ECLI:CZ:US:2021:1.US.2380.21.1
sp. zn. I. ÚS 2380/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ivo Exela, zastoupeného JUDr. Romanou Lužnou, advokátkou, sídlem Žilkova 65, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2021 č. j. 32 C 27/2015-106 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2021 č. j. 70 Co 68/2021-126, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 30. 8. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu zásahu do práv garantovaných mu čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Brně bylo rozhodnuto v řízení o zaplacení částky 1 291,80 Kč s příslušenstvím tak, že se řízení zastavuje (výrok I.). Současně byla stěžovateli výrokem II., jakožto žalovanému, uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 699 Kč. Výrokem III. bylo rozhodnuto o tom, že se soudní poplatek nevrací.
K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením tak, že změnil výrok II. usnesení nalézacího soudu, týkající se nákladů řízení a současně byla stanovena jejich nová výše v částce 1 349,50 Kč (výrok I.). Náklady odvolacího řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků (výrok II.).
V projednávané věci se společnost innogy Energie, s.r.o. domáhala na stěžovateli, resp. jeho právní předchůdkyni, zaplacení částky 1 291,80 Kč s příslušenstvím. Ještě před vydáním usnesení o právním nástupnictví stěžovatele vzala žalobkyně žalobu zpět, neboť došlo k uhrazení částky 1 892 Kč, a to na základě mimosoudní dohody. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že z dohody není zřejmé, kdo procesně zavinil zastavení řízení a je toho názoru, že v dané věci došlo ke zneužití moci a útisku.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V projednávané věci nelze přehlížet, že předmětem sporu je částka v bagatelní výši. Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi [např. usnesení ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 695/01, ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 248/01, ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. IV. ÚS 8/01, ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 405/04, ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. III. ÚS 602/05, a ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 748/07, či nález ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 (N 132/66 SbNU 61) aj.] najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. III. ÚS 3672/12, ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 4668/12, ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. III. ÚS 4497/12, a další). Pochybení takového charakteru však Ústavní soud v nyní souzené věci nezjistil.
Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, u bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá, a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě nynějšího stěžovatele. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice, kde pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu