ECLI:CZ:US:2018:3.US.2931.18.1
sp. zn. III. ÚS 2931/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. L., zastoupeného Mgr. Jaromírem Jašou, advokátem, sídlem Pplk. Sochora 1391/4, Praha 7 - Holešovice, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 10. července 2018 č. j. 18 Nt 702/2018-46 a jinému zásahu orgánu veřejné moci Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích a Policie České Republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu, neboť je názoru, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 3, čl. 4 a čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Rovněž navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval, že jiným zásahem orgánu veřejné moci (Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, dále jen "policejní orgán") nastalo porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 3, čl. 4 a čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Úmluvy.
2. Policejní orgán vede trestní stíhání stěžovatele pro zvlášť závažný zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) a c) tr. zákoníku spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem účast na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 věta druhá tr. zákoníku.
3. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") ústavní stížností napadeným příkazem k domovní prohlídce s poukazem na §83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), nařídil prohlídku jiných prostor a pozemků, a to "bezpečnostní schránky číslo 0406 umístěné v pobočce Československé obchodní banky, a. s., na adrese Praha 2, Anglická 140/20, dle výpisu z katastru nemovitostí označené jako stavba v katastrálním území Vinohrady X1, LV X2, na pozemku parc. č. X3, nájemce bezpečnostní schránky T. R. Důvodnost nařízení této prohlídky bankovní schránky okresní soud shledal ve skutečnosti, že z dosud opatřených indicií vyplývalo důvodné podezření, že se v ní nacházejí věci související s vyšetřovanou trestnou činností.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků byl na návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") vydán okresním soudem, zatímco ve stejné trestní věci vydal příkaz k prohlídce advokátní kanceláře spoluobviněného ze dne 4. 1. 2016 sp. zn. 22 Nt 945/2015 (a to rovněž na návrh vrchního státního zastupitelství) Okresní soud v Pardubicích.
5. Stěžovatel vytýká, že příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků musí vydat zákonně příslušný soud, nikoli soud náhodně vybraný z pouhé libovůle státního zastupitelství. Stav, který stěžovatel pojímá tak, že státní zastupitelství může svým opatřením změnit příslušnost soudu, zatímco podezřelý, obviněný nebo jiná osoba dotčená rozhodnutím soudu tuto možnost nemá, označuje za porušení zásady rovnosti "zbraní" a práva na spravedlivý proces. Podle stěžovatele okresní soud příkaz vydal v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14 (N 68/81 SbNU 181; 201/2016 Sb.) a usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 1229/16 (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
6. Stěžovatel se vymezuje též proti samotnému průběhu prohlídky, který neodpovídá údajům uvedeným v předmětném protokolu. Vyrozumění v písemné podobě bylo obhájci stěžovatele doručeno dne 9. 8. 2018 v 19:24 hod., tedy až po provedení úkonu, u nějž obhájce měl právo být přítomen. Nemůže jít k jeho tíži, že se obhájce do datové schránky nepřihlásil dříve. Telefonicky obhájce informován nebyl, přičemž ve svém mobilním telefonu našel jeden zmeškaný hovor z 9:46 hod. z jemu neznámého čísla. K žádnému telefonickému hovoru však nedošlo. Přesto se v protokolu uvádí, že byl dne 8. 8. 2018 v 9:45 telefonicky vyrozuměn. Stěžovatel dodává, že s dostatečným předstihem nebyli zpraveni ani další obhájci, v důsledku čehož se ze šestnácti obhájců obviněných v dané věci předmětného úkonu zúčastnili pouze tři z nich. Policejní orgán podle stěžovatele nemůže odkazovat ani na §165 odst. 3 in fine tr. řádu a nahlížet na prohlídku jako na úkon, jehož provedení nelze odložit, resp. u nějž nelze zajistit předchozí vyrozumění obhájce. Stěžovatel nesouhlasí ani s označením prohlídky za úkon v rámci raného stádia vyšetřování. Stěžovatel vytýká, že ačkoli jeho obhájce požádal o vyrozumění o všech úkonech daného trestního řízení, došlo k porušení §165 odst. 2 a §2 odst. 13 tr. řádu, z protokolu o prohlídce nevyplývá, že by ji nebylo možné odložit alespoň v řádu hodin, námitku porušení těchto ustanovení trestního řádu vznesl a prohlídku z logiky věci nelze opakovat. Závěrem stěžovatel připomíná, že k inkriminovanému trestnému činu mělo dojít v červnu 2014, avšak příkaz byl vydán v červenci 2018 a k prohlídce došlo až téměř za měsíc poté.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána k tomu oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
8. Proti napadenému příkazu okresního soudu je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatel neměl k dispozici zákonný procesní prostředek k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
9. Proti jinému zásahu orgánu veřejné moci však ústavní stížnost přípustná není, a proto je nutno ji odmítnout. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je předchozí řádné formální a materiální vyčerpání veškerých dostupných zákonných procesních prostředků k ochraně stěžovatelových práv.
10. Ústavní soud v recentní judikatuře dává najevo, že stěžovatel, který brojí ústavní stížností proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci v podobě tvrzeného porušení základních práv v souvislosti s prováděním domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, před jejím podáním musí - zásadně - vyčerpat veškeré procesní prostředky, jež mu jsou k dispozici. Stěžovatel mohl využít především ochranu dle §157a tr. řádu, který umožňuje požádat státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu ("ten, proti němuž se trestní řízení vede, a poškozený mají právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu"), dále dispozic §174 odst. 2 písm. b) tr. řádu ("kromě oprávnění uvedených v §157 odst. 2 je při výkonu dozoru státní zástupce oprávněn vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje") a §12 a §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (výkon dohledu vyššího státního zastupitelství); blíže viz odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623). Právě tyto postupy stěžovatel uplatnil formou podání nadepsaného jako žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a žádost o výkon dohledu nad postupem vrchního státního zastupitelství ze dne 10. 8. 2018.
11. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu platí, že požadavek vyčerpat procesní prostředek není splněn již tím, že řízení o něm bylo zahájeno, ale zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, což v první řadě předpokládá, aby dovolání obsahovalo řádnou argumentaci o jeho přípustnosti, což se v daném případě nestalo. Uvedené je třeba mutatis mutandis uplatnit i vůči zmiňovanému podání. Stěžovatel Ústavnímu soudu nedoložil jakoukoli procesní reakci vrchního státního zastupitelství ani Nejvyššího státního zastupitelství na doručenou žádost.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Zbývá se zabývat ústavní stížností v části, v níž stěžovatel napadá příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků.
13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
14. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
15. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce [srov. nálezy ze dne 6. 6. 1996 sp. zn. I. ÚS 46/96 (N 43/5 SbNU 363) a ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. IV. ÚS 582/99 (N 30/17 SbNU 221)], za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), usnesení ze dne 6. 9. 1999 sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001 sp. zn. I. ÚS 486/01, ze dne 21. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 213/03, ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. IV. ÚS 262/03 a další]. Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05 a usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12).
16. Problematikou domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu ze dne 22. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001 sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59) poukázal na charakter nedotknutelnosti obydlí jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež podle systematiky Listiny i svého významu spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť "spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec". Připouští-li ústavní pořádek České republiky průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti". V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, nýbrž musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - soud pokládá zákonem stanovené podmínky za splněné [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263)].
17. S přihlédnutím ke shora citovaným obecným východiskům Ústavní soud dospěl ve stěžovatelově věci k závěru, že příkaz k prohlídce byl vydán v souladu se zákonem, byl též řádně odůvodněný, a proto z ústavněprávního hlediska obstojí. Okresní soud totiž s odkazem na stav věci předestřený vrchním státním zastupitelstvím v návrhu na vydání příkazu konstatoval, že zajištění předmětných věcí (peněžní hotovosti a dokumentů prokazujících "pohyb" akcií) je nezbytné pro účely trestního řízení, především pro objasnění trestné činnosti, a zároveň shledal důvodné podezření, že se tyto věci nacházejí v inkriminované bezpečnostní schránce. Proto dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro vydání tohoto příkazu.
18. Nedostatky stran naplnění zákonných podmínek či odůvodněnosti příkazu k prohlídce bezpečnostní schránky však stěžovatelem v nyní posuzovaném případě relevantně namítány nejsou. Jak totiž plyne z výše předestřeného, stěžovatel vyjádřil pochybnosti toliko ohledně místní příslušnosti okresního soudu (zde zejména ve vztahu k předchozímu příkazu k prohlídce vydanému ve stejném trestním řízení Okresním soudem v Pardubicích). Po posouzení těchto námitek však Ústavní soud argumentaci stěžovatele nepřisvědčil a ústavní stížnost odmítl v této části jako zjevně neopodstatněnou.
19. Co se týká místní příslušnosti okresního soudu, Ústavní soud odkazuje na svou předchozí judikaturu, z níž vyplývá, že v případech návrhových oprávnění státních zástupců se určení místní příslušnosti soudu oprávněného rozhodovat o úkonech v přípravném řízení řídí obecnou úpravou předvídanou v §18 tr. řádu [srov. nález ze dne 31. 1. 2017 sp. zn. II. ÚS 4051/16, bod 38.]. Jestliže příslušný návrh podává vrchní státní zastupitelství, jako v nyní posuzovaném případě, z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech toto vrchní státní zastupitelství působí, je nutné zvolit ten, jehož místní příslušnost odpovídá zmíněným zákonem stanoveným kritériím. Jak již bylo uvedeno výše, Ústavní soud rovněž v minulosti dovodil, že není-li z aplikovaných kritérií místní příslušnosti orgány činnými v trestním řízení patrná zjevná arbitrárnost či extrémní nesoulad s provedenými důkazy, nemůže Ústavní soud správnost určení místní příslušnosti soudu pro rozhodování v přípravném řízení přezkoumávat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016 sp. zn. I. ÚS 2611/16).
20. V nyní posuzovaném případě při určení místní příslušnosti obecné soudy ani jiné orgány činné v trestním řízení nepochybily. Místní příslušnost okresního soudu totiž vyplývá ze základního a prvotního kritéria předvídaného v §18 tr. řádu, který má přednost před ostatními (subsidiárními) hledisky, tj. místa spáchání trestného činu (forum delicti comissi). Spoluobvinění jsou v probíhajícím trestním řízení stíhaní mj. pro trestný čin pletich v insolvenčním řízení podle §226 odst. 2 tr. zákoníku. Jak vyplývá z ústavní stížností napadeného rozhodnutí (s. 2), spoluobvinění měli společně zinscenovat insolvenční řízení obchodní společnosti XX, mající sídlo právě v Č. Místní příslušnost okresního soudu k vydání příkazu k prohlídce předmětné bezpečnostní schrány je tak podle Ústavního soudu dána, neboť vyplývá ze základního zákonného kritéria předvídaného trestním řádem. Ústavní soud proto nemůže přisvědčit názoru stěžovatele, že v dané věci rozhodoval soud zvolený z pouhé libovůle vrchního státního zastupitelství.
21. Za nepřípadnou považuje Ústavní soud rovněž námitku stěžovatele poukazující na skutečnost, že ve stejném trestním řízení byl vydán příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků (advokátní kanceláře) též Okresním soudem v Pardubicích (srov. rozhodnutí ze dne 4. 1. 2016 sp. zn. 22 Nt 945/2015), z čehož stěžovatel dovozuje, že v probíhajícím přípravném řízení jsou vedle soudu příslušného činné i soudy nepříslušné. Ústavní soud zdůrazňuje, že je vázán petitem nyní posuzované ústavní stížnosti, kterou je napadán toliko příkaz vydaný okresním soudem. V nyní posuzovaném případě proto Ústavní soud nemůže přezkoumávat či zohledňovat příslušnost jiného soudu k vydání rozhodnutí, proti němuž předkládaná ústavní stížnost nebrojí a vzhledem k době uplynuvší od vydání tohoto předchozího rozhodnutí už ani brojit nemůže.
22. Nad rámec stěžovatelovy oponentury dlužno konstatovat, že i kdyby okresním soudem zjištěné skutečnosti a vyvozené závěry, že v předmětných prostorách "může být" věc důležitá pro trestní řízení, byly hodnotitelné i jinak, o zjevné (excesivní) vybočení z limitů stanovených trestním řádem v dané věci nejde; nelze dospět k závěru, že ústavněprávně přípustné meze dovoleného uvážení (inherentní podmínce "důvodného podezření" a "nebezpečí" ve smyslu §82 odst. 1 a 2 a §83a tr. řádu) zde byly překročeny.
23. Dostatečně zřejmý závěr, že v rozhodných souvislostech soud použil toliko všeobecných argumentů, aniž měly oporu v existenci okolností konkrétních (způsobilých odůvodnit "podezření" přítomnosti věci důležité pro trestní řízení), k dispozici není.
24. Co do otázky odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků je nutné především vyjít z toho, že k jeho vydání postačí, jak bylo výše uvedeno, "důvodné podezření", že v předmětných prostorách "je věc ... důležitá pro trestní řízení"; odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" (srov. mutatis mutandis usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03). Ústavněprávní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o "důvodnosti" vymezených "podezření"; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz slouží.
25. Rovněž stojí za připomenutí usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, podle kterých: "Ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu dle §78 odst. 1 tr. řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle §85 odst. 3 ve spojení s §78 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná."
26. Lze konstatovat, že ani v tomto směru nedošlo k pochybení. Příkaz konkretizuje, že se v bezpečnostní schránce může nacházet hotovost specifikované výše a dokumenty související s předmětným trestním řízením, nicméně z výsledků prohlídky vyplynulo, že tato schránka byla "zcela prázdná". Uvedená okolnost dále omezuje praktickou relevanci stěžovatelem předestřené kritiky.
27. Je tak namístě shrnout, že stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost zčásti jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti coby zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2018
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu