ECLI:CZ:US:2017:1.US.2338.17.1
sp. zn. I. ÚS 2338/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti ústavní stížnosti A. R., zastoupené Mgr. Leonou Polákovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, tř. Míru 450, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 18 Co 24/2017-214 ze dne 26. dubna 2017, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a 1) nezl. V. Z. a 2) P. Z., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastník 2) se v řízení před Okresním soudem v Chrudimi domáhal změny styku se synem - vedlejším účastníkem 1) (dále též "nezletilý" či "syn"). Soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro rozšíření styku. Vedlejší účastník 2) má se synem dobrý vztah, cítí se u něj v bezpečí, rád s ním tráví volný čas, dosavadní styk probíhal bez větších komplikací a vedlejší účastník 2) byl schopen se o syna řádně postarat a zabezpečit jej. Z praktických důvodů soud upravil styk zejména v pondělí, aby v sudá pondělí školní docházku zajišťoval vedlejší účastník 2), což řeší i rozpory rodičů ohledně pondělního vstávání do školy. Zároveň soud stěžovatelce a vedlejšímu účastníku 2) výslovně stanovil povinnost vztahující se k úpravě styku (zejména povinnost přípravy syna a povinnost spolupráce rodičů), neboť vztahy rodičů byly v době rozhodování vyhrocené a ke zlepšení nedošlo ani po konzultacích v rodinné poradně.
2. K dovolání stěžovatelky krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Uvedl, že styk otce se synem není jen právem otce, ale zejména právem syna na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi. Rozhodnutí okresního soudu shledal správným, rozsah styku pak krajský soud hodnotil jako obvyklý v případech, kdy dítě nežije s otcem. Z doplněného dokazování vyplynulo, že nezletilý dobře zvládá fyzickou zátěž a zdravotní problémy psychosomatického původu pominuly. Dokazování k jejich příčinám soud shledal jako nadbytečné a nehospodárné, tím spíše, že v řízení vyšel najevo nedořešený partnerský vztah mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem 2), který má na nezletilého nepochybně vliv. Závěrem krajský soud uvedl, že je především třeba, aby rodiče vyřešili svůj vztah. Nebudou-li toho schopni, bude na okresním soudu, aby rozhodl o nezbytných výchovných opatřeních a v rámci tohoto řízení provedl dokazování ke zjištění příčin psychosomatických problémů nezletilého navržené matkou.
3. Proti rozhodnutím krajského soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jím došlo k porušení práva na soudní ochranu a na výchovu dětí rodiči. Porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že má dlouhodobé výhrady vůči péči o syna ze strany vedlejšího účastníka 2), nebyla však schopna je prokázat. Vedlejší účastník 2) je v péči o syna nedůsledný, pozdě jej ukládá ke spánku a dovoluje mu sledovat nevhodné televizní pořady a hrát nevhodné počítačové hry. Nezletilý byl po návštěvách otce unavený, podrážděný s tikem v očích a podobně. Podle sdělení vedlejšího účastníka 2) také nezletilý v poslední době trpěl silnou dušností. Existuje podezření, že jde o problémy zapříčiněné stykem s otcem. Soud se měl touto otázku zabývat, neměl možný vliv styku na zdravotní stav nezletilého bagatelizovat. Závěr, že zdravotní problémy odezněly, navíc nemá oporu v provedeném dokazování.
4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatnila obdobné námitky, jaké již dříve neúspěšně uplatnila v řízení před okresním a krajským soudem. Ústavní soud je ovšem soudním orgánem ústavnosti, nikoliv dalším stupněm soustavy civilních soudů. Z napadeného rozhodnutí (a jemu předcházejícímu rozhodnutí okresního soudu) je zřejmé, že krajský soud vyšel z hledisek vytyčených relevantní nálezovou judikaturou Ústavního soudu. Na stížní námitky je možné již v napadeném rozhodnutí nalézt dostatečnou odpověď, proto pro stručnost postačí na ně odkázat. Skutečnost, že se stěžovatelka s hodnocením obecných soudů neztotožňuje, důvodem pro zásah Ústavního soudu není.
6. Co se týče námitek vůči rozsahu dokazování a hodnocení důkazů, je třeba uvést, že krajský soud řádně vyložil, proč navržené důkazy považuje za nadbytečné [srov. nález sp. zn. III. ÚS 569/03 ze dne 29. 6. 2004 (N 87/33 SbNU 339)]. Jeho závěr o dostatečném prokázání skutkového stavu pro potřeby rozhodnutí o věci za stavu, kdy namítané obtíže nezletilého odezněly, nelze z ústavního hlediska označit za vadný. Zásadně není úkolem Ústavního soudu hodnotit a přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy, pokud byly dodrženy zásady dané příslušnými procesními řády [nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)], či pokud je sám neprovedl [nález sp. zn. I. ÚS 68/93 ze dne 21. 4. 1994 (N 17/1 SbNU 123)]. Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu je dán pouze tehdy, pokud by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)].
7. Takové vady Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal. Stěžovatelka sice tvrdila, že závěr o pominutí zdravotních obtíží nezletilého nemá oporu v provedeném dokazování, tuto svou námitku nijak blíže nerozvedla. Z napadeného rozsudku je přitom zřejmé, že soud vyšel ze zprávy krizového centra J. J. Pestalozziho. Ani přílohy předložené stěžovatelkou o zásadních, ústavně významných vadách napadeného rozhodnutí nevypovídají: zpráva krizového centra výslovně uvádí, že obtíže spontánně odezněly, potvrzení praktického lékaře popisuje dřívější obtíže se závěrem, že od února 2017 doposud nejsou žádná obdobná zjištění, a z čestného prohlášení hokejového trenéra taktéž plyne, že nezletilý obtíže nemá. Tyto závěry zjevně podporují důvody napadeného rozhodnutí. Samozřejmě uplatní i v tom smyslu, že není zřejmý důvod, proč by bylo třeba ukončit zájmovou činnost nezletilého, což stěžovatelka spatřuje jako možnou újmu.
8. Namítaná únava, nesoustředěnost a podrážděnost nezletilého, jež stěžovatelka přičítá nevhodnému výchovnému vedení ze strany vedlejšího účastníka 2) byly zohledněny již okresním soudem, který styk upravil tak, aby školní docházka nezletilého po víkendu stráveném u otce byla zajištěna právě otcem, který tak bude odpovědný za řádnou přípravu a dostatečný odpočinek nezletilého. Závěr krajského soudu o případném uplatnění výchovných opatření pro případ, že by nedošlo ke zlepšení problémů, lze taktéž hodnotit jako přiléhavý.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu