ECLI:CZ:US:2008:4.US.2815.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2815/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, v právní věci stěžovatele Romana Vytejčka, soudního exekutora, se sídlem v Praze, Hostivařská 1109, zastoupeného JUDr. Stanislavem Vytejčkem, advokátem se sídlem v Benešově, Hráského 406, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2007 č. j. 22 Co 194/2007-35 a výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 1. 2006 č. j. Nc 11984/2004-17, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 30. 10. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel po Ústavním soudu domáhal, aby vyslovil, že: "Uložení povinnosti platit náklady exekuce povinnému v souvislosti se zastavením exekuce je porušením zásady rovnosti vyjádřené v čl. 1 Listiny základních práv. Soudní exekutor má při výkonu exekuční činnosti postavení soudce. Takovéto rozhodnutí je tedy zároveň zásahem do soudcovské nezávislosti zaručené čl. 82 odst. 1 Ústavy.", aby zrušil výrok II. v záhlaví uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud"), resp. aby zrušil v záhlaví nadepsané usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Obvodní soud napadaným usnesením ze dne 10. 1. 2006 v exekuční věci oprávněného Lesy hl. m. Prahy proti povinné obchodní společnosti Česká pila, spol. s r. o., pod výrokem I. zastavil exekuci nařízenou usnesením obvodního soudu ze dne 24. 5. 2004 č.j. Nc 11984/2004-6, pod výrokem II. uložil povinné nahradit stěžovateli náklady exekuce ve výši 5.508,50 Kč, pod výrokem III. upravil právo účastníků na náhradu nákladů řízení. Městský soud napadaným usnesením ze dne 19. 9. 2007 k odvolání stěžovatele usnesení obvodního soudu ze dne 10. 1. 2006 ve výroku o nákladech exekuce pod bodem II. potvrdil a stanovil právo účastníků na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stěžovatel se domníval, že vydáním napadaných usnesení obecných soudů došlo k porušení ustanovení čl. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel předložil výtky v obdobném, resp. ve shodném rozsahu a smyslu, jak již učinil ve svých četných předchozích ústavních stížnostech, např. v těch, o nichž Ústavní soud jednal pod sp. zn. IV. ÚS 928/07, II. ÚS 1523/07, IV. ÚS 2225/07, IV. ÚS 2226/07, II. ÚS 2472/07, III. ÚS 2727/07, a pod sp. zn. I. ÚS 2814/07. V rámci stížnostní argumentace tak stěžovatel, stručně shrnuto, vyslovil výhrady ke stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 a k závěrům obecných soudů, pokud tyto v případě zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, při nezjištěném procesním zavinění oprávněného na výsledku exekuce ukládají povinnost hradit náklady soudního exekutora povinnému.
II.
Ústavní soud poté přistoupil k přezkumu napadených rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzených porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se otázkou postavení exekutora a jeho nároky na uhrazení nákladů exekuce zabýval již v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 150/04, sp. zn. III. ÚS 118/05, sp. zn. III. ÚS 158/05, sp. zn. II. ÚS 313/05, sp. zn. III. ÚS 613/05, sp. zn. IV. ÚS 180/06, sp. zn. IV. ÚS 602/06). K problematice náhrady nákladů exekuce považoval Ústavní soud za potřebné se explicitně vyjádřit i ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 (dostupné také na www.judikatura.cz), jímž současně sjednotil svoji předcházející ne zcela jednotnou judikaturu. V uvedeném stanovisku vyjádřený názor byl následně potvrzen v nálezu ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (dostupný také na www.judikatura.cz). Závěry pléna Ústavního soudu je IV. senát Ústavního soudu vázán.
Ústavní soud obdobné ústavní stížnosti totožného stěžovatele posuzoval již mnohokrát (více než třicet ústavních stížností; z poslední doby viz např. sp. zn. IV. ÚS 928/07, sp. zn. II. ÚS 1523/07, sp. zn. IV. ÚS 2225/07, sp. zn. IV. ÚS 2226/07, sp. zn. II. ÚS 2472/07, sp. zn. III. ÚS 2727/07, sp. zn. I. ÚS 2814/07), nyní zkoumaná ústavní stížnost tak představuje "další v řadě" obsahově a argumentačně obdobných podání téhož stěžovatele.
Jak plyne z rozhodnutí o předchozích věcech stěžovatele a z obsahu jeho ústavní stížnosti, stěžovatel byl se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 a s tím spojenou judikaturou Ústavního soudu seznámen. Za situace, kdy je podávána ústavní stížnost stejného obsahu, a důvody rozhodování Ústavního soudu jsou stěžovateli známy z nemála Ústavním soudem mu odmítnutých podání (viz výše), pokládá Ústavní soud za zcela postačující tam užitou argumentaci již opětovně nerozvádět a bez dalšího na ni, jakožto na argumentaci obsahující závěry, od nichž IV. senát Ústavního soudu nenalézá příčin se odchylovat, odkázat.
Ústavnímu soudu tedy s ohledem na výše uvedené nezbývá než uzavřít, že neshledal existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto projednávanou ústavní stížnost v této části odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Součást napadaného rozhodnutí městského soudu tvořil taktéž výrok určující právo účastníků na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jelikož Ústavní soud nezjistil žádnou skutečnost, která by svědčila o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele právě tímto výrokem, což ostatně stěžovatel ani netvrdil, také v této části ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že je tato zjevně neopodstatněná, a proto ji jako takovou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu