ECLI:CZ:US:2014:1.US.2638.14.1
sp. zn. I. ÚS 2638/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Dřevo Střílky, s.r.o., se sídlem Šanov 185, IČ 25544292, zastoupené Mgr. Miloslavem Jančíkem, advokátem se sídlem Zlín, Růžová 307, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 29. 5. 2014 č. j. 60 Co 217/2014-123 a proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 5. 2014. č. j. 26 C 318/2013-107, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obsah napadených rozhodnutí
1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížností, doručené Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2014, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu porušení jejího ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a práva na právní pomoc, zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny.
2. Napadeným usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 3. 2014 č. j. 26 C 318/2013-107 bylo výrokem I. rozhodnuto o zastavení řízení (z důvodů zpětvzetí žaloby podané žalobcem proti stěžovatelce) a výrokem II. o tom, že žalobce je povinen nahradit stěžovatelce jako žalované náklady řízení ve výši 4.356 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce stěžovatelky. Proti výroku II. tohoto usnesení podala stěžovatelka dne 16. 4. 2014 ke Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, odvolání. Toto odvolání bylo částečně úspěšné, neboť odvolací soud svým napadeným usnesením č. j. 60 Co 217/2014-123, konkrétně jeho výrokem I., změnil napadený výrok II. shora citovaného usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen zaplatit stěžovatelce náklady řízení ve výši 8.651,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce stěžovatelky.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces a na právní pomoc v tom, že jí byla obecnými soudy přiznána příliš nízká náhrada nákladů řízení. Odvolací soud vyčíslil odměnu za jeden úkon právní služby na částku 2.500 Kč, přičemž podle právního názoru stěžovatelky činí v daném případě správná výše odměny za jeden úkon právní služby částku 9.380 Kč. Odvolací soud tak porušil principy spravedlivého procesu, protože nerespektoval kogentní právní normu a použil výklad, jemuž chybí potřebné smysluplné odůvodnění, což podle stěžovatelky zatěžuje vydané rozhodnutí odvolacího soudu ústavněprávně relevantní svévolí, nepředvídatelností a interpretační libovůlí.
III.
Hodnocení Ústavního soudu
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak plyne z judikatury, následuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)], která odráží skutečnost, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy), a jako takový v rámci této soustavy neplní funkci další instance. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal. Naopak v této věci Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nenastaly žádné okolnosti, které by odůvodňovaly jeho zásah do postupu obecných soudů. Stěžovatelka pouze nesouhlasí se stanovením výše náhrady nákladů řízení, které by jí měly být přiznány, tedy s výkladem podústavní právní úpravy nákladů řízení obecnými soudy.
6. Při posuzování problematiky nákladů řízení Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Ve svých předchozích rozhodnutích Ústavní soud uvedl, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 10/98, sp. zn. II. ÚS 130/98, sp. zn. I. ÚS 30/02, sp. zn. IV. ÚS 303/02, sp. zn. III. ÚS 255/05 nebo sp. zn. IV. ÚS 131/08 veřejně dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících rozhodování o nákladech řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek libovůle (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 464/09 či sp. zn. II. ÚS 2608/09, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. Obecné soudy však podrobně odůvodnily napadené výroky, týkající se náhrady nákladů řízení a pouhá polemika se způsobem aplikace a interpretace podústavního práva není způsobilá v otázce náhrady nákladů řízení dosáhnout ústavněprávní dimenze.
8. Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu