ECLI:CZ:US:2022:1.US.2436.21.1
sp. zn. I. ÚS 2436/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti NewCo Immo CZ GmbH, se sídlem In der Buttergrube 9, Weimar-Legefeld, Spolková republika Německo, odštěpný závod Otvice, Obchodní zóna 266, zastoupeného JUDr. Tomášem Doležalem, advokátem se sídlem nám. Republiky 679/5, Opava, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 17. 6. 2021 č. j. 52 A 38/2021-187, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I
Ústavnímu soudu byl dne 6. 9. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení výroku II. v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud"), kterým byl přiznán odkladný účinek žalobě proti územnímu rozhodnutí, jímž bylo stěžovateli vydáno rozhodnutí o umístění stavby obchodního centra v Pardubicích. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným výrokem krajského soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu krajského soudu, který stěžovateli v rozporu s §34 odst. 3 věta druhá s. ř. s. nedoručil žalobu ani napadené usnesení o přiznání odkladného účinku, přestože má postavení osoby zúčastněné na řízení, neboť může být přímo dotčen zrušením územního rozhodnutí soudem podle §34 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel uvádí, že ho krajský soud v řízení o návrhu na přezkum opatření obecné povahy vyzval k uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení, avšak k tomu připojil pouze žalobu, nikoliv již dříve vydané usnesení o přiznání odkladného účinku. Stěžovatel se o existenci napadeného usnesení dozvěděl až dne 20. 8. 2021 na základě nahlížení do soudních spisů z vlastní iniciativy. Odkazuje přitom na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 871/21, II. ÚS 1839/19, IV. ÚS 4468/12 a II. ÚS 310/04. Zároveň namítá porušení zásady proporcionality, neboť podle jeho názoru nebyly v daném případě naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žaloby podle §73 odst. 2 s. ř. s.
II
Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu sp. zn. 52 A 49/2021 vedeného krajským soudem, který si Ústavní soud si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal, vyplývají následující skutečnosti.
Magistrát města Pardubice (vedlejší účastník č. 1) rozhodnutím ze dne 15. 12. 2020 č. j. MmP 119921/2020 povolil stěžovateli umístění stavby "Obchodní budovy Přednádraží III, OC Pardubice, lokalita v přednádraží Pardubice v areálu obchodního centra Albert". Dne 17. 5. 2021 byla krajskému soudu doručena žaloba, kterou se Chráníme stromy, z. s. (dále jen "vedlejší účastník č. 2") domáhal zrušení citovaného územního rozhodnutí, spojená s návrhem na incidenční přezkum opatření obecné povahy, návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě, vyloučení věci a přerušení řízení. Krajský soud v záhlaví citovaným usnesením rozhodl, že návrh na přezkum opatření obecné povahy - XVIII. změny Územního plánu města Pardubice, vydaného usnesením zastupitelstva města Pardubice ze dne 13. 5. 2014 č. j. 1820 Z/2014 se vylučuje k samostatnému projednání (výrok I.), žalobě proti rozhodnutí vedlejšího účastníka č. 1 se přiznává odkladný účinek (výrok II.), a řízení o žalobě proti rozhodnutí vedlejšího účastníka č. 1 se do doby pravomocného skončení řízení o návrhu na přezkum opatření obecné povahy - XVIII. změny Územního plánu města Pardubice přerušuje (výrok III.). Napadené usnesení krajského soudu nabylo právní moci dne 18. 6. 2021.
Stěžovatel podáním ze dne 29. 7. 2021 sdělil krajskému soudu, že v daném řízení bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení podle §34 odst. 1 s. ř. s. Podáním ze dne 2. 9. 2021 stěžovatel podle §73 odst. 5 s. ř. s. uplatnil u krajského soudu návrh na zrušení výroku II., kterým byl žalobě přiznán odkladný účinek. Téhož dne se stěžovatel se stejným návrhem obrátil na Ústavní soud s nyní projednávanou ústavní stížností. Následně, po podání ústavní stížnosti, krajský soud přípisem ze dne 10. 9. 2021 stěžovateli sdělil, že v dané věci je osobou zúčastněnou na řízení a doručil mu napadené usnesení. Současně bylo stěžovateli sděleno, že jeho podnětem se krajský soud bude zabývat poté, co se k němu vyjádří účastníci řízení. Usnesením ze dne 1. 10. 2021 č. j. 52 A 38/2021-244 krajský soud rozhodl, že se žalobě ponechává odkladný účinek. Usnesením ze dne 11. 11. 2021 č. j. 52 A 38/2021-259 krajský soud rozhodl, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí vedlejšího účastníka č. 1 se pokračuje, neboť řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy - XVIII. změny Územního plánu města Pardubice bylo pravomocně skončeno rozsudkem krajského soudu ze dne 11. 10. 2021 č. j. 52 A 49/2021-116.
III
Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení a vedlejších účastníků.
Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 22. 12. 2021 uvedl, že má za to, že případné procesní pochybení bylo zhojeno tím, že usnesení o přiznání odkladného účinku bylo osobě zúčastněné na řízení dodatečně doručeno, a ta se k němu následně vyjádřila a spolu s vyjádřením vznesla podnět ke zrušení usnesení o přiznání odkladného účinku. Tomuto návrhu krajský soud nevyhověl, když usnesením ze dne 1. 10. 2021 rozhodl, že se žalobě odkladný účinek ponechává z důvodů uvedených v odůvodnění usnesení. Krajský soud přitom věcně reagoval na námitky uplatněné osobou zúčastněnou na řízení. Podle názoru krajského soudu nebylo právo vyjádřit se k projednávané věci osobě zúčastněné na řízení odňato.
Vedlejší účastníci řízení se k ústavní stížnosti nevyjádřili.
Ústavní soud si následně vyžádal repliku stěžovatele k vyjádření účastníka řízení. Stěžovatel v podání ze dne 2. 3. 2022 uvádí, že postup krajského soudu, který stěžovateli dodatečně doručil usnesení o přiznání odkladného účinku, nemění nic na tom, že ústavní stížností napadeným výrokem II. usnesení krajského soudu a řízením, které vydání tohoto usnesení předcházelo, došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. Tvrdí, že neměl možnost vyjádřit se k napadenému usnesení před jeho vydáním a ani účastník řízení netvrdí, že by tomu bylo jinak. Podle stěžovatele nemůže jakýkoliv další procesní postup soudu zhojit zásah do ústavně zaručeného práva. Má za to, že porušení ústavně zaručeného práva či svobody by Ústavní soud ve svém nálezu měl vyslovit a napadené usnesení (jeho výrok II.) zrušit. Stěžovatel uvádí, že by tato okolnost mohla být podstatná pro jeho případný postup podle zákona č. 82/1998 Sb., avšak podmínkou pro tento postup je zrušení nezákonného rozhodnutí. Stěžovatel na základě rekapitulace celého řízení považuje celý postup krajského soudu za nepřípustné přehlížení jeho osoby a jeho procesních práv. Napadené usnesení reálně zasahuje jeho právní sféru ze všech účastníků řízení nejvíce, neboť mu dočasně odnímá v dobré víře nabyté právo vyplývající z vydaného územního rozhodnutí o umístění stavby.
IV
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i vyžádaného spisu, jakož vyjádření účastníka řízení a repliku stěžovatele, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Předmětem ústavní stížnosti je dílčí rozhodnutí vydané v průběhu řízení o žalobě, tj. rozhodnutí o odkladném účinku, které je zákonem konstruováno jako dočasné (srov. §73 odst. 3 s. ř. s.). Ústavní soud opakovaně judikuje, že rozhodnutí o přiznání, resp. nepřiznání odkladného účinku je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy, a nelze z něj předjímat rozhodnutí ve věci samé. Posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku žaloby je proto zásadně věcí rozhodujícího soudu a k přezkumu reálné existence těchto podmínek není Ústavní soud oprávněn. Ústavní soud může jen posoudit, zda obecný soud při rozhodování o přiznání odkladného účinku postupoval ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny, to znamená, zda vydané rozhodnutí má zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole (srov. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 168/17, I. ÚS 2824/17, I. ÚS 4035/17 nebo III. ÚS 1285/18).
Ústavní soud konstatuje, že účelem institutu odložení vykonatelnosti správního rozhodnutí je minimalizace škodlivých následků, tj. zásahů do subjektivních práv osob v důsledku vydaného správního rozhodnutí (nález sp. zn. II. ÚS 1260/07). Zákonná úprava postupu při vydávání rozhodnutí soudu podle §73 odst. 2 s. ř. s. přitom vyžaduje, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, aby se přiznání odkladného účinku nedotklo nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a aby nebylo v rozporu s veřejným zájmem. Tyto okolnosti je soud v rámci řízení povinen zvážit (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2331/14 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 1870/09, II. ÚS 483/18 či. IV. ÚS 1028/18). Ústavní soud ověřil, že všem těmto požadavkům krajský soud v právě posuzované věci dostál.
Napadené usnesení mělo zákonný podklad v §73 s. ř. s. a bylo vydáno k tomu příslušným orgánem (krajským soudem). Ústavní soud neshledal, že by bylo projevem svévole. Namítané procesní pochybení krajského soudu, který stěžovateli nedoručil napadené usnesení, bylo zhojeno tím, že jej krajský soud doručil stěžovateli dodatečně (po podání ústavní stížnosti). Ten se k němu vyjádřil a navrhl zrušení výroku II., kterým byl žalobě přiznán odkladný účinek. Krajský soud opětovně přezkoumal odůvodnění výroku II. napadeného usnesení v souladu s §73 odst. 5 s. ř. s., přičemž dospěl k závěru, že důvody pro přiznání odkladného účinku žaloby byly dány v době rozhodování o nich a trvají i nadále, a to i přes argumenty vznesené stěžovatelem v návrhu ze dne 2. 9. 2021. Ústavní soud uzavírá, že krajský soud stěžovateli poskytl reálnou možnost se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřit, byť se tak stalo až po nabytí právní moci napadeného usnesení.
Ústavní soud pro úplnost dodává, že ve své rozhodovací praxi dal již najevo, že jedním z kritérií k úspěšnému uplatnění ústavní stížnosti je i její racionalita (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 4000/16, III. ÚS 1301/13, II. ÚS 3137/09 nebo II. ÚS 169/09). Tam, kde by realizace procesního oprávnění účastníka nemohla přinést příznivější rozhodnutí ve věci samé, resp. tam, kde nelze takovou změnu s přihlédnutím ke všem okolnostem příslušného právního řízení oprávněně očekávat, bylo by nepřípustným a z ústavního hlediska nepřijatelným formalismem zrušit rozhodnutí soudu výhradně pro procesní pochybení. Taková situace nastala právě v nyní hodnoceném případě, neboť důvody pro přiznání odkladného účinku žaloby byly dány nejen v době vydání napadeného usnesení, ale trvají i nadále, jak krajský soud uvedl v usnesení ze dne 1. 10. 2021 č. j. 52 A 38/2021-244, kterým vypořádal námitky uplatněné stěžovatelem a rozhodl, že se žalobě odkladný účinek ponechává. Pokud by ústavní soud zrušil výrok II. napadeného usnesení, odkladný účinek by v daném případě byl žalobě i nadále přiznán, neboť o něm bylo opětovně krajským soudem rozhodnuto novým usnesením.
Ústavní soud závěrem konstatuje, že stěžovatelem citovaná judikatura zdejšího soudu na nyní posuzovaný případ nedopadá s ohledem na odlišné skutkové a právní okolnosti. Ústavní soud dodává, že usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly dány důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly. Proto, bude-li stěžovatel trvat na tom, že přiznaný odkladný účinek žaloby má být zrušen, a bude-li schopen prokázat důvodnost svého návrhu s ohledem na podmínky stanovené v §73 odst. 5 s. ř. s., může se opětovně obrátit na krajský soud s návrhem na zrušení jeho usnesení se zohledněním výše uvedených závěrů.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu