ECLI:CZ:US:2023:1.US.923.23.1
sp. zn. I. ÚS 923/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti nezl. K. H., zastoupeného zákonným zástupcem K. H. (otcem), právně zastoupeného Mgr. Hynkem Mádlem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 9, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 49 Co 195/2022-959 ze dne 26. 1. 2023 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 127 P 51/2018-861 ze dne 22. 9. 2022, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) K. H., 2) I. H. a 3) nezl. E. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. V ústavní stížnosti je navrhováno zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že porušují flagrantním způsobem ústavně zaručená práva stěžovatele a jeho sestry, mimo jiné podle čl. 10, čl. 14, čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, "čl. 7 Evropské úmluvy o ochraně rodinného a soukromého života, právo na výkon rodičovské zodpovědnosti podle čl. 5 Úmluvy o právech dítěte a dalších".
2. Napadeným usnesením nařídil Městský soud v Brně předběžné opatření, kterým otci (prvnímu vedlejšímu účastníkovi) zakázal přímý i nepřímý kontakt se stěžovatelem a s nezletilou (třetí vedlejší účastnicí), vyjma asistovaných kontaktů v prostorách Krizového centra pro děti a dospívající, a to v případě stěžovatele každý sudý týden v roce v pátek od 14:30 hod. do 15:30 hod. a v případě nezletilé každý sudý týden v roce v pátek od 15:30 hod. do 16:30 hod. (u ní s účinností od 1. 10. 2022). Matce (druhé vedlejší účastnici) byly stanoveny povinnosti spojené s uskutečňováním kontaktů. Tím byl změněn výrok o úpravě styku z rozsudku městského soudu č. j. 127 Nc 33/2017-34 ze dne 30. 10. 2017.
3. K odvolání otce Krajský soud v Brně napadeným usnesením rozhodnutí městského soudu potvrdil. Z odůvodnění vyplývá, že stěžovatel byl od 29. 6. 2022 předán do péče Krizového centra pro děti a dospívající (předběžným opatřením podle §452 odst. 1 z. ř. s. nařízeným usnesením městského soudu č. j. 121 Nc 2409/2022-17 ze dne 28. 6. 2022, ve spojení s usnesením krajského soudu č. j. 16 Co 163/2022-73 ze dne 27. 7. 2022). Otci s ním byl zakázán přímý i nepřímý kontakt po dobu dvou měsíců a poté byl nařízen navykací režim asistovaných styků jedenkrát za čtrnáct dnů po dobu jedné hodiny. Soudy vzaly za osvědčené, že u stěžovatele byl ohrožen jeho normální vývoj, neboť se téměř tři čtvrtě roku nacházel výlučně v péči otce, který ignoroval všechny možnosti k navázání kontaktu stěžovatele s matkou, neumožnil mu žít běžný život dítěte jeho věku, měl na něj patologický vliv a z jeho chování nevyplývala záruka, že by na situaci chtěl něco změnit. Dne 7. 9. 2022 byla za účelem evaluace situace nezletilých provedena případová konference, na kterou se otec bez omluvy nedostavil. Odborníci spolupracující s rodinou se shodli na tom, že otec projevuje nedostatek rodičovských kompetencí tím, že nespolupracuje a nechce řešit zájmy svých dětí. Dle závěrů konference nebylo nezbytné prodlužovat pobyt stěžovatele v krizovém centru, neboť splnil svůj účel. I nadále by však měl být otci zakázán styk s nezletilými vyjma asistovaného styku každý sudý pátek od 14:30 do 15:30 hod. se stěžovatelem a od 15:30 do 16:30 hod. s nezletilou. Obecné soudy vycházely také ze zprávy opatrovníka nezletilých ze dne 21. 9. 2022.
4. Matčin návrh na vydání předběžného opatření pro dobu následující po skončení původního předběžného opatření byl vzhledem k prokázané potřebě zatímní úpravy poměrů shledán důvodným. Za součinnosti psychologa a krizového centra se podařilo stabilizovat kritickou situaci způsobenou nevhodným jednáním otce, obnovit vztah stěžovatele s širší rodinou a díky její řádné spolupráci i s matkou, kterou nezletilý zpočátku zcela odmítal. K závěru, že nezletilí i nadále potřebují psychologickou podporu a že kontakt s otcem je nutné upravit jako asistovaný, dospěli i odborníci z několika institucí účastnící se případové konference. Otec s opatrovníkem ani krizovým centrem nespolupracuje a na případové konference se bez udání důvodu nedostavuje. Krajský soud poukázal na to, že nezletilí byli v minulosti vystaveni neúměrnému tlaku otce, z jehož chování je zřejmé, že není schopen objektivního náhledu na věc a uvědomění si vlastního pochybení a odmítá řešit zájmy nezletilých jiným způsobem než tím, který vyhovuje jeho představě. Vzhledem k snadné ovlivnitelnosti stěžovatele krajský soud považoval za prospěšné, aby kontakt s otcem byl zajištěn prostřednictvím asistovaného styku, který vyloučí možnost opětovné manipulace (a to i u nezletilé, u které byly v důsledku působení otce taktéž zjištěny změny v chování neodpovídající jejímu věku).
II.
5. Zákaz styku s otcem dle stěžovatele nerespektuje jeho přání a zájmy. V čase stráveném u otce se mu dařilo lépe, zatímco jeho vztah s matkou se nadále zhoršuje, neboť dosud neprošla "téměř žádnou sebereflexí svého předchozího chování". Má za to, že je mu svévolně ubližováno s cílem zničit jeho bezproblémový vztah s otcem bez možnosti se k věci vyjádřit. V neprovedení výslechu nezletilých spatřuje hrubé porušení ústavně zaručených práv. Taktéž opatrovník dlouhodobě poškozuje jeho práva. Závěry o manipulaci ze strany otce označuje za ničím nepodložené. Stěžovatel taktéž namítá, že poté, co opatrovník podal návrh na nařízení předběžného opatření, kterým byl umístěn do krizového centra, již není oprávněn roli opatrovníka vykonávat. Upozorňuje také na to, že soudy chybně zjistily skutkový stav, nekriticky přijaly nekonkrétní a nesouladná tvrzení matky i opatrovníka, neprováděly nalézací ani přezkumnou činnost a odůvodnění rozhodnutí založily pouze na chybném předpokladu tvrzené manipulace nezletilých. Usnesení o nařízení asistovaného styku a vyloučení jiného kontaktu dle stěžovatele nemá ani zákonný podklad - nemělo být nařízeno dle o. s. ř., ale dle z. ř. s.
III.
6. Ústavní stížnost splňuje zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu]. Byť jde o situaci možné kolize mezi zájmy obou rodičů ve vztahu k nezletilému, v daném případě Ústavní soud nepovažoval za potřebné jmenovat nezletilému stěžovateli opatrovníka, a to s ohledem na níže odůvodněný závěr o zjevné neopodstatněnosti posuzované ústavní stížnosti (viz část V. tohoto usnesení), který by ani jmenování opatrovníka nezletilému stěžovateli nebylo nijak způsobilé zvrátit, a povolání opatrovníka pro řízení před Ústavním soudem by tak bylo pouhým formalismem (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2965/12, II. ÚS 1888/16, II. ÚS 3391/16, I. ÚS 412/17, II. ÚS 1438/20 nebo II. ÚS 1647/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
IV.
7. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.
8. K přezkumu rozhodnutí vydaných v rodinných věcech Ústavní soud přistupuje restriktivně, což se týká zvláště předběžných opatření. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu; jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Rozhodování o nařízení předběžného opatření, a tedy i hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny zákonné podmínky pro jeho vydání, změnu či zrušení, je především věcí obecných soudů, a Ústavní soud proto taková rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny) (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 389/23, IV. ÚS 3262/22 či IV. ÚS 2465/21 a mnohá další). V rozhodnutích týkajících se nezletilých musí být zároveň v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zohledněn nejlepší zájem dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. K mezím přezkumu týkajícím se předběžných opatření v rodinných věcech lze odkázat také na usnesení sp. zn. III. ÚS 2672/22, II. ÚS 2391/22 či IV. ÚS 924/23, která se týkají rodinné situace stěžovatele.
9. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je částečně návrhem podaným někým zjevně neoprávněným a částečně návrhem zjevně neopodstatněným - viz §43 odst. 1 písm. c) a §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
V.
10. Pro posouzení ústavní stížnosti je podstatné, že rozhodnutí krajského soudu napadené ústavní stížností již bylo ústavněprávnímu přezkumu podrobeno. Usnesením sp. zn. IV. ÚS 924/23 ze dne 1. 6. 2023 byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta ústavní stížnost směřující proti stejnému usnesení krajského soudu, v jejímž petitu se otec stěžovatele domáhal také konstatování porušení ústavně zaručených práv nezletilých vedlejších účastníků, tj. stěžovatele a jeho sestry. Jak Ústavní soud opakovaně konstatoval, rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 611/21, IV. ÚS 515/21 nebo IV. ÚS 3374/20 a mnohá další).
11. Nynější argumentace stěžovatele se navíc podstatným způsobem neliší od argumentace, na které svou ústavní stížnost založil otec stěžovatele. Za dané situace pak nelze očekávat, že by se Ústavní soud odchýlil od závěrů přijatých dříve v totožné věci.
12. V citovaném usnesení Ústavní soud konstatoval, že i přes nesouhlas stěžovatele (otce nezletilého) napadené rozhodnutí krajského soudu z ústavněprávního hlediska obstojí, což lze zopakovat i ve vztahu k nyní posuzované ústavní stížnosti. Obecné soudy zohlednily pro věc podstatné skutečnosti a svá rozhodnutí také přezkoumatelným způsobem odůvodnily, když srozumitelně popsaly konkrétní důvody, které je vedly k přesvědčení o naplnění podmínek pro nařízení předběžného opatření.
13. Pokud stěžovatel uvádí, že je mu předběžným opatřením svévolně ubližováno, opomíjí závěry proběhlých případových konferencí, kterých se účastnila řada odborníků z různých institucí obeznámených s okolnostmi případu. Odmítá-li tvrzení o manipulaci ze strany otce a matce vytýká nedostatek sebereflexe, lze poukázat na zjištění obecných soudů, dle kterých zatímco matka v minulosti respektovala jeho přání přejít do péče otce i předchozí zákaz kontaktu, otec (navzdory začínajícím projevům syndromu zavrženého rodiče) nepodnikl žádné kroky k obnově vztahu stěžovatele s matkou, nedostavoval se na případové konference, po dobu jeho péče stěžovatel nedocházel k psychologovi a pro jeho nezájem nedošlo ani k zahájení soudem nařízené rodinné terapie.
14. Jestliže stěžovatel namítá, že mu obecné soudy odepřely právo být slyšen, z odůvodnění usnesení krajského soudu vyplývá, že za stavu, kdy byli nezletilí v minulosti vystaveni manipulacím, postrádalo prozatím zjišťování jejich názoru na úpravu kontaktů s otcem smysl. I tento postup byl k námitce otce stěžovatele jako vycházející z konkrétních okolností případu a udržitelný aprobován již v usnesení sp. zn. IV. ÚS 924/23. Pro úplnost lze doplnit, že přestože stěžovatel v souvislosti s nařízením nynějšího předběžného opatření nebyl slyšen soudem, byl jeho názor předtím zjišťován prostřednictvím opatrovníka, např. na setkání ve škole dne 7. 6. 2022 (neboť k pohovoru otec syna opakovaně nepřivedl), kdy dle opatrovníka mluvil neadekvátně svému věku a jeho odpovědi působily naučeným dojmem. Za dané situace nepovažuje Ústavní soud uvedený postup soudů za problematický, ani rozporný s nálezem sp. zn. II. ÚS 1626/22 ze dne 15. 8. 2022, byť v dalším řízení bude bezesporu potřeba, aby se zjišťováním (ať už přímým či nepřímým) a hodnocením názoru nezletilých obecné soudy blíže zabývaly.
15. S odkazem na §452 a §455 odst. 2 z. ř. s. stěžovatel rozporuje také oprávnění opatrovníka zastupovat jej v řízení před obecnými soudy, neboť ten předtím podal návrh na umístění nezletilého do krizového centra (z příloh připojeným k ústavní stížnosti je také zjevná značná antipatie nezletilého k orgánu sociálně-právní ochrany dětí). V usnesení sp. zn. IV. ÚS 924/23 přitom Ústavní soud kromě skutečnosti, že na tuto námitku již reagoval v usnesení sp. zn. III. ÚS 2672/22 (na základě další z předchozích ústavních stížností otce stěžovatele), taktéž upozornil, že v řízení, z něhož bezprostředně vzešlo nyní napadené rozhodnutí krajského soudu, nebyl navrhovatelem kolizní opatrovník, nýbrž matka nezletilých, na což lze odkázat i nyní.
16. Stěžovatel je oprávněn podat ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím jen v tom rozsahu, v němž se jej týkají. V rozsahu, v němž se vztahují k úpravě poměrů jeho nezletilé sestry, je třeba ústavní stížnost považovat za podanou osobou zjevně neoprávněnou, a jako takovou ji odmítnout podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Jelikož nedošlo ani ke stěžovatelem tvrzenému porušení jeho práv, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta také jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu