ECLI:CZ:US:2008:4.US.959.08.1
sp. zn. IV. ÚS 959/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. května 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele T. Z., zastoupeného JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem Tyršova 64, 547 01 Náchod, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 2008 č. j. 11 To 95/2008-1839, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho (blíže neodůvodněná) stížnost, směřující do usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. ledna 2008 č. j. 1 T 124/2007-1797, kterým došlo dle §4 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k zamítnutí návrhu stěžovatele na vyloučení blíže specifikovaného motorového vozidla ze zajištění, realizovaného v rámci trestního řízení vedeného před tamním soudem pod sp. zn. 1 T 124/2007.
Stěžovatel tvrdil, že těmito usneseními došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 8 a čl. 17 Všeobecné deklarace lidských práv a dále k porušení čl. 90 Ústavy ČR. Toto své přesvědčení odůvodnil tím, že v souvislosti s trestním řízením došlo k zajištění vozidla, ve vztahu k němuž orgány v tomto řízení činné popírají jeho vlastnictví a naopak je přičítají obviněnému, ačkoliv dle tvrzení stěžovatele se stal jeho vlastníkem ještě předtím, nežli k předmětnému zajištění došlo. Stěžovatel poukázal na to, že není účastníkem trestního řízení, k zajištění došlo před třemi roky, přičemž vozidlo nemůže užívat a ztrácí na (tržní) ceně a v tom rámci rovněž podrobně rozvedl genezi relevantních okolností k tomuto zajištění se vztahujících. Pro uvedené výhrady se domáhal, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí stížnostního soudu nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal.
Požadavky, jež jsou na stěžovatelem kritizovaná rozhodnutí z pohledu ústavního rámce kladeny, lze zformulovat podle přesvědčení Ústavního soudu zejména do následujících tezí: musejí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR), být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR) a nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), což znamená, že dovozené závěry o naplnění podmínek uvedených v §4 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici. Jinými slovy vyjádřeno, posouzení vlastních podmínek pro vydání rozhodnutí o vyloučení ze zajištění je především věcí obecných soudů, Ústavní soud je jen oprávněn přezkoumat, zda jsou vůbec důvodně předpokládány, přičemž pro svou povahu nemusí být prokázány „nepochybně“ (srov. přiměřeně kupř. usnesení sp. zn. III. ÚS 435/04, resp. IV. ÚS 174/04, II. ÚS 2515/07).
Rozhodnutí obecných soudů, vůči nimž stěžovatel brojí, jsou přitom řádně odůvodněna, vypořádávají se s výhradami, které uvádí v ústavní stížnosti a z tohoto důvodu lze na obsah jejich odůvodnění odkázat. Stran relevantních skutkových otázek jejich myšlenkové postupy logické omyly či extrémní rozpory mezi k dispozici jsoucími důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry nevykazují (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 283/06, II. ÚS 566/06 a další). V úvahu byly potom náležitě vzaty z pohledu principu proporcionality rovněž i v kolizi stojící ústavně chráněné hodnoty (s. 3 rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové).
V důsledku toho Ústavní soud posoudil návrh jako zjevně neopodstatněný a mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jej podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu