ECLI:CZ:US:2017:4.US.115.17.1
sp. zn. IV. ÚS 115/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Jiřího Bezděka, zastoupeného Mgr. Janem Pytlem, advokátem sídlem Jiřího z Poděbrad 1382/2, 120 00 Praha 2, proti exekučnímu příkazu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem Komenského 38, 750 02 Přerov, ze dne 29. 12. 2016 č. j. 203 Ex 32020/16-18, za účasti soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces, ústavně zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhal zrušení shora označeného exekučního příkazu.
Z napadeného rozhodnutí připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Městský soud v Brně nařídil exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného nezl. M. E. B. v částce 140 400 Kč s příslušenstvím (dlužné výživné) proti povinnému stěžovateli a provedením exekuce pověřil soudního exekutora Lukáše Jíchu. Soudní exekutor ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné pohledávky než z účtu. Přikázanou pohledávkou byl nárok stěžovatele vůči Okresnímu soudu v Šumperku na vydání částky 41 667 Kč ze soudní úschovy; předmětnou částku měl stěžovateli zaplatit Roman Bezděk na základě dohody o vypořádání dědictví schválené Okresním soudem v Šumperku v srpnu 2016.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že vydáním exekučního příkazu byla narušena nezávislost a rozhodovací pravomoc soudu v jiném než exekučním řízení s dopady do stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Podle stěžovatele soudní exekutor překročil svoji pravomoc, když z Okresního soudu v Šumperku učinil dlužníka stěžovatele, což by za jistých okolností, např. kdyby se soud sám dostal do exekuce, mohlo představovat ohrožení ústavních záruk všech osob v jeho jurisdikci. Stěžovatel též upozornil, že nebyl obeznámen s rozhodováním Okresního soudu v Šumperku a nemohl se tak k věci vyjádřit (pozn. ÚS - exekuční titul představoval rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 5. 2012 č. j. 40 P 209/2009-360, 30Sv 446/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 13. 5. 2013 č. j. 70 Co 47/2013-565).
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 citovaného zákona).
V rozhodnutí ze dne 3. 3. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 51/05 (U 4/52 SbNU 773) Ústavní soud konstatoval, že platná právní úprava v ustanovení §47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (pozn. ÚS: nyní odst. 5 cit. ustanovení), sice povinnému s ohledem na zásadní požadavek rychlosti nedává k dispozici přímý opravný prostředek, neponechala jej však proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat zejména na možnost podat příslušnému soudu návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle §55 exekučního řádu, a to z důvodů uvedených v ustanovení §268 občanského soudního řádu.
Ústavní soud si je vědom, že s ohledem na paralelnost procesu zahájeného exekučního řízení a řízení o soudních prostředcích, jež mají sloužit k nápravě pochybení v exekučním řízení, mohou v praxi nastat takové faktické situace, kdy náprava eventuálních vad či excesů v postupu exekutora, zasahujících citelně do práv účastníků řízení, není dostatečně rychlá a efektivní. Vzhledem k požadavku ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vyplývajícímu ze subsidiárního charakteru ústavní stížnosti, však Ústavní soud musí trvat na vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje.
Jak Ústavní soud zjistil z vlastní databáze ústavních stížností, resp. příloh připojených k ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 117/17) stěžovatel využil možnost podat návrh na zastavení předmětné exekuce, o kterém rozhoduje Městský soud v Brně. Ani jeho rozhodnutí však není rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatele v exekučním řízení, neboť se proti němu lze odvolat ke Krajskému soudu v Brně.
Projednávaná ústavní stížnost je tudíž nepřípustná, neboť stěžovatel všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv dosud nevyčerpal (srov. též usnesení sp. zn. I. ÚS 2181/12 ze dne 12. 9. 2013, usnesení sp. zn. I. ÚS 1260/16 ze dne 4. 5. 2016, usnesení sp. zn. I. ÚS 116/17 ze dne 14. 2. 2017 a další, dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2017
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka