ECLI:CZ:US:2021:1.US.2260.21.1
sp. zn. I. ÚS 2260/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti společnosti Výkopové práce - stavební mechanizace s.r.o., Brněnská 536, Modřice, zastoupené Mgr. Markem Novotným, advokátem, sídlem Panská 397/2, Brno, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2021 č. j. 10 C 1/2021-47, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 17. 8. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedené části rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, a to z důvodu zásahu do práv garantovaných jí čl. čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2021 č. j. 10 C 1/2021-47 bylo vyhověno žalobě stěžovatelky a žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 4.840 Kč s příslušenstvím. Současně byla žalované uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 4.541 Kč. O nákladech řízení rozhodl okresní soud s přihlédnutím k ustanovení §150 o. s. ř., neboť zde dohledal okolnosti zvláštního zřetele, jež mu umožňují výjimečně náhradu nákladů snížit. Stěžovatelka s tímto snížením nesouhlasí, neboť jí měla být původně přiznána částka 12.827,30 Kč. Ustanovení §150 o. s. ř. nelze vykládat tak, že jej lze aplikovat bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení. Vždy musí být přihlédnuto k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení - což nalézací soud neučinil.
III.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě podotýká, že rozdíl mezi náklady řízení stěžovatelkou požadovaných a náklady řízení okresním soudem skutečně přiznaných, představuje částku bagatelní. Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi [např. usnesení ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 695/01, ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 248/01, ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. IV. ÚS 8/01, ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 405/04, ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. III. ÚS 602/05, a ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 748/07, či nález ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 (N 132/66 SbNU 61) aj.] najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. III. ÚS 3672/12, ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 4668/12, ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. III. ÚS 4497/12, a další). Pochybení takového charakteru však Ústavní soud v nyní souzené věci nezjistil.
Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, u bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá, a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě nynějšího stěžovatele. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice, kde pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce; to se odrazilo při úpravě odvolání zejména §202 odst. 2 o. s. ř. a dovolání v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu