ECLI:CZ:US:2023:3.US.1135.23.1
sp. zn. III. ÚS 1135/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. A., zastoupeného JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou se sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 21. 3. 2023, sp. zn. 43 Nt 1024/2023, proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaných tímto soudem dne 21. 3. 2023, sp. zn. 43 Nt 1025/2023 a sp. zn. 43 Nt 1026/2023, a proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti terorismu, extremismu, a kybernetické kriminalitě SKPV, odbor zbraní a nebezpečných materiálů spočívajícímu v provedení uvedených prohlídek dne 22. 3. 2023, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Policie České republiky, Národní centrály proti terorismu, extremismu, a kybernetické kriminalitě SKPV, odbor zbraní a nebezpečných materiálů, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených příkazů vydaných Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených čl. 7 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1, odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že tato jeho základní práva byla porušena též postupem Policie České republiky, Národní centrály proti terorismu, extremismu, a kybernetické kriminalitě SKPV, odbor zbraní a nebezpečných materiálů (dále jen "policejní orgán") spočívajícím v provedení uvedených prohlídek, a aby policejnímu orgánu současně zakázal pokračovat v porušování jeho základního práva zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny a přikázal mu obnovit stav před porušením tohoto základního práva.
2. Jak se podává z ústavní stížnosti a přiložených listin, dne 21. 3. 2023 byl obvodnímu soudu podán Městským státním zastupitelstvím v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce podle §83 odst. 1 trestního řádu, týkající se rodinného domu na adrese X, včetně dalších zde specifikovaných nemovitostí a jejich příslušenství. Městské státní zastupitelství podalo k tomuto soudu téhož dne rovněž návrhy na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle §83a trestního řádu týkající se jednak kancelářských prostor společnosti XY a dále též vozidla značky Land Rover Discovery šedé barvy.
3. Městské státní zastupitelství v této věci provádělo výkon evropského vyšetřovacího příkazu vyšetřovatele Státní bezpečnostní služby Lotyšské republiky ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 18400000723, schváleného téhož dne prokurátorem Generální prokuratury Lotyšské republiky, vydaného v souvislosti s podezřením ze spáchání trestného činu porušení mezinárodních sankcí. Z tohoto evropského vyšetřovacího příkazu vyplývá též skutkový základ trestního řízení, které je vedeno v Lotyšské republice pro trestný čin podle §84 lotyšského trestního zákoníku (porušení sankcí uložených mezinárodními organizacemi a Lotyšskou republikou). V průběhu prověřování vyvstalo podezření, že stěžovatel, běloruský občan, dlouhodobě se zdržující na území České republiky, může mít jako zaměstnanec shora uvedené společnosti X, jež měla být zapojena do porušování sankčního režimu zavedeného nařízením Rady (ES) č. 765/2006 ze dne 18. 5. 2006 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku a o zapojení Běloruska do ruské agrese proti Ukrajině, ve znění pozdějších předpisů, spojitost s uvedenou trestnou činností.
4. Obvodní soud shledal návrhy městského státního zastupitelství důvodné a stěžovanými příkazy nařídil provedení předmětných prohlídek s tím, že se jedná o úkony neodkladné a neopakovatelné.
5. Jak dále vyplývá z přiložených protokolů, všechny tři prohlídky byly provedeny policejním orgánem dne 22. 3. 2023, přičemž v jejich průběhu byly zajištěny zde specifikované věci.
6. Stěžovatel tyto příkazy i jejich samotný výkon napadá ústavní stížností, v níž předně uvádí, že příkazy k prohlídkám nebyly dostatečně odůvodněny. Namítá, že nebyl nikdy seznámen s důvody, pro které je spojován s údajnou trestnou činností, ani neobdržel žádné bližší informace k probíhajícímu trestnímu řízení na území Lotyšské republiky. Stěžovatel dále brojí proti tomu, že evropský vyšetřovací příkaz v okamžiku provedení prohlídek policejním orgánem existoval pouze v nespecifikované elektronické formě, která nemohla být nijak ověřena. Dále namítá, že evropský vyšetřovací příkaz neobsahoval obligatorní informace. V této souvislosti obvodnímu soudu vytýká, že se nezabýval naplněním zásady oboustranné trestnosti a ani nevysvětlil, z jakých důvodů považoval předmětné úkony za neodkladné a neopakovatelné.
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, tzn. jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
8. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení přitom Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
9. S ohledem na podstatu tvrzeného zásahu do základních práv stěžovatele připomíná Ústavní soud závěry své již ustálené judikatury, dle níž možnost jeho ingerence do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, v nichž se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. I. ÚS 2532/12, nebo usnesení ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 674/05; veškerá judikatura zdejšího soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz). Tato zdrženlivost Ústavního soudu ve vztahu k meritornímu přezkumu přípravného řízení trestního je projevem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je v těchto případech prostředkem ultima ratio.
10. Otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. V nálezu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59), poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež svým významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Připouští-li proto ústavní pořádek České republiky průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, je třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti.
11. V této souvislosti Ústavní soud akcentuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda jsou v konkrétní věci pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace - srov. ovšem dále bod 17 tohoto usnesení), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - soud pokládá zákonem stanovené podmínky za splněné [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263)].
12. Uvedené požadavky se pak vztahují bez dalšího také na domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků nařizované v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních. Ústavně relevantní plnění mezinárodního závazku (čl. 1 odst. 2 Ústavy) nemůže být důvodem k opomíjení základních práv a svobod dotčených osob garantovaných ústavním pořádkem, jak vyplývají ze základního režimu mezi státem a občany (čl. 1 odst. 1 Ústavy), neboť i při plnění mezinárodního závazku ze strany orgánů veřejné moci musí být šetřeny základní práva a svobody jednotlivce [srov. nález ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 1940/10 (N 222/59 SbNU 20)].
13. V rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních je nařizování domovních prohlídek, resp. prohlídek jiných prostor a pozemků doplněno o další zákonný požadavek, a to o posouzení tzv. oboustranné trestnosti. Podle §47 odst. 2 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci lze právní pomoc spočívající v provedení úkonů podle hlavy čtvrté oddílů čtvrtého a pátého trestního řádu pro cizozemský orgán vykonat pouze v souvislosti "s činem, který by byl trestný i podle práva České republiky". Ústavní soud se k tomuto požadavku vyjádřil v nálezu ze dne 9. 4. 2020, sp. zn. II. ÚS 2597/18 (N 69/99 SbNU 344), jehož právní věta stanoví následující: "Vzhledem k tomu, že k obecným požadavkům na odůvodnění příkazu k domovní prohlídce podle trestního řádu se v případě nařizování domovní prohlídky v rámci právní pomoci podle §47 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních přidává požadavek na posouzení oboustranné trestnosti (in concreto), je třeba vyžadovat, aby úvahy o splnění požadavku oboustranné trestnosti soud zahrnul do odůvodnění svého rozhodnutí, aby tak bylo patrné, že si při rozhodování tento zákonný požadavek uvědomoval, že se jím zabýval a k jakému dospěl závěru. Není možné akceptovat, aby se v příkazu k provedení domovní prohlídky nařizované v rámci právní pomoci podle §47 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních soud nezabýval jednou ze zákonných podmínek pro nařízení domovní prohlídky, bez jejíhož splnění by o vykonání dotčeného úkonu nebylo možno uvažovat."
14. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí i následný postup policejního orgánu rovněž prizmatem těchto kritérií, přičemž dospěl k závěru, že obvodní soud při svém rozhodování vzal uvedené ústavní požadavky dostatečně do úvahy a konfrontoval je s konkrétními skutkovými okolnostmi posuzovaného případu. Právní závěry, v nichž, jak již bylo zdůrazněno, shledal předpoklady pro vyhovění návrhu městského státního zastupitelství na nařízení předmětných prohlídek, s nimi dle názoru Ústavního soudu plně korespondují. Ústavní soud neshledal ústavněprávní pochybení ani v navazujícím postupu policejního orgánu.
15. Jádro námitek stěžovatele tkví v tom, že obvodní soud ani jeden z napadených příkazů dostatečně neodůvodnil. K tomu však Ústavní soud namítá, že z napadených příkazů je vždy patrné, jaké prostory mají být prohlídce podrobeny (rodinný dům a pozemky, včetně jejich příslušenství, kancelářské prostory i vozidlo jsou ve stěžovaných rozhodnutích přesně specifikovány). Stejně tak je z odůvodnění napadených příkazů dostatečně patrné, za jakým účelem byly prohlídky nařizovány (jako účel nařízení prohlídek je uváděno zajištění veškerých podkladů, dokumentů, listin a dalších věcí vztahujících se k prověřované trestné činnosti). Je přitom zřejmé, že v přípravné fázi trestního řízení, v níž se řízení v Lotyšsku nachází, nelze po orgánech činných v trestním řízení požadovat bližší specifikaci důkazů, které by mohly a měly být při nařízených prohlídkách zajištěny, neboť orgány činné v trestním řízení k danému časovému okamžiku ještě nemohou vědět, jaké dokumenty se v objektech nacházejí a jaké dokumenty se podaří zajistit - ostatně proto je prohlídka také nařizována. Odůvodněna je rovněž spojitost stěžovatele s prověřovanou trestnou činností (stěžovatel je zaměstnancem společnosti, jejíž obchodní aktivity jsou řešeny v souvislosti s podezřením z obcházení sankcí Evropské unie). Uvádí-li stěžovatel, že se o trestním řízení dozvěděl až v rámci provedených prohlídek, postačí zcela stručně uvést, že se nejedná o důvod, který by způsoboval nezákonnost či dokonce neústavnost těchto prohlídek. Pro Ústavní soud je v tomto ohledu podstatné, že opisy příkazů byly stěžovateli doručeny při prohlídce, čímž byl naplněn požadavek §83 odst. 1 trestního řádu, který se obdobně použije i v případě prohlídek podle §83a trestního řádu. Nelze též přehlédnout, že nenadálost je v podstatě pojmovým znakem prohlídky jako zajišťovacího prostředku, u nějž je obecně vzato potřeba využít momentu překvapení a zvýšit tím pravděpodobnost naplnění účelu trestního řízení.
16. Co se týká námitky nedostatečného odůvodnění aspektu oboustranné trestnosti, pro Ústavní soud je s ohledem na shora vymezená obecná východiska podstatné, že si obvodní soud tento požadavek uvědomoval a zahrnul jej do svých rozhodnutí, z nichž je tak dostatečně patrné, že v Lotyšské republice probíhalo trestní řízení pro trestný čin porušení sankcí uložených mezinárodní organizací a Lotyšskou republikou, kterému odpovídá skutková podstata obsažená v §410 (českého) trestního zákoníku. Stěžejní je tudíž okolnost, že skutek, tak jak je v evropském vyšetřovacím příkazu popsán a následně též kvalifikován, odpovídá znakům skutkové podstaty porušení mezinárodních sankcí podle §410 trestního zákoníku, a je tedy trestný v Lotyšsku i České republice. Tuto úvahu, týkající se oboustranné trestnosti coby zákonného předpokladu pro nařízení prohlídky v rámci mezinárodní justiční spolupráce, považuje zdejší soud v podmínkách nyní posuzovaného případu za dostačující.
17. K námitce týkající se tvrzeně nedostatečného odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti provedených prohlídek zdejší soud v prvé řadě uvádí, že se obdobnými námitkami ve své rozhodovací činnosti opakovaně zabýval. V dotčených rozhodnutích přitom zdůraznil, že Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů posuzuje ex post, někdy dokonce i se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4183/12 (N 131/70 SbNU 211]. Ústavní soud tak dle své setrvalé judikatury za důvod k zásahu ustáleně nepovažuje situaci, v níž se jedná pouze o nižší míru pečlivosti, s jakou byl příkaz vypracován, totiž kdy předmětné odůvodnění stran neopakovatelnosti a neodkladnosti úkonu pouze reprodukuje zákonná ustanovení nebo absentuje úplně, nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu a z celkových okolností případu zcela zřejmá (srov. např. usnesení ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2816/10, nebo usnesení ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 3655/14). V nyní posuzovaném případě obvodní soud neodkladnost a neopakovatelnost úkonu - byť stručněji - odůvodnil (srov. např. příkaz k domovní prohlídce, bod 14 a 18). Důvody postupu orgánů činných v trestním řízení jsou tedy jasně seznatelné a souvisí s podezřením, podepřeným konkrétními zjištěními, že v prostorách, ke kterým se příkazy k prohlídce vztahují, se mohou nacházet důkazy důležité pro lotyšské trestní řízení, jež nelze zajistit jinak a jindy.
18. Již jen zcela stručně Ústavní soud doplňuje, že domovní prohlídka, resp. prohlídka jiných prostor a pozemků, prováděná jako úkon právní pomoci na základě evropského vyšetřovacího příkazu, může být provedena i v okamžiku, kdy orgány činné v trestním řízení nemají k dispozici originál tohoto příkazu, ale toliko jeho elektronickou verzi. V takovém případě je totiž podstatné, že došlo k vydání evropského vyšetřovacího příkazu, který je předán způsobem, který umožňuje vykonávajícímu státu ověřit jeho pravost, což bylo v nyní posuzované věci bez dalšího splněno (srov. např. příkaz k domovní prohlídce, bod 8).
19. Ústavní soud uzavírá, že neshledal v postupu obvodního soudu při vydání příkazu k dotčené domovní prohlídce a prohlídkám jiných prostor a pozemků ani v postupu policejního orgánu při provádění těchto prohlídek žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní roviny. Ze všech shora uvedených důvodů tak Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu