ECLI:CZ:US:2019:1.US.1642.19.1
sp. zn. I. ÚS 1642/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti s4ei s.r.o., se sídlem Mičurinova 1752/9, Znojmo, zastoupené JUDr. Tomášem Chlebounem, advokátem se sídlem Paprsková 333/16, Praha, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2019 č. j. 62 Af 127/2016-85, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhá zrušení výroku II. v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Tvrdí, že tímto nákladovým výrokem byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného výpočtu výše náhrady nákladů řízení, kterou krajský soud uložil žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství (dále jen "vedlejší účastník"). Stěžovatelka rozporuje počet úkonů právní služby, které jí byly krajským soudem přiznány. Přestože podle stěžovatelky ze spisu vyplývá, že daňová poradkyně v rámci soudního řízení správního poskytla stěžovatelce čtyři úkony právní služby, byly jí krajským soudem přiznány pouze tři.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou uplatněnou u Krajského soudu v Brně domáhala zrušení rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 14. 9. 2016 č. j. 39554/16/5200-11433-700681, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Kraj Vysočina ze dne 13. 1. 2016 č. j. 21760/16/2907-50524-701530, jímž byla stěžovatelce vyměřena pokuta na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 ve výši 2 000 Kč podle §247a odst. 2 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, za učinění podání podle §72 odst. 1 daňového řádu jinak než elektronicky. Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím stěžovatelce vyhověl, rozhodnutí vedlejšího účastníka zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok I.). Dále rozhodl, že vedlejší účastník je povinen nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 15 342 Kč (výrok II.) a nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podstatu ústavní stížnosti představuje otázka náhrady nákladů řízení, resp. nesouhlas stěžovatelky s výší náhrady, která jí byla přiznána. Ústavní soud se ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že "spor" o náklady řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 10/98, II. ÚS 130/98, I. ÚS 30/02, IV. ÚS 303/02, III. ÚS 255/05 nebo IV. ÚS 133/10). Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně jejich doménou, neboť se zde zobrazují aspekty nezávislého soudního rozhodování, a Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jejich jednotlivá rozhodnutí. Silněji než jinde se zde uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2929/12). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního excesu v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. Takové vybočení však Ústavní soud v dané věci neshledal.
Ústavní soud ověřil, že krajský soud při určení výše odměny za zastupování stěžovatelky daňovou zástupkyní postupoval podle §35 odst. 2 s. ř. s., který odkazuje na obdobné užití zvláštního právního předpisu, jímž je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V odůvodnění krajský osud výslovně uvedl tři úkony právní služby po 3 100 Kč společně se třemi režijními paušály po 300 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a sepisu žaloby. K nákladům za právní zastoupení krajský soud připočetl částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou byla daňová zástupkyně povinna odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Závěrům krajského soudu nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Lze proto uzavřít, že v posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Krajský soud podle přesvědčení Ústavního soudu rozhodl ve věci stěžovatelky v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině.
Nadto jde o částku bagatelní (3 100 Kč), která není schopna představovat reálné porušení základních práv či svobod. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o takové malé částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásah do základních práv a svobod. Odporovalo by smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví, kdyby přezkum v těchto věcech měl provádět Ústavní soud. Lze odkázat i na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby byly vrcholné orgány odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou povolány (srov. též např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, IV. ÚS 101/01, IV. ÚS 2294/14 a nález sp. zn. III. ÚS 404/04).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nelze stěžovatelce přiznat náhradu nákladů řízení podle ust. §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu