ECLI:CZ:US:2010:3.US.910.10.1
sp. zn. III. ÚS 910/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky Z. S., zastoupené JUDr. Emerichem Slavíkem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2010 č. j. 22 Cdo 3022/2008-421 a č. j. 22 Cdo 3023/2008-423, rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2008 č. j. 31 Co 491/2007-357 a ze dne 16. ledna 2007 č. j. 31 Co 547/2006, 31 Co 599/2006-249, a rozsudkům Okresního soudu v Benešově ze dne 28. června 2007 č. j. 10 C 1513/2002-304 a ze dne 16. března 2006 č. j. 10 C 1513/2002-142, ve znění opravného usnesení ze dne 29. srpna 2006 č. j. 10 C 1513/2002-187, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v právní věci o určení vlastnictví. Tvrdila, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolu č. 1 k této úmluvě.
V podrobně rozvedeném návrhu popsala své výhrady směřující vůči hodnocení důkazů ze strany obecných soudů a následnému podřazení jimi učiněných skutkových zjištění pod rámec podmínek pojmově tvořících obsah institutu vydržení, resp. dobré víry (§134 obč. zák.). Na podporu svých vývodů o dotčení ústavně zaručených práv stěžovatelka rovněž odkázala na judikaturu Ústavního soudu vymezující případy svévole v rozhodování obecných soudů a domáhala se, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Za účelem posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Benešově sp. zn. 10 C 1513/2002. Po jeho prostudování a posouzení celého kritizovaného procesu jako celku (kupř. nález sp. zn. III. ÚS 191/06) dostatečný důvod ke kasaci napadených rozhodnutí neshledal.
V této souvislosti nutno zdůraznit, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Totéž se stran soudního řízení vztahuje i ke zjišťování (z pohledu aplikovaných právních norem) relevantního skutkového stavu.
Projev svévole při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (při hodnocení důkazů) ze strany obecných soudů, napadená rozhodnutí dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další). Rovněž interpretace relevantního právního rámce jimi provedená není nepřiměřená zjištěným skutkovým okolnostem, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).
V důsledku uvedeného Ústavní soud, aniž by jakkoliv bagatelizoval jednotlivé (dílčí) námitky stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu