ECLI:CZ:US:2022:1.US.195.22.1
sp. zn. I. ÚS 195/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti S. C., zastoupené JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem Libická 1832/5, Praha 3, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021 č. j. 19 Co 328/2021-1141, výroku pod body II. až IX. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 6. 2021 č. j. 41 Nc 9004/2019-954, návrhu na projednání věci mimo pořadí a návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 3, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1, čl. 19, čl. 27 a čl. 35 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva") a čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 32 odst. 5, čl. 36 odst. 13, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, vydaného v řízení o svěření nezletilé do péče, určení výživného a o úpravě styku, projednání věci mimo pořadí a odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
II
Jak se zjišťuje z napadených rozhodnutí, Obvodní soud pro Prahu 10 (dále rovněž "soud prvního stupně") svěřil nezletilou pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů do péče matky (výrok I.), otci uložil přispívat na její výživu pro dobu do i po rozvodu manželství s účinností od 2. 11. 2019 částkou 4 500,- Kč měsíčně (výrok II.), vzniklý dluh na výživném ve výši 12 000,- Kč uložil otci uhradit ve splátkách po 2 000,- Kč (výrok III.), upravil styk nezletilé s otcem tak, že otec je oprávněn se s nezletilou stýkat prvních pět styků asistovaně v sídle zařízení Pro Dialog, z. s., a dalších pět styků se má uskutečnit s asistovaným předáním nezletilé otci za asistence pracovníka zařízení Pro Dialog, z. s., každé pondělí od 14.00 hod. do 15.00 hod. Po uskutečnění deseti styků výše uvedených je otec oprávněn se s nezletilou stýkat každé pondělí od 14.00 hod. do 16.00 hod. s tím, že prvních pět styků se uskuteční s asistovaným předáním, další styky budou probíhat neasistovaně, přičemž k převzetí a předání nezletilé bude docházet v místě bydliště matky (výrok IV.), matka je povinna nezletilou na styk řádně připravit a otci ji předat (výrok V.), rodičům nezletilé soud uložil zúčastnit se tří individuálních konzultací a následně tří rodičovských dialogů v zařízení Pro Dialog, z. s., spolupracovat s uvedeným zařízením, respektovat pravidla a podmínky spolupráce a řídit se jimi, umožnit pracovníkům zařízení samostatně pracovat s nezletilou bez přítomnosti rodičů v zájmu nezletilé (výroky VI. a VII.), matce nezletilé uložil umožnit otci styk s nezletilou prostřednictvím aplikace WhatsApp (či jiné obdobné aplikace) a to každý týden ve středu a v sobotu mezi 18.00 hod. až 18.30 hod. po dobu nejméně 15 minut a za tímto účelem nezletilé poskytnout součinnost s připojením k internetu a s využitím elektronického zařízení (výrok VIII.), dále rozhodl o nákladech řízení (výroky IX. a X.).
Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výživném (II.) potvrdil (výrok I.), změnil výrok o nedoplatku na výživném (III.) na termín konečného zaplacení do 31. 12. 2021 (výrok II.) a změnil výrok o úpravě styku otce s nezletilou, avšak jen v čase asistovaného a neasistovaného styku a předávání nezletilé nově od 14.30 hod. do 17.00 hod. (výrok III.), dále rozhodl o nákladech řízení (výrok IV. a V.).
III
Stěžovatelka vytýká oběma soudům, že svými rozhodnutími "neochránily" nezletilou, která má v současné době dvojí občanství (České republiky a Ruské federace), přes její výslovné upozornění o nebezpečí případného únosu nezletilé do ciziny. Toto nebezpečí považuje stěžovatelka za reálné, neboť tím jí i nezletilé vyhrožoval otec nezletilé, který je občanem Ruské federace pobývajícím na území České republiky bez již platného (prodlouženého) víza. Městský soud sice doplnil dokazování o další ve věci relevantní důkazy, ty však nesprávně zhodnotil a následně rozhodl tak, že jeho rozhodnutí ve svém důsledku poškozuje zájmy a právo nezletilé a stěžovatelky. Za "zvůli" obou soudů označuje stěžovatelka skutečnost, že ve výrocích rozsudků nebyl vysloven zákaz vycestování nezletilé s otcem mimo hranice České republiky, jak jí bylo doporučeno Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně, oba soudy, resp. státní orgány nezajistily bezpečnost nezletilé před trestaným otcem a neeliminovaly nebezpečí únosu nezletilé do zahraničí, i když o to stěžovatelka opakované žádala. Stěžovatelka podrobuje kritice úpravu neasistovaného styku nezletilé s otcem, kterou považuje za rizikovou pro nezletilou a v rozporu s jejím nejlepším zájmem. Městský soud si měl v rámci řízení o úpravě styku zjistit, na jakém základě dosud otec nezletilé pobývá na území České republiky, když mu platnost víza vypršela v září 2020 a nové mu nebylo vystaveno pro rozpad stávající rodiny.
Přestože měl městský soud k dispozici rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 5. 2021 sp. zn. 67 T 39/2021, jímž byl otec nezletilé odsouzen za přečiny vydírání (§175 odst. 1 trest. zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§353 odst. 1 trest. zákoníku), k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců podmíněně s odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let, nevzal tyto skutečnosti v úvahu. Podle názoru soudu se vyhrocené vztahy týkají výhradně rodičů nezletilé, nikoli vztahů otce a nezletilé, i když i ony jako občanky České republiky mají právo na ochranu ze strany orgánů tohoto státu. Stěžovatelka dále uvádí, že soudy rovněž nevzaly v úvahu, že nezletilá se ke stykům s otcem staví odmítavě, o čemž existují nahrávky, kterými se však městský soud nezabýval. To je podle názoru stěžovatelky v rozporu se závěry vyplývajícími z nálezu sp. zn. IV. ÚS 921/19. Za nevhodnou a stresující označuje stěžovatelka soudy určenou dobu styku, jeho průběh a následné jeho nesprávné a zavádějící hodnocení ze strany pracovníků zařízení Pro Dialog, z. s. Otci nezletilé stěžovatelka vytýká, že se o nezletilou nikdy skutečně nezajímal, nemá pro její pobyt vytvořeny podmínky v pronajatém pokoji, který obývá, ignoruje všechna doporučení odborníků, nespolupracuje s nimi, během soužití si s nezletilou nevytvořil žádný vztah, neboť o ni nikdy nepečoval. Nezletilá má pro něj význam jen z důvodu získání povolení k trvalému pobytu v České republice.
Z hlediska tvrzené protiústavnosti napadeného rozhodnutí stěžovatelka argumentuje nerespektováním jejího názoru ze strany obou ve věci rozhodujících soudů, pominutím odborných stanovisek, nerespektováním pravomocného rozhodnutí soudu, nesprávným hodnocením důkazů, formalistickým a zaujatým rozhodováním se zřetelem jen k zájmům otce nezletilé, aniž byly brány v úvahu oprávněné zájmy nezletilé při zajištění její bezpečnosti. Rozhodnutí soudů vykazují prvky libovůle, nerespektování principu rovnosti účastníků řízení a spravedlnosti soudního řízení jako celku.
Závěrem stěžovatelka rovněž navrhuje, aby Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost projednal mimo pořadí, odložil vykonatelnost rozhodnutí obou soudů, a to až do doby vydání nálezu ve věci samé.
IV
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není proto povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, v některých případech dokonce považuje ústavní stížnosti za nepřípustné (např. ve věcech rozvodu manželství, srov. kupř. sp. zn. II. ÚS 465/02 a IV. ÚS 31/04). Důvodem se jeví skutečnost, že princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných aktů ústavního pořádku, má ve statusových věcech přednost před ochranou základních práv. To se také odráží v tom, že ve věcech upravených v druhé části platného občanského zákoníku není, až na určité výjimky, proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak velmi zužuje, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení, zda se nejedná o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 2468/14).
Jestliže soud prvního stupně a posléze městský soud své právní závěry opřely o konkrétní skutková zjištění a dostatečné dokazování a s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů k nim vztáhly logické a přezkoumatelné odůvodnění, není možné takový postup hodnotit jako neústavní (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 508/21). Pokud stěžovatelka vznáší námitky k hodnocení provedených důkazů, resp. nedostatečného dokazování, z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že pokud obecné soudy, jako je tomu v předmětné věci, respektovaly stanovené zásady pro hodnocení důkazů, nespadá do jeho pravomoci "hodnotit" hodnocení důkazů jimi již provedené (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93).
Z argumentace stěžovatelky je zjevné, že směřuje především proti rozhodnutím obou soudů upravujícím styk otce s nezletilou. Ústavní soud nicméně konstatuje, že oba soudy objektivně vzaly v úvahu veškeré specifické okolnosti projednávané věci nezbytné pro rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilou. Oba soudy po zhodnocení důkazů shodně dospěly k závěru, že nezletilé od otce v průběhu styku nehrozí žádné reálné nebezpečí, přičemž ani nezletilá v jeho průběhu nevyjadřovala z kontaktů s ním nějakou obavu. Rovněž nebylo zjištěno, že by otec měl na nezletilou v průběhu styku nepříznivý vliv, který by mohl být důvodem k omezení nebo dokonce k zákazu jeho styků s nezletilou. V době rozhodování obou soudů nebyla dořešena situace týkající se umožnění dalšího pobytu otce nezletilé na území České republiky. Tato skutečnost byla a je významná pouze potud, že ovlivní případné další rozhodování soudů o úpravě styku nezletilé s otcem. Ochranou ohrožených dětí ve smyslu zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen "zákon č. 359/1999 Sb."), jsou povinny se zabývat po vyhodnocení situace příslušné orgány sociálně-právní ochrany. Z vyjádření opatrovníka nezletilé v průběhu řízení vyšlo najevo, že byť v činnosti tohoto orgánu došlo k určitým pochybením, nezletilá je vedena v evidenci tohoto orgánu od listopadu 2019. Ve smyslu ustanovení §10 zákona č. 359/1999 Sb. byl vypracován individuální plán ochrany nezletilé, který však stěžovatelka nepodepsala. Je tedy zřejmé, že pokud se stěžovatelka dovolává ochrany nejlepšího zájmu nezletilé a její bezpečnosti ze strany "státních orgánů", měla by nejprve sama aktivně v této oblasti s orgány sociálně-právní ochrany dětí spolupracovat, nikoli akceptovat pouze takovou činnost, která vyhovuje jen jejím zájmům a názorům.
Ústavní soud v předmětné věci neshledal porušení zásad spravedlivého soudního řízení, stejně jako neshledal ani porušení čl. 37 odst. 3 Listiny, neboť v něm bylo dbáno i na dodržení principu rovnosti účastníků řízení (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 542/06). Postupy obou soudů respektovaly smysl a účel zákonné právní úpravy dané problematiky podle ust. §888 až §891 o. z. Ústavní soud připomíná, že jeho úkol nespočívá v tom, aby se vyjadřoval ke všem soudním sporům týkajícím se péče o nezletilé děti a porovnával je se závěry soudů v jiných individuálních případech. Především civilním soudům náleží, aby v těchto věcech, a to i s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, rozhodly o úpravě výkonu rodičovských práv a povinností.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní ujednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. O návrhu na přednostní projednání Ústavní soud nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto v co nejkratší době. K návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud uvádí, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, kdy lze očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti jako návrh akcesorický sdílí právní osud odmítané ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu