ECLI:CZ:US:2019:4.US.1909.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1909/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele O. Z., zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 142, Příbram, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem v Příbrami dne 16. dubna 2018 č. j. 4 Nt 1701/2018-10 a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Příbrami dne 16. dubna 2018 č. j. 4 Nt 1702/2018-9, za účasti Okresního soudu v Příbrami, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Příbrami, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 6. 2018, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Okresní soud na základě předchozích návrhů státního zástupce dne 16. 4. 2018 vydal napadená rozhodnutí, a to příkaz k domovní prohlídce a příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, kterými nařídil prohlídku bytové jednotky syna stěžovatele M. Z. a prohlídku půdních nebytových prostor specifikované nemovitosti ve vlastnictví obchodní společnosti A (dále jen "společnost A"), jejímž jediným společníkem i jednatelem je stěžovatel. Okresní soud uvedl, že oba příkazy byly vydány na základě návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami na jejich vydání, přičemž své návrhy státní zástupce podrobně odůvodnil. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Příbram, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") vede trestní řízení ve fázi prověřování pro podezření ze spáchání zločinu podvodu, kterého se měl dopustit stěžovatel jako jednatel obchodní společnosti B (dále jen "společnost B") tím, že tato společnost předložila v rámci občanskoprávního řízení vedeného u okresního soudu čtyři smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi stěžovatelem a oznamovatelem prověřované trestné činnosti S. C., kterými společnost B prokazovala, že oznamovateli ničeho nedluží, avšak následným šetřením policejního orgánu bylo zjištěno, že jedna ze smluv o postoupení pohledávky ve výši 2 500 000 Kč byla padělána. Ve vydaných příkazech okresní soud shrnul dosavadní zjištění učiněná v průběhu prověřování. Oznamovatel tvrdil, že stěžovatel padělal tři ze čtyř předložených smluv o postoupení pohledávky, vlastnoruční podpis jedné ze čtyř smluv o postoupení pohledávky oznamovatel potvrdil. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vyplynulo, že tři ze čtyř smluv jsou podepsány vlastnoručně oznamovatelem, avšak u jedné ze smluv o postoupení pohledávky ve výši 2 500 000 Kč bylo zjištěno, že oba podpisy i datum jsou vyhotoveny jako barevný laserový reprografický tisk, přičemž k tisku byla použita barevná laserová tiskárna OKI DATA, která nebyla použita k tisku ostatních listů smluv. Znaleckým zkoumáním byla dále ustanovena přesná laserová tiskárna (zařízení výrobního čísla AK14021131B0), kterou byl tisk proveden, a bylo zjištěno, že tento byl prodán společnosti A, tj. společnosti stěžovatele. Zboží bylo následně uhrazeno společností B a dodáno do sídla této společnosti na jméno syna stěžovatele M. Z. Okresní soud uvedl, že na základě těchto zjištění existuje důvodný předpoklad, že by se v sídle společnosti B mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení, a to zejména předmětná tiskárna, výpočetní technika, kde by mohla být padělaná smlouva uložena apod. Operativním šetřením bylo zjištěno, že sídlo společnosti B bylo vyklizeno a že věci z dané kanceláře měly být přemístěny do půdních prostor stejného objektu, v němž je sídlo společnosti, a existuje předpoklad, že hodnotné předměty byly přemístěny do bytu správce budovy (ubytovny) M. Z. Okresní soud dále uvedl, že domovní prohlídka u syna stěžovatele a prohlídka půdních nebytových prostor nemovitosti ve vlastnictví společnosti A má být provedena jako neodkladný úkon před zahájením trestního stíhání stěžovatele nebo společnosti B, neboť teprve v návaznosti na výsledek této domovní prohlídky a vyhodnocení údajů z předmětné tiskárny a nalezených údajů bude možné upřesnit popis skutku, kterého se měl podezřelý dopustit. Neodkladnost úkonu je dána také tím, že hrozí, že by stěžovatel nebo jeho syn mohli odstranit předmětnou tiskárnu a písemnosti. Z těchto důvodů nesnese provedení prohlídek odkladu. Účelem prohlídek je zajištění uvedených předmětů, za jejichž užití došlo ke spáchání trestné činnosti, aby mohly být následně podrobeny znaleckému zkoumání.
3. V protokolech o provedení prohlídek ze dne 26. 4. 2018 byl shrnut průběh prohlídky, obsah předchozích výpovědí stěžovatele a jeho syna provedených podle §84 trestního řádu, byl zahrnut seznam vydaných a zajištěných věcí a bylo uvedeno, že tyto úkony byly provedeny jako neodkladný a neopakovatelný úkon, neboť je důvodná obava ze zmaření či zničení důkazů podezřelými osobami a tyto důkazy nelze v současnosti zajistit jiným způsobem.
II.
Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že napadenými příkazy došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, když v nich nelze nalézt sebemenší rozhodovací činnosti soudu. Příkazy jsou pouze prostou kopií návrhů státního zástupce na vydání příkazů a podnětů policejního orgánu. Příkazy nejsou výsledkem rozhodovací činnosti soudu, ale zjevně důsledkem počítačových příkazů na zkopírování a vložení textu. Rozhodování soudu je proces myšlenkové úvahy soudce. Úvahy soudce tak musí být přítomny ve výroku, který autoritativně vydává v odůvodnění rozhodnutí. Tím spíše v případech, kdy se jedná o závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněn [srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
5. Stěžovatel dále namítá, že nebyl dán důvod k nařízení prohlídek a že se nejednalo o neodkladný ani neopakovatelný úkon a příkazy nejsou z tohoto hlediska odůvodněny. Protokoly o provedení prohlídek také neobsahují odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu, neboť v nich obecně uvedená obava zmaření či zničení důkazů není ničím podložena a údaj o tom, že důkazy nelze zajistit jiným způsobem je vysloveně nepravdivý. Prohlídky byly nařízeny, aniž byly využity jiné procesní prostředky k dosažení účelu, když před nařízením prohlídek nebyli vyzváni k vydání věci. Odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonů v napadených příkazech je pouhým nedokonalým opisem trestního řádu. Policejní orgán se o danou tiskárnu zajímal více než devět měsíců, což bylo stěžovateli zjevné z přípisů policejního orgánu a z obsahu výslechů. Pokud by stěžovatel chtěl, mohl danou tiskárnu dávno odstranit. Nadto se o neodkladný úkon jednat nemohlo, když od zpracování podnětů policejního orgánu do provedení prohlídek uplynuly tři týdny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Před samotným věcným posouzením ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky posouzení ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
7. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat ústavní stížnost podle citovaného ustanovení Ústavy fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Takový charakter však nemá napadený příkaz k domovní prohlídce, kterým byla nařízena prohlídka bytové jednotky syna stěžovatele M. Z. Z jeho znění je totiž zřejmé, že nesměřuje proti stěžovateli, ale týká se výlučně prostor, jejichž uživatelem je syn stěžovatele, stejně tak z protokolu u provedení domovní prohlídky plyne, že stěžovatel se této domovní prohlídky nijak neúčastnil, nebyl jí přítomen, pouze mu byl doručen příkaz k jejímu provedení jakožto osobě podezřelé ze spáchání prověřované trestné činnosti.
8. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že obviněný, který nemá k bytu, v němž se provádí domovní prohlídka podle trestního řádu, žádný vztah a nebyl nikterak zapojen do provádění domovní prohlídky, není nositelem takových základních práv, jež by mohla být domovní prohlídkou dotčena. Takový obviněný není aktivně legitimován k tomu, aby se ústavní stížností dovolával ochrany základních práv třetích osob, u nichž se prohlídka vykonává [viz nález ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 761/14 (N 103/73 SbNU 659)]. Pokud by bylo vydáním napadeného příkazu k domovní prohlídce, popř. provedením domovní prohlídky, zasaženo do ústavně zaručených práv, jednalo by se o práva těch subjektů, které uvedené prostory vlastní, obývají či jinak užívají, a jim by příslušelo oprávnění podat ústavní stížnost, a nikoli stěžovateli (srov např. usnesení ze dne 16. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1682/07, usnesení ze dne 1. 8. 2008 sp. zn. I. ÚS 1267/08, usnesení ze dne 15. 2. 2011 sp. zn. II. ÚS 3644/10, usnesení ze dne 19. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 4482/12 nebo usnesení ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 1880/14).
9. Z výše naznačených důvodů je tedy ústavní stížnost stěžovatele proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 4. 2018 č. j. 4 Nt 1701/2018-10 návrhem podaným někým zjevně neoprávněným.
10. Oproti tomu ústavní stížnost proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 4. 2018 č. j. 4 Nt 1702/2018-9 splňuje zákonem stanovené náležitosti. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Vlastní posouzení
11. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Ústavní soud není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
12. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takový případ jde i v posuzované věci.
13. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud námitkám stěžovatele nepřisvědčil. První námitka stěžovatele směřuje k tomu, že napadený příkaz k prohlídce jiných prostor není výsledkem skutečného rozhodovacího procesu soudce, neboť ten v odůvodnění toliko okopíroval návrh na vydání příkazu podaný státním zástupcem. Byť je nutno souhlasit s tím, že text odůvodnění návrhu na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor je s textem samotného příkazu v podstatě shodný, nepředstavuje tato skutečnost zásah do ústavních práv stěžovatele. Podstatné totiž je to, že stěžovateli předložené odůvodnění příkazu je samo o sobě logické, vyplývá z obsahu spisu a splňuje zákonné požadavky na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor. Podobnost textu návrhu na vydání příkazu a napadeného příkazu dokládá, že soudce se s návrhem státního zástupce plně ztotožnil a tomuto přisvědčil. Odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 287/96 je přitom nepřípadný, neboť v této věci Ústavní soud posuzoval zcela odlišnou situaci. V citovaném případě se obecný soud v napadeném příkazu dopustil celé řady formálních pochybení (nesprávné označení osoby stěžovatele, neoznačení policejního orgánu pověřeného provedením domovní prohlídky, absentující podpis soudce) a také v odůvodnění příkazu zcela chybělo konkrétní odůvodnění. Takových pochybení se však okresní soud (ani v podaném návrhu státní zástupce) nedopustil, když v odůvodnění příkazu podrobně popsal dosavadní průběh prověřování a z něj zjištěné skutečnosti, z nichž lze na důvodnost samotného podezření i provedení prohlídky jiných prostor usuzovat.
14. Ústavní soud se pak neztotožnil ani s tou námitkou stěžovatele, že nebyla dána neodkladnost a neopakovatelnost provedeného úkonu a že tyto skutečnosti nebyly ani řádně odůvodněny. V tomto ohledu je nutno poukázat na zcela dostačující odůvodnění neodkladnosti úkonu obsažené na str. 5 napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor. Okresní soud měl za to, že neprovedením prohlídky jako úkonu neodkladného by hrozilo odstranění či zničení důležitého důkazního předmětu stěžovatelem či jeho synem. S ohledem na v příkazu popsaná dosavadní zjištění je tento závěr logický a z ústavněprávního hlediska mu nelze ničeho vytknout. Nadto Ústavní soud podotýká, že se v minulosti opakovaně k odůvodňování neodkladnosti a neopakovatelnosti domovních prohlídek vyjadřoval a dovodil, že když je neodkladnost resp. neopakovatelnost provedené prohlídky zřejmá ze spisového materiálu a z okolností případu a je tak v daném případě možné dovodit věcné důvody pro takový postup, není absence výslovného označení daného úkonu za neodkladný nebo neopakovatelný pochybením, dosahujícím ústavněprávní intenzity [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. Tím spíše nelze dospět k závěru o tom, že došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, když se neodkladností úkonu orgány činné v trestním řízení řádně zabývaly a je v napadeném příkazu dostačujícím způsobem odůvodněna.
15. Ústavní soud zhodnotil, že okresní soud rozhodl v souladu se zákonem, svá rozhodnutí řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnil a napadenými příkazy nedošlo k tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatele zaručených čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 a čl. 8 Úmluvy, ani do jiných ústavně zaručených základních práv či svobod.
16. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, a to zčásti podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, a zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu