infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14.05.2015, sp. zn. IV. ÚS 3596/14 [ usnesení / LICHOVNÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2015:4.US.3596.14.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2015:4.US.3596.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3596/14 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci společnosti FAGUS, a. s., se sídlem Březová 161, IČ: 44005474, zastoupené JUDr. Martinem Uzsákem, LL.M., advokátem se sídlem Václavská 316/12, Praha 2, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně č. j. 38 C 250/2013-225 ze dne 25. 8. 2014 a usnesení Krajského soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, č. j. 60 Nc 126/2014-241 ze dne 16. 9. 2014, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 11. 2014, domáhala se stěžovatelka zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů s odůvodněním, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i její právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením č. j. 38 C 250/2013-225 ze dne 25. 8. 2014 Okresní soud ve Zlíně (samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem) dle §112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též "o. s. ř."), spojil ke společnému řízení věci vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 38 C 250/2013, sp. zn. 38 C 183/2014 a sp. zn. 45 C 135/2014 z důvodu, že spolu skutkově souvisí. Společné řízení bylo dále vedeno pod sp. zn. 38 C 250/2013 (výrok I. rozhodnutí). Ve výroku II. soud nařídil jednání ve všech spojených věcech na den 9. 9. 2014, ve výroku III. zkrátil stěžovatelce lhůtu k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, stanovenou dříve v usnesení soudu č. j. 45 C 135/2014-24, a konečně ve výroku IV. soud vyzval spolek 1. SK Metropol Podkopná Lhota k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka se spojením věcí ke společnému řízení nesouhlasila, jsouc přesvědčena, že tím byl nepřípustně obejit aktuální rozvrh práce Okresního soudu ve Zlíně, když její věc, která připadla určenému senátu, resp. samosoudci (soudkyni Mgr. Magdaleně Gargulákové), byla usnesením vydaným odlišným soudcem a v jiné věci spojena ke společnému řízení. Stěžovatelka proto podala námitku podjatosti soudce Mgr. Jiřího Němce společně s námitkou odnětí zákonného soudce přiděleného k věci stěžovatelky dle rozvrhu práce, o níž rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením č. j. 60 Nc 126/2014-241 ze dne 16. 9. 2014 tak, že Mgr. Jiří Němec není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 250/2013. Krajský soud žádné skutečnosti, které by svědčily o osobním vztahu předsedy senátu Mgr. Němce k předmětné věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, a pro které by vznikla pochybnost o jeho nepodjatosti, nezjistil. Soud dále poukázal na ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. s tím, že procesní postup předsedy senátu v řízení nepředstavuje důvod pro jeho vyloučení. V ústavní stížnosti stěžovatelka obecným soudům vytkla, že při svém rozhodování nerespektovaly judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu týkající se práva na zákonného soudce, napadená usnesení založily na přepjatém formalismu a jednoduché mechanické aplikaci právních předpisů a nedostatečně je také odůvodnily. Spojení věcí, které původně připadly odlišným soudcům, ke společnému řízení navíc obecné soudy podle mínění stěžovatelky opíraly o judikaturu, jež nelze považovat za ustálenou. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V projednávané věci Ústavní soud přitom dospěl k závěru, že ústavní stížnost je ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, č. j. 60 Nc 126/2014-241 ze dne 16. 9. 2014 nepřípustná. Ústavní soud ve své judikatuře akcentuje skutečnost, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Je proto třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá [srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/05 ze dne 29. 9. 2005 (U 23/38 SbNU 587)]. Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připustil výjimky, jež spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: jednak rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod a dále je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna. V posuzovaném případě Ústavní soud naplnění shora zmiňovaných podmínek neshledal. Stěžovatelka uplatnila ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, kterým tento soud rozhodl o nevyloučení soudce Mgr. Jiřího Němce z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 250/2013. Předmětné řízení vydáním napadeného usnesení neskončilo, přičemž stěžovatelce je v rámci probíhajícího řízení nadále zachována možnost využít k ochraně svých práv prostředky podle občanského soudního řádu. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatelka nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, se může obrátit na Ústavní soud (srov. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 172/15, IV. ÚS 826/14, IV. ÚS 2572/14, II. ÚS 866/14, III. ÚS 305/13, II. ÚS 373/14, III. ÚS 2418/13, IV. ÚS 3805/13 aj., dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ve zbylém rozsahu se pak jedná o návrh opožděný. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V ústavní stížnosti stěžovatelka napadá usnesení Okresního soudu ve Zlíně č. j. 38 C 250/2013-225 ze dne 25. 8. 2014, proti němuž není přípustný žádný opravný prostředek [srov. §202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Ústavní soud si v této souvislosti vyžádal od Okresního soudu ve Zlíně kopii doručenky, z níž vyplynulo, že právnímu zástupci stěžovatelky bylo uvedené rozhodnutí doručeno dne 26. 8. 2014. Následujícím dnem od tohoto doručení počala stěžovatelce běžet dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula dnem 27. 10. 2014. Byla-li ústavní stížnost podána až dne 14. 11. 2014, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle výše citovaného §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatelkou vznesenou námitku podjatosti soudce Mgr. Jiřího Němce nelze v tomto případě považovat za poslední procesní prostředek k ochraně jejích práv dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, neboť není způsobilá zvrátit rozporované rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně o spojení věcí a přivodit tak ochranu práva stěžovatelky v příslušném řízení. Z důvodů shora naznačených proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, zčásti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) a zčásti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2015 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2015:4.US.3596.14.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3596/14
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 14. 5. 2015
Datum vyhlášení  
Datum podání 14. 11. 2014
Datum zpřístupnění 28. 5. 2015
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - OS Zlín
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodaj Lichovník Tomáš
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nedodržení lhůty
odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §14
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík soudce/podjatost
soudce/vyloučení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3596-14_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 88263
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18