ECLI:CZ:NSS:2022:6.AFS.65.2022:62
sp. zn. 6 Afs 65/2022 – 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa
Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: P.P.H. Kovo s.r.o.,
IČO 28710681, sídlem Pionýrů 2806, Most, zastoupená Mgr. Monikou Hoffmanovou,
advokátkou, sídlem Jeseniova 51, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 29. října 2019 č. j. 44805/19/5000-10480-703694, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. března 2022
č. j. 16 Af 25/2019 - 99,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se zamí t á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Platebním výměrem ze dne 4. dubna 2019 č. j. 819676/19/2500-31472-505011 Finanční
úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) žalobkyni vyměřil odvod za porušení rozpočtové
kázně do Národního fondu ve výši 2 448 315 Kč. Žalobkyně totiž nerealizovala projekt „Výroba,
dodání a montáž 2 ks mostových jeřábů nosnosti 5 tun s dálkovým ovládáním zdvihů i pojezdu“
v souladu se žádostí o poskytnutí dotace. Neprokázala, že plnění spočívající ve výrobě a montáži
jednonosníkových mostových jeřábů DEMAG EPKE 12,5 t a DEMAG EPKE 2,5 t skutečně
přijala od dodavatele Asset Management s.r.o. Naopak dle zjištění správce daně se vůbec
nejednalo o tyto typy jeřábů, žalobkyně tedy neprokázala pořízení nových technologických
zařízení. Výši odvodu správce daně stanovil ve výši celkové částky dosud vyplacené dotace.
[2] Odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru zamítl žalovaný rozhodnutím označeným
v návětí. Konstatoval, že vůbec není zřejmé, jaké mostové jeřáby žalobkyně z dotace vlastně
pořídila, a opět zdůraznil, že vůbec neprokázala, že by šlo o nové technologie. Žalobkyně změnila
účel projektu bez souhlasu poskytovatele dotace, její výdaje tudíž byly nezpůsobilé. Správce daně
správně stanovil odvod ve výši vyplacené dotace, a to v souladu s rozhodnutím o poskytnutí
dotace.
[3] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou, kterou Krajský soud v Ústí
nad Labem (dále jen „krajský soud“) zamítl v návětí označeným rozsudkem. Připomněl, že účel
projektu byl vymezen jako výroba, dodání a montáž 2 ks mostových jeřábů nosnosti 5 t
s dálkovým ovládáním zdvihů i pojezdu. I žalobkyně uznává, že došlo ke změně tohoto účelu.
Rozhodnutí o poskytnutí dotace přitom změnu účelu dotace nepřipouštělo. I kdyby se prokázalo
tvrzení žalobkyně, že v lednu 2016 požádala o změnu technické specifikace, stále by byla
porušena podmínka, že o změnu rozhodnutí o poskytnutí dotace měla žalobkyně požádat dříve,
než nastalo porušení rozpočtové kázně (projekt byl realizován v prosinci 2015). Krajský soud
uznal, že poskytovatel dotace pochybil tím, že schválil výběrové řízení, za dodržení podmínek
dotace však odpovídala žalobkyně a skutečnost, že ji poskytovatel neupozornil na nesrovnalosti,
ji této odpovědnosti nezbavuje. Změnu technické specifikace bez souhlasu poskytovatele
přitom nelze považovat za pouhé formální pochybení. Důkazní břemeno o naplnění účelu
projektu tížilo žalobkyni. Její tvrzení, že od společnosti Asset Management pořídila dva nové
mostové jeřáby DEMAG, správce daně zpochybnil poukazem na nekontaktnost dodavatele,
který neměl v obchodním a živnostenském rejstříku zapsanou provozovnu ani předmět
podnikání opravňující jej k výrobě a montáži jeřábů a sídlil na virtuální adrese, a na neprůkaznou
výpověď zaměstnance dodavatele D. B. Krajský soud dále poukázal na sdělení společnosti Terex
Material Handling s.r.o. (nyní Konecranes and Demag s.r.o.), která je jediným výrobcem jeřábů
a jeřábových komponentů pod označením DEMAG v České republice, že v letech 2015 a 2016
nespolupracovala se společností Asset Management. Tato společnost své výrobky označuje jinak,
než jak byly označeny jeřáby v provozovně žalobkyně, které nadto nesou označení dvou různých
výrobců (DEMAG a Adamec Crane System). Krajský soud dále odkázal na pochybnosti
žalovaného vyvolané tím, že žalobkyně od svého dodavatele obdržela stejnou částku, jakou mu
uhradila za výrobu a montáž mostových jeřábů, a to ve stejném termínu. Krajský soud se proto
ztotožnil se závěrem žalovaného, že není zřejmé, jaké mostové jeřáby a od koho žalobkyně
z poskytnuté dotace pořídila, a proto ani to, zda se jednalo o nové technologie. Tvrzení uvedená
v dopise D. A. Včeka (zástupce společnosti NPO OPTO-GAK, tvrzeného subdodavatele
společnosti Asset Management), který žalobkyně předložila, nejsou podložena žádnými důkazy a
vykazují rozpory. Krajský soud na závěr odkázal na judikaturu, podle níž odvod za porušení
rozpočtové kázně není trestní sankcí, a nelze na něj tudíž aplikovat instituty určené pro správní
trestání. Výše odvodu vyplývá z rozhodnutí o poskytnutí dotace.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost. Namítala, že nedošlo ke změně účelu dotace, pouze k úpravě technických parametrů
projektu, a to v rámci řádného procesu. „Výroba, dodání a montáž 2 ks mostových jeřábů
nosnosti 5 tun s dálkovým ovládáním zdvihů i pojezdu“ je název projektu, nikoli vyjádření účelu
dotace. V projednávaném případě bylo účelem dotace to, co krajský soud označuje jako cíl
programu, tedy podpora růstu výkonů a konkurenceschopnosti malých a středních podniků
v regionech s vyšší mírou nezaměstnanosti vedoucí ke zlepšení jejich pozice na trhu
a v souvislosti s tím i k udržení, případně růstu počtu pracovních míst, přičemž podporované
aktivity spočívaly v pořízení nových technologických zařízení s vyššími technickými a užitnými
parametry a v realizaci projektů zvyšujících efektivnost procesů. Tento účel stěžovatelka nijak
neměnila a bezezbytku naplnila. Změnu technické specifikace projektu řádně schválil
poskytovatel dotace, stěžovatelka v procesu vyplácení dotace nepochybila. Změna technických
parametrů navíc zvýšila efektivitu výrobních procesů, neboť umožnila získat za nižší částku
výkonnější zařízení (součet nosností obou mostových jeřábů byl nakonec vyšší). Výdaje
vynaložené na pořízení mostových jeřábů jednoznačně splňovaly test způsobilosti z hlediska času,
umístění i účelu a byly vynaloženy v souladu se zásadou hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti.
[5] Stěžovatelka dále krajskému soudu vytýká, že vůbec neposoudil přiměřenost odvodu,
přičemž odkázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
30. října 2018 č. j. 1 Afs 291/2017 - 33, č. 3854/2019 Sb. NSS.
[6] Nakonec stěžovatelka zpochybnila závěr krajského soudu, že neprokázala dodání nových
technologií od společnosti Asset Management. Poukázala na výpovědi svědků. V době realizace
projektu byl dodavatel plně kontaktní. Nebyl výrobcem dodávaného zařízení, čemuž odpovídal
i zapsaný předmět jeho podnikání. Instalované mostové jeřáby několikrát fyzicky kontrolovali
pracovníci správce daně. Stěžovatelka též opětovně uváděla, že označení DEMAG může použít
k označení svých výrobků kdokoli, přičemž vysvětlení, proč se tak stalo v tomto případě, poskytl
dopis pana V. Označení mostových jeřábů zkratkou ACS je značkou společnosti Asset
Management (Asset Cooperation Synergy), nikoli zkratkou Adamec Crane System. Platba,
kterou stěžovatelka přijala od společnosti Asset Management, byla za dodávku a instalaci
regálového systému a dodávku a montáž haly. Stěžovatelka prokázala dodavatele, a dokonce
i subdodavatele příslušných technologií. Správce daně nikdy netvrdil, že jeřáby nebyly nové.
Výpověď D. B. nelze označit za nevěrohodnou jen na základě toho, že nebyla podložena
listinami. Tato výpověď plně koresponduje s dalšími provedenými důkazy. Stěžovatelka dále brojí
proti závěru, že neprokázala faktickou realizaci dodávky, ačkoli nebyly provedeny důkazy, které
navrhla. Z vyjádření pověřené pracovnice žalovaného z řízení před soudem stěžovatelka
dovozuje, že žalovaný již nesporuje dodání mostových jeřábů a porušení rozpočtové kázně
spatřuje v tom, že stěžovatelka pořídila kvalitativně i parametrově jiná zařízení, než na jaká byla
dotace poskytnuta.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ve správním řízení byl dostatečně
zjištěn skutkový stav. Správce daně vycházel mimo jiné z pravomocného platebního výměru
na daň z přidané hodnoty opřeného o skutečnost, že stěžovatelka neprokázala přijetí plnění
od společnosti Asset Management. Tento platební výměr stěžovatelka nijak nerozporovala.
Stěžovatelka byla povinna prokázat splnění podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace.
Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že účelem dotace bylo pořízení 2 ks mostových jeřábů nosnosti 5 t.
Namísto toho stěžovatelka pořídila dva mostové jeřáby o nosnosti 12,5 t a 2,5 t označené
DEMAG EPKE, správce daně však prokázal, že o tyto jeřáby nešlo. Stěžovatelka navíc
neprokázala, že plnění přijala od dodavatele Asset management. Neprokázala tedy, že pořídila
nové technologie. Název projektu se většinou kryje s účelem dotace. Rozhodnutí o poskytnutí
dotace bylo pro stěžovatelku závazné. Účel dotace je úzce spjatý s dalšími podmínkami dotace.
Stěžovatelka se nemůže zprostit odpovědnosti poukazem na to, že poskytovatel dotace nekonal,
o porušení rozpočtové kázně rozhoduje výhradně žalovaný. I pokud by poskytovatel změnu
technické specifikace schválil, stalo by se tak nepřípustně až poté, co stěžovatelka porušila
rozpočtovou kázeň (realizovala projekt v rozporu se žádostí o poskytnutí dotace). Odvod
za porušení rozpočtové kázně byl vyměřen v souladu s podmínkami dotace, stěžovatelka
neuvedla nic, co by opodstatňovalo jeho snížení. Zjištěné skutečnosti svědčí o tom,
že stěžovatelka nepořídila nové technologie ve stanovených parametrech. Vyjádření pověřené
pracovnice žalovaného na ústním jednání si stěžovatelka nesprávně vyložila. Žalovaný se dále
vyjádřil k jednotlivým skutkovým námitkám stěžovatelky, přičemž převážně odkázal na závěry
svého rozhodnutí a rozsudku krajského soudu. Uzavřel, že stěžovatelka v žádosti o platbu uvedla,
že pořídila jeřáby značky DEMAG, což je v rozporu se skutečností.
[8] V replice k vyjádření žalovaného zopakovala podstatnou část svých námitek. Trvá na tom,
že prokázala faktické přijetí plnění. Její argumentace se od počátku nezměnila. Došlo pouze
ke změně technické specifikace, kterou řádně oznámila poskytovateli dotace, nikoli ke změně
účelu dotace. Skutečnost, že jeřáby nedodala společnost Terex, není relevantní, tato společnost
nežádala o dotaci, a nebyla tedy ani schváleným dodavatelem. Rozsáhlý technologický celek
mostových jeřábů byl v provozovně stěžovatelky instalován „na míru“. Stěžovatelka znovu
zpochybňovala konkrétní závěry krajského soudu a jednotlivé body vyjádření žalovaného
(tyto námitky se překrývají s argumentací v kasační stížnosti) a namítla, že žalovaný zaměňuje účel
dotace a název projektu. Účel dotace vymezuje poskytovatel tak, aby cílil na celou skupinu
potenciálních žadatelů. Vymezení účelu dotace musí být dostatečně obecné a žadatelé o dotaci
následně konkretizují své potřeby v příslušném projektu. Stěžovatelka provedla pouze nepatrnou
technickou změnu (tonáže jeřábů), což je běžný postup. Žalovaný si protiřečí, v řízení
před krajským soudem výslovně uvedl, že nesporuje dodání předmětného zařízení,
a z jeho vyjádření ke kasační stížnosti vyplývá, že uznává, že v provozovně stěžovatelky byly
nainstalovány jeřáby označené DEMAG, které dodala společnost Asset Management. Vztahy
mezi touto společností a jejím dodavatelem jsou mimo dosah stěžovatelky.
[9] Usnesením ze dne 10. května 2022 č. j. 6 Afs 65/2022 - 36 Nejvyšší správní soud
nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[11] Nutno předeslat, že rozhodnutí žalovaného se posuzuje podle skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Žalovaný tedy nemůže v rámci soudního přezkumu svého rozhodnutí
upravovat důvody, které jej vedly k jeho vydání (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. října 2004 č. j. 3 As 51/2003 - 58 či ze dne 4. února 2010 č. j. 7 Afs 1/2010 - 53).
Proto, i pokud by pověřená pracovnice žalovaného prezentovala důvody uložení odvodu
za porušení rozpočtové kázně odlišně, než jak vyplývají ze žalobou napadeného rozhodnutí
(přičemž Nejvyšší správní soud souhlasí se žalovaným, že stěžovatelka obsah jejího vyjádření
dezinterpretuje), posuzoval by krajský soud zákonnost rozhodnutí na základě jeho písemného
odůvodnění, a nikoli na základě ústního přednesu v řízení před soudem.
[12] Podle §44 odst. 1 písm. j) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně
některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), je porušením rozpočtové kázně porušení
povinnosti stanovené právním předpisem, rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční
výpomoci, které přímo souvisí s účelem, na který byla dotace nebo návratná finanční výpomoc poskytnuta
a ke kterému došlo před přijetím peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu,
Národního fondu nebo státních finančních aktiv a které trvá v okamžiku přijetí prostředků na účet příjemce.
[13] V rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 28. prosince 2015 č. j. 25-15/2.2RV0,-
5329/15/61200 v rámci Operačního programu Podnikání a inovace je uvedeno, že poskytovatel
dotace uznal projekt stěžovatelky za přijatelný a způsobilý k poskytnutí dotace v souladu s cíli
programu Rozvoj – Výzva III a rozhodl „o poskytnutí dotace na tento stanovený účel: Název
projektu: Výroba, dodání a montáž 2 ks mostových jeřábů nosnosti 5 tun s dálkovým ovládáním
zdvihů i pojezdu“ v souladu s předloženou žádostí o dotaci a Podmínkami poskytnutí dotace
v rámci prioritní osy 2. Rozvoj firem, oblasti podpory 2.2 Podpora nových výrobních technologií
a ICT v podnicích, programu ROZVOJ, dále jen („Podmínky“), a to ve výši maximálně 45 %
způsobilých výdajů projektu.
[14] Dle hlavy I čl. II odst. 1 písm. a) Podmínek, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí
o poskytnutí dotace, je příjemce dotace (tj. stěžovatelka) povinen realizovat projekt v souladu
se žádostí o poskytnutí dotace, která byla podkladem pro rozhodnutí. Změny projektu jsou
přípustné pouze se souhlasem poskytovatele, přičemž účel, na který byla dotace poskytnuta, nelze
měnit.
[15] Spor mezi stěžovatelkou a žalovaným se v prvé řadě točí kolem výkladu pojmu účel dotace.
Žalovaný dovozuje, že účelem dotace v projednávaném případě byla výroba, dodání a montáž
2 ks mostových jeřábů nosnosti 5 t s dálkovým ovládáním zdvihů i pojezdu, zatímco dle názoru
stěžovatelky byl účel dotace obecnější, a sice podpora růstu výkonů a konkurenceschopnosti
malých a středních podniků v regionech s vyšší mírou nezaměstnanosti vedoucí ke zlepšení
jejich pozice na trhu a v souvislosti s tím i k udržení, případně růstu počtu pracovních míst,
přičemž podporované aktivity spočívaly v pořízení nových technologických zařízení s vyššími
technickými a užitnými parametry a realizaci projektů zvyšujících efektivnost procesů (odpovídal
tedy cíli programu Rozvoj).
[16] Stěžovatelčině výkladu nelze přisvědčit. Definičním znakem dotace je její účelová
vázanost [§3 písm. a) rozpočtových pravidel], přičemž účel konkrétní dotace vymezuje závazně
poskytovatel v rozhodnutí o poskytnutí dotace [§14 odst. 4 písm. d) rozpočtových pravidel] –
nikoli řídící orgán operačního programu v relativně obecně formulovaných cílech programu.
Pokud by mělo k naplnění účelu dotace postačovat dodržení (obecnějšího) cíle dotačního
programu, mohl by příjemce z jednou poskytnuté dotace pořídit něco úplně jiného, než co uvedl
v žádosti o poskytnutí dotace a co bylo předmětem posouzení ze strany poskytovatele
(srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. června 2009
č. j. 5 Afs 70/2008 - 152, č. 2309/2011 Sb. NSS). Žalovaný tudíž účel dotace správně dovozoval
primárně z rozhodnutí o poskytnutí dotace, v němž je vymezen prostřednictvím názvu
stěžovatelčina projektu (který tak, že obsahoval i nosnost pořizovaných jeřábů, formulovala právě
stěžovatelka).
[17] Na druhou stranu, samotný fakt, že stěžovatelka použila dotaci na nákup mostových
jeřábů s odlišnou nosností, než je uvedena v rozhodnutí o poskytnutí dotace, by nestačil
pro závěr o nenaplnění účelu dotace. Takový přístup by totiž v zásadě popíral možnost příjemce
dotace žádat o změnu projektu (například v návaznosti na obsah nabídek předložených
v zadávacím řízení), jež na rozdíl od změny účelu dotace výslovně připouští výše citovaná hlava I
čl. II odst. 1 písm. a) Podmínek. Krajský soud sice správně dovodil, že i pokud by šlo
„jen“ o změnu technické specifikace projektu, stále by platil závěr o porušení rozhodnutí
o poskytnutí dotace, neboť stěžovatelka dle svých tvrzení o změnu žádala a poskytovatel ji
schválil až poté, co zadala a realizovala zakázku s odlišnými technickými parametry, kdy došlo
k porušení rozpočtové kázně ve smyslu §44 odst. 1 písm. j) rozpočtových pravidel
(tedy v rozporu s hlavou I čl. IV odst. 3 Podmínek). Krajský soud však přehlédl, že porušení
povinností stanovených v posledně citovaném ustanovení Podmínek nelze sankcionovat
odvodem ve výši celé částky vyplacené dotace, nýbrž odvodem ve výši 0 – 10 % částky,
ve které byla porušena rozpočtová kázeň (hlava I čl. VIII odst. 1 a 4 Podmínek).
Pokud by tedy jediné pochybení stěžovatelky spočívalo v tom, že požádala o změnu technických
parametrů pořizovaných jeřábů (tedy o změnu projektu) až poté, co projekt realizovala, nemohlo
by rozhodnutí žalovaného obstát z důvodu nezákonně stanovené výše odvodu (vymezí-li totiž
poskytovatel dotace výši odvodu za porušení rozpočtové kázně procentním rozmezím,
může se správce daně při vyměření odvodu pohybovat pouze v tomto rozmezí – srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne16. prosince 2020 č. j. 6 Afs 160/2020 - 45, bod 22,
či usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. dubna 2017 č. j. 6 Afs 270/2015 - 48, č. 3579/2017 Sb.
NSS, bod 69).
[18] Nejvyšší správní soud nicméně dospěl k závěru, že stěžovatelka naplnění účelu dotace
skutečně neprokázala, ačkoli ji v tomto směru s ohledem na §92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb.,
daňový řád, tížilo důkazní břemeno (k tomu srov. rozsudky ze dne 20. října 2016
č. j. 2 Afs 102/2016 - 43, bod 29, či ze dne 20. února 2020 č. j. 1 Afs 331/2018 - 53, bod 35).
Podporovanými aktivitami programu Rozvoj totiž bylo pořízení nových technologických zařízení
s vyššími technickými a užitnými parametry, či realizace projektů zvyšujících efektivnost procesů.
Otázku, zda byl naplněn účel dotace, je třeba posuzovat ve světle této okolnosti (ostatně sama
stěžovatelka, vymezujíc účel dotace prostřednictvím cílů programu Rozvoj, tyto podporované
aktivity zmiňovala). Již správce daně přitom stěžovatelce vytýkal, že neprokázala pořízení nové
technologie, s čímž Nejvyšší správní soud souhlasí.
[19] V průběhu daňové kontroly správce daně seznámil stěžovatelku se svými pochybnostmi,
zda přijala plnění spočívající ve výrobě a montáži jednonosníkových mostových jeřábů DEMAG
EPKE 12,5 t a DEMAG EPKE 2,5 t od deklarovaného dodavatele – společnosti Asset
Management. Stěžovatelka v průběhu řízení tyto pochybnosti nevyvrátila. Navíc správce daně
zjistil, že jeřáby instalované ve stěžovatelčině provozovně vůbec nejsou jeřáby typu DEMAG
EPKE. Jelikož stěžovatelka neprokázala, o jaký typ jeřábu (potažmo od kterého výrobce)
ve skutečnosti jde, nelze dovodit, že pořídila novou technologii, a naplnila tak účel dotace.
[20] Stěžovatelka se v kasační stížnosti odvolávala na výpovědi svědků. Správce daně vyslechl
dva svědky (výpověď jednatele stěžovatelky nelze považovat za výpověď svědka – srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. října 2006 č. j. 7 Afs 15/2013 - 99 a ze dne
27. listopadu 2013 č. j. 8 Afs 31/2013 - 52). P. P. (zástupce společnosti, která pro stěžovatelku
administrovala žádost o dotaci) pouze vysvětlil, z jakého důvodu jsou v dokumentech zaslaných
poskytovateli dotace uvedeny odlišné nosnosti jednoho z jeřábů (10 t a 12,5 t). Toto vysvětlení
žalovaný akceptoval. Svědek však neuvedl nic relevantního ohledně samotné realizace zakázky.
Výpověď svědka D. B., který měl v rozhodné době pracovat pro společnost Asset Management a
dohlížet na montáž jeřábů, pak žalovaný správně označil za neprůkaznou. Svědek totiž neuvedl
řadu podrobností, na něž byl tázán a o nichž by měl mít alespoň rámcový přehled s ohledem na
náplň práce, kterou měl vykonávat (například nespecifikoval subdodavatele), pouze k nim přislíbil
doložit listinné důkazy. Následně však společnost Asset Management i svědek přestali se
správcem daně komunikovat. Stěžovatelka sice v obecné rovině správně namítá, že to, že svědek
svou výpověď nepodpoří listinnými důkazy, nesvědčí o jeho nevěrohodnosti, v tomto případě
však nešlo o jedinou okolnost, která vyvolávala pochybnosti. Žalovaný totiž zpochybnil
skutečnost, že svědek pro společnost Asset Management pracoval (společnost za něj neodvedla
daň z příjmů, rozsah práce neodpovídal podmínkám pro dohodu o provedení práce, kterou měl
mít pro zakázku u stěžovatelky uzavřenou), což stěžovatelka nijak nevyvrátila. Navíc, i kdyby
žalovaný vyhodnotil D. B. jako stoprocentně věrohodného, jeho výpověď by stejně nemohla
stačit pro závěr, že stěžovatelka od společnosti Asset Management pořídila dva nové mostové
jeřáby. Svědek totiž neuvedl, od koho tyto jeřáby pořídila společnost Asset Management, a nebylo
tak možné ověřit jejich původ. Za dostatečný důkaz nelze považovat ani dopis zástupce
tvrzeného subdodavatele společnosti Asset Management D. A. V., jehož tvrzení nejsou
nijak podložena (například smlouvou o převodu jeřábů na společnost Asset Management)
a částečně odporují jiným zjištěným skutečnostem (například v otázce skladování komponentů
před montáží jeřábů v provozovně stěžovatelky). Nejvyšší správní soud dále poukazuje na další
nesrovnalosti zjištěné žalovaným (rozpory v označení jeřábů, platba od společnosti Asset
Management na účet stěžovatelky v totožné výši, jakou stěžovatelka zaplatila této společnosti,
a to prakticky zároveň; v podrobnostech viz rozhodnutí žalovaného a rozsudek krajského soudu).
Tyto nesrovnalosti stěžovatelka věrohodně nevysvětlila (tvrzení, že zkratka ACS uvedená
na jednom z jeřábů náleží společnosti Asset Management a neznamená Adamec Crane System,
jak dovozoval žalovaný, stěžovatelka uplatnila až po lhůtě pro podání žaloby, což je v řízení
o kasační stížnosti činí nepřípustným podle §104 odst. 4 s. ř. s., viz například rozsudek
10. března 2021 č. j. 2 As 334/2017 - 61).
[21] Z námitky, kterou stěžovatelka brojí proti neprovedení důkazů, které navrhovala, není
zřejmé, zda toto pochybení vytýká pouze krajskému soudu (jak by vyplývalo z její repliky),
či rovněž žalovanému. Ať tak či onak, není tato námitka důvodná. Žalovaný zástupce
stěžovatelčina tvrzeného subdodavatele (společnosti NPO OPTO-GAK) nevyslechl proto,
že stěžovatelka nesdělila potřebné údaje o těchto osobách ani informaci, které skutečnosti
by svědci měli prokázat či vysvětlit (což zcela odpovídá §92 odst. 6 daňového řádu).
Ani v případě D. B. stěžovatelka nespecifikovala, co by měl svědek doplnit nad rámec své první
výpovědi, tento svědek navíc se správcem daně nekomunikoval. Krajský soud potom správně
odmítl provést jako důkaz listiny, které stěžovatelka předložila při jednání. Jak vyplývá z rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. prosince 2014 č. j. 8 Afs 116/2014 - 91, „v případě
přezkumu rozhodnutí vydaného v daňovém řízení, je možnost navrhnout nové důkazy až v řízení
před soudem omezena s ohledem na specifika rozložení důkazního břemene v daňovém řízení.
Na rozdíl od obecného správního řízení je to totiž daňový subjekt, který zásadně nese důkazní
břemeno k prokázání svých tvrzení. Soud si může učinit vlastní (na správním orgánu nezávislý)
úsudek o tom, co v daňovém řízení daňový subjekt předložil či prokázal v rámci rozložení
důkazního břemene“. Daňový subjekt nemůže svoji liknavost v daňovém řízení zhojit až v řízení
soudním (rozsudek ze dne 5. listopadu 2014 č. j. 1 Afs 105/2014 - 85).
[22] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že stěžovatelka v daňovém řízení neprokázala,
že jí společnost Asset Management (či jiný dodavatel) dodala nové mostové jeřáby a že naplnila
účel dotace. Obstojí tedy závěr žalovaného, že stěžovatelka porušila rozpočtovou kázeň.
Na tom nic nemění ani skutečnost, že poskytovatel stěžovatelce dotaci ex post vyplatil –
jak totiž vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, legitimní očekávání příjemce může
založit pouze konkrétní ujištění, že jeho postup byl v souladu s pravidly poskytnutí dotace
(rozsudky ze dne 15. srpna 2012 č. j. 1 Afs 15/2012 - 38 a ze dne 24. června 2021
č. j. 1 Afs 480/2020 - 38). Takovým ujištěním však není pouhá skutečnost, že poskytovatel
dotace porušení povinností příjemce neodhalil (srov. rozsudek ze dne 17. července 2014
č. j. 10 As 10/2014 - 43, obdobně též rozsudek Soudního dvora 21. prosince 2011 ve věci
C-465/10 Chambre de commerce et d’industrie de l’Indre).
[23] Stěžovatelka má pravdu, že při ukládání odvodu za porušení rozpočtové kázně je třeba
respektovat zásadu přiměřenosti přesto, že se nejedná o sankci trestní povahy (výše citované
usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 Afs 291/2017 - 33). V kasační stížnosti však chybí
jakákoli argumentace, z jakých důvodů by měl být odvod uložený stěžovatelce nepřiměřený.
Je pravda, že krajský soud přiměřenost odvodu posoudil jen velmi povrchně, ani v žalobě
však nebyla žádná konkrétní námitka (stěžovatelka v zásadě jen označila odvod za nepřiměřeně
tvrdý). Platí přitom, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní
ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější,
tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej“ (rozsudek rozšířeného senátu
ze dne 24. srpna 2010 č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS).
[24] Žalovaný odvod v plné výši poskytnuté dotace odůvodňoval tím, že v důsledku
nenaplnění účelu dotace nebyly výdaje stěžovatelky vůbec způsobilé. Jelikož byla dotace určena
výhradně na úhradu způsobilých výdajů projektu, je nezbytné prostředky vynaložené v rozporu
s rozhodnutím o poskytnutí dotace vrátit do Národního fondu v plné výši. Tento výsledek navíc
odpovídá Podmínkám, podle nichž má být porušení rozpočtové kázně spočívající v nesplnění
povinnosti realizovat projekt v souladu se žádostí o poskytnutí dotace, respektive porušení
zákazu změny účelu dotace, postiženo odvodem ve výši celkové části dosud vyplacené dotace
za každý jednotlivý případ (hlava I čl. VIII odst. 1). Tuto úvahu nelze bez jakékoli oponentní
argumentace ze strany stěžovatelky považovat za nesprávnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, pročež ji zamítl
podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Rozhodl tak bez jednání v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s.
[26] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 a 7 ve spojení
s §120 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovaný sice měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však žádné náklady nad rámec běžné úřední
činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2022
JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
předseda senátu