ECLI:CZ:US:2016:4.US.2384.15.1
sp. zn. IV. ÚS 2384/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zuzany Popescuové, zastoupené Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem se sídlem Politických vězňů 21, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 487/2014-54 ze dne 29. dubna 2015 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 14 EXE 452/2014-27 ze dne 19. září 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala u soudního exekutora návrh na zastavení exekuce. Uvedla, že se již několik let nezdržuje na adrese X, kam jí byly zasílány písemnosti soudu a exekučního úřadu, nebyl jí tak nikdy doručen ani exekuční titul ani jiné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 35 EC 2672/2009, ani vyrozumění o zahájení exekuce. Stěžovatelka se dověděla o exekučním titulu až po zahájení exekuce, a to od své banky v březnu roku 2014. Z exekučního titulu vyplývá povinnost zaplatit výše pohledávku s příslušenstvím z důvodu neprokázání se dne 12. 5. 2008 při cestování městkou hromadnou dopravou provozovanou Dopravním podnikem hlavního města Prahy platným jízdním dokladem ve výši 18 Kč a z důvodu uložení přirážky za cestování bez platného jízdního dokladu ve výši 950 Kč. Obvodní soud pro Prahu 5 v záhlaví označeným usnesením řízení o návrhu na zastavení exekuce zastavil co do částky 950 Kč s ročním úrokem z prodlení od 28. 5. 2008 do zaplacení (výrok I) a co do částky 5 391 Kč představující náklady oprávněné a náklady exekuce návrh zamítl (výrok II). K odvolání stěžovatelky do výroku II Městský soud v Praze vpředu uvedeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu jako věcně správné potvrdil.
Proti rozhodnutí obecných soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka nesouhlasí s právním posouzením věci a tvrdí, že dlužnou částku již v minulosti zaplatila, a to na účet Dopravního podniku hlavního města Prahy, čímž s ohledem na to, že s postoupením pohledávky na společnost Tessile ditta a. s. nebyla obeznámena, dluh splnila již před podáním žaloby vedlejšího účastníka a tento tedy zanikl. Soudy při hodnocení této okolnosti postupovaly nadmíru formalisticky a její výhrady v tomto směru neuznaly. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně rozvedla.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, i obsah naříkaných soudních aktů, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 5 391 Kč, kterou je ovšem třeba ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07 aj.) dal najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž, jak plyne z dále uvedeného, napadené rozhodnutí považovat nelze - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, v případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky. Expressis verbis, řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.
Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3672/12, II. ÚS 4668/12, III. ÚS 4497/12 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Uvedené podmínky však v projednávané věci splněny nejsou. Sám o sobě nesouhlas stěžovatelky s poměrně obšírným výkladem vyjádřeným v napadeném usnesení obvodního soudu přitom nemůže založit opodstatněnost ústavní stížnosti z hlediska "prolomení" bagatelní povahy předmětné exekuční věci. Jak již Ústavní soud uvedl ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 4167/12 ze dne 19. 11. 2013, důvodem zde je zejména nežádoucí a nejednotné rozhodování obecných soudů ve skutkově i právně obdobných sporech určitého typu, které však nemůže být založeno ojedinělostmi v rozhodovací praxi jednoho soudu (srov. též bod 18 nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3076/13 ze dne 15. 4. 2014). V opačném případě by se Ústavní soud dopustil nerovnosti ve vztahu k jiným stěžovatelům žádajícím přezkum prvoinstančních rozhodnutí vydaných v bagatelních věcech, a sám porušil svoji judikaturu. Úvahy soudu stran doručování stěžovatelce, i otázky relevance jejího tvrzení o uhrazení dluhu původnímu věřiteli v exekučním řízení pro účely zastavení exekuce, přitom Ústavní soud v posuzované věci za excesivní neshledal.
Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 7. června 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu