ECLI:CZ:US:2023:1.US.984.23.1
sp. zn. I. ÚS 984/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele K.T., zastoupeného Mgr. Evou Hrubou, advokátkou, sídlem Poupětova 13/20, Praha 7 - Holešovice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2023 č. j. 14 Co 163/2022-798 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 12. dubna 2022 č. j. 14 P 17/2012-689, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a S. T. a nezletilého B. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že nezletilý vedlejší účastník (dále jen "nezletilý") byl svěřen do výchovy vedlejší účastnice (dále jen "matka") rozsudkem Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 4. 2011 č. j. 14 Nc 9/2011-40, jímž byla v tomto ohledu schválena dohoda rodičů, a to včetně stanovení výživného stěžovateli (dále též "otec") částkou 2 500 Kč měsíčně. Při rozhodování o schválení této rodičovské dohody dospěl okresní soud k závěru, že žádná překážka schválení dohody nebrání, rodiče spolu nežijí, nevedou společnou domácnost od července 2010, nezletilý je od té doby ve faktické péči matky a k péči matky o nezletilého nebylo zjištěno žádných negativních poznatků. Okresní soud uzavřel, že matka má podmínky a předpoklady k tomu, aby výchovu syna řádně zajistila i do budoucna.
3. Následně rozsudkem okresního soudu ze dne 25. 6. 2013 č. j. 14 P 17/2012-198 byla schválena dohoda rodičů, podle které je otec oprávněn stýkat se s nezletilým v každém lichém kalendářním týdnu od soboty 08:30 hodin do neděle 15:00 hodin, každý poslední pátek v sudém kalendářním týdnu od 08:30 hodin do 18:00 hodin, dále pak každoročně od 26. 12. 08:30 hodin do 28. 12. 18:00 hodin a v každém sudém kalendářním roce na Velikonoční pondělí od 08:30 hodin do 15:00 hodin.
4. V záhlaví specifikovaným rozsudkem okresního soudu byly zamítnuty návrhy stěžovatele na změnu úpravy práv a povinností k nezletilému, jimiž se otec domáhal odnětí nezletilého z péče matky, jeho svěření do své péče a stanovení výživného pro nezletilého k jeho rukám, jakož i na nařízení rodinné terapie (výrok I.). Výživné stanovené otci pro nezletilého podle rozsudku okresního soudu ze dne 6. 4. 2011 č. j. 14 Nc 9/2011-40 částkou 2 500 Kč měsíčně bylo zvýšeno s účinností od 30. 10. 2018 na částku 2 900 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2020 na částku 3 900 Kč měsíčně, a to se současným stanovením splatnosti tohoto výživného, jakož i nedoplatku na výživném již splatného za dobu od 30. 10. 2018 do 30. 4. 2022 ve výši 36 826 Kč (výroky II. - IV.). Rozsudek okresního soudu ze dne 25. 6. 2013 č. j. 14 P 17/2012-198 byl změněn tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým v každém lichém kalendářním týdnu v sobotu od 10:00 hodin do 18:00 hodin, přičemž zároveň byly stanoveny povinnosti rodičů v souvislosti se zabezpečením realizace tohoto styku (výroky V. - VII.). Oběma rodičům byla uložena povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Opavě každému z nich 1/4 nákladů spojených se znaleckým dokazováním ve věci, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o jejich celkové výši, když ve zbytku nemá stát právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.). Bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IX.).
5. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud uvedl, že styk otce s nezletilým byl naposledy upravován v roce 2013, od té doby probíhal pravidelně, nicméně plynutím času, ve spojení se skutečností, že vzájemné vztahy rodičů se nijak nezměnily a jsou i nadále defektní a patologické, což nezletilý velmi dobře vnímal a vnímá, začal nezletilý odmítat kontakty s otcem, přičemž je ve vztahu k němu kritický. Zprvu nezletilý zcela kontakty s otcem odmítal, následně byla zrealizována jejich asistovaná setkání, poté začaly probíhat po dohodě rodičů i styky otce s nezletilým v rozsahu několika hodin, kdy otec naplánoval synovi aktivity, matka nezletilého ke styku přivezla a po skončení odvezla domů. Tyto styky však probíhaly nepravidelně, v různém rozsahu, stávalo se, že nezletilý styk s otcem ukončil dříve, než jak bylo domluveno. Okresní soud měl za to, že i přesto, že mezi rodiči přetrvávají nadále neutěšené vztahy a jejich výchovné postoje jsou odlišné a ani jeden z rodičů nepodporuje vztah nezletilého k rodiči druhému, je plně v zájmu nezletilého, aby se s otcem stýkal pravidelně. Současně neshledal důvodnými návrhy otce na odnětí nezletilého z péče matky a jeho svěření do péče otce, ani na nařízení rodinné terapie. Konstatoval, že nezletilý má k matce velmi hezký vztah, je v prostředí u ní, které vnímá jako domov, plně adaptován, měnit je nechce, otcem navrhovanou změnu péče razantně odmítá, s otcem se však stýká. Důvody pro změnu výchovného prostředí podle okresního soudu nebyly dány. Rodiče a ostatně i nezletilý dlouhodobě spolupracovali s AMT centrem, a to bez výraznějších pozitivních výsledků, proto okresní soud neshledal důvod pro nařízení otcem navrhované terapie.
6. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I. - VII. a ve výroku IX. (výrok I.). Ve výroku VIII. byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení před okresním soudem částku 27 683,25 Kč a matce byla uložena povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení před okresním soudem částku 9 227,75 Kč (výrok II.). Současně bylo stanoveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
7. Krajský soud se ztotožnil s názorem okresního soudu, že žádný z provedených důkazů nenasvědčuje tomu, že by stávající výchovné prostředí přestalo odpovídat nejlepšímu zájmu nezletilého, že by matka jeho péči zanedbávala, či že by nezletilý řádně v tomto prostředí neprospíval. Zdůraznil, že orgán sociálně-právní ochrany dětí při opakovaně prováděných sociálních šetřeních nezjistil v péči matky o syna sebemenších nedostatků. Nezletilý byl v roce 2011 dohodou rodičů schválenou soudem svěřen do péče matky a v nynějším řízení ani otec v tomto ohledu netvrdil opak, resp. netvrdil skutečnosti, které by mu snad dříve bránily v péči o syna a které by v mezidobí odpadly. Podotkl, že nelze nevidět, že návrhem na změnu výchovného prostředí otec reagoval na celou věc až v době po podání matčina návrhu na novou úpravu styku. Shledal, že návrh otce nemůže mít vzhledem ke zjištěným okolnostem věci naději na úspěch. Z žádného důkazu podle krajského soudu nevyplynulo, že by se matka dopouštěla ze své vůle a cíleně vůči otci takového počínání, které by mohlo opodstatnit novou úpravu výchovného prostředí nezletilého na základě §889 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Uzavřel proto, že okresní soud správně rozhodl, jestliže návrhy otce na odnětí nezletilého z péče matky zamítl.
8. Stejně tak podle krajského soudu okresní soud nepochybil, přikročil-li k nové úpravě otcova styku s nezletilým. Ze znaleckého dokazování vyplynulo, že plně přetrvává komplikovaný a zjevně nenávistný vztah mezi oběma rodiči, neschopnost dohodnout se v zájmu nezletilého, čemuž odpovídá jeho psychomotorický vývoj. V tomto ohledu k žádné podstatné změně poměrů od posledního rozhodování o úpravě styku nedošlo. Změna však nastala ve věku nezletilého, který zanedlouho dovrší 14 let. Krajský soud vyšel z opakovaně prováděných pohovorů s nezletilým v rámci prvostupňového řízení (včetně pohovorů prováděných orgánem sociálně-právní ochrany dětí), z nichž vyplynulo, že nezletilý o příliš častý kontakt s otcem neusiluje, že mu dosavadní úprava nevyhovuje a že by si chtěl termíny styku stanovovat sám a stýkat se s otcem méně často. Krajský soud zdůraznil, že je dalek toho, aby celou věc ponechal pouze na přání nezletilého dítěte, které ještě není ve věku blízkém zletilosti, a je proto zapotřebí, aby uvedená záležitost byla ošetřena soudním rozhodnutím ve smyslu soudní úpravy otcova styku s dítětem. Konstatoval, že podle výsledků provedeného dokazování (zejména i znaleckým posudkem) to není pouze matka, která by vyvolala současný stav, ale že na nastalé situaci se dlouhodobě podílí i otec svými sklony k impulzivitě, nerespektováním matky v její rodičovské roli, prosazováním vlastního modelu chování bez ohledu na vhodnost úniku od problému. Za dané situace krajský soud uzavřel, že je namístě otcův styk s nezletilým nově upravit, a to v kratším časovém úseku, než tomu bylo doposud.
9. K jediné změně přikročil krajský soud ve výroku ohledně náhrady nákladů řízení státu. Podotkl, že tyto náklady jsou představovány státem zálohově proplaceným znalečným tak, jak bylo rozhodnutím prvostupňového soudu znalci PhDr. Petru Šišákovi přiznáno, a to částkou 35 060 Kč za písemný znalecký posudek a dále částkou 1 851 Kč za znalecký úkon - účast při ústním jednání dne 10. 8. 2021. Uvedl, že v řízeních, která lze zahájit i bez návrhu, je třeba vycházet při posuzování výsledku řízení z porovnání rozhodnutí soudu o věci samé, popřípadě ze zjištěného skutkového stavu na podkladě důkazu, jehož provedení si vyžádalo náklady, které stát platil a který účastník navrhl nebo který soud nařídil o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, s procesními návrhy účastníků. V daném případě nebylo možno pochybovat o tom, že znalecký posudek vypracovaný znalcem PhDr. Petrem Šišákem byl vypracován nejenom k návrhu matky na novou úpravu styku otce s nezletilým, ale i pro účely projednání otcova návrhu na změnu péče o nezletilého. Tento znalecký posudek byl znalci zadán a byl vypracován evidentně až v době, kdy oba tyto návrhy byly u soudu podány. Tento znalecký důkaz je pak jedním z důkazů nezbytných pro meritorní rozhodnutí o obou těchto návrzích. Na základě porovnání procesních návrhů matky a otce s konečným rozhodnutím krajský soud uzavřel, že na nákladech státu by se matka měla podílet v rozsahu 1/4 a otec v rozsahu 3/4.
II.
Argumentace stěžovatele
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení namítá, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou fakticky nerealizovatelná a ve vztahu k nákladům za znalecký posudek také hrubě nespravedlivá. Tvrdí, že opakovaně žádal o pomoc OSPOD, který v září 2022 uspořádal mediaci (případovou konferenci) mezi rodiči a právními zástupci. Výsledkem byla dohoda rodičů o tom, že nezletilý bude s otcem docházet na terapie a že bude realizován jejich kontakt po vzájemné dohodě. Uvádí, že k realizaci kontaktu došlo od letních prázdnin pouze 2x a v březnu 2023 se uskutečnilo jedno asistované setkání mezi stěžovatelem a nezletilým. Stěžovatel má za to, že zainteresované orgány rezignovaly na své povinnosti a svým přístupem zlegalizovaly protiprávní jednání matky, které je podle něj toxické a negativně ovlivňuje nezletilého v jeho dalším vývoji. Je přesvědčen, že mu bylo bezprecedentně zabráněno, aby mohl pečovat o svého syna, když zpřetrhání jeho vazeb s nezletilým způsobila matka svým závadovým jednáním. Znalecký posudek podle něj potvrdil, že nezletilý ho odmítá pouze vlivem manipulace ze strany matky. Soudy se řádně nevypořádaly s důkazy založenými ve spise. V dané souvislosti poukazuje na to, že rodinné vazby mohou být přetrženy jen za výjimečných okolností a že rozhodující soudy měly zajistit, aby byl schopen účinně vykonávat své právo na styk s nezletilým.
11. Stěžovatel nesouhlasí ani s výrokem o náhradě nákladů řízení státu. Je toho mínění, že není tím, kdo by měl být povinen hradit náklady, neboť nijak nepochybil a naopak učinil vše, aby se mohl vídat se svým synem. Nevedla-li jeho snaha k úspěchu, nebylo to z důvodů na jeho straně.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
14. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
15. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že v rodinně právních věcech zasahuje pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19).
16. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu, jak je výše dovozeno, povolán korigovat pouze excesy obecných soudů [nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377)]. O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.
17. V daném případě byla rozsudkem okresního soudu ze dne 6. 4. 2011 č. j. 14 Nc 9/2011-40 schválena dohoda rodičů, kdy nezletilý byl svěřen do péče matky, byl upraven styk otce s nezletilým a stanovena výše výživného. Návrhem podaným dne 3. 12. 2020 se matka domáhala změny úpravy styku otce s nezletilým tak, aby byl otec oprávněn stýkat se s nezletilým každou sudou neděli od 09:00 hodin do 11:00 hodin formou asistovaného styku, a to s přihlédnutím ke znaleckému zkoumání otce a nezletilého. Otec s návrhem matky nesouhlasil a návrhem ze dne 14. 2. 2021 se domáhal změny úpravy práv a povinností k nezletilému. Navrhoval, aby byl nezletilý odňat z péče matky, svěřen do jeho péče a matka zavázána platit pro syna výživné. Matka s návrhem otce na změnu úpravy práv a povinností k nezletilému nesouhlasila. Dne 30. 10. 2021 podala návrh na změnu výživného pro nezletilého. Otec s návrhem na změnu výživného nesouhlasil.
18. Usnesením okresního soudu ze dne 19. 4. 2021 č. j. 14 P 17/2012-446 byl přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, PhDr. Petr Šišák, který podal ve věci znalecký posudek, z jehož závěrů mimo jiné vyplynulo, že nezletilý je citlivý a vnímavý vůči podnětům z okolí a vyžaduje, aby se nejbližší osoby k němu chovaly velmi ohleduplně a mile. Popisovaná specifika povahových rysů se pohybují na hraně mezi normou a patologií, za vydatné podpory distorze chování způsobené rodiči. Důležitou složkou v jednání nezletilého jsou úzkosti a fobie. Vyžaduje, aby se nejbližší osoby k němu chovaly tak, aby nevzbuzovaly strach a úzkost, proto nesnáší přemrštěně bázlivé reakce matky a příliš odvážné projevy výchovy otce. V současnosti je přesvědčen o škodlivém vlivu otce na svou osobu, v kontaktu s otcem se cítí ponižován nebo ubližován. Vzájemné vztahy rodičů jsou defektní, sociálně patologické a negativně se promítají do chápání a psychického vývoje nezletilého, deformují jeho duševní vývoj s trvalými následky. Žádný z rodičů není schopen a především ochoten u nezletilého budovat vztah k druhému rodiči, protože pohrdá jeho osobou a výchovné metody toho druhého pokládá za zcestné, ba nebezpečné, patologické a nevyhovující. Na nezletilém jsou patrny známky ovlivňování obou rodičů, přičemž vzhledem k tomu, že je matka s nezletilým častěji, má daleko větší možnost rozvinout celou škálu ovlivňování syna vůči otci. Otec přímými a nevybíravými způsoby, hlavně v minulosti, kdy měl větší příležitost, útočil na výchovu matky, stavěl se vůči ní nadřazeně, přehlíživě, pohrdavě. Svěření nezletilého do péče otce bez důkladné psychologické přípravy dítěte označil znalec jako tragické rozhodnutí, které by narušilo stereotypy nezletilého a užitečné rituály života.
19. Pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí provedly s nezletilým opakovaně pohovory. Dne 3. 12. 2020 nezletilý mimo jiné uvedl, že nikdy neví, jak otec zareaguje, křičí na něj, říká mu ty hajzlíku. Sdělil, že otec se k němu chová jinak, když jsou okolo nějací lidé, to je k němu hodný, když jsou sami, tak buď nemluví, nebo mu nadává, anebo jej i fackuje, vysmívá se mu. Třikrát se stalo, že mu otec dal i ránu pěstí, to ho bolelo. K vzájemnému vztahu rodičů uvedl, že ten je teď hodně špatný, pořád se spolu hádají, když chce matka s otcem řešit to, jak se otec k němu chová, otec hned začne na matku křičet. Má nyní velký strach k otci jít. Zejména proto, že mu otec naposledy řekl, že pokud něco řekne matce, tak za 14 dnů o víkendu, kdy bude u něj, bude po něm. Také mu měl říct, že může být rád, že tenkrát matku nezabil. Další pohovor s nezletilým byl proveden dne 2. 3. 2021, kdy nezletilý byl obeznámen s návrhem otce na změnu péče o něj. Uvedl, že by k otci určitě nešel, nechce u něj vyrůstat, dále uvedl, že otec si pro něj byl několikrát, ale on k němu nešel, protože mu nevěří. K dotazu pak sdělil, že by se s otcem chtěl vídat, ale chce, aby u jejich setkání vždy někdo byl, proto si přeje, aby kontakty probíhaly v AMT centru. Dovede si do budoucna představit, že by k otci opět jezdil na víkendy, ale to by se otec musel změnit. Dne 14. 12. 2021 byl nezletilý vyslechnut u soudu, kde uvedl, že s otcem nechce být vůbec, vyhrožoval mu. V předchozí době spolu vycházeli, sice ne dobře, ale vycházeli. Sdělil, že si myslí, že mezi nimi nebyl takový vztah, jaký má být mezi otcem a synem, vlastně ani neví, co pro otce znamená, jestli ho má rád, někdy o tom pochybuje. Otec mu někdy odpovídá zvláštně, jejich komunikace není v pořádku, vždycky se začnou dohadovat a celé se to rozpadne. Nyní se vídali i o víkendech, otec vymýšlel místa setkání, matka ho tam přivezla, odjela pryč a poté pro něj přijela. On někdy s otcem vydržel 10 minut, někdy déle, ale komunikace nebyla moc příjemná. Telefon otce má stále zablokovaný, protože mu chodily od něj SMS zprávy, které se mu nelíbily, otec mu psal, že je mu líto, že ho matka do všeho nutí, myslí si, že kdyby jej odblokoval, chodily by mu stejné zprávy, otec se nezměnil. Nechce s ním být, nechce být v jeho péči, nechce, aby jejich styky byly určené, chtěl by si to určovat sám. Je teď na gymnáziu, domů se vrací před 16. hodinou, má nabitý rozvrh, v pondělí a ve středu chodí do základní umělecké školy, učí se hrát na kytaru, přes víkendy má volno. Učí se, někdy doma pomáhá, moc volného času nemá. S otcem se nechce kontaktovat ve všední dny, je to pro něj nepříjemné. Kdyby si mohl vybrat, s otcem by se vídal o víkendech. Měl-li by kontakty s otcem určené soudně, pak by takové rozhodnutí respektoval a dodržoval. Pokud se týká odborné pomoci, zkusili to v AMT centru, tam to bylo lepší, otec se nechoval tak hrubě, ale když tam přestali docházet, zase se choval jako dřív, byl nepříjemný, hrubý, on pak setkání zrušil, nikam to nevedlo, otec se nezmění. Myslí si, že jejich vztahy se nenapraví. Kdyby otec nebyl tak urputný, nehrotil to, nedělal scény, bylo by to lepší. Nezletilý také uvedl, že to vnímá tak, že se snaží navázat kontakt, nebo nějaké téma, otec se nesnaží, proto pochybuje o tom, že ho má rád.
20. Podstatné z hlediska posuzované věci je, že stěžovatel netvrdil žádnou skutečnost představující trvalou a zásadní změnu poměrů v pojetí §909 občanského zákoníku. Podle závěrů rozhodujících soudů žádný z provedených důkazů nenasvědčoval tomu, že by stávající výchovné prostředí přestalo odpovídat nejlepšímu zájmu nezletilého, že by matka jeho péči zanedbávala, či že by nezletilý řádně v tomto prostředí neprospíval. Nezletilý od doby poslední úpravy výchovného prostředí řádně pokračuje ve školní docházce (od září 2021 na osmiletém gymnáziu), nebyly dodány žádné informace o tom, že by zde neprospíval, že by byly problémy s jeho školní docházkou a školními výsledky. Orgán sociálně-právní ochrany dětí při opakovaně prováděných sociálních šetřeních nezjistil v péči matky o syna sebemenších nedostatků. Byl-li v roce 2011 dohodou rodičů schválenou soudem svěřen do péče matky, pak v nynějším řízení ani otcem nebyl v tomto ohledu tvrzen opak a zároveň nebyly otcem tvrzeny ani skutečnosti, jež by mu dříve bránily v péči o syna a které by v mezidobí "odpadly".
21. Obecné soudy vycházely z provedeného dokazování, včetně slyšení nezletilého, a vše hodnotily zájmem nezletilého, při respektování jeho individuality, aby byly minimalizovány negativní důsledky pro něj. Jak uvedl již krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí, je třeba si uvědomit, že nezletilý se pohybuje ve velmi komplikovaných vztazích mezi oběma rodiči, a jak vyplynulo z obsahu znaleckého posudku, zátěž na jeho psychiku je mnohonásobně vyšší než u dětí z harmonického rodinného prostředí. Cítí potřebu prosadit se pomocí určitých pravidel, která si sám vytvořil, a je při tom zřejmé, že nenalézá podporu pro svou sociální roli, nýbrž je násilně vtlačován do rozdílných podob otce a matky, které mu předurčují jejich klamné představy o jeho budoucnosti. Pakliže za této situace začaly vznikat problémy s realizací jeho styku s otcem, rozhodně tento stav nelze přičítat pouze a jen samotné matce, ale na vzniklé situaci prokazatelně nese svůj nemalý podíl i otec svým přístupem k celé věci, a tudíž skutečnosti předpokládané §889 občanského zákoníku pro novou úpravu péče o nezletilého nejsou splněny.
22. Žádné pochybení Ústavní soud neshledal ani v rozhodnutí obecných soudů ohledně úpravy styku otce s nezletilým. Z učiněných skutkových zjištění plyne, že plně přetrvává komplikovaný a zjevně nenávistný vztah mezi oběma rodiči, neschopnost dohodnout se v zájmu nezletilého, čemuž také odpovídá jeho psychomotorický vývoj. Okresní soud i krajský soud na podkladě opakovaně prováděných pohovorů s nezletilým (sub bod 19) přihlédly k tomu, že nezletilý o příliš častý kontakt s otcem neusiluje, ba právě naopak, dosavadní úprava mu nevyhovuje, chtěl by si termíny styku stanovovat sám a stýkat se s otcem méně často. Současně však soudy považovaly za nutné neponechat úpravu styku otce s nezletilým pouze na přání nezletilého, ale upravit styk soudním rozhodnutím. Ač neopominuly skutečnost, že matka není příliš nakloněna realizaci styku otce s nezletilým, konstatovaly, že podle výsledků provedeného dokazování se na nastalé situaci dlouhodobě podílí oba rodiče, nejen matka, a že je v nejlepším zájmu nezletilého otcův styk s ním nově upravit v kratším časovém úseku, a to i za situace, kdy nezletilý o častý kontakt s otcem zájem neprojevuje.
23. Ústavní soud konstatuje, že z rozhodnutí okresního soudu i krajského soudu vyplývá, že oba uvedené soudy se předmětnou věcí řádně zabývaly a přihlédly ke všem pro posouzení věci významným skutečnostem. Při svém rozhodování vycházely z judikatury Ústavního soudu a respektovaly její závěry. Přihlédly k nejlepšímu zájmu nezletilého, jakož i k jeho přání, a své závěry pečlivě vysvětlily. Jejich rozhodnutí považuje Ústavní soud za ústavně souladná. Je třeba mít na paměti, že cílem opatrovnického řízení není nalézt takové řešení, které vyhovuje rodičům, nýbrž řešení, které bude v co nejlepším zájmu nezletilého dítěte při současném respektování práv jejich rodičů.
24. Jde-li o námitky stěžovatele proti výroku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem, Ústavní soud považuje za nutné poukázat na to, že podle rozhodovací praxe Ústavního soudu samotná pře o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012 sp. zn. I. ÚS 988/12 (N 132/66 SbNU 61)]. Náhrada nákladů řízení, včetně posouzení jejich účelnosti, je ponechána primárně na úvaze obecných soudů, které v jednotlivých případech přihlížejí ke konkrétním okolnostem věci. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí těchto soudů o nákladech řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 1739/19, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2005 sp. zn. I. ÚS 457/05). Na stranu druhou Ústavní soud zdůrazňuje, že i rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavně právní dimenze například tehdy, byl-li by v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu obecným soudem obsažen prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. III. ÚS 624/06 (N 27/44 SbNU 319)].
25. Shora uvedená pochybení ovšem Ústavní soud v posuzované věci nezjistil. Krajský soud uložil stěžovateli povinnosti zaplatit státu na náhradě nákladů řízení před okresním soudem částku 27 683,25 Kč (3/4 z celkové částky 36 911 Kč, tj. státem zálohově proplacené znalečné ve výši 35 060 Kč za písemný znalecký posudek a 1 851 Kč za znalecký úkon - účast při ústním jednání dne 10. 8. 2021). Jak je z obsahu napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, jmenovaný soud se otázkou náhrady nákladů řízení před okresním soudem zabýval a shledal, že v daném případě nelze v prvé řadě pochybovat o tom, že znalecký posudek byl vypracován nejenom k návrhu matky na novou úpravu styku stěžovatele s nezletilým, ale i pro účely projednání návrhu stěžovatele na změnu péče o nezletilého. Krajský soud zdůraznil, že daný znalecký posudek byl znalci zadán a byl vypracován až v době, kdy oba tyto návrhy byly u soudu podány, a že navíc jde o jeden z důkazů nezbytných pro meritorní rozhodnutí o obou uvedených návrzích. Na základě porovnání procesních návrhů matky a otce s konečným rozhodnutím krajský soud uzavřel, že na nákladech státu by se matka měla podílet v rozsahu 1/4 a otec v rozsahu 3/4 s tím, že žádný z rodičů nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
26. Úvahy krajského soudu týkající se nákladů řízení jsou podle Ústavního soudu přesvědčivé, jasné a logické a jeho závěru nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Svůj postup řádně odůvodnil a jeho rozhodnutí nelze označit jako svévolné, neboť je výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by ani v tomto ohledu napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
27. Podle názoru Ústavního soudu se stěžovateli dostalo řádného a spravedlivého dvojinstančního řízení, v němž mu žádný z rozhodujících soudů neupřel jeho ústavně zaručená práva. Obecně skutečnost, že soud přistoupí při svých myšlenkových úvahách k jinému hodnocení provedených důkazů, než které by za správné považovala ta či ona strana sporu, případně, že na základě tohoto hodnocení důkazů dospěje soud k právnímu závěru, s nímž se některý z účastníků řízení neztotožňuje, nelze považovat za zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Soudy v odůvodnění svých rozhodnutí musí ovšem přesvědčivě a logicky vyložit, jakými úvahami se při rozhodování věci řídily, tedy mimo jiné k jakým skutkovým zjištěním po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů dospěly a jaké právní závěry z těchto skutkových zjištění učinily.
28. V posuzované věci byla rozhodnutí okresního soudu i krajského soudu odůvodněna způsobem, který v žádném případě nevybočuje z mezí ústavnosti. Ústavní stížnost je podle názoru Ústavního soudu v podstatě jen vyjádřením nesouhlasu stěžovatele se závěry rozhodujících soudů a Ústavní soud neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů. Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
29. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu