ECLI:CZ:US:2011:3.US.2601.11.1
sp. zn. III. ÚS 2601/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Z. P., zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou se sídlem Kateřinská 5, 772 00 Olomouc, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011 č. j. 7 Tdo 719/2011-25, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. února 2011 č. j. 55 To 12/2011-428 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. listopadu 2011 č. j. 9 T 32/2008-391, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci. Učinil tak s blíže odůvodněným tvrzením, že v řízení před nalézacím a odvolacím soudem byly nesprávně a v jeho neprospěch hodnoceny provedené důkazy a takto rozhodnuto v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Stěžovatel tvrdil, že tím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na to se posléze domáhal, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, jemuž stěžovatel nic konkrétního nevytkl, označený soud odmítl jeho dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu [§265i odst. 1 písm. b) trestního řádu], když k námitkám stěžovatele neshledal ani rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními obecných soudů.
Oproti námitkám uvedeným v ústavní stížnosti Ústavní soud stejně jako Nejvyšší soud nespatřuje v napadených rozhodnutích nalézacího a odvolacího soudu, resp. ve skutkových úvahách v nich obsažených ústavně nepřípustnou, tj. na základě pravidel logiky myslitelný rámec překračující a tudíž neakceptovatelnou nesouladnou relaci mezi hodnocením důkazů a skutkovými závěry obecných soudů. Kontradikci vůči rozhodovací praxi Ústavního soudu rozhodovací důvody dovolacího soudu nezakládají (srov. kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 55/04, II. ÚS 193/04, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 670/05, II. ÚS 29/06). Návrh v tomto rozsahu bylo třeba tudíž hodnotit jako zjevně neopodstatněný.
Ve vztahu k návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. února 2011 č. j. 55 To 12/2011-428 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. listopadu 2011 č. j. 9 T 32/2008-391 promítá se stávající procesní situace potud, že pro aplikaci výjimky uvedené v §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro uvedené bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu