ECLI:CZ:US:2021:1.US.1165.21.1
sp. zn. I. ÚS 1165/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Bc. Ladislava Kachela, zastoupeného Mgr. Tomášem Krásným, advokátem se sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2021, č. j. 11 Co 88/2020-102, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 4. 5. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu zásahu do práv garantovaných čl. 36, čl. 37 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal náhrady škody spočívající v účelně vynaložených nákladech na právní zastoupení spočívající v obhajobě v rámci vedeného přestupkového řízení u Magistrátu města Ostravy. Škoda měla stěžovateli vzniknout tím, že řízení bylo zastaveno, když se ukázalo, že bylo vedeno nezákonně. Okresní soud v Ostravě uzavřel, že žaloba byla co do jejího základu podána po právu a stěžovateli přiznal nárok na náhradu škody ve výši 3 146 Kč. Ve zbylé části 7 139 Kč žalobu zamítl. Ústavní stížností napadeným rozsudkem bylo následně rozhodnuto tak, že se rozsudek soudu prvního stupně mění v tom smyslu, že se žaloba o částku 3 146 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok I.). V části, která se týkala zamítnutí žaloby, co do částky 7 139 Kč, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (výrok II.). Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že stát objektivně odpovídá za to, že pokud se ukáže, že vydal nezákonné rozhodnutí, musí kompenzovat škody tímto způsobené. Povinností státu je sice stíhat přestupkovou činnost, avšak je také jeho povinností nést odpovědnost za postup jeho orgánů, pokud se tento ukáže jako nezákonný. Krajský soud nemohl stěžovateli přičítat k tíži, že správnímu orgánu nesdělil, kdo v rozhodné době řídil jeho vozidlo.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V projednávané věci nelze přehlížet, že předmětem sporu je částka v bagatelní výši. Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi [např. usnesení ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 695/01, ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 248/01, ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. IV. ÚS 8/01, ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 405/04, ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. III. ÚS 602/05, a ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 748/07, či nález ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 (N 132/66 SbNU 61) aj.] najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. III. ÚS 3672/12, ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 4668/12, ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. III. ÚS 4497/12, a další). Pochybení takového charakteru však Ústavní soud v nyní souzené věci nezjistil.
Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, u bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá, a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě nynějšího stěžovatele. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice, kde pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce; to se odrazilo při úpravě odvolání zejména §202 odst. 2 o. s. ř. a dovolání v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu