ECLI:CZ:US:2021:3.US.416.21.1
sp. zn. III. ÚS 416/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti T. K., zastoupené Mgr. Janou Lammelovou, advokátkou, sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 13. listopadu 2020 č. j. 59 Nc 117/2020-388, ve znění opravného usnesení ze dne 8. prosince 2020 č. j. 59 Nc 117/2020-392, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") rozhodl o námitce podjatosti soudkyně Okresního soudu ve Zlíně JUDr. Petry Zelić (dále jen "okresní soud") v opatrovnickém řízení vedeném pod sp. zn. 0 P 43/2020, 27 P a Nc 252/2020.
2. Z napadeného rozhodnutí připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatelka, matka nezletilých dcer S. a V. B. vznesla v průběhu opatrovnického řízení námitku podjatosti soudkyně okresního soudu JUDr. Petry Zelić. Učinila tak v reakci na rozhodnutí, jímž okresní soud k návrhu otce nezletilých udělil za matku souhlas k podání žádosti o provedení zápisu nezletilé S. k základnímu vzdělání do školy ve Z. (dále též "rozhodnutí o předběžném opatření"). Stěžovatelka spatřovala podjatost soudkyně okresního soudu v jejím postupu při rozhodování o předběžném opatření a naznačila pochybnosti o manipulaci se spisem. Projednávající soudkyně jakékoliv výtky o podjatosti odmítla s tím, že spis s rozhodnutím o předběžném opatření byl předán soudní kanceláři 26. 8. 2020 a pro nepřítomnost zapisovatelky bylo razítko vyznačeno až dne 27. 8. 2020. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením, ve znění opravného usnesení, rozhodl, že soudkyně okresního soudu není vyloučena z projednávané věci. Podle krajského soudu lze vytýkané důvody podjatosti podřadit pod postup soudu v řízení o projednávané věci a ve smyslu §14 odst. 4 o. s. ř. tedy nejsou způsobilé k vyloučení projednávajícího soudce.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že k výzvě okresního soudu se vyjádřila k návrhu otce na vydání předběžného opatření a svoje vyjádření zaslala ve stanovené lhůtě dne 26. 8 2020 v 19.01 hod. Okresní soud však nevyčkal na uplynutí jím stanovené lhůty a o návrhu otce rozhodl dne 26. 8. 2020 v 17.07 hod. s tím, že se stěžovatelka ve stanovené lhůtě nevyjádřila. K podezření na nezákonnou manipulaci se spisem stěžovatelka odkázala na údaje ve výpisu dálkového internetového nahlížení o průběhu řízení, podle kterých nebyla věc k datu 27. 8. 2020 v 10:07:20 hod. dosud vyřízena, resp. datum vyhlášení konečného rozhodnutí bylo vyznačeno dnem 27. 8. 2020. Podle stěžovatelky lze mít na základě těchto skutečností objektivní pochybnosti o podjatosti soudkyně okresního soudu, která navíc ve svém vyjádření k námitce podjatosti označila kroky stěžovatelky jako účelové a obstrukční a uvedla, že stěžovatelka neposkytuje součinnost ke smírnému vyřešení věci. Pro dokreslení komplexního náhledu na věc stěžovatelka dodala, že rozhodnutí okresního soudu o předběžném opatření ze dne 26. 8. 2020 bylo odvolacím soudem zrušeno pro nezákonnost, neboť nemělo být vydáno za situace a v době, kdy nezletilá S. již byla přijata k základnímu vzdělávání do spádové školy v P., tj. v místě bydliště stěžovatelky.
4. Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.
5. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení §75 odst. 1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
6. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, která se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze napadat soudní rozhodnutí teprve tehdy, nelze-li jeho případnou protiústavnost napravit jiným způsobem [srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995, N 78/4 SbNU 243, usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), sp. zn. III. ÚS 1692/08 ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 4033/12 ze dne 7. 11. 2012 či sp. zn. I. ÚS 1503/13 ze dne 28. 8. 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud proto až na výjimky do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy sice existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena.
7. Za takové považuje i rozhodnutí, jímž bylo v průběhu soudního řízení rozhodnuto o nepodjatosti soudce, neboť vychází z toho, že řízení ve věci samé doposud neskončilo a že případně i vadné posouzení námitky podjatosti může být v průběhu řízení ještě napraveno (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 4090/19 ze dne 9. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 4042/19 ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 1161/20 ze dne 24. 4. 2020, sp. zn. II. ÚS 475/19 ze dne 4. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3205/18 ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 3535/18 ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 693/16 ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2237/16 ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 587/16 ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2676/16 ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 52/15 ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. III. ÚS 2085/16 ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 665/15 ze dne 19. 3. 2015 a další).
8. Ve stěžovatelčině věci nelze za dané procesní situace považovat rozhodnutí krajského soudu za konečné rozhodnutí ve věci samé, jakkoliv přímo proti němu nejsou přípustné opravné prostředky, a proto je podaná ústavní stížnost nepřípustná. Bude-li mít stěžovatelka za to, že rozhodnutí, jímž se řízení ve věci samé končí, bylo vydáno soudcem podjatým, nic jí nebrání, aby proti takovému rozhodnutí brojila v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které občanský soudní řád předvídá a jež jí jsou - i ve vztahu k této námitce - k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, může se domáhat zásahu Ústavního soudu.
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2021
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka