ECLI:CZ:US:2020:3.US.2262.20.1
sp. zn. III. ÚS 2262/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Janem Rattayem, advokátem, sídlem Poděbradova 2995/17, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. května 2020 č. j. 18 Co 22/2020-229, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a M. P., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a stručný souhrn předchozího řízení
1. Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatel proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základních práv, jakož i základních práv jeho nezletilé dcery S. P., zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 3 odst. 1, čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Pro posouzení ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí nezbytná, jelikož účastníkům řízení jsou všechny relevantní skutečnosti známy, a proto postačuje uvést toliko základní fakta.
3. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 18. 11. 2019 č. j. 99 Nc 169/2019-111, svěřil nezletilou do výchovy matky M. P. Otci nezletilé (stěžovatel) byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilé od 1. 4. 2019 do 30. 11. 2019 částkou 5 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2019 ve výši 6 000 Kč měsíčně, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Dále bylo rozhodnuto, že stěžovatel uhradí do jednoho měsíce od právní moci rozsudku dluh na výživném 3 000 Kč. Styk otce s nezletilou upravil okresní soud tak, že v každém sudém kalendářním týdnu je oprávněn stýkat se s nezletilou dcerou 3x týdně, v každém lichém kalendářním týdnu 2x týdně, o vánočních prázdninách v každém lichém kalendářním roce od prvního dne prázdnin do 24. 12. a od 26. 12 do 30. 12., v sudém roce od 24. 12. do 26. 12 a od 30. 12. do posledního dne prázdnin, o velikonočních svátcích v sudém roce od čtvrtka, který velikonočním svátkům předchází, do velikonočního pondělí, o letních prázdninách v měsíci červenci po dobu 2 x 7 dnů a v měsíci srpnu 2 x 7 dnů, přičemž jednotlivé styky nesmí na sebe bezprostředně navazovat a každý termín je podrobně určen časově od kdy do kdy bude probíhat. Otec je povinen sdělit termín prázdninového styku matce písemně do 30. 4. každého roku. Rodičům určil možnost stýkat se s nezletilou za účelem dovolené 2 x 7 dnů v době od 15. 9. do 15. 12., dále od 15. 1. do 20. 6., termín musí každý rodič sdělit druhému písemně nejméně 30 dnů předem. Dále rozhodl, že o svátcích a v době prázdnin neprobíhá běžný styk. Okresní soud k návrhu stěžovatele rozhodoval o úpravě styku s nezletilou předběžným opatřením ze dne 31. 10. 2019.
4. Rozsudkem krajského soudu ze dne 27. 5. 2020 č. j. 18 Co 22/2020-229, k odvolání matky (odvolání částečně vzala zpět do výroků o výživném a běžném styku), byl změněn rozsudek okresního soudu, neboť odvolání považoval zčásti za důvodné. Nezletilá byla pravomocně svěřena do péče matky, výrok okresního soudu zůstal nenapaden odvoláním.
5. Krajský soud rozhodl, že otec je oprávněn se s nezletilou S. stýkat v každém sudém kalendářním týdnu v roce v pondělí od 15,30 hod do 18,30 hod, v úterý od 15,30 hod do 18,30 hod a od pátku od 15,30 hod do neděle 18,30 hod, v každém lichém kalendářním roce od středy od 15,30 hod do čtvrtka 7,30 hod, od čtvrtka 15,30 hod do pátku do 7,30 hod. O vánočních prázdninách v každém lichém kalendářním roce od prvního dne vánočních prázdnin od 8,30 hod do 24. 12. do 11,00 hod a od 26. 12 od 8,30 hod do 28. 12. do 18,30 hod, v sudém roce od 24. 12. od 11,00 hod do 26. 12. do 8,30 hod a od 30. 12 od 18,30 hod do posledního dne prázdnin do 18,30 hod, o velikonočních svátcích v sudém roce od čtvrtka, který velikonočním svátkům předchází, od 18,30 hod do Velikonočního pondělí do 18.30 hod, o letních prázdninách po dobu 3 na sebe nenavazujících týdnů s tím, že se v každém týdnu styk uskuteční od 8,30 hod prvního dne do 18,30 hod posledního dne, když termín letního prázdninového styku oznámí vždy otec matce písemně do 30. 4. toho každého roku. O prázdninách a o svátcích neprobíhá běžný styk. Matka je povinna nezletilou ke styku připravit a otci ji předat. Otec je povinen převzít nezletilou v místě bydliště matky a tamtéž ji matce po skončení styku předat. Otec je oprávněn stýkat se za účelem dovolené s nezletilou v době od 15. 9. do 15. 12. po dobu sedmi dnů, dále od 15. 1. do 20. 6. po dobu sedmi dnů, vždy od 8,30 hod prvního dne do 18,30 hod posledního dne. Termín musí otec sdělit matce písemně nejméně 30 dnů předem. V době realizace tohoto styku běžný styk otce s nezletilou neprobíhá. Matka je oprávněna mít v péči nezletilou za účelem dovolené v období od 15. 9. do 15. 12. po dobu sedmi dnů, dále od 15. 1. do 20. 6. po dobu sedmi dnů, vždy od 8,30 hod prvního dne do 18,30 hod posledního dne. Termín musí matka sdělit otci písemně nejméně 30 dnů předem. V době realizace tohoto styku běžný styk otce s nezletilou neprobíhá. Žádnému z účastníků krajský soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, v níž namítá porušení ústavně zaručených práv, a to porušením procesních pravidel, nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, dokazování bylo neúplné a vadné. Krajský soud důkazy nehodnotil jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti a přitom měl pečlivě přihlížet ke všemu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, proto je v rozporu s §132 občanského soudního řádu. Stěžovatel zpochybnil důvod změny rozsudku krajským soudem ve věci úpravy styku v době vánočních prázdnin a letních prázdnin s tím, že jediným důvodem je věk dítěte a fixace nezletilé dcery na matku. Při rozhodování pominul, že zájem nezletilé by měl být předním hlediskem, a vůbec se nevypořádal s tvrzeními stěžovatele a důkazy, které soudu předložil, a to, že má být zaručeno vzájemné právo obou rodičů a nezletilého dítěte na styk a rozvoj existujících rodinných vazeb. Právo dítěte na rovnou péči rodičů a zároveň právo rodiče na péči o dítě bylo krajským soudem překrouceno, hluboce nepochopeno a dáváno do souvislosti se střídavou péčí jako prerekvizitou pro rovnoměrné uspořádání letních prázdnin. Krajský soud jednal chybně a z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, proč neprovedl další navržené důkazy a na čem zakládá tento nespravedlivý koncept styku; proto je dle přesvědčení stěžovatele nepřezkoumatelné pro rozpor s §153 odst. 1, §157 odst. 2 občanského soudního řádu a judikaturou Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 2298/15, IV. ÚS 1921/17, II. ÚS 4247/18).
7. Pro výše uvedené spatřuje stěžovatel v rozhodnutí krajského soudu porušení práva dítěte na rovnou péči rodičů a zároveň práva rodiče na péči o dítě vyplývající z Úmluvy o právech dítěte a Listiny a nedostál své ústavní povinnosti plynoucí z čl. 90 Ústavy. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a v souladu se zákonem o Ústavním soudu je přípustná dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelů a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.
10. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým civilním soudům. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 občanského soudního řádu. Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to, ani kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41); všechna rozhodnutí jsou dostupná na: http://nalus.usoud.cz].
11. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv. Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, v některých případech dokonce považuje ústavní stížnosti za nepřípustné (např. ve věcech rozvodu manželství, srov. kupř. usnesení ze dne 26. 7. 2002 sp. zn. II. ÚS 465/02 a usnesení ze dne 20. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 31/04).
12. Ústavní soud přitom respektuje zásadu, podle níž má princip právní jistoty ve statusových věcech konkurenční postavení k ochraně základních práv. To se také odráží v tom, že ve věcech upravených v druhé části platného občanského zákoníku není - s jistými výjimkami - proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak velmi zužuje, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení, zda nejde o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces (srov. např. usnesení ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/14).
13. Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatele, jejichž podstatu představuje pouze polemika s názory krajského soudu na rozsah styku s nezletilou dcerou v době vánočních prázdnin a letních prázdnin, kdy se domáhá přehodnocení jeho závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru.
14. Ústavní soud ze strany krajského soudu žádné ústavně relevantní pochybení neshledal, námitky stěžovatele postrádají ústavněprávní rozměr. Ve věci bylo provedeno potřebné dokazování a krajský soud své rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnil, přičemž uvedl, jaké skutečnosti má za zjištěné a na základě jakých důkazů dospěl ke svým závěrům. Krajskému soudu nelze vytýkat, že věc posuzoval s ohledem na věk dítěte (3 roky) a potřebu uklidnění a stabilizace vztahu rodičů nezletilé, jejichž postoj v záležitosti výchovy dcery byl krajně vyhraněný, bez schopnosti vzájemného kompromisu.
15. Ústavní soud má za to, že soudy při rozhodování o úpravě styku zvažovaly pro věc všechny podstatné okolnosti jak na straně rodičů, tak především okolnosti podstatné z hlediska zájmu dítěte. Nezletilá má k oběma rodičům pozitivní vztah, matka i otec projevují o nezletilou dceru velký zájem a maximálně se jí věnují. Dále přihlédl k tomu, že je realizován poměrně široký kontakt mezi otcem a nezletilou S., který v podstatě bezproblémově probíhá. Krajský soud upravil rozsah styku s nezletilou dcerou v době vánočních prázdnin a letních prázdnin s ohledem na věk nezletilé a emoční citlivost daného období.
16. Pokud jde o poukaz stěžovatele na předchozí judikaturu, Ústavní soud uvádí, že byť je třeba trvat na závaznosti jeho nálezů, k aplikaci vyslovených závěrů není možné přistupovat mechanicky či je formálně aplikovat na všechny "na první pohled" obdobné případy. Při nalézání práva je vždy nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na konkrétních skutkových zjištěních a v konkrétním rozhodnutí. Především civilním soudům náleží, aby rozhodovaly i s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace.
17. Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí nejsou v kolizi se zájmem nezletilé dcery. Prioritním hlediskem při rozhodování byl nejlepší zájem dítěte dle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Skutečnost, že soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě důvod k ústavní stížnosti nezakládá. Z neochoty či neschopnosti rodičů se dohodnout na styku a navazujícím nesouhlasem s rozhodnutím krajského soudu nelze dovozovat porušení základních práv a důvodnost ústavní stížnosti.
18. Závěrem Ústavní soud považuje za vhodné připomenout, pouze toliko ve formě obiter dicta, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů rodičů s nezletilými dětmi nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných", a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z §909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Ústavní soud toto hledisko zdůraznil např. v nálezu ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683). Uvedené platí tím spíše, pokud obecné soudy svá rozhodnutí zakládají na okolnostech, jejichž změna je v budoucnu předvídatelná či alespoň reálně možná (věk dětí, nestejně hluboký citový vztah dětí k rodičům apod.). Ústavní soud doplňuje argumentaci tím, že pokud bude mít v budoucnu stěžovatel za to, že nynější způsob úpravy styku pro nezletilou dceru není vhodný, nic mu nebrání v tom, aby se s takovým tvrzením obrátil na obecný soud, který, pokud dojde k závěru, že jsou pro případnou změnu splněny nezbytné podmínky a že je to vhodné, potřebné a v nejlepším zájmu nezletilé, může péči, výživu a styk v budoucnu upravit také jinak.
19. Na základě uvedeného byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2020
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu