ECLI:CZ:US:2021:2.US.3573.20.1
sp. zn. II. ÚS 3573/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, proti příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 14. října 2020, č. j. 4 Nt 60/2020-4, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce, neboť je názoru, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 7, čl. 10, čl. 12 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Okresní soud v Táboře ústavní stížností napadeným příkazem podle §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), nařídil domovní prohlídku ve specifikovaném rodinném domě, jehož vlastníky a uživateli jsou manželé Š., a v domě bydlí i jejich syn, nyní stěžovatel.
3. Příkaz okresní soud vydal na návrh Okresního státního zastupitelství v Táboře navazující na zahájení úkonů trestního řízení policejním orgánem za účelem prověření podezření z přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Návrh byl odůvodněn zejména zjištěními, že neznámý pachatel měl překonat bezpečnostní opatření a získat přístup k e-mailovému účtu poškozeného. Prostřednictvím účtu bez souhlasu poškozeného měl zpřístupnit platební kartu určenou podle jejího čísla. Karta byla registrována u společnosti Microsoft. Pomocí této karty pak měl uhradit zakoupení hry v hodnotě 1799 Kč, kterou měl nechat zaslat ve prospěch uživatele majícího účet Xbox vedený k jiné e-mailové adrese. V průběhu prověřování byly analýzou e-mailových zpráv, jimiž pachatel komunikoval a získal neoprávněný přístup do účtu poškozeného, zjištěny veřejně přístupné LOG soubory, které současně obsahují informace o IP adresách přístupů pachatele. Poskytovatelem internetového připojení z IP adresy, kterou užil pachatel, bylo na základě předchozího soudního příkazu ke sdělení údajů o telekomunikačním provozu sděleno, že uživatelem v požadovaných časech byl M. Š. Dalším prověřováním bylo zjištěno, že na uvedené adrese žijí dvě osoby tohoto jména - otec a syn, který byl s ohledem na předmět, k jehož získání byla prověřovaná trestná činnost zaměřena, vytipován jako pravděpodobný pachatel.
4. Policejní orgán domovní prohlídku vykonal dne 26. 11. 2020.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti připomíná judikaturu akcentující restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek pro provedení domovní prohlídky. Zdůrazňuje nutnost zkoumání proporcionality zásahu do práva na nedotknutelnost obydlí. Domnívá se, že údaj o tom, že podezření plyne ze stěžovatelova pohybu na sociálních sítích, užívání chytrého telefonu apod., je pro odůvodnění příkazu zcela nedostatečný. Z uvedeného nelze dovozovat dostatek zkušenostní a vzdělání stěžovatele nutných ke spáchání uvedených přečinů. Stěžovatel naznačuje, že trestné činnosti se mohla dopustit i osoba ze zahraničí. Předmětná hra byla přeposlána jako dar na fiktivní účet, jednalo se tedy o digitální verzi, která podle názoru stěžovatele nemohla být fyzicky přítomna v rodinném domě. Poškozený údajně pořízení hry reklamoval a peníze dostal zpět. Již před provedením domovní prohlídky mohl policejní orgán v rámci předchozího výslechu zjistit, že stěžovatel nevlastní herní konzoli Xbox, nýbrž herní konzoli Playstation 4, na které však hra zakoupená na herní konzoli Xbox nelze hrát. Policejní orgán tedy měl řádně provést předchozí výslech stěžovatele zaměřený na jeho schopnosti provést trestnou činnost a po sdělení, že nevlastní herní konzoli Xbox, měl zvážit, zda vůbec stále trvá důvodné podezření, že je pachatelem.
6. Policejní orgán údajně se stěžovatelem i s jeho rodiči jednal krajně nepříjemným způsobem, zejména na stěžovatele naléhal, aby sdělil údaje o svých kamarádech, kteří předtím navštívili jeho dům. S ohledem na rozsah zajištěných elektronických zařízení, prostřednictvím kterých komunikoval při distanční výuce se školou, byli jeho rodiče nuceni zakoupit nová elektronická zařízení, aby nezanedbal školní docházku. Matka stěžovatele, která je spisovatelka, není v důsledku zajištění elektroniky, která patří i jí, schopna splnit termín odevzdání knihy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána k tomu oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
8. Proti napadenému příkazu okresního soudu je ústavní stížnost včasná a přípustná, neboť stěžovatel neměl k dispozici zákonný procesní prostředek k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
9. Co do namítaného závadného postupu policejního orgánu, o němž se zmiňuje v odůvodnění ústavní stížnosti, však ústavní stížnost přípustná není. Podmínkou přípustnosti těchto námitek je totiž předchozí řádné formální a materiální vyčerpání veškerých dostupných zákonných procesních prostředků k ochraně stěžovatelových práv.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti nedokládá, že proti postupu policejního orgánu uplatnil procesní prostředky, přestože byl povinen využít především ochranu dle §157a tr. řádu, který umožňuje požádat státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu ("ten, proti němuž se trestní řízení vede, a poškozený mají právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu"), dále dispozic §174 odst. 2 písm. b) tr. řádu ("kromě oprávnění uvedených v §157 odst. 2 je při výkonu dozoru státní zástupce oprávněn vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje") a §12 a §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (výkon dohledu vyššího státního zastupitelství); blíže viz odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623). Bylo na stěžovateli tyto procesní prostředky vyčerpat, což však - jak Ústavní soud dovozuje z absence jeho odlišného vyjádření - neučinil.
11. Námitky jdoucí nad rámec výhrad proti samotnému příkazu okresního soudu jsou proto nepřípustné.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Zbývá se zabývat ústavní stížností v části, v níž stěžovatel napadá příkaz k domovní prohlídce.
13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
14. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
15. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce [srov. nálezy ze dne 6. 6. 1996 sp. zn. I. ÚS 46/96 (N 43/5 SbNU 363) a ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. IV. ÚS 582/99 (N 30/17 SbNU 221)], za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), usnesení ze dne 6. 9. 1999 sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001 sp. zn. I. ÚS 486/01, ze dne 21. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 213/03, ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. IV. ÚS 262/03 a další]. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05 a usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12).
16. Zdrženlivost v zásazích proti příkazu k domovní prohlídce Ústavní soud prolomil pro mimořádné situace, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování, a to rovněž vůči názorům, jež k významu uvedených procesních institutů Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil.
17. Ačkoli, jak bylo řečeno, kategorie "správnosti" sama o sobě není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu, požadavek respektu k principům, zakotveným ve stěžovatelem namítaných ustanoveních Listiny, je zde úzce spjat s dodržením pravidel, jež jsou právě k jejich ochraně stanovena v příslušných ustanoveních trestního řádu.
18. Ustanovení §82 a násl. tr. řádu poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit v nich zakotvené klíčové pojmy [viz konkrétně pojem "důvodnost podezření", že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, obsažený v §82 odst. 1 tr. řádu] nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně. Obecně platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod §82 a násl. tr. řádu. Naopak, jak bylo výše uvedeno, Ústavnímu soudu do této působnosti soudů zasahovat zásadně nepřísluší, stejně jako mu nepřísluší podávat výklad podústavního práva. Jeho možnosti jsou pak specificky zúženy v režimu tzv. uvážení (diskrece), jenž se právě v dané věci prosazuje; důvodem k zásahu Ústavního soudu je tu až stav, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či jiného excesu (kupříkladu logického, v podobě vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu; teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť takové závěry ignorují předvídatelné judikaturní standardy a zakládají stav nepřípustné libovůle.
19. I kdyby okresním soudem zjištěné skutečnosti a vyvozené závěry, že v předmětných prostorách "může být" věc důležitá pro trestní řízení, byly hodnotitelné i jinak, o zjevné (excesivní) vybočení z limitů stanovených trestním řádem v dané věci nejde; nelze dospět k závěru, že ústavněprávně přípustné meze dovoleného uvážení (inherentní podmínce "důvodného podezření" a "nebezpečí" ve smyslu §82 odst. 1 a 2 a §83 tr. řádu) zde byly překročeny.
20. Dostatečně zřejmý závěr, že v rozhodných souvislostech okresní soud použil toliko všeobecných argumentů, aniž měly oporu v existenci okolností konkrétních (způsobilých odůvodnit "podezření" přítomnosti věci důležité pro trestní řízení), k dispozici není.
21. Co do námitky nedostatečného odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je nutné především vyjít z toho, že k jeho vydání postačí, jak bylo výše uvedeno, "důvodné podezření", že v předmětných prostorách "je věc ... důležitá pro trestní řízení"; odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" (srov. mutatis mutandis usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03). Ústavněprávní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o "důvodnosti" vymezených "podezření"; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz slouží.
22. K této námitce lze připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, podle kterých "ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu dle §78 odst. 1 tr. řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle §85 odst. 3 ve spojení s §78 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná."
23. O neústavnost (podle čl. 36 odst. 1 Listiny) jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení bylo způsobilé se promítnout do jeho výsledku.
24. Ústavní soud takový následek neshledal, neboť orgány činné v trestním řízení v posuzované věci naplnily podmínky, které jsou na jejich postup z hlediska ústavněprávního přezkumu kladeny. Okresní soud dostatečně vysvětlil existenci důvodného podezření ze spáchání výše konkretizovaných přečinů. Účelem provedení prohlídky mělo být především zajištění výpočetní techniky, která by mohla trestnou činnost související s nákupem počítačové hry objasnit.
25. Byť je zřejmé, že veškerá zajištěná elektronika význam pro trestní řízení mít nemusí, oslabuje se tím přesvědčivost v ústavní stížnosti otevřené polemiky stran postupu orgánů činných v trestním řízení, neboť se naznačuje, že o svévoli orgánů činných v trestním řízení nejde. Jakkoli napadený příkaz obsahuje výčet věcí, kvůli kterým se prohlídka nařizuje, zčásti relativně obecný, je z něj dostatečně zřejmé, které předměty a zdroje informací mají být během prohlídky zajištěny, a tedy z jakého důvodu byla prohlídka nařízena. V této souvislosti je třeba opět připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07.
26. Ústavní soud připouští, že v okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce vydán, existuje zpravidla málo "procesně fixovaných" informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární údaje poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto sdělení nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků [srov. odlišné stanovisko soudců Jana Musila a Michaely Židlické k nálezu ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495, 219/2010 Sb.), odst. 40].
27. K námitce o obtížích, které zajištění elektroniky způsobilo rodičům stěžovatele, Ústavní soud připomíná, že ústavní stížností lze napadat jen porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se bezprostředně projevilo na jejím právním postavení. Ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby však podat nelze, neboť zákon o Ústavním soudu nepřipouští tzv. actio popularis (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 74/99, ze dne 8. 3. 2016 sp. zn. II. ÚS 3665/15 či ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. I. ÚS 1792/18).
28. Ačkoliv lze jakoukoliv prohlídku orgánu činného v trestním řízení vnímat jako nepříjemný zásah do subjektivně osobní sféry, v projednávaném případě jejím nařízením okresní soud nezasáhl do základních práv stěžovatele způsobem, který v ústavní stížnosti namítal. Ústavní soud proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu