ECLI:CZ:US:2019:4.US.541.19.1
sp. zn. IV. ÚS 541/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jaroslava Fenyka a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace NEWAG, spol. s r. o., sídlem Vestecká 104, Zlatníky-Hodkovice, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2018 č. j. 23 Cdo 2948/2018-234 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2017 č. j. 3 Cmo 266/2016-199, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv a svobod podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a namítá též porušení čl. 90 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že žalobou ze dne 1. 10. 2015 se stěžovatelka domáhala po obchodních společnostech 1. BEAM ČR s. r. o., sídlem Libušská 391/215, Praha 4 - Libuš,
a 2. SMART-VAC s. r. o., sídlem Na Hroudě 3317/22, Praha 10 - Strašnice (dále jen "žalovaní"), aby se zdrželi při propagaci motorových jednotek centrálních vysavačů určitých značek, které jsou vybaveny filtračními systémy označovanými jejich výrobci jako "Exclusive beam self cleaning filter with gore, Self claening filter with goretex, Goretex - self cleaning filter", používání výrazů "absolutně bezúdržbový filtr nebo filtrace" ("bezúdržbový filtr a filtrace", "bezúdržbový filtrační systém", "bezúdržbový filtr"), a uvedené výrazy odstranili ze všech reklamních sdělení.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 8. 9. 2016 č. j. 1 Cm 22/2015-172 uložil žalovaným povinnost zdržet se používání výrazu "absolutně bezúdržbový filtr nebo filtrace", "bezúdržbový filtr a filtrace", "bezúdržbový filtrační systém", "bezúdržbový filtr" při propagaci těch motorových jednotek centrálních vysavačů značek Electrolux, Zanussi, AEG a Beam by Electrolux, které jsou vybaveny filtračními systémy označovanými jejich výrobci Exclusive beam self cleaning filter with gore, Self cleaning filter with goretex, Goretex - self cleaning filter, a uvedené výrazy odstranit ze všech sdělení, která jsou reklamou takových výrobků (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 250 000 Kč (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
4. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 8. 11. 2017 č. j. 3 Cmo 266/2016-199 potvrdil rozsudek městského soudu ve výroku I v rozsahu uložení povinnosti žalovaným zdržet se používání výrazu "absolutně bezúdržbový filtr nebo filtrace" při propagaci výrobků tam uvedených a povinnosti odstranit tento výraz ze všech svých reklamních sdělení, jinak výrok I rozsudku městského soudu změnil tak, že ohledně uložení povinnosti zdržet se používání výrazů "bezúdržbový filtr a filtrace", "bezúdržbový filtrační systém" a "bezúdržbový filtr" při propagaci výrobků tam uvedených a povinnosti odstranit tyto výrazy z těchto reklamních sdělení se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud uvedl, že základní prejudiciální otázkou v tomto sporu bylo vymezení obsahu pojmu "bezúdržbový". Pokud městský soud tento pojem vyložil tak, že slovem "bezúdržbový" lze označit to, co se obejde zcela bez údržby, to, co žádnou údržbu nepotřebuje, tak s tímto názorem se vrchní soud neztotožnil. Dle vrchního soudu je třeba vzít v úvahu, že v případě filtrů centrálních vysavačů jejich (běžná) údržba sestává z čištění (praním či oklepáním). Protože centrální vysavače, které distribuují žalovaní, jsou opatřeny filtry, které jsou vybaveny samočistící funkcí, odpadá čištění (běžná údržba) filtrů, kterou by jinak musel provádět uživatel. Užití pojmu "bezúdržbový" (filtr, filtrace, filtrační systém) ve spojitosti s takovým výrobkem nemůže ve spotřebiteli vyvolat klamnou představu o "nadpřirozených" vlastnostech výrobku, ale pouze mu poskytuje informaci o tom, že filtr centrálního vysavače u takového výrobku není nutné pravidelně čistit. Nic na tom nemůže změnit ani fakt, že i samočistící filtr je nutné po určité době vyčistit, aby byla zachována jeho funkčnost. Takové ojedinělé a až po delším časovém úseku nutné čištění filtru však nelze považovat za běžnou údržbu filtru. Zdůraznil-li městský soud, že při absenci této mimořádné údržby výkonnost filtrů klesá, pak to ale nic nemění na tom, že vysavač opatřený samočisticím filtrem stále (byť s menší účinností) svou funkci bude plnit, na rozdíl od vysavačů, jejichž filtry se musí pravidelně čistit. Podle vrchního soudu tak žalovaní informací o tom, že jimi distribuované výrobky jsou opatřeny "bezúdržbovým" filtrem, spotřebitele neklamou, a toto jejich jednání nelze označit jako jednání zakázané nekalé soutěže. To však neplatí v případě použití slovního spojení "absolutně bezúdržbový" (filtr nebo filtrace). Významem slova "absolutní" je úplný, naprostý, neomezený, nepodmíněný, zcela bezvýhradný. Slovní spojení "absolutně bezúdržbový filtr či filtrace" evokuje domněnku, že centrální vysavač opatřený takovým filtračním systémem nepotřebuje žádný zásah (údržbu) ani v případě mimořádné události, nastalé v důsledku nesprávného používání výrobku. Že by však výrobky, které distribuují žalovaní, byly opatřeny takovými "nadpřirozenými" filtry, ani sami žalovaní netvrdí. Taková prezentace vlastností výrobku již podle vrchního soudu překračuje míru přípustného reklamního přehánění a jde o jednání v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže, které je způsobilé zjednat žalovanými neoprávněnou výhodu v hospodářské soutěži na úkor stěžovatelky. O soutěžním aspektu jednání nelze mít s ohledem na skutečnost, že účastníci jsou přímými konkurenty na trhu, nejmenší pochybnosti. Použitím slovního spojení "absolutně bezúdržbový filtr či filtrace" tak i podle vrchního soudu došlo k naplnění znaků generální klauzule nekalé soutěže podle §2976 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), a naplnění speciální skutkové podstaty klamavé reklamy podle §2977 odst. 1 občanského zákoníku.
5. K dovolání stěžovatelky rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 10. 2018 č. j. 23 Cdo 2948/2018-234 tak, že se dovolání odmítá (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II). Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), když uvedl, že v části dovolání, ve které je namítán nesprávný postup vrchního soudu, není dovolání přípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Otázkami navozenými stěžovatelkou se Nejvyšší soud samostatně nemohl zabývat, neboť se týkají vad řízení, ke kterým by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vrchní soud náležitě vyložil a odůvodnil své úvahy, které ho vedly k závěru, že užití pojmu "bezúdržbový" (filtr, filtrace, filtrační systém) ve spojitosti s výrobky žalovaných nemůže ve spotřebiteli vyvolat klamnou představu o vlastnostech výrobků. Posouzení učiněné vrchním soudem odpovídá hledisku průměrného spotřebitele tak, jak je pojímán v ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, která vychází z toho, že jde o "spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory" (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013 sp. zn. 23 Cdo 1757/2012). Od průměrného zákazníka je tedy třeba požadovat určitý stupeň pozornosti, a tím lze od něho očekávat, že náležitě přihlédne k podstatným rozdílům mezi značkami, označením výrobku apod. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. 23 Cdo 971/2011). Žádný důkaz týkající se hlediska průměrného spotřebitele nemusí být v řízení proveden, tuto otázku posuzuje výhradně soud (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013 sp. zn. 23 Cdo 3845/2012). Požadavkům vyjádřeným v odůvodnění citovaných rozhodnutí vrchní soud v projednávané věci dostál, neboť náležitě vyložil, jaký význam označení "bezúdržbový" lze ve spojitosti s centrálními vysavači žalovaných přikládat s tím, že ojedinělé a až po delším časovém úseku nutné čištění filtru nelze považovat za běžnou údržbu. Nelze tak přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že pojem "bezúdržbový" je obsahově shodný s pojmem "absolutně bezúdržbový", který stojí na čistě jazykovém výkladu těchto pojmů.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka spatřuje porušení jejích ústavně garantovaných práv zejména v tom, že Nejvyšší soud špatně vyložil dovolací otázku stěžovatelky jako otázku skutkovou, když se ve skutečnosti jedná o otázku právní, když podle jejího názoru měla být předmětem posouzení ze strany Nejvyššího soudu výlučně otázka výkladu pojmu "bezúdržbový" v souvislosti s filtry a filtrací ve výrobcích používaných žalovanými za situace, kdy i z odůvodnění rozsudku vrchního soudu je patrné, že filtry ve výrobcích distribuovaných žalovanými určitou údržbu vyžadují, kdy i vrchní soud uvádí, že po určité době musí být i filtry ve výrobcích distribuovaných žalovanými vyčištěny k zachování jejich funkčnosti. Z odůvodnění vrchního soudu je patrné, že výrobky distribuované žalovanými fakticky zcela bezúdržbové nejsou, byť mají určitou samočisticí schopnost, a pokud jsou v reklamních materiálech označovány jako bezúdržbové, pak jsou označovány vlastností, kterou fakticky nemají. Stěžovatelka dále namítá, že rozhodnutí vrchního soudu považuje za překvapivé, neboť vrchní soud nedal stěžovatelce možnost reagovat na jeho právní názor odlišný od právního názoru městského soudu, čímž zasáhl do jejích ústavně garantovaných práv.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto vadou zpravidla tehdy, jestliže obecné soudy nezohlední správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska spravedlivého procesu - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
10. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu, jak je výše dovozeno, povolán korigovat pouze excesy obecných soudů [nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377)]. O nic takového ale v posuzovaném případě nejde. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
11. Stěžovatelka se domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru, a v ústavní stížnosti přitom uvádí tytéž argumenty, se kterými se obecné soudy již vypořádaly, čímž staví Ústavní soud do role další instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší. Stěžovatelka ve své podstatě pouze polemizuje s právními závěry obecných soudů, což nezakládá důvodnost ústavní stížnosti a svědčí o její zjevné neopodstatněnosti [viz nález ze dne 9. 7. 1996 sp. zn. II. ÚS 294/95 (N 63/5 SbNU 481)].
12. Ústavní stížnost je založena zejména na tvrzení stěžovatelky, že její dovolání bylo podle §237 o. s. ř. přípustné. Ústavní soud shledává, že Nejvyšší soud v předmětné věci v napadeném usnesení přezkoumatelně a zcela přesvědčivě zdůvodnil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že dovolání stěžovatelky není přípustné. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí vrchního soudu i Nejvyššího soudu, a z nich vyplývající závěr, že užití pojmu "bezúdržbový" (filtr, filtrace, filtrační systém) ve spojitosti s výrobky žalovaných nemůže ve spotřebiteli vyvolat klamnou představu o vlastnostech výrobků (v podrobnostech srov. obsah napadených soudních rozhodnutí sub 4 a 5 usnesení), jsou řádně odůvodněná, jasná, rozumná a logická [viz nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)], přičemž obecné soudy v předmětné věci rozhodovaly v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny. Jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. V činnosti jednajících soudů nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
13. Ústavní soud nad rámec výše uvedeného konstatuje, že jestliže se stěžovatelka dovolává porušení čl. 90 Ústavy, tak je třeba poznamenat, že Ústavní soud již v minulosti dovodil, že toto ustanovení představuje institucionální pravidla fungování soudní moci a nezakládá žádná ústavně zaručená základní práva konkrétním jednotlivcům [srov. nálezy ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97 (N 66/8 SbNU 149) a ze dne 17. 9. 1997 sp. zn. I. ÚS 176/97 (N 104/9 SbNU 9)].
14. Nesprávnou interpretaci hmotněprávního ustanovení při aplikaci práva (bez ohledu na to, zdali pouze namítanou nebo Ústavním soudem autoritativně konstatovanou) nelze podřadit pod ta pochybení, na která se vztahuje čl. 36 odst. 1 Listiny. Takováto interpretace může být důvodem zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci Ústavním soudem pouze tehdy, je-li jí zasaženo některé z ústavních hmotných subjektivních práv (viz výše citovaný nález sp. zn. III. ÚS 31/97). Právo na soudní ochranu nezaručuje nárok na rozhodnutí, které je pro stěžovatele příznivé, nýbrž že budou mít přístup k soudu, který jejich věc posoudí podle čl. 36 odst. 2 Listiny, že jejich věc bude projednána veřejně, v jejich přítomnosti tak, aby se mohli vyjádřit ke všem prováděným důkazům atd. Procesní ústavní kautely tak zaručují řádný postup soudu, nikoli příznivý výsledek řízení pro stěžovatele. Z tohoto hlediska je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud (a předtím i vrchní soud) se řádně vypořádal se všemi v tomto směru (v průběhu řízení) vznesenými námitkami stěžovatelky.
15. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu