ECLI:CZ:US:2022:1.US.1841.22.1
sp. zn. I. ÚS 1841/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ľubomíra Kurcika, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem Praha, Leknínová 3033/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2022 č. j. 13 Co 198/2021-197, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí vydaného v řízení o výživném. Nesouhlasí se stanovenou výši řádného a dlužného výživného. Současně uvádí, že proti rozhodnutí krajského soudu z důvodů procesní opatrnosti podal také dovolání. Dále požaduje "přiznání odkladného účinku Dovolání nebo Ústavní stížnosti."
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu se zásadou subsidiarity (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2891/08) může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy proti rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení orgánů veřejné moci v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že z opatrnosti napadl rozhodnutí krajského soudu ústavní stížností i dovoláním. Ústavní soud ověřil, že dne 11. 7. 2022 bylo Okresnímu soudu v Ostravě doručeno dovolání. Nejvyšší soud o dovolání dosud nerozhodl, a tudíž je namístě závěr, že stěžovatel všechny procesní prostředky k ochraně svého práva nevyčerpal. Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu totiž znamená nejen uplatnění procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Bylo by v rozporu s principem subsidiarity a zásadou minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních soudů, jakož i principem právní jistoty, aby Ústavní soud věc řešil paralelně s Nejvyšším soudem, tedy aniž by bylo skončeno dovolací řízení.
Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele na jeho právech nepoškozuje, neboť jak Ústavní soud opakovaně judikoval (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 29/18 nebo I. ÚS 3200/21), případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nelze odmítnout jako návrh opožděný, což ostatně plyne i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. obdobně sp. zn. III. ÚS 1623/19, I. ÚS 3507/18 či I. ÚS 2527/19).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Přiznání odkladného účinku v dané věci zákon o Ústavním soudu neumožňuje, proto Ústavní soud tento návrh posoudil jako návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou konstatuje, že je-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu na odložení vykonatelnosti; ten tak sdílí právní osud ústavní stížnosti
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2022
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj