ECLI:CZ:NSS:2022:6.AS.17.2020:74
sp. zn. 6 As 17/2020 – 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše
Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Voda z Tetčic z. s., sídlem
Hybešova 178, Tetčice, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem
Vršovická 1442/65, Praha, za účasti: I. Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, sídlem
Cejl 866/50a, Brno, II. obec Pasohlávky, sídlem Pasohlávky 1, Pasohlávky, zastoupené
Mgr. Ivanou Zelenkovou, advokátkou, sídlem Orlí 20, Brno, III. Ředitelství silnic a dálnic ČR,
sídlem Na Pankráci 56, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2019,
č. j. MZP/2019/560/1021, o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení III
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2020, č. j. 31 A 144/2019 – 86,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2020, č. j. 31 A 144/2019 – 86, se ruší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Krajský úřad Jihomoravského kraje (správní orgán I. stupně) povolil dne 8. 4. 2019
podle §56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále též jen „ZOPK“) žadateli
Ředitelství silnic a dálnic ČR (osoba zúčastněná na řízení III) škodlivě zasahovat do celkem 16
zvláště chráněných druhů živočichů pro účely realizace stavby „Dálnice D52, stavba 5206.3,
Bavory – silnice II/414“ v části mimo území Chráněné krajinné oblasti Pálava a stanovil
podmínky, za kterých je tato výjimka udělena. Žalovaný odvolání žalobce a osoby zúčastněné
na řízení I zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Brně. Krajský soud
neshledal důvodnou většinu žalobních námitek, ztotožnil se však s výhradami, které žalobce
uplatnil k výtlačnému potrubí sloužícímu pro odvádění znečištěných vod z dálnice D52
do vodního díla Nové Mlýny (dále též jen „VDNM“). Z toho důvodu zrušil jak rozhodnutí
žalovaného, tak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[3] Jako první pochybení soud správním orgánům vytkl nedostatečné vymezení prostorové
působnosti výjimky ve vztahu k výtlačnému potrubí ve výroku rozhodnutí. Výtlačné potrubí
je vedeno nejen v úseku 5206.3, ale kromě toho je vedeno také od osy jiných úseků dálnice více
než 100 metrů, přičemž ústí potrubí bude vzdáleno od osy dálnice více než 250 metrů. Navíc
zásah do zvláště chráněných druhů nelze očekávat jen v místě samotné stavby potrubí, nýbrž také
přinejmenším v oblasti Horní nádrže vodního díla Nové Mlýny (ne-li v oblasti Střední nádrže,
která je ptačí oblastí). Pro účely §56 zákona o ochraně přírody a krajiny totiž nelze brát v úvahu
pouze zásah v důsledku stavební činnosti, ale také v důsledku užívání. V tomto případě užívání
stavby jednoznačně povede k odvádění znečištěných látek do výše uvedeného vodního díla
(jehož střední nádrž navíc představuje ptačí oblast soustavy Natura 2000).
[4] Z rozhodnutí nevyplývá, že by krajský úřad bral v úvahu také možné ovlivnění širší
oblasti Horní nádrže v důsledku dopadů na chemismus vod. Lze se přitom domnívat,
že vypouštěním znečištěných vod do této nádrže může být negativně ovlivněn celý tento biotop.
Biologické hodnocení sice vychází ze samostatného hodnocení, které posuzovalo i dopad
na chemismus vody a ovlivnění ekosystému Novomlýnských nádrží a které bylo přiloženo
v samostatné příloze, nicméně rozhodnutí krajského úřadu ani žalovaného se této problematice
vůbec nevěnuje, a to přesto, že žalobce na možné negativní důsledky vypouštění znečištěných
vod do uvedeného vodního díla v odvolání výslovně poukazoval. V důsledku toho soud
ani nemohl přezkoumat, zda byl rozsah možného dotčení zvláště chráněných druhů
(ať už z hlediska prostorového dopadu či z hlediska způsobů tohoto dotčení), z něhož krajský
úřad vycházel, určen správně.
[5] Ačkoliv z uvedené samostatné přílohy přímo neplynou konkrétní dopady na zvláště
chráněné druhy, krajský úřad se těmito dopady měl zabývat a měl mimo jiné hodnotit,
zda pro minimalizaci zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů není na místě
obecně ve vztahu k vypouštění znečištěných vod nebo například alespoň k minimalizaci dopadů
odvádění nebezpečných látek v důsledku havárií stanovit určité podmínky. Přinejmenším je
v uvedené příloze obsažen návrh monitoringu negativních jevů, ani ten ale nebyl krajským
úřadem ani žalovaným vzat v úvahu. Příloha se nadto zabývá primárně predikcí koncentrace
znečišťujících látek a plněním zákonných limitů těchto látek, krajský úřad měl však vyhodnotit,
zda zvýšená koncentrace takových látek, byť splňující zákonné limity, nebude mít vliv
na posuzované zvláště chráněné druhy.
[6] Soud také přisvědčil žalobci, že v případě výtlačného potrubí měla být také samostatně
hodnocena otázka neexistence jiného uspokojivého řešení. Za situace, kdy orgán ochrany přírody
nedisponuje podkladem, který by vážil variantní řešení záměru (respektive konkrétního
stavebního objektu), musí hodnocení vhodnosti jednotlivých variant posoudit sám
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 73/2015 - 40).
Jako varianty se nabízí vypouštění znečištěných vod do jiného recipientu či více recipientů
nebo například podmínění realizace záměru přijetím opatření za účelem minimalizace dopadů
odvádění znečisťujících látek do vodního díla Nové Mlýny. Soud však nemůže nahrazovat úvahy
správních orgánů ohledně toho, nakolik se jedná o varianty realizovatelné a zda existují varianty
jiné. Přinejmenším je však zřejmé, že různé varianty existovat musí, nebylo-li současné řešení
odvádění znečištěných vod součástí již původního projektu. V žádném případě nemůže být
tento nedostatek zhojen odkazem na biologické hodnocení, respektive jeho přílohu, neboť ta řeší
pouze dopady tohoto konkrétního řešení a možnými alternativami se nezabývá. Podobně měl
také ve vztahu k dopadům na vody v Novomlýnských nádržích krajský úřad hodnotit i možnost
ovlivnění dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany, což se také nestalo.
II. Kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[7] Proti rozsudku krajského soudu podali žalovaný (dále též „stěžovatel 1“) a osoba
zúčastněná na řízení III (stěžovatel 2) kasační stížnost.
[8] Stěžovatel 1 v prvé řadě uvádí, že ve svém rozhodnutí se nevyjadřoval detailně ke všem
odvolacím námitkám, neboť v daném řízení nebyly podstatné, a soustředil se na vypořádání tří
významných okruhů námitek.
[9] K otázce prostorového vymezení výjimky stěžovatel 1 tvrdí, že je zřejmé, že výjimka
se vztahuje na zjištěné zvláště chráněné druhy a jejich výskyt jak v trase samotné silnice (13
zvláště chráněných druhů), tak v trase výtlačného potrubí (3 zvláště chráněné druhy),
k čemuž odkazuje na strany 5-8 prvoinstančního rozhodnutí.
[10] Stěžovatel 1 zejména namítá, že výtlačné potrubí je sice součástí daného stavebního
záměru a po vybudování bude odvádět vodu i z dalších úseků silnice D52, ovšem z obsahu spisu
se dostatečně zřetelně podává (viz biologické hodnocení dle §67 ZOPK zpracované
autorizovanou osobou a jeho přílohu), že stavbou tohoto potrubí mohou být marginálně
ovlivněny 3 zvláště chráněné druhy, avšak provozem daného potrubí žádný. Provoz výtlačného
potrubí tedy nijak nesouvisí s předmětem řízení, tedy s výjimkami dle §56 ZOPK. Zkoumání
dopadu na chemismus vod a ovlivnění ekosystému Novomlýnských nádrží je mimo předmět
řízení, což dokumentuje obsah spisu (příloha biologického hodnocení). Že tuto skutečnost
ani správní orgán I. stupně ani stěžovatel 1 výslovně neuvedli (ačkoli je to ze spisu zcela jasné),
nelze považovat za vadu, pro niž by bylo nutno obě rozhodnutí zrušit. V řízení v režimu §56
ZOPK nepřísluší správnímu orgánu řešit otázky, jež jsou či budou předmětem jiných řízení,
zde v režimu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon). Především proto byl navržen
monitoring kvality vypouštěných vod.
[11] Stěžovatel 1 dále namítá, že ačkoliv je požadavek neexistence jiného uspokojivého řešení
jednou z podmínek udělení výjimky dle §56 ZOPK, vztahuje se na celý záměr, nikoli
už na jednotlivé stavební objekty, z nichž záměr sestává. Prokazovat neexistenci
jiného uspokojivého řešení u každého dílčího objektu odporuje dosavadní právní úpravě i praxi
a mohlo by vést k nerealizovatelnosti jakékoli významnější stavby, neboť téměř vždy by bylo
možno v nějakém dílčím ohledu zvažovat řešení pro někoho uspokojivější. S ohledem na to,
že vlivy stavby výtlaku nejsou nijak závažné, což plyne z biologického hodnocení a jeho přílohy,
úvahy o otázce neexistence jiného uspokojivého řešení nejsou ničím podložené. Stěžovatel 1
z hodnocení cituje a uzavírá, že tento odborný materiál zvažující i možnost jiných variant
nezavdal důvod pro hledání jiného hypotetického uspokojivého řešení, jak z ryze formálního
hlediska požaduje krajský soud.
[12] Závěrem stěžovatel 1 považuje za nesrozumitelnou úvahu krajského soudu o nutnosti
hodnocení možnosti ovlivnění, dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany
ve vztahu k dopadům na vody v Novomlýnských nádržích, neboť žádný druh, který by měl být
takto hodnocen, neexistuje.
[13] Stěžovatel 2 namítá, že v nádrži Nové Mlýny nežijí žádné zvláště chráněné druhy,
což vyplývá implicitně z prvoinstančního rozhodnutí a explicitně z podkladů ve spise. Řízení
o výjimce dle §56 ZOPK není obligatorně řízením návrhovým (rozsudek ze dne 18. 12. 2015,
č. j. 2 As 49/2013 - 109) a správní orgán by jej měl zahájit i z úřední povinnosti, pokud se dozví
o možném zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněného živočicha, což se však
v projednávaném případě nestalo. Šlo tedy o řízení na žádost, v němž jsou správní orgány vázány
okruhem chráněných druhů vymezených v žádosti. V takovém řízení není místo pro hodnocení
druhů v žádosti neuvedených. Ve stěžovatelově zájmu je žádat v rámci jedné žádosti o výjimku
dle §56 ZOPK pro všechny zvláště chráněné druhy, u kterých hrozí zásah do přirozeného
vývoje, neboť potřebuje zajistit hladký průběh povolovacích procesů na dílčí stavby dálnice D52
a její co možná nejrychlejší realizaci. Žalobce ve své žalobě ani v odvolání neuvedl konkrétní
zvláště chráněné druhy, které by se, nad rámec udělené výjimky, mohly v předmětném území
vyskytovat.
[14] K otázce prostorového vymezení výjimky stěžovatel 2 namítá, že správní orgán I. stupně
ke všem druhům uvedl údaje o výskytu. Takové prostorové vymezení je nutno vnímat jako velmi
vhodné, přičemž v optice §56 ZOPK je relevantní výhradně informace, v jakém prostoru
se stavba dostává do konfliktu s výskytem zvláště chráněných druhů. Výčet taxonů a dotčených
druhů je natolik přesný, že popis stavby uvedený ve výroku rozhodnutí nelze v kombinaci
s příslušnými pasážemi odůvodnění zpochybnit. Dle názoru stěžovatele není pochybením,
když krajský úřad neuvedl, že výtlačné potrubí bude místy vedeno i v jisté vzdálenosti
od tělesa dálnice. Toto je ostatně patrné z podkladů, které měl krajský úřad k dispozici
a na které ve svém prvostupňovém rozhodnutí odkazuje. V případě výtlačného potrubí se jedná
o podzemní inženýrskou síť, která v konečném důsledku nebude mít trvalý vliv. Výtlačné potrubí
tak ovlivní některé zvláště chráněné druhy dočasně při realizaci výkopů a pokládce potrubí.
Po stavbě však tyto vlivy již nebudou působit.
[15] Dále stěžovatel 2 namítá, že žádný z druhů, pro který byla výjimka vydána, není
svým výskytem vázán na oblast vodního díla Nové Mlýny, není tak odůvodněný požadavek
krajského soudu týkající se zhodnocení dopadu potrubí na Horní nádrž. Požadavek
na monitoring uvedený v biologickém hodnocení byl stanoven primárně za účelem garance
plnění zájmů chráněných vodním zákonem. Vzhledem k absenci zvláště chráněných druhů
v nádrži Vodní Mlýny je odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela dostatečné,
ač se k vyhodnocení vlivu stavby na zvláště chráněné druhy dotčené čerpáním vod do vodní
nádrže explicitně nevyjadřuje.
[16] Požadavkem neexistence jiného uspokojivého řešení zákonodárce jistě neměl primárně
na mysli detailní pozornost ve vztahu k jednotlivým stavebním objektům liniových staveb.
Jistě mohou nastat případy, kdy míra zásahu do zájmu ochrany zvláště chráněných druhů může
nabývat takové intenzity a významu, že je při řešení otázky neexistence jiného uspokojivého
řešení na místě vnímat optiku konkrétního stavebního objektu. To však není případ výtlačného
potrubí řešeného v rámci stavby 5206.3, zvláště pak vzhledem ke druhům, které jsou předmětem
rozhodnutí. Jak již bylo na podkladě textu biologického hodnocení uvedeno výše, zásah do území
vlastním vedením výtlačného potrubí v hrubých hlediscích odpovídá spíše běžným zásahům
realizovaných oprav či umisťování nových liniových inženýrských sítí ve volné krajině,
pro které je možné konstatovat nízkou závažnost zásahu. Problematika vypouštění vod do vodní
nádrže Nové Mlýny není pro předmětné rozhodnutí relevantní, neboť výskyt řešených druhů
není vázán na oblast vodního díla. Jakkoliv tedy v příslušných pasážích §56 ZOPK explicitně
nezaznívá, že otázku neexistence jiného uspokojivého řešení je třeba řešit pouze v případě zásahů
o vyšší míře vlivů, dle stěžovatele to lze bezpochyby dovodit. Stěžovatel 2 také s odkazem
na přílohu biologického hodnocení nesouhlasí se závěrem soudu, že se hodnocení nezabývá
možnými alternativami vodohospodářského řešení. Problematika likvidace znečištěných vod
však není hlavním předmětem zájmu §56 ZOPK.
[17] Možnost ovlivnění dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany
je v rozhodnutí krajského úřadu jednoznačně zohledněna, a to v rozsahu zvláště chráněných
druhů dle žádosti. Požadavek, aby krajský úřad provedl hodnocení možnosti ovlivnění dosažení
či udržení příznivého stavu z hlediska ochrany u druhů, které nejsou předmětem žádosti,
resp. prvostupňového rozhodnutí, je zcela nelogický.
[18] Žalobce ve vyjádření ke kasačním stížnostem uvedl, že správní orgány nevyhodnotily
podklady ve vztahu k otázce vypouštění solanky zimního posypu do vodního díla Nové Mlýny.
Některé závěry uvedené v těchto podkladech dále rozporuje. Správní orgány měly na základě
podkladů stanovit podmínku monitoringu vod nebo zdůvodnit, proč tak neučinily. Obsah
správního spisu musí být promítnut do rozhodnutí, které musí obstát samo o sobě. Žalobce
se ztotožňuje s krajským soudem ohledně nedostatečného prostorového vymezení výjimky
a ohledně nutnosti posouzení neexistence jiného uspokojivého řešení. Žalobce nepožadoval
vyhodnocení dopadu stavby na žádný konkrétní druh zvláště chráněného živočicha, ale řádné
vyhodnocení nashromážděných odborných podkladů. Nemůže být pochyb o tom, že vypouštění
chloridů a jiných závadných látek ekosystém vodní nádrže Nové Mlýny ovlivní. Neexistuje
podklad, který by řešil, zda závěr odborného podkladu Vliv stavby výtlaku dešťové kanalizace
na životní prostředí, že nedojde k významnému ovlivnění ekosystémů vázaných na řeku Dyje,
přesto neznamená škodlivý zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů.
[19] Osoby zúčastněné na řízení I a II se k věci nevyjádřily.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[20] Nejvyšší správní soud při posuzování kasačních stížností hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že obě kasační stížnosti mají požadované náležitosti,
byly podány včas a osobami oprávněnými, a jsou tedy projednatelné.
[21] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasačních stížností
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že kasační stížnosti jsou důvodné.
[22] Dle §56 odst. 1 ZOPK výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin
a živočichů podle §46 odst. 2, §49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany
přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje na žádost toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah orgán
ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva
Evropských společenství, lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených
v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu
druhu z hlediska ochrany. …
[23] Dle §56 odst. 2 ZOPK: Výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů lze
povolit a) v zájmu ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť, …, c)
v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu,
včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu
pro životní prostředí, …
[24] Dle §56 odst. 3 ZOPK platí, že: Orgán ochrany přírody v rozhodnutí o výjimce může stanovit
povinnost označení živočicha zvláště chráněného druhu nezaměnitelnou a trvalou značkou a rovněž podmínky
pro výkon povolované činnosti.
[25] Předmětem sporu v projednávané věci je výjimka ze zákazu škodlivých zásahů
do přirozeného vývoje 16 zvláště chráněných druhů živočichů (z čehož 8 druhů je předmětem
ochrany podle práva EU), kterou správní orgán I. stupně vydal pro účely realizace stavby
„Dálnice D52, stavba 5206.3, Bavory – silnice II/414“. Součástí této stavby je mimo samotný
úsek dálnice (km 33,500 – 34, 55) také výtlačné potrubí, které má sloužit pro odvádění
znečištěných vod do vodního díla Nové Mlýny, konkrétně jeho Horní nádrže. Mezi stranami
nebylo sporu o tom, že potrubí má odvádět vodu nejen z úseku 5206.3, ale také z dalších částí
dálnice.
III.a Nedostatečné prostorové vymezení výjimky
[26] Krajský soud shledal důvodnou žalobcovu námitku, že výrok napadeného rozhodnutí je
nedostatečný, neboť v něm není specifikováno území, na kterém je výjimka povolena,
a to zejména pro stavbu výtlačného potrubí, které nevede pouze v tělese dálnice.
[27] Stěžovatelé s tímto závěrem krajského soudu nesouhlasí.
[28] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že žalobce tuto námitku vznesl
až v replice k vyjádření stěžovatele 1 (žalovaného) ze dne 9. 12. 2019. V žalobě ze dne 9. 9. 2019
však tuto vadu rozhodnutí správních orgánů nevytýkal.
[29] Přitom platí, že soudní řízení správní je ovládáno zásadou koncentrace řízení,
a tedy že rozšířit žalobu o další žalobní body lze pouze ve lhůtě pro podání žaloby (§71 odst. 2
s. ř. s.).
[30] Obecně lze žalobu podat do 2 měsíců poté, co bylo žalobci rozhodnutí oznámeno,
v případě rozhodnutí, která byla vedena dle zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby
dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový
zákon), se lhůta pro podání žaloby zkracuje na polovinu, tedy 1 měsíc (§2 odst. 2 liniového
zákona). Žalobci bylo rozhodnutí žalovaného správního orgánu doručeno dne 8. 8. 2019,
posledním dnem pro podání žaloby dle výše uvedeného pravidla tak bylo pondělí 9. 9. 2019.
Jakékoliv argumenty vznesené nově po tomto datu, tedy také až v replice ze dne 9. 12. 2019,
tak nelze mít za řádně a včas uplatněné žalobní body.
[31] Žalobcovu námitku nelze posoudit ani jako rozvinutí již uplatněné žalobní argumentace.
V žalobě ze dne 9. 9. 2019 žalobce uplatnil velké množství námitek. Dle systematiky užité
v replice k vyjádření žalovaného se argumentace nedostatečným prostorovým vymezením
výjimky vztahuje k části 5 žaloby nazvané „nezákonnost – salámování dálnice po stavebních
objektech – výtlačné potrubí pro odvádění zasolených vod do VDNM“. V této části však žalobce
v žalobě poukazoval zejména na skutečnost, že výtlačné potrubí je novým řešením, které nebylo
posouzeno v žádném relevantním řízení, a uvedl, že považuje nový způsob dělení dálnice D52
po stavebních objektech za situace, kdy ostatní úseky již mají své výjimky vydány, za nezákonný.
Je zřejmé, že námitka týkající se nedostatečně vymezené prostorové působnosti výjimky,
se s obsahem žalobní námitky zcela míjí, nemůže tak být jejím rozvedením. Ani jinde v žalobě
Nejvyšší správní soud nenalezl jinou námitku, která by mohla být základem pro argumentační
rozhojnění ve výše uvedeném smyslu. Žalobce ve vztahu k výtlačnému potrubí namítal,
že správní orgány nevyhodnotily vliv odvádění znečištěných vod do VDNM na zvláště chráněné
druhy živočichů a že se nezabývaly otázkou existence jiného uspokojivého řešení. K výroku
pak tvrdil, že v něm chybí uvedení důvodu dle §56 odst. 2 ZOPK, tedy z jakého taxativně
uvedeného důvodu se výjimka povoluje. Dále žalobce tvrdil chybné stanovení výčtu dotčených
zvláště chráněných druhů, na které se výjimka vztahuje. K tomu Nejvyšší správní soud
konstatuje, že rozvinutí či rozhojnění žalobní argumentace se musí omezit na ten aspekt
nezákonnosti, který žalobce vytýkal již v rámci původního žalobního bodu. Nelze vznášet zcela
nové důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí či poukazovat na nové vady řízení.
[32] Krajský soud je v rámci soudního přezkumu vázán řádně a včas uplatněnými žalobními
body (§75 odst. 2 s. ř. s.). Výjimkou jsou vady, ke kterým musí soud přihlédnout z úřední
povinnosti. Těmi jsou zejména nicotnost napadeného rozhodnutí či jeho nepřezkoumatelnost,
pokud brání přezkumu řádně a včas uplatněných žalobních námitek (viz usnesení rozšířeného
senátu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84). O takový případ se však v projednávané věci
nejednalo. Krajský soud tak nebyl v souladu s §75 odst. 2 s. ř. s. oprávněn tuto žalobní námitku
posuzovat a pochybil, pokud z ní dovodil jeden z důvodů pro zrušení správních rozhodnutí.
Jedná se o vadu řízení před krajským soudem dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (viz rozsudek
ze dne 20. 12. 2012, č. j. 1 Afs 67/2012 - 48). K této procesní vadě je přitom Nejvyšší
správní soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (viz rozsudek ze dne 29. 12. 2004,
č. j. 1 Afs 25/2004 - 69).
III.b Posouzení vlivu výtlačného potrubí
[33] Krajský soud správním orgánům dále vytkl, že se ve svých rozhodnutích nezabývaly
vlivem vypouštění znečištěných vod do Horní nádrže VDNM, a to ačkoliv žalobce v odvolání
k této otázce vznesl námitky.
[34] K otázce reakce stěžovatele 1 jakožto odvolacího správního orgánu na odvolací námitky
Nejvyšší správní soud upozorňuje na východiska, z nichž jak stěžovatel, tak krajský soud sami
vyšli.
[35] Nepřezkoumatelnost správního či soudního rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být
vykládána jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí s ohledem na nemožnost zjistit
jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 76, č. 1566/2008 Sb. NSS).
Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat. Zrušení rozhodnutí
pro nepřezkoumatelnost je tak vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci
důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména v těch případech,
kdy správní orgán nebo soud opomene na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat
(viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 - 45
či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 - 64). Platí, že správní orgány ani soudy nejsou povinny
explicitně reagovat na každou dílčí námitku, postaví-li proti těmto výhradám vlastní ucelenou
argumentaci. Podstatné je, aby se ve svém rozhodnutí vypořádaly se všemi stěžejními námitkami
účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích
a souvisejících námitek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014,
č. j. 7 As 126/2013 - 19, či ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013 - 33).
[36] Je pravdou, že žalobce v odvolání pod bodem 4 namítal, že správní orgán nevyhodnotil
vliv záměru na zvláště chráněné druhy dotčené čerpáním vody znečištěné chemickými látkami
do vodní nádrže Nové Mlýny. Žalovaný na odvolací námitky v souhrnu reagoval tak, že zjištěný
stav jednotlivých zvláště chráněných druhů a jejich předpokládané dotčení řešil detailně správní
orgán I. stupně na stranách 5-8 svého rozhodnutí. Dále žalovaný uvedl, že veřejný zájem
na ochraně přírody se vztahuje na všechny zjištěné (samozřejmě i dosud nezjištěné) druhy,
avšak v řízení o povolení výjimek podle §56 ZOPK, což je předmět daného řízení, lze posuzovat
právě a jen konkrétně 16 zjištěných zvláště chráněných druhů.
[37] Lze si samozřejmě představit, že by žalovaný na odvolací námitky reagoval detailněji
a konkrétněji, což by bylo také vhodné. V projednávané věci však v kombinaci s podklady
pro rozhodnutí, kterými jsou závěry správních orgánů podloženy, nelze hovořit o tom,
že by takové vypořádání zakládalo nepřezkoumatelnost rozhodnutí jako celku. Ani krajský soud
v odstavci 10 rozsudku nepovažoval správní rozhodnutí ve vztahu k námitkám týkajícím
se výtlačného potrubí za nepřezkoumatelná, neboť absence argumentace žalovaného
mu nebránila posoudit důvodnost žalobních námitek.
[38] Součástí žádosti o vydání výjimky a následně správního spisu bylo dle §67 ZOPK
taktéž biologické hodnocení stavby a samostatnou přílohou tohoto hodnocení pak dokument,
který se zabýval vlivem stavby výtlaku dešťové kanalizace na životní prostředí. V úvodu
biologického hodnocení stavby je zmíněno, že v centru hodnocení je vlastní zásah dálnice D52
v úseku km 33,5 – 34,55, tj. stavba v užším smyslu vnímání, ovšem biologické hodnocení
je doplněno i o posouzení hledisek zásahu vedení hlavního výtlačného kanalizačního řadu. Dále
se uvádí, že biologické hodnocení neopomíjí ani dopady stavby 5206.3, resp. navrženého systému
odvádění srážkových vod dopadajících na zpevněné plochy komunikací na vodní režim území
a na chemismus vody, ani ovlivnění ekosystému Novomlýnských nádrží (Dyje), případně dalších
vodních ekosystémů (zejména Dunajovický potok a jeho pravostranné přítoky) způsobené
vypouštěním vod znečištěných chloridy a ostatními znečišťujícími látkami. K daným otázkám
biologické hodnocení odkazuje na samostatnou přílohu.
[39] Z uvedeného je zřejmé, že předmětem odborného posouzení, které nechal žadatel
zpracovat, byla také otázka ovlivnění ekosystému VDNM jak stavbou, tak provozem výtlačného
potrubí. Konkrétně se těmito dopady zabývá uvedená příloha. V příloze jsou posuzovány dopady
způsobené vypouštěním vod znečištěných jak chloridy, tak ostatními znečišťujícími látkami.
[40] V úvodu kapitoly 2 věnující se posouzení dopadů vypouštění vod znečištěných chloridy
je uvedeno: soulad důsledků záměru D52/systému odvádění srážkových vod ze zpevněných povrchů
komunikace s příslušným limitem dle nařízení vlády č. 401/2015 Sb., je nutným prvotním,
nikoliv však nejdůležitějším krokem v rámci celkového posouzení záměru. Musí být doplněn posouzením
potenciálních negativních důsledků a nastalých jevů v environmentální oblasti, které se mohou vyskytnout
i v případě, kdy se budou příslušné ukazatele a hodnoty držet pod hranicí dané limitní hodnoty. V tomto ohledu je
k dispozici relativně malé množství informací (str. 8). Autoři dále zmiňují studie týkající se vlivu
zvýšených koncentrací chloridů na chemicko-fyzikální vlastnosti a biocenózu [společenstvo
organismů (rostlin, živočichů a mikroorganismů) obývající určitý prostor – pozn. NSS] vodních
ekosystémů. Autoři konstatují, že studií je poskrovnu a je velmi těžké stanovit jednu hodnotu
limitní koncentrace pro všechny organismy. Tolerance k zasolení se liší druh od druhu. Zároveň
však autoři uvádí, že posouzení, zda z hlediska některých přírodních prvků může být
identifikována citlivost vůči koncentracím pod hranicí legislativních limitů dle nařízení
vlády č. 401/2015 Sb., je ve vztahu k záměrům pozemních komunikací a jejich systému odvádění
vod relevantní výhradně v případě relativně málo vodnatých recipientních vodotečí a především
v případech, kdy jsou na tyto vodoteče vázány nějaké přírodovědně relativně významné hodnoty
(cenné ekosystémy apod.). Takto je postupováno v případě vodního toku Včelínek, který je
recipientem vod dálnice D52 v úseku km 36,114 - 39,200. V případě řeky Dyje, která je v zimním
období recipientem stavby 5206.3, resp. úseku dálnice D52 cca v km 23,250 – 36,114 (tj. stavba
5204.2 – část, 5205, 5206.4, 52063. a 5206.1 – část), dochází vzhledem k její vodnatosti
k významnému naředění vlivů vod z dálnice D52, což autoři dokumentují výsledky směšovacích
rovnic ovlivnění Dyje chloridy odváděnými/čerpanými z dálnice D52 v uvedeném rozsahu
(v délce téměř 13 km) v nejméně příznivém stavu IV. etapy vč. započtení kumulativního vlivu
rakouské A5. I přes zahrnutí nejméně příznivého stavu, který může nastat, bude nejen docházet
k plnění ukazatelů a hodnot přípustného znečištění povrchových vod dle nařízení
č. 401/2015 Sb. (pro chloridy hodnota 150 mg/l v ročním průměru), ale také nedojde k navýšení
koncentrace chloridů ve vodoteči o více než 5 mg/l (současný stav 64,5 mg/l, posuzovaný stav
v roční bilanci 66,32 mg/l, v zimní bilanci 68,93 mg/l). Výústní bod výtlačného potrubí
je dle autorů hodnocení navržen vhodným způsobem z hlediska dosažení potřebného mísení vod
odváděných/čerpaných z dálnice s vodami řeky Dyje. Do Horní nádrže VDNM se předpokládá
maximální okamžitý odtok 150 l/s srážkové vody z dálnice (dáno konstrukčním řešením
čerpadel). I při zahrnutí nejméně příznivého stavu na straně vodního toku bude dle výsledků
směšovací rovnice okamžitá koncentrace chloridových iontů ve vodoteči cca 147 mg/l. Uvedené
hodnoty bude dosahováno krátkodobě (i při nejvýznamnějších splašcích se bude jednat o trvání
nejvýše v řádu jednotek hodin). Citlivost některých složek vodního ekosystému lze reálně
předpokládat pouze při vyšších hodnotách koncentrace a výhradně při déle trvajícím působení.
Autoři hodnocení tak činí závěr, že záměr dálnice D52, resp. zimní odvádění/čerpání vod
z úseku km 23,250 - 36,114 nebude znamenat významné dopady na chemismus vody a záměrem
nedojde k ovlivnění ekosystému VDNM/Dyje vypouštěním vod znečištěných chloridy.
[41] Nejvyšší správní soud musí souhlasit se stěžovateli, že z uvedených podkladů rozhodnutí
vyplývá, že ovlivnění ekosystému Horní nádrže se vypouštěním znečištěných vod nepředpokládá.
Nejvyšší správní soud se přitom neztotožňuje se závěrem krajského soudu, že ačkoliv z přílohy
biologického hodnocení neplynou konkrétní dopady na zvláště chráněné druhy, měl se krajský
úřad těmito dopady zabývat a hodnotit, zda není na místě k minimalizaci zásahu do přirozeného
vývoje zvláště chráněných druhů či minimalizaci dopadů odvádění nebezpečných látek stanovit
určité podmínky.
[42] Je třeba mít také na paměti, že řízení o udělení výjimky dle §56 ZOPK je řízením
návrhovým. Nejvyšší správní soud sice v rozsudku ze dne 18. 12. 2015, č. j. 2 As 49/2013 - 109,
dovodil možnost zahájení řízení dle §56 ZOPK z moci úřední, tento závěr se však týkal
ustanovení účinného do 31. 12. 2017, jež bylo odlišného znění, než nyní účinná právní úprava,
a odpověď na otázku, zda se jedná o řízení na žádost či řízení, jež může správní orgán zahájit
z vlastní iniciativy, z něj přímo nevyplývala. Nejvyšší správní soud proto na základě gramatického
a teleologického výkladu dospěl k závěru, že řízení může být zahájeno i ex offo. Novelou zákona
o ochraně přírody a krajiny provedenou zákonem č. 123/2017 Sb. byla do tohoto ustanovení
doplněna slova „na žádost toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah“. Je tedy zjevné, že nyní je řízení
o výjimce dle §56 ZOPK jednoznačně a výlučně řízením návrhovým. Výše uvedený výklad
Nejvyššího správního soudu proto již není možné využít.
[43] Správní orgán je tak vázán nejen skutečností, že byla žádost vůbec podána, ale i rozsahem
žádosti tak, jak jej vymezil žadatel. Z tohoto předpokladu ostatně vycházel i krajský soud
(srov. odst. 31 jeho rozsudku). Stejně tak musí žadatel předložit přesvědčivé podklady prokazující
splnění všech podmínek pro udělení výjimky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. srpna 2012 č. j. 9 As 30/2012 - 88).
[44] Předmětem řízení byla žádost o výjimku ze zákazu škodlivého zasahování ve vztahu
k jmenovitě určeným šestnácti druhům zvláště chráněných živočichů. Pokud správní orgány
neměly pochybnost o tom, že se tyto druhy v oblasti Horní nádrže nevyskytují, a nemohou
tak být ovlivněny vypouštěním vod odváděných z dálnice (opak ostatně netvrdil ani žalobce),
neměly důvod podrobněji zkoumat otázku vlivu vypouštění na ekosystém Horní nádrže
a správně se věnovaly otázce naplnění podmínek pro udělení výjimky pro šestnáct zvláště
chráněných druhů uvedených v žádosti. Za možné pochybení žalovaného tak lze označit,
že nereagoval na odvolací námitku konkrétním zdůvodněním, proč se dopady na ekosystém
Horní nádrže nezabýval, a namísto toho považoval za dostatečné potvrzení závěru správního
orgánu I. stupně ohledně druhů zvláště chráněných živočichů, kterých se výjimka týká. Ovšem
zrušení rozhodnutí žalovaného jen z tohoto důvodu by podle soudu bylo přehnaným
formalismem, který neodpovídá smyslu a účelu institutu nepřezkoumatelnosti, jak byl vymezen
výše.
[45] Nejvyšší správní soud dodává, že pokud by správní orgány měly, ať již ze své vlastní
úřední činnosti nebo např. ze zpracovaného biologického hodnocení či jiných podkladů,
informace o tom, že se v dotčeném území nachází další, žadatelem neuvedené, zvláště chráněné
druhy, bylo by žádoucí, aby o tom žadatele informovaly, a umožnily mu tak na tuto skutečnost
reagovat. Jak ostatně stěžovatel 2 (žadatel o vydání výjimky) v kasační stížnosti uvedl,
je v jeho zájmu, aby do žádosti uvedl všechny zvláště chráněné druhy, u nichž hrozí, že do nich
bude škodlivě zasahováno, neboť potřebuje zajistit „hladký průběh povolovacích procesů“.
Je totiž třeba mít na paměti, že pokud se v průběhu realizace stavby či jejího následného užívání
zjistí výskyt dalších zvláště chráněných druhů (například na základě činnosti ekodozoru
v průběhu stavby či následného monitoringu dotčeného území a zvláště chráněných druhů,
který správní orgán prvního stupně stanovil jako podmínky pro povolení výjimky dle §56
ZOPK), je třeba i pro tyto živočichy žádat o výjimku a zajistit jim ochranu. V opačném
případě se žadatel vystavuje riziku naplnění skutkové podstaty přestupku podle zákona o ochraně
přírody a krajiny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2019,
č. j. 6 As 299/2018 - 69). Stejně tak, pokud by správní orgány v navazujících řízeních (územním,
stavebním či kolaudačním) zjistily, že podkladové rozhodnutí o výjimce ze škodlivého zásahu
do zvláště chráněných druhů není, ať už z hlediska druhového či prostorového kompletní,
nebylo by možné navazující rozhodnutí vydat.
III.c Neexistence jiného uspokojivého řešení
[46] Krajský soud v rozhodnutí správních orgánů také postrádal posouzení jiné možnosti
nakládání se znečištěnými vodami v rámci zkoumání naplnění podmínky neexistence jiného
uspokojivého řešení, a to s ohledem na skutečnost, že výtlačné potrubí je novým řešením
odvádění znečištěných vod z dálnice, které nebylo součástí posouzení vlivu na životní prostředí
(stanoviska EIA). K tomu krajský soud analogicky odkázal na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 73/2015 - 40.
[47] Stěžovatelé nerozporují, že koncepce odvádění vod znečištěných zimní údržbou dálnice
prostřednictvím potrubí do Horní nádrže VDNM nebyla v rámci řízení o posouzení vlivu záměru
na životní prostředí řešena. K posouzení vlivů stavby rychlostní silnice R52 Pohořelice-Mikulov
na životní prostředí vydalo Ministerstvo životního prostředí dne 13. 5. 2005 souhlasné stanovisko
(stanovisko EIA) a následně dne 23. 3. 2016 stanovisko k ověření souladu. Podklady pro vydání
výjimky obsahují komentář k naplnění podmínek stanoviska EIA (ve znění ověřovacího
stanoviska). Podmínka č. 10 zní: Na podkladě definitivního řešení odvodnění vybrané varianty rychlostní
silnice provést aktualizaci výpočtů očekávaného znečištění příslušných recipientů včetně návrhu technických opatření
k zamezení jejich kontaminace při havárii vozidel. I z tohoto znění je zřejmé, že ani v době vydání
ověřovacího stanoviska nebyl způsob odvádění vody z pozemní komunikace jasně specifikován.
[48] Nehledě na výše uvedené závěry Nejvyššího správního soudu k otázce vázanosti
správních orgánů předmětem žádosti, Nejvyšší správní soud se neztotožňuje ani se závěrem
krajského soudu, že bylo nutné, aby správní orgán rozhodující o výjimce ze zákazu zásahu
do zvláště chráněných druhů živočichů v projednávané věci zvažoval další možnosti řešení
odvodnění dálnice.
[49] Obecně platí, že po orgánu ochrany přírody rozhodujícím o výjimce podle §56 ZOPK
obecně nelze požadovat, aby fakticky zpracovával alternativní stanoviska k již existujícímu
stanovisku EIA s cílem vyloučit existenci jiné vhodné varianty. Takový požadavek
totiž neodpovídá povaze a smyslu řízení o výjimce (viz např. rozsudky ze dne 19. 12. 2014,
č. j. 5 As 10/2013 - 38, a ze dne 16. 5. 2017, č. j. 5 As 180/2015 - 51). V rozsudku
ze dne 20. 2. 2015, č. j. 5 As 54/2013 - 78, Nejvyšší správní soud v této souvislosti shrnul,
že „poté, co bylo příslušnými orgány rozhodnuto o výběru varianty dálnice D8, nelze po orgánu ochrany přírody
v řízení podle §56 zákona o ochraně přírody a krajiny požadovat, aby se znovu vracel o krok zpět
a vedle varianty trasy, s níž přichází žadatel o výjimku, zkoumal i to, jaký dopad na zvláště chráněné druhy
by měly i varianty jiné, v předchozích procesech již ‚vyloučené‘. Tím by se popírala logická návaznost jednotlivých
kroků a procesy SEA a EIA by ztrácely smysl, pokud by jejich výsledek neměl být závazný pro další postupy.
Tyto úvahy by se též odehrávaly zcela mimo předmět příslušného správního řízení, který je vymezován žadatelem,
odvíjí se od plánovaného umístění konkrétní stavby. V daném řízení chybí jakýkoli prostor pro zvažování jiných
variant stavby (v daném případě jiné trasy dálnice). Na tom nic nemění ani podmínka uvedená v §56 odst. 3
zákona o ochraně přírody a krajiny spočívající v neexistenci jiného uspokojivého řešení. Tím měl zákonodárce
na mysli řešení (včetně konkrétních opatření k minimalizaci zásahů dotčení zvláště chráněných druhů), které je
v době rozhodování správních orgánů skutečně reálné, nikoliv hypotetické, tedy takové, které již bylo
v předcházejících zmiňovaných procesech jakožto možná alternativa posuzovaného záměru vyloučeno.“
[50] Rozsudek ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 73/2015 - 40, takovou možnost, resp. povinnost
správních orgánů v řízení o výjimce dle §56 ZOPK připustil, v tehdy posuzované věci
se však jednalo o výjimečné skutkové okolnosti. Orgán ochrany přírody měl v řízení k dispozici
několik odborných podkladů – dva znalecké posudky, odborné stanovisko AOPK a také zprávy
Nejvyššího kontrolního úřadu. Zejména odborné stanovisko AOPK se zmiňovalo o dalších
možných variantách (které byly před započetím procesu EIA zvažovány), poukazovalo
na jejich přednosti z hlediska ochrany zvláště chráněných druhů a detailně vyvracelo výhrady,
které proti těmto jiným variantám zaznívaly. Rozhodnutí o udělení výjimky vyznívalo o to více
nevěrohodně, že v minulosti nebyla výjimka opakovaně udělena a stalo se tak až po změně
příslušnosti orgánu, který o ní měl rozhodovat. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku jasně
vymezil, za jakých podmínek je nutno alternativní variantu v řízení o výjimce posoudit.
Alternativní varianta musí být „reálná a uskutečnitelná“ a musí být „věrohodně doložen“ menší dopad
této varianty na životní podmínky chráněných druhů. Tento rozsudek však nelze interpretovat
tak, že orgán ochrany přírody by měl v řízení o výjimce obstarávat odborná stanoviska k jiné
variantě jen proto, že některý z účastníků není spokojen s variantou posouzenou v procesu EIA
a dává přednost variantě jiné (srov. rozsudek ze dne 18. 10. 2019, č. j. 10 As 165/2018 - 93).
[51] Nejvyšší správní soud si je vědom, že výše uvedené závěry se týkají situací, kdy záměry,
pro něž bylo žádáno o výjimku dle §56 ZOPK, byly jako celek z hlediska vlivu na životní
prostředí posuzovány, a účastníci řízení se v podstatě domáhali „přehodnocení“ dříve přijatých
závěrů. Přesto je však přesvědčen, že skutečnost, že konkrétní způsob odvádění znečištěných vod
z dálnice nebyl součástí posouzení v rámci řízení EIA, nezakládá v projednávané věci povinnost
orgánů ochrany přírody hledat v řízení o výjimce alternativní způsoby řešení odvodnění dálnice.
A to zejména z toho důvodu, že jak bylo již v předchozí části rozsudku uvedeno, z podkladů
pro vydání rozhodnutí vyplývá, že stavba a zejména provoz výtlačného potrubí nebude mít
relevantní vliv na ochranu zvláště chráněných druhů živočichů. Přitom aby byl správní orgán
v intencích rozsudku č. j. 6 As 73/2015 - 40 povinen posuzovat variantní řešení věci, je třeba,
aby byla doložena jiná varianta, která může představovat menší dopad na životní podmínky
chráněných druhů. Taková varianta je však pojmově vyloučena v případě, kdy posuzovaná stavba
vliv na předmět ochrany podle zákona o ochraně přírody a krajiny nemá.
[52] Nadto v projednávané věci nebyla splněna ani podmínka, že taková varianta musí být
dostatečně konkrétně tvrzena a důkazně podložena. Žalobcovy námitky ustaly na tom, že správní
orgány jinou variantu neposoudily, žádnou reálnou a uskutečnitelnou variantu však nepředstavil.
Krajský soud pak byl přesvědčen o tom, že jiná varianta existovat musí, neboť současné řešení
nebylo dříve součástí záměru. Jako příklady uvedl možnost vypouštění znečištěných vod
do jiného recipientu či do více recipientů. Ani takové obecné návrhy však nemohou být brány
za dostatečně konkrétní a důkazně podloženou variantu, která by založila povinnost orgánům
ochrany přírody se jí zabývat.
[53] V projednávané věci je tak z výše uvedených důvodů podmínku neexistence jiného
uspokojivého řešení třeba vztáhnout zejména na samotné trasování tělesa předpokládané dálnice,
jež do ochrany zvláště chráněných druhů živočichů zasahuje a jež bylo v procesu EIA
posouzeno. Z tohoto posouzení správní orgán prvního stupně při hodnocení splnění této
podmínky správně vycházel. Lze souhlasit se stěžovatelem 2, že mohou nastat situace, kdy bude
třeba zvažovat podmínku neexistence jiného uspokojivého řešení nejen ve vztahu k záměru
jako celku, ale také samostatně k určité dílčí stavbě (objektu), jež je součástí záměru, neboť může
mít na zvláště chráněné druhy podstatný vliv. Tak tomu ovšem v projednávané věci, jak již soud
výše uvedl a jak stěžovatelé poukazovali, nebylo.
[54] Obdobný závěr je nutno přijmout též k hodnocení splnění podmínky, že povolovaná
činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. Nemá-li mít
provoz výtlačného potrubí vliv na žádný zvláště chráněný druh živočicha, je požadavek krajského
soudu na jeho samostatné posouzení bezpředmětný.
IV. Závěr a náklady řízení
[55] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnosti jsou důvodné. Napadený rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2020 č. j. 31 A 144/2019 – 86, proto podle §110 odst. 1,
věty první s. ř. s. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V dalším řízení je krajský soud
podle §110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku, a bude
postupovat v souladu s ním.
[56] Podle §110 odst. 3 věty první s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne
také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2022
JUDr. Filip Dienstbier Ph.D.
předseda senátu