ECLI:CZ:US:2016:1.US.3540.16.1
sp. zn. I. ÚS 3540/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Jaromíra Davida, zastoupeného JUDr. Kateřinou Ryslovou, advokátkou se sídlem Ke Klimentce 2186/15, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 172/2016-104 ze dne 14. 6. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem č. j. 8 C 198/2014-46 ze dne 13. 10. 2015 zamítl žalobu o zaplacení částky 57 589 Kč s příslušenstvím směřující proti stěžovateli z titulu vrácení kupní ceny za zahradní traktor s přívěsným vozíkem, vyhověl protinávrhu stěžovatele na zaplacení částky 11 740 Kč z titulu úhrady nákladů na skladování předmětného zahradního traktoru po jeho opravě a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze vpředu uvedeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu změnil tak, že protinávrh stěžovatele jako nedůvodný zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel nesouhlasí s posouzením přípustnosti žalobcem nově předloženého znaleckého posudku v odvolacím řízení, maje za to, že v dané věci nebyly splněny podmínky stanovené v §205a občanského soudního řádu pro připuštění novot. Stěžovatel poukázal na to, že tvrzení žalobce o nesprávnosti skladování traktoru a znalecký posudek, jež byl odvolacímu soudu k důkazu předložen, nelze považovat za skutečnost či důkaz, který nastal až po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť žalobce byl žalovaným již dne 20. 8. 2013 informován o tom, že traktor je opravený a že si jej tedy může u něj na prodejně vyzvednout, tedy již v této době došlo k uskladnění traktoru a tento byl skladován až do 12. 1. 2016, kdy si jej žalobce nakonec vyzvedl. V době, kdy rozhodoval soud prvního stupně, byl tedy dle stěžovatele traktor již několik let uskladněn u něj, důkazy k prokázání svého tvrzení tak mohl žalobce namítat již v průběhu řízení před nalézacím soudem.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 11 740 Kč, kterou je ovšem třeba ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní, jak si je toho ostatně stěžovatel sám vědom. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07 aj.) dal najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, v případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu a spravedlivý proces převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele. Jinými slovy, řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako odepření spravedlnosti, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.
Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3672/12, II. ÚS 4668/12, III. ÚS 4497/12 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Uvedené podmínky však v projednávané věci splněny nejsou. Sám o sobě nesouhlas stěžovatele s připuštěním nově předloženého znaleckého posudku žalobce ze strany odvolacího soudu přitom nemůže založit opodstatněnost ústavní stížnosti z hlediska "prolomení" bagatelní povahy předmětné civilní věci, a to tím spíše, že městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že stěžovatel neměl k provedenému dokazování před odvolacím soudem žádných výhrad, závěr, který přitom stěžovatel nyní v ústavní stížnosti nezpochybnil. Jak již Ústavní soud uvedl ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 4167/12 ze dne 19. 11. 2013, důvodem je zde zejména nežádoucí a nejednotné rozhodování obecných soudů ve skutkově i právně obdobných sporech určitého typu, které však nemůže být založeno ojedinělostmi v rozhodovací praxi jednoho soudu (srov. též bod 18 nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3076/13 ze dne 15. 4. 2014). V opačném případě by se Ústavní soud dopustil nerovnosti ve vztahu k jiným stěžovatelům žádajícím přezkum rozhodnutí vydaných v bagatelních věcech, a sám porušil svoji judikaturu.
Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 30. listopadu 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu