ECLI:CZ:US:2007:4.US.765.06
sp. zn. IV. ÚS 765/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. března 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele L. K., zastoupeného Mgr. Martinem Honkem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, 616 00 Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2005 sp. zn. 10 To 45/2005 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. února 2005 sp. zn. 5 T 56/2002, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných v jeho trestní věci. To s poukazem na blíže rozvedené výhrady upínající se k jím nahlížené nesprávné realizaci důkazního procesu a posléze takto s tvrzením, že těmito rozhodnutími došlo k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv plynoucích z čl. 39, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Označené usnesení odvolacího soudu stěžovatel napadl, opíraje jej o (tvrzený) dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, rovněž předtím dovoláním. Toto Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. září 2006 sp. zn. 8 Tdo 972/2006, vycházeje ze závěru, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu [§265i odst. 1 písm. b) tr. řádu], odmítl.
Je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [§43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Pro účely tohoto rozhodnutí nutno konstatovat, že návrhem nenapadené usnesení Nejvyššího soudu, vůči jehož rozhodovacím důvodům konečně stěžovatel ani žádné konkrétní výhrady nevznesl, bylo odůvodněno způsobem ústavně souladným. Námitky stěžovatele zpochybňující řádnou realizaci důkazního procesu Nejvyšší soud posuzoval, takto i ve shodě s judikaturou Ústavního soudu, z pohledu označeného dovolacího důvodu, resp. úsudku o jeho obsahovém naplnění pouze v tom omezeném rámci, zda případně nezakládají extrémní exces promítající se následně, tedy (pouze) zprostředkovaně do vyvozených právních závěrů (srov. kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 55/04, II. ÚS 193/04, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 670/05, II. ÚS 29/06); uvedené konsekvence tvrzených skutkových vad však v daném případě neshledal. Proto mimořádný opravný prostředek stěžovatele odmítl jako podaný z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Z řečeného ovšem následně plyne, že pro výjimku týkající se počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti uvedenou v §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady. Ústavní stížnost (směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2005 sp. zn. 10 To 45/2005 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. února 2005 sp. zn. 5 T 56/2002) byla takto podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené, neboť předmětné dovolání nebylo s ohledem na shora uvedené posledním procesním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytoval [§72 odst. 3, odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z toho důvodu bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2007
Pavel Holländer
soudce zpravodaj