovace“ na projekt „Zvýšení kapacity výroby firmy J. Ch. – PIERO“, č. projektu
2.2 RV01/659. Datum zahájení projektu bylo stanoveno na 1. 7. 2007 a jeho ukončení
na 30. 6. 2009, přičemž dotace byla vyplacena zpětně na základě uskutečněných a doložených
způsobilých výdajů (dle faktur, dodavatelských smluv a výpisů z účtu).
[2] Dne 10. 3. 2017 správce daně provedl místní šetření. V návaznosti na něj zahájil dne
24. 4. 2017 daňovou kontrolu. Zjistil, že žalobce porušil podmínky poskytnutí dotace, neboť
převedl práva a povinnosti vyplývající z rozhodnutí o poskytnutí dotace na jinou právnickou
osobu (obchodní společnost PIERO s.r.o.) bez souhlasu poskytovatele dotace; v žádosti o platbu
ze dne 20. 4. 2010 podané žalobcem a adresované poskytovateli uvedl číslo účtu
5004500400/5500, přičemž tento účet dne 1. 1. 2009 převedl na PIERO s.r.o.; v době přijetí
dotace žalobce již jako fyzická osoba nepodnikal s dotovaným majetkem, podnik převedl jako
nepeněžitý vklad, přijatá dotace v částce 11.121.044 Kč byla dne 7. 5. 2010 zaúčtována
v účetnictví PIERO s.r.o. Správce daně proto platebními výměry č. 2/2018 ze dne 11. 1. 2018,
č. j. 12542/18/3300-31473-702618, vyměřil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně
do Národního fondu ve výši 9.452.888 Kč, a č. 3/2018 ze dne 12. 1. 2018,
č. j. 12595/18/3300-31473-702618, žalobci vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně
do státního rozpočtu ve výši 1.668.157 Kč.
[3] Podle závěrů správce daně, se kterými se žalovaný v napadeném rozhodnutí ztotožnil,
žalobce jako příjemce dotace neoprávněně použil peněžní prostředky ve smyslu §3 písm. e)
zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů
(rozpočtová pravidla), ve znění rozhodném v relevantním období, a tím porušil rozpočtovou
kázeň dle §44 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Žalobce podle správních orgánů konkrétně porušil
podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace, a to níže uvedeným způsobem:
- podmínky uvedené v hlavě I čl. II odst. 1 písm. a) a b) tím, že nerealizoval projekt v souladu
se žádostí o poskytnutí dotace, která byla podkladem pro rozhodnutí o poskytnutí dotace,
a nezajistil prvotní financování projektu;
- podmínky uvedené v hlavě I čl. II odst. 2 písm. b) a c) tím, že neúčtoval pro celou dobu
realizace projektu o pořízeném majetku a výdajích souvisejících s projektem, nearchivoval
veškerou dokumentaci k projektu, a to z důvodu, že dne 1. 1. 2009 převedl podnik fyzické osoby
na PIERO s.r.o.;
- podmínky uvedené v hlavě I čl. II odst. 4 tím, že v průběhu realizace projektu ukončil svoji
podnikatelskou činnost (převedl podnik na právnickou osobu dne 1. 1. 2009), při níž je využíván
dlouhodobý hmotný majetek, jehož pořizovací cena byla zahrnuta do způsobilých výdajů
projektu;
- podmínky uvedené v hlavě I čl. IV odst. 3 a 5 tím, že písemně nepožádal o změnu rozhodnutí
o poskytnutí dotace prostřednictvím eAccountu před termínem převodu podniku na právnickou
osobu dne 1. 1. 2009 a neinformoval včas písemně poskytovatele o změnách svého
majetkoprávního postavení, nejpozději však do 15 dnů od doby, kdy nastala rozhodná
skutečnost;
- podmínky uvedené v hlavě I čl. IV odst. 6 tím, že neoprávněně převedl práva a povinnosti
vyplývající z rozhodnutí o poskytnutí dotace na jiný subjekt. Poskytovatel dotace k tomu nedal
souhlas a nebyl vystaven žádný dodatek k rozhodnutí o poskytnutí dotace;
- podmínky uvedené v hlavě II čl. I odst. 1 tím, že dlouhodobý majetek
dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, u něhož výdaje na pořízení jsou zahrnuty
do způsobilých výdajů projektu, převedl již v době realizace projektu na jiný subjekt
bez písemného souhlasu poskytovatele.
II. Řízení před krajským soudem
[4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu. V ní zejména uvedl, že všechna
pochybení jsou mu přičítána právě proto, že převedl práva a povinnosti z rozhodnutí
o poskytnutí dotace, bez souhlasu poskytovatele dotace, na obchodní společnost PIERO s.r.o.
Žalobce však nic nepřeváděl, ale toliko svůj podnik vložil jako nepeněžitý vklad do výše uvedené
společnosti. Došlo k přechodu ze zákona; to zákon ani rozhodnutí o poskytnutí dotace
nezapovídá. Poskytovatel dotace si byl všech pro věc rozhodných skutečností vědom
již při poskytování dotace (po vkladu do společnosti PIERO s.r.o.), a poskytnutí dotace proto
žalobce vnímá jako konkludentní souhlas s jeho postupem.
[5] Žalobce dále doplnil žalobu. V doplnění zdůraznil, že ke stanovení výše odvodu
za porušení rozpočtové kázně došlo toliko za formální pochybení, bez zkoumání toho,
zda byl naplněn účel dotace. Novelou rozpočtových pravidel č. 465/2011 Sb., došlo k přidání
ustanovení §14a až 14d, které výslovně připouští změny ve vlastnické struktuře příjemců dotací,
a to i bez souhlasu poskytovatelů dotací. Novelizace dopadá také na žalobce, nejméně v rovině
legitimního očekávání ohledně možnosti změny majetkové struktury. Žalobce pochybil
tím, že změnu v majetkové struktuře neoznámil, nikoliv tím, že ji provedl. Navíc přechod práva
a povinností nebyl zakázán; poskytovatel dotace jej měl akceptovat. Společnost PIERO s.r.o. byla
ve vlastnictví žalobce, jeho manželky a syna, tedy fakticky subjektů, které měly i majetkoprávní
vztah k převáděnému podniku. Uložená výše odvodu byla zcela nepřiměřená, neboť mezi jinými
nebyly zohledněny všechny relevantní okolnosti věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 9. 2014, č. j. 2 As 106/2014 - 46). Žalobce toliko nezajistil souhlas se změnou
rozhodnutí o poskytnutí dotace, což v důsledku vedlo k odvodu ve výši 100 % poskytnuté dotace
(byť zprostředkovatel dotace – Agentura Czechinvest – souhlas s čerpáním dotace společností
PIERO s.r.o. fakticky udělila). Ostatně i poskytovatel dotace k dotazu Policie ČR sdělil,
že společnost PIERO s.r.o. by na dotaci „dosáhla“.
[6] V replice žalovaný poukázal na veřejnoprávní povahu rozhodnutí o poskytnutí dotace,
která vylučuje, aby podmínky dotace plnila společnost PIERO s.r.o. Agentura Czechinvest
nebyla příslušná měnit rozhodnutí o poskytnutí dotace a její údajný souhlas jako
zprostředkovatele dotace je proto irelevantní. Žalobce porušil podmínky dotace natolik závažným
způsobem, že nebylo možno podmínky projektu splnit. Uložení nižší výše odvodu tak nebylo
na místě. Závěrem žalovaný poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 5. 2018, č. j. 2 Afs 366/2017 - 33, a ze dne 19. 7. 2018, č. j. 7 Afs 172/2018 - 40.
[7] Krajský soud žalobu zamítl. Předně uvedl, že žalobce uzavřel veřejnoprávní smlouvu, jejíž
podmínky akceptoval. Podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace nelze prostřednictvím
soukromoprávního jednání měnit. Žalobce nepožádal o změnu podmínek předem (žalobce
podnik na PIERO s.r.o. převedl dne 1. 1. 2009 a žádost o změnu podmínek poskytnutí dotace
podal teprve dne 16. 3. 2010) a poskytovatel dotace ke změně podmínek dotace žalobci neudělil
souhlas (srov. zamítavé stanovisko poskytovatele dotace ze dne 30. 3. 2010 k žádosti ze dne
16. 3. 2010 o změnu rozhodnutí z důvodu převodu práv). I přes uvedené skutečnosti žalobce
následně dne 20. 4. 2010 vlastním jménem požádal o platbu (zaslání prostředků) dotace na účet
příjemce (?) dotace; v žádosti o platbu je uveden jako příjemce dotace žalobce,
a je zde identifikován stejným způsobem, jako v rozhodnutí o poskytnutí dotace; současně v této
žádosti neuvedl, že by dotace měla být poukázána PIERO s.r.o. na její účet. V době, kdy žalobce
o platbu žádal, byl již podnik převeden na PIERO s.r.o. Žalobci tak nesvědčí ani legitimní
očekávání, neboť o dotaci žádal sám (nikoliv PIERO s.r.o.) dle podmínek rozhodnutí
o poskytnutí dotace a potom, co nebyl udělen souhlas se změnou smlouvy. V projednávané věci
navíc nešlo jen o změnu majetkoprávního postavení. Žalobce ukončil svou podnikatelskou
činnost a bez souhlasu poskytovatele dotace převedl dlouhodobý majetek na PIERO s.r.o., čímž
rovněž porušil podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace.
[8] Na případ žalobce nedopadá ani novelizace rozpočtových pravidel. Účinnost novely
nastala dne 30. 12. 2011, proto žalobce nemohl ani s odkazem na její obsah nabýt legitimní
očekávání ohledně uvedené dispozice se svým majetkem. Nadto se úprava v žalobcem
odkazovaných §14a až 14d rozpočtových pravidel týká příjemce dotace nebo návratné finanční
výpomoci, který má právní formu obchodní společnosti nebo družstva, což žalobce není,
a aby příjemce dotace mohl postupovat uvedeným způsobem, je i v takovém případě třeba,
aby poskytovatel dotace tuto žádost posoudil a schválil.
[9] Za irelevantní považoval krajský soud rovněž argument, že žalobcův podnik
byl ve společném jmění manželů s případnými dědickými právy žalobcova syna, a že společnost
PIERO s.r.o. byla do prosince 2012 ve vlastnictví žalobce, jeho manželky a syna; uvedené
nemůže ničeho změnit na tom, že žalobce převedl podnik na společnost PIERO s.r.o., přestože
k tomu neobdržel předchozí souhlas poskytovatele dotace, a následně sám zažádal o platbu
dotace. Nejde o pouhé formální porušení podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace
s tím, že účel dotace byl splněn. V tomto ohledu je i nerozhodné tvrzení o závěrech
poskytovatele dotace vyjádřených v dopise adresovaném Policii ČR stran případného splnění
podmínek poskytnutí dotace i společností PIERO s.r.o.
[10] Ohledně námitky nepřiměřené výše uloženého odvodu krajský soud neshledal její
předobraz ani v hrubých rysech v uplatněných žalobních bodech. Jedná se proto o argumentaci
uplatněnou až v doplnění žaloby po uplynutí zákonné lhůty k formulaci žalobních bodů
(námitek) dle §71 odst. 2 ve spojení s §72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“).
III. Kasační řízení
[11] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Podle něj došlo
v souladu se zákonem k přechodu práv a povinností a naplnění účelu dotace (byl pořízen
automatický printer-slotter a poloautomatická šička kartonů, které od roku 2010 fungují a vedly
k rozvoji podnikání v regionu). Stěžovatel toliko porušil svou informační povinnost stran
majetkových a formálně-právních změn. O nich informoval opožděně, přičemž ty nepodléhaly
souhlasu poskytovatele dotace dle čl. IV odst. 5 rozhodnutí o poskytnutí dotace.
[12] Krajský soud se dále dle stěžovatele odchýlil od judikatury Nejvyššího správního soudu
a Ústavního soudu v otázce srozumitelnosti vymezených dotačních podmínek a v souvislosti
s přepjatým formalismem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2006,
sp. zn. III. ÚS 283/96 či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014,
č. j. 5 Afs 90/2012 - 33, a ze dne 10. 10. 2014, č. j. 4 As 117/2014 - 39); od judikatury prvně
uvedeného soudu v otázce proporcionality výše odvodů (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 7. 2008, č. j. 9 Afs 202/2007 - 68, a ze dne 30. 10. 2018,
č. j. 1 Afs 291/2017 - 33). Podmínky stanovené dotačním titulem nebyly stanoveny natolik určitě
a srozumitelně, aby bylo zřejmé, že se stěžovatel svým jednáním může dopustit porušení
podmínek dotačního titulu. Porušení dotačního titulu navíc nedosahovalo takové intenzity,
aby byl vyměřen sankční odvod (a jeho výše byla zjevně nepřiměřená), jelikož byl zcela naplněn
účel dotačního titulu.
[13] Ve světle výše uvedeného stěžovatel dále setrval na tvrzení, že porušení dotačního titulu
spočívalo toliko ve formálním pochybení. Nebylo ani jasné, zda byl souhlas vůbec potřebný.
Navíc mu byl souhlas udělen Agenturou Czechinvest, v čemž spatřuje dobrou víru. Bez významu
není ani to, že poskytovatel dotace k dotazu Policie ČR uvedl, že i společnost PIERO s.r.o.
mohla na dotační titul „dosáhnout“.
[14] Všechna další „pochybení“, tj. vytýkaná porušení rozpočtové kázně, spočívají výlučně
v primárním pochybení ohledně vkladu podniku do společnosti PIERO s.r.o., přičemž stěžovatel
následně logicky nemohl účtovat o dotaci, archivovat dokumenty atd.
[15] Snahou stěžovatele bylo, aby v důsledku vkladu podniku do společnosti PIERO s.r.o.
došlo k tomu, že všechny tyto povinnosti bude plnit společnost PIERO s.r.o., neboť
byl přesvědčen, že vkladem podniku dojde k přechodu práv a povinností z přidělené dotace
a společnost PIERO s.r.o. bude jako faktický příjemce dotace plnit všechny povinnosti
z rozhodnutí o dotaci. Společnost PIERO s.r.o. skutečně práva a povinnosti z předmětné dotace
přijala a veškeré podmínky plnila (dodržení účelu dotace, dotovaná oblast, účetnictví, archivace
apod.).
[16] Pro výše uvedené navrhuje zrušit rozsudek krajského soudu i napadené rozhodnutí
žalovaného a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Kasační stížnost je včasná, projednatelná, přípustná a stěžovatel je řádně zastoupen
advokátem. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[18] Kasační stížnost není důvodná.
[19] Nejvyšší správní soud v dnes již letitém rozsudku ze dne 21. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 58/2005 - 90, stanovil, že „by bylo zcela proti smyslu poskytování dotací podřazovat je režimu
občanskoprávnímu […]. Zatímco v občanskoprávních vztazích jsou jejich účastníci v zásadně rovném postavení,
při poskytování dotací ze státního rozpočtu je zachováno vrchnostenské postavení poskytovatele dotace. Z tohoto
jeho postavení (na rozdíl od postavení účastníka občanskoprávních vztahů) plyne, že může autoritativně
rozhodovat o podmínkách poskytnutí dotace, které jsou předmětem jednání mezi ním a příjemcem dotace pouze
v té míře, jak stanoví zákon, či – v těchto zákonných limitech – jak stanoví sám poskytovatel dotace. Záleží
pak na příjemci dotace, zda tyto podmínky akceptuje. Samotným smyslem aktu přijetí dotace totiž je, že příjemce
přijímá určité dobrodiní ze strany státu a jakousi protiváhou tohoto dobrodiní není – jako je tomu ve vztazích
občanskoprávních, či obecněji soukromoprávních – jeho protiplnění ve prospěch poskytovatele dotace, ale právě
akceptace podmínek, za nichž je dotace přijímána. Pokud tedy stěžovatel přijal dotaci a pokud se podařilo
žalovanému, respektive správci daně prokázat, že stěžovatel byl seznámen s podmínkami poskytnutí dotace,
pak byl stěžovatel těmito podmínkami vázán v té podobě, v jaké s nimi byl seznámen.“
[20] K tomu Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 9. 2017, č. j. 6 Afs 1/2017 - 27,
dodal, že „[s]právní soudy ani daňové orgány nemají pravomoc zpětně měnit kritéria poskytnuté dotace. Pokud
poskytovatel dotace stanovil pravidla pro výpočet odvodu za porušení rozpočtové kázně a příjemce dotace
na ně přistoupil, nemůže následně požadovat, aby tyto podmínky nebyly dodrženy, byť to je pro něj nevýhodné.
Primárně to byl totiž on, kdo nesplnil podmínky dotace, za což musí nést odpovědnost v podobě odvodu
za porušení rozpočtové kázně.“
[21] Jinými slovy pro dotace zejména platí, co je psáno, to je dáno.
[22] V čl. IV odst. 5 rozhodnutí o poskytnutí dotace je jasně a srozumitelně stanoveno,
že příjemce dotace (stěžovatel) je povinen o změnách svého majetkoprávního
a formálně-právního postavení písemně předem informovat poskytovatele dotace, přičemž tyto
změny nesmí porušovat jiné body podmínek [např. ukončit svou podnikatelskou činnost po dobu
5 let (pro malé a střední podnikatele po dobu 5 let)]. V čl. IV odst. 6 uvedeného rozhodnutí
se konstatuje, že příjemce není oprávněn převést práva a povinnosti vyplývající z rozhodnutí
o poskytnutí dotace na jiný subjekt. To lze toliko se souhlasem poskytovatele dotace v případě
zvláštního zřetele hodným a se stanovením podmínek převodu. Ke znění jednotlivých
porušených článků podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace srov. body 22 až 28 rozsudku
krajského soudu. Ostatně ke shodnému výsledku dospěly v této věci i trestní soudy (viz níže).
[23] Z výše parafrázovaného obsahu obou odstavců je zjevné, že stěžovatel nemohl
bez předchozího souhlasu práva a povinnosti z rozhodnutí o poskytnutí dotace (resp. vlastnictví
nabytého na jejím základě) zcizit ani převodem ani přechodem, aniž by dále nepokračoval
v podnikatelské činnosti či dodržel všechny podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace;
což se v projednávané věci nestalo. Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známa
existence rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1176/2019, kterým
byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinů dotačního podvodu a poškozování finančních
zájmů EU, jichž se dopustil jednáním, které, resp. jehož důsledky v oblasti daňové odpovědnosti
za porušení rozpočtové kázně jsou na stejném skutkovém základě nyní předmětem soudního
přezkumu v posuzované věci (k dodržení podmínek dotace ostatně srov. bod [28] a násl. tohoto
rozsudku).
[24] Navíc to, co stěžovatel opakovaně označuje jako „přechod“ práv a povinností,
tedy nabytí práv a povinností (vlastnictví) na základě právních skutečností, které nejsou projevem
vůle, se soudu naopak jeví převodem práv a povinností. Práva a povinnosti (podnik) byly
ze stěžovatele na společnost PIERO s.r.o. převedeny na základě smlouvy o nepeněžitém vkladu
ze dne 1. 1. 2009 (stěžovatel neprokázal, ani netvrdil opak), tedy skutečností závislou na vůli
stěžovatele (nikoliv rozhodnutím soudu či správního orgánu, dědictvím či jiným titulem
pro přechod práva a povinností), resp. jsoucí jejím projevem (k tomu srov. i bod [18] citovaného
trestního rozsudku Nejvyššího soudu).
[25] V této souvislosti není relevantní ani námitka existence dobré víry stěžovatele. Podmínky
ve smlouvě o poskytnutí dotace byly stran přechodu i převodů práv jednoznačné, včetně nutnosti
vyžádat si předchozí souhlas poskytovatele dotace (nikoliv zprostředkovatele – Agentura
Czechinvest). Informace o relevantních změnách se také oznamovaly poskytovateli dotace,
nikoliv jejímu zprostředkovateli.
[26] Krajský soud k výše uvedenému správně vylíčil, že stěžovatel v podání v elektronické
aplikaci eAccount dne 16. 3. 2010 uvedl, že v listopadu 2009 byl právně proveden převod (vklad
podniku) na PIERO s.r.o., a dále konstatoval, že žádá o změnu podmínek rozhodnutí;
sám tedy uvedené podání formuloval jako žádost o změnu podmínek rozhodnutí.
[27] Stěžovatel tak jednak nepožádal o změnu podmínek předem (podnik na PIERO s.r.o.
převedl dne 1. 1. 2009 a žádost o změnu podmínek poskytnutí dotace podal až dne 16. 3. 2010)
a poskytovatel dotace ke změně podmínek dotace žalobci neudělil souhlas (viz zamítavé
stanovisko poskytovatele dotace ze dne 30. 3. 2010, který uvedl, že stanovisko ke stěžovatelově
žádosti ze dne 16. 3. 2010 o změnu rozhodnutí z důvodu převodu práv jeho firmy jako příjemce
dotace na PIERO s.r.o. je zamítavé z toho důvodu, že se nejedná o právní nástupnictví). I přes
uvedené stěžovatel o několik týdnů později, dne 20. 4. 2010, vlastním jménem požádal o platbu
prostředků dotace na účet dotace (účet č. 5004500400/5500 vedený u Raiffeisenbank, a.s.);
v žádosti o platbu je uveden jako příjemce dotace stěžovatel, a je zde identifikován stejným
způsobem, jako v rozhodnutí o poskytnutí dotace; současně v této žádosti neuvedl, že by dotace
měla být poukázána na účet společnosti PIERO s.r.o. V době žádosti o výplatu dotace již přitom
„podnik“ převedl na PIERO s.r.o. jako nepeněžitý vklad, jehož součástí bylo mimo jiné strojní
zařízení pořízené žalobcem v roce 2008 v rámci realizace projektu (což zdůraznil i Nejvyšší soud
ve skutkové větě svého rozsudku).
[28] Pro výše uvedené pak nelze v žádném případě uvažovat o konkludentním schválení
jednání stěžovatele (ve smyslu splnění oznamovací povinnosti a povinnosti obdržet souhlas
poskytovatele k převodu práv a povinností na jinou osobu) či existenci legitimního očekávání.
[29] Stěžovatel jako fyzická osoba bez předchozího písemného souhlasu poskytovatele dotace
převedl dotační titul (práva a povinnosti k poskytnuté dotaci) na právnickou osobu -obchodní
společnost s ručením omezeným. Již tím došlo k zásadnímu porušení povinností, jemuž
dle čl. VIII. odst. 1 podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace odpovídá odvod ve výši celkové
částky dosud vyplacené dotace (odvod v plné výši poskytnuté dotace - 100 %). Dotace se dostala
zcela mimo dispozici jejího příjemce ještě před jejím vyplacením (k nemožnosti převádět
veřejnoprávní smlouvy srov. zejména body [30] a [32] rozsudku ze dne 26. 10. 2021,
č. j. 6 Afs 20/2020 - 48). Bylo proto zřejmě na místě ji ani nevyplácet (k čemuž by ani nedošlo,
nebýt trestněprávního jednání stěžovatele popsaného v rozsudku sp. zn. 5 Tdo 1176/2019)
a odvod ve výši celé vyplacené dotace tak byl zjevně přiměřený a v souladu se smyslem procesu
poskytování dotací obecně – poskytnout je konkrétnímu žadateli (příjemci) k jeho žádosti.
Za této situace nyní kasační soud nenachází místo pro posuzování naplnění účelu poskytnuté
dotace a případně i posouzení navazující otázky přiměřenosti uloženého odvodu; dotace totiž
neměla být vůbec poskytnuta.
[30] Pro dotace je charakteristické, že nejsou poskytovány komukoli, na cokoli a v neomezené
výši. Jde o vzácný statek, a proto zacházení s ním je po právu veřejnoprávně přísně regulováno.
Podmínky v dané věci byly jasně a srozumitelně formulovány, stěžovatel s nimi byl předem
seznámen a akceptoval je. Pokud ve svém podnikatelském životě hodlal činit následně
rozhodnutí co do změny ekonomické a právní podstaty svého „byznysu“, bylo nezbytné,
aby i v takové situaci postupoval podle stanovených dotačních podmínek a včas učinil směrem
k poskytovateli dotace příslušné kroky a vyčkal na jeho reakci před případným čerpáním dotace.
To se nestalo, přestože z ničeho nevyplývá, že se tak stát nemohlo. Krajský soud věc posoudil
správně, zamítl-li žalobu, s jeho závěry se kasační soud ztotožňuje.
V. Závěr a náklady řízení
[31] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že kasační stížnost
stěžovatele není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[32] O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
(nad rámec úřední činnosti) nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2022
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu