ECLI:CZ:US:2012:3.US.2309.12.1
sp. zn. III. ÚS 2309/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o návrhu JUDr. Z. A., směřujícímu proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012 č. j. 9 Afs 11/2012-32, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 20. 6. 2012, označeným jako ústavní stížnost, napadá navrhovatel v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011 č. j. 10 Af 38/2010-89, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze (ze dne 19. 5. 2010, č. j. 2887/10-1500-105219).
Navrhovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež navrhovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti a k odstranění nedostatku povinného zastoupení vyzýván (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. I. ÚS 1478/09, sp. zn. IV. ÚS 1796/09, sp. zn. I. ÚS 1966/09, sp. zn. III. ÚS 2141/09, sp. zn. IV. ÚS 2566/09, sp. zn. III. ÚS 2615/09, sp. zn. II. ÚS 2742/09 a další). Ostatně navrhovatel byl sám advokátem a v minulosti podal Ústavnímu soudu řadu návrhů, při kterých advokátem zastoupen byl.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení navrhovatele advokátem (shodně kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2918/09, sp. zn. II. ÚS 2917/09, sp. zn. II. ÚS 3085/09, sp. zn. I. ÚS 3242/09, sp. zn. III. ÚS 3175/09) se tudíž Ústavní soud uchýlil i nyní k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§63 téhož předpisu, §104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem návrh bez jednání odmítl (shodně jako například v usnesení sp. zn. I. ÚS 2387/08, sp. zn. IV. ÚS 2386/08, sp. zn. II. ÚS 713/08, sp. zn. II. ÚS 1638/07, sp. zn. III. ÚS 847/07, III. ÚS 2098/09 sp. zn. III. ÚS 2234/12 a dalších).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2012
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj