ECLI:CZ:US:2019:1.US.3857.18.1
sp. zn. I. ÚS 3857/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mirko Möllena, Barthstrasse 16, Mnichov, Spolková republika Německo, insolvenční správce dlužníka - VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2018, č. j. 4 Afs 194/2018-69, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2018, č. j. 8 Af 53/2016-58, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 26. 11. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Rozhodnutím ze dne 9. 10. 2015, č. j. 221813/15/4000-50711-208880, Specializovaný finanční úřad vydal platební výměr na úrok z prodlení ve výši 5.221 Kč na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014. Toto rozhodnutí stěžovatelka napadla odvoláním u vedlejšího účastníka. Ten dne 17. 5. 2016 vydal rozhodnutí pod č. j. 22029/16/5200-10424-711507, kterým odvolání zamítl a platební výměr potvrdil.
Proti rozhodnutí vedlejšího účastníka podal stěžovatel žalobu k Městskému soudu v Praze, která byla zamítnuta ústavní stížností napadeným rozsudkem městského soudu.
Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, kterou kasační soud zamítl ústavní stížností napadeným rozsudkem.
Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně rozvedl pochybení, jichž se měl správce daně, resp. obecné soudy dopustit. Má přitom za to, že v jeho věci došlo k porušení čl. 1, čl. 2, čl. 4, čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR. Dále mělo dojít k porušení čl. 2, čl. 36, čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
III.
Ústavní soud není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však v projednávaném případě zjištěno nebylo.
V projednávaném případě považuje Ústavní soud za podstatnou především tu skutečnost, že sporná částka 5.221 Kč je částkou bagatelní. Přístup Ústavního soudu k obdobným sporům je značně zdrženlivý, neboť se v zásadě nepředpokládá, že by bagatelní částka mohla mít v životě stěžovatele tak zásadní význam, že by jí mohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07 aj.) dal najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3672/12, II. ÚS 4668/12, III. ÚS 4497/12 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takovými nedostatky však napadená rozhodnutí netrpí.
Nutno přiznat, že i ze shora uvedeného jsou stanoveny výjimky, např. v situaci, kdy se jedná o systémové rozhodnutí. To se však netýká právě projednávaného případu.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu