ECLI:CZ:US:2017:1.US.74.17.1
sp. zn. I. ÚS 74/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Štěpánky Jedličkové, zastoupené Mgr. Ivetou Magnuskovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, O. Lysohorského 702, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 558/2016-881 ze dne 20. října 2016, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 131/2015-821 ze dne 3. září 2015 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 12 C 104/2010-732 ze dne 10. listopadu 2014, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako účastníků řízení a vedlejší účastnice Jany Pasekové, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastnice se v řízení před obecnými soudy domáhala na stěžovatelce zaplacení částky 2 193 237 Kč s příslušenstvím jako slevy z kupní ceny domu. Okresní soud považoval uplatnění slevy za včasné a určité, považoval vady domu za prokázané a z toho důvodu stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici 1 050 000 Kč, tj. 30 % z dohodnuté kupní ceny. Krajský soud toto rozhodnutí potvrdil. Skutkový stav považoval za dostatečně a správně zjištěný. Uplatnění vad bylo včasné a řádné, jejich existence byla prokázána, stejně tak i jejich rozsah a náklady na odstranění. Ke stanovení ceny domu bylo možné podpůrně vyjít z posudku zpracovaného pro daňové účely.
2. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost podle §237 občanského soudního řádu. Odvolací soud převzal řádně zjištěný skutkový stav, při jehož zjišťování byly dostatečně určeny konkrétní vady domu. Pojetí vad ze strany odvolacího soudu odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, stejně tak i závěr, že stěžovatelka odpovídá za vady, které měl dům v době uzavření kupní smlouvy. Její odpovědnost nemůže vyloučit obecné sdělení ve smlouvě, že vedlejší účastnice byla se stavem domu seznámena. Při určování slevy z kupní ceny odvolací soud zohlednil kritéria plynoucí z judikatury dovolacího soudu, přičemž jak závěr o ceně domu, tak i o výši slevy je přiměřený zjištěnému skutkovému stavu (šlo o zásadní vady konstrukcí: krov střechy, strop prvního podlaží). Tvrzení stěžovatelky, že vady neměly vliv na užitné vlastnosti domu, stejně jako další námitky, pak neodpovídaly zjištěnému skutkovému stavu.
3. Proti rozhodnutím Nejvyššího, krajského a okresního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu a rovnost v řízení. Porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že soudy nepřihlédly k lehkomyslnosti vedlejší účastnice, která dům řádně neprohlédla a zjevné vady tak nezjistila. Díky slevě si tak na úkor stěžovatelky zajistila dům v podstatně nižší ceně, než jaké byly v okolí v daný čas k dostání. Sleva z kupní ceny odpovídá 60 %, nikoliv 30 %, neboť soudy nesprávně zjistily cenu domu. Sleva byla přiznána i za vady, které nemají vliv na funkčnost a vzhled stavby. Vedlejší účastnice vady řádným způsobem neuplatnila v zákonné lhůtě, neboť je dostatečně nepopsala. Postup soudů tak zvýhodňoval vedlejší účastnici, stěžovatelka nedostala odpověď ani na všechny své námitky.
4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
5. Stěžovatelka v posuzované věci pokračovala v argumentaci, kterou neúspěšně uplatnila před obecnými soudy, Ústavní soud tím postavila do role dalšího stupně jejich soustavy. Měl by tak vyložit podústavní právo na úkor Nejvyššího soudu, který je ovšem ex constitutione vrcholným soudem pro civilní soudnictví (čl. 92 Ústavy České republiky). To Ústavnímu soudu z výše uvedených důvodů zásadně nepřísluší - je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv prosté zákonnosti (čl. 83 Ústavy).
6. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jen jestliže je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. jenž odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli (již citované usnesení Pl. ÚS 24/02). Takové pochybení při výkladu nároků z vad v napadených rozhodnutích Ústavní soud neshledal. Obecné soudy se s námitkami stěžovatelky dostatečným, srozumitelným a na věc přiléhavým způsobem vypořádaly.
7. K argumentaci zpochybňující zjištěnou cenu domu a rozsah jeho konstrukčních vad lze jen stručně uvést, že není úkolem Ústavního soudu hodnotit a přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy, pokud byly dodrženy zásady dané příslušnými procesními řády [nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)], či pokud je sám neprovedl [nález sp. zn. I. ÚS 68/93 ze dne 21. 4. 1994 (N 17/1 SbNU 123)]. Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu je dán pouze tehdy, pokud by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)]. Takové vady Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal.
8. K věci tak lze uzavřít, že námitky stěžovatelky měly význam z hlediska podústavního práva, které však obecné soudy stanoveným postupem řádně zhodnotily. V ústavní rovině k zásahu do práv stěžovatelky zjevně nedošlo.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu