ECLI:CZ:US:2017:1.US.969.17.1
sp. zn. I. ÚS 969/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky AP - AUTO PRAHA s.r.o., se sídlem Nad propustí 101, Praha 9 - Běchovice, zastoupené JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017 č. j. 16 Co 473/2016-102, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 30. 3. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
2. Ústavní soud z napadeného rozhodnutí a z ústavní stížnosti zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 svým rozsudkem ze dne 24. května 2016 zamítl žalobu, jíž se žalobce po stěžovatelce domáhal částky 50.000 Kč s příslušenstvím, a uložil žalobci povinnost uhradit stěžovatelce náklady řízení. Žalobce se domáhal zaplacení předmětné částky s tím, že se stěžovatelkou uzavřel "dohodu o záloze", na jejímž základě téhož dne složil částku 50.000 Kč jako zálohu na kupní cenu na vůz Peugeot Boxer. Bylo ujednáno, že žalobce uzavře se stěžovatelkou kupní smlouvu nejpozději do pěti dnů, v jejich rámci se žalobce dostavil do provozovny stěžovatelky s částí kupní ceny ve výši 200.000 Kč, stěžovatelka však odmítla kupní smlouvu uzavřít s tím, že peněžní ústav odmítl žalobci na zbytek ceny poskytnout úvěr. Žalobce tak dovozoval, že kupní smlouva tedy nebyla uzavřena z důvodů na straně stěžovatelky, a proto požadoval složenou zálohu zpět. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že kupní smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena, a to z důvodu, že žalobce neměl zajištěny finanční prostředky na koupi předmětného vozidla, protože měl pouze 200.000 Kč. Soud konstatoval, že sama skutečnost, že stěžovatelka jako zprostředkovatel úvěru sdělila žalobci, že poskytovatel úvěru (třetí subjekt) žalobci úvěr neposkytne, neměnila nic na závazku žalobce zajistit si nezbytné peněžité prostředky jiným způsobem a kupní smlouvu se žalovaným uzavřít. Žalobce tím, že kupní smlouvu neuzavřel, porušil svou smluvní povinnost a v souladu s dohodou o záloze propadla záloha ve výši 50.000 Kč. Podle napadeného rozsudku, jímž odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobci vyhověl, však dohoda o záloze ze dne 3. 12. 2013 neobsahuje určité a vynutitelné ujednání závazku uzavřít kupní smlouvu, takové ujednání tedy není platné (§37 odst. 1, 2 občanského zákoníku). Je-li neplatný hlavní závazek uzavření kupní smlouvy, je pak dle ustálené judikatury neplatné i ujednání o smluvní pokutě, které splnění tohoto závazku zajišťuje (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 330/2002 či sp. zn. 33 Odo 1507/2006, dostupné na www.nsoud.cz). Žalobci byla sice stanovena povinnost uzavřít smlouvu, podstatné je, že stěžovatelka se k uzavření takové smlouvy nezavázala. Splnění v dohodě o záloze ujednané povinnosti uzavřít kupní smlouvu nemůže tedy žalobce právně vynutit, již proto je splnění dohody o záloze ohledně této povinnosti právně nemožné. Dohoda o záloze právě s výjimkou ujednání o záloze ve výši 50.000 Kč vůbec neobsahuje podmínky zaplacení zbývající kupní ceny v budoucí kupní smlouvě, tedy zejména lhůtu, ve které má být doplatek zaplacen, či případné další podmínky. Koneckonců právě v otázce zaplacení kupní ceny došlo mezi účastníky k nedorozumění, protože si každá ze stran ujednání vyložila jinak. Proto odvolací soud napadeným rozhodnutí rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil stěžovatelce uhradit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.
3. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že z dohody o záloze zcela jasně vyplývá závazek obou stran uzavřít kupní smlouvu ve lhůtě pěti dnů a že v případě porušení povinnosti zákazníka zaniká závazek obou stran této dohody k uzavření kupní smlouvy. Závěry napadeného rozhodnutí ve světle provedených důkazů podle stěžovatelky neobstojí a zakládají zcela zásadní nepoměr mezi provedenými důkazy a skutkovým a právním závěrem soudu. Dohoda o záloze slouží pouze pro zajištění povinnosti zákazníka a prodejce uzavřít kupní smlouvu a povinnosti prodejce vozidlo v uvedené době neprodat třetí straně. Není pak nijak účelné ani potřebné zakomponovat do takové dohody určení způsobu platby kupní ceny, taková ujednání totiž jsou součástí následně uzavřené kupní smlouvy. Zásadním je v tomto případě zjištění, na či straně ležely důvody pro neuzavření kupní smlouvy, nikoli jakým způsobem by byla následně kupní cena hrazena, či jakým způsobem získá kupující peněžní prostředky pro její uhrazení. Stěžovatelka poukazuje na to, že došlo k pochybení soudu ve skutkovém a právním posouzení věci v tak výrazném rozsahu, že způsobuje zásah do práva stěžovatelky na soudní a jinou ochranu vyplývající z čl. 36 Listiny. Napadené rozhodnutí podle stěžovatelky nesplňuje požadavky na řádné odůvodnění rozhodnutí vyplývající z nálezů Ústavního soudu, čímž též zasahuje do jejího práva na soudní a jinou ochranu. Uvedená porušení stěžovatelčiných práv na soudní a jinou ochranu pak vede i k zásahu do jejího práva vlastnit majetek, chráněného čl. 11 Listiny.
4. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, požadované zákonem o Ústavním soudu. Stěžovatelka je řádně zastoupena a stížnost byla podána včas a proti konečnému rozhodnutí o věci.
5. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že v souladu s čl. 83 Ústavy je jeho posláním ochrana ústavnosti, především ochrana práv a svobod zaručených akty ústavního pořádku, zvláště pak Listinou. I když toto široce pojaté vymezení ochrany ústavnosti nevyčerpává úlohu a funkce, jimiž je Ústavní soud obdařen a které plní v rámci ústavního systému České republiky, znamená však, že při incidenční kontrole ústavnosti, tedy v procesu rozhodování o ústavních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, neposuzuje a ani posuzovat nemůže otázku možného porušení práv fyzických a právnických osob, která vyplývají z práva podústavního, neboť především k tomu jsou povolány soudy obecné (čl. 90 Ústavy). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je tudíž Ústavní soud oprávněn a povinen zasáhnout jen tehdy, jestliže porušením podústavního práva došlo současně i k porušení základního práva nebo svobody, například ústavně nekonformní aplikací pramene práva nebo jeho ústavně nekonformní exegezí. Je tak oprávněn a povinen ověřit, zda v souvislosti s řízením, které předcházelo napadenému soudnímu aktu, byly dodrženy ústavní limity, zejména jestli v důsledku svévole nedošlo k extrémnímu vybočení z nich [viz nálezy sp. zn. III. ÚS 138/2000 in fine (N 53/21 SbNU 451), III. ÚS 303/04 (N 52/36 SbNU 555), III. ÚS 351/04 (N 178/35 SbNU 375), III. ÚS 501/04 (N 42/36 SbNU 445), III. ÚS 606/04 (N 177/38 SbNU 421), III. ÚS 151/06 (N 132/42 SbNU 57), IV. ÚS 369/06 (N 206/43 SbNU 303), III. ÚS 677/07 (N 179/47 SbNU 371) aj.]
7. Ústavní soud však v projednávané věci zásah do stěžovatelčiných ústavně garantovaných základních práv neshledal. Napadené rozhodnutí je srozumitelně odůvodněno a je zřejmé, z jakých důvodů dospěl odvolací soud k závěru o neplatnosti smlouvy a tím i neplatnosti sjednané smluvní pokuty (viz výše v bodě 2). Polemika stěžovatelky se závěry odvolacího soudu se sice opírá o odkaz na její právo na spravedlivý proces (případně vlastnické právo), avšak polemizuje jen se závěrem, s nímž nesouhlasí, a obecně napadenému rozhodnutí vytýká zásahy do svých základních práv, aniž by vysvětlila věcnou podstatu těchto výtek.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu