ECLI:CZ:US:2023:4.US.117.23.1
sp. zn. IV. ÚS 117/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky I. M. P., zastoupené Mgr. Martinem Prosserem, advokátem, sídlem Matoušova 515/12, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. října 2022 č. j. 101 Co 202/2022-1578 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. května 2022 č. j. 31 Nc 2671/2019-1394, 31 P a Nc 413/2019, 31 P a Nc 414/2019, 31 P a Nc 164/2022, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a nezletilých B. M., V. M. a J. M. a D. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (dále též "matka") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 32 odst. 1, 4 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i podle čl. 2 odst. 1 a 3 a čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále též k porušení čl. 5 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem rozhodl, že vedlejší účastníci se pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů svěřují do střídavé péče rodičů tak, že v péči matky budou vždy v každém sudém týdnu a v péči 4. vedlejšího účastníka (dále též "otec") v každém lichém týdnu s tím, že k předání dětí bude docházet vždy v pondělí po skončení vyučování prostřednictvím školního zařízení, které nezletilé děti navštěvují, v případě že předání nezletilých dětí prostřednictvím školního zařízení není možné z důvodů na straně školského zařízení nebo z důvodů na straně nezletilých dětí, budou děti předány v 17 hodin v bydlišti toho z rodičů, jehož péče právě končí do péče rodiče, jehož péče právě začíná (výrok I). Dále rozhodl o speciální úpravě péče v období letních školních, velikonočních, vánočních, jarních a podzimních prázdnin (výroky II až VII) a vyslovil předběžnou vykonatelnost výroků I až VII rozsudku (výrok VIII). Dále rozhodl, že matka je povinna přispívat na výživu nezletilého V. částkou 4 500 Kč měsíčně, na výživu nezletilého J. částkou 4 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilé B. částkou 3 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 10. 2019 do 31. 12. 2020, dále na výživu V. částkou 5 000 Kč měsíčně, na výživu J. částkou 5 000 Kč měsíčně a na výživu B. částkou 4 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2021 s tím, že výživné na všechny děti je splatné předem k rukám otce vždy do každého 15. dne v měsíci (výrok IX). Otec je povinen přispívat na výživu V. částkou 14 000 Kč měsíčně, na výživu J. částkou 14 000 Kč měsíčně a na výživu B. částkou 12 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 10. 2019 do 31. 7. 2020, dále počínaje dnem 1. 8. 2020 do 31. 12. 2020 je otec povinen přispívat na výživu V. částkou 7 500 Kč měsíčně, na výživu J. částkou 7 500 Kč měsíčně a na výživu B. částkou 6 500 Kč měsíčně, dále počínaje dnem 1. 1. 2021 je otec povinen přispívat na výživu V. částkou 10 000 Kč měsíčně, na výživu J. částkou 10 000 Kč měsíčně a na výživu B. částkou 9 000 Kč měsíčně s tím, že výživné na všechny děti je splatné předem k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci (výrok X). Dále rozhodl o dlužném výživném (výroky XI a XII). Konečně rozhodl, že matka je povinna přispívat na výživu V. částkou 5 000 Kč měsíčně, na výživu J. částkou 5 000 Kč měsíčně a na výživu B. částkou 4 500 Kč měsíčně s tím, že výživné na všechny děti je splatné předem k rukám otce vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu (výrok XIII). Otec je povinen přispívat na výživu V. částkou 10 000 Kč měsíčně, na výživu J. částkou 10 000 Kč měsíčně a na výživu B. částkou 9 000 Kč měsíčně s tím, že výživné na všechny děti je splatné předem k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu (výrok XIV). Otec je povinen uhradit na tvorbu úspor nezletilých dětí jednorázově V. částku 110 000 Kč, J. částku 110 000 Kč a B. částku 110 000 Kč na spořicí účty vedené u tuzemské banky na jména nezletilých dětí, které otec pro tento účel založí a matce tato čísla spořicích účtů bezodkladně sdělí s tím, že s prostředky na tomto účtu bude možno nakládat jen se souhlasem obou rodičů, nebo se souhlasem soudu (výrok XV) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XVI).
3. K odvolání obou rodičů Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích I až VII tak, že nezletilí se svěřují za doby trvání manželství a dále s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů do střídavé péče rodičů tak, že v péči otce budou v každém sudém týdnu kalendářního roku od pondělí od 8.00 hodin do neděle do 18.00 hodin a v péči matky od neděle předcházející lichému kalendářnímu týdnu od 18.00 hodin do pondělí sudého týdne do 8.00 hodin a dále rozhodl o speciální úpravě péče v období hlavních školních letních, jarních, velikonočních a vánočních prázdnin, přičemž stanovil, že k předání nezletilých dojde v bydlišti toho rodiče, jehož péče končí a ve školním roce dojde k předání nezletilých do péče otce v pondělí ve školském zařízení navštěvovaném nezletilými, nebudou-li nezletilí ve školském zařízení, dojde k jejich předání v bydlišti matky (výrok I). Rozsudek okresního soudu ve výrocích IX až XIV změnil tak, že a) s účinností od 1. 7. 2019 do 28. 2. 2020 je otec povinen přispívat k rukám matky na výživu V. a J. částkou 5 000 Kč pro každého z nezletilých a na výživu B. částkou 4 000 Kč, matka je povinna přispívat částkou 2 500 Kč pro každého z nezletilých a na výživu B. částkou 2 000 Kč, výživné je splatné k rukám druhého rodiče vždy do 15. dne v měsíci předem; b) s účinností od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 je otec povinen přispívat k rukám matky na výživu V. a J. částkou 10 000 Kč pro každého z nezletilých a na výživu B. částkou 8 000 Kč, výživné je splatné k rukám matky vždy do 15. dne v měsíci předem; c) s účinností od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 je otec povinen přispívat k rukám matky na výživu V. a J. částkou 4 000 Kč pro každého z nezletilých a na výživu B. částkou 3 000 Kč, matka je povinna přispívat na výživu k rukám otce na výživu V. a J. částkou 2 500 Kč pro každého z nezletilých a na výživu B. částkou 2 000 Kč, výživné je splatné k rukám druhého rodiče vždy do 15. dne v měsíci předem; d) s účinností od 1. 7. 2021 nadále za doby trvání manželství a dále od nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství je otec povinen přispívat k rukám matky na výživu V. a J. částkou 5 000 Kč pro každého z nezletilých a na výživu B. částkou 4 000 Kč, matka je povinna přispívat k rukám otce na výživu V. a J. částkou 1 500 Kč pro každého z nezletilých a na výživu B. částkou 1 000 Kč, výživné je splatné k rukám druhého rodiče vždy do 15. dne v měsíci předem; e) nedoplatek na vyměřeném výživném za dobu od 1. 7. 2019 do 30. 9. 2022 pro V. ve výši 157 156,50 Kč, pro J. ve výši 157 156,50 Kč a pro B. ve výši 119 967 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do 31. 1. 2023; f) nedoplatek na vyměřeném výživném za dobu od 1. 7. 2019 do 30. 9. 2022 pro V. ve výši 52 500 Kč, pro J. ve výši 52 500 Kč a pro B. ve výši 37 000 Kč je matka povinna zaplatit k rukám otce do 31. 1. 2023 (výrok II). Výrok XV rozsudku okresního soudu změnil tak, že návrh matky na tvorbu úspor pro nezletilé zamítl (výrok III) a výrok VIII tak, že o předběžné vykonatelnosti se nerozhoduje (výrok III). Konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV).
4. Krajský soud shledal, že identita nezletilých a jejich rodinných vazeb může být zachována pouze při střídavé péči - byli-li by nezletilí svěřeni do výlučné péče matky, mohla by být jejich identita s otcem a citová vazba k otci záhy oslabena, když matka není dlouhodobě se střídavou péčí srozuměna a brání se, konfrontována se spokojeností dětí, jejímu zakotvení. Oba rodiče jsou schopni řešit emočně náročnější situace svých dětí, oba mají k dětem vřelý vztah, oba vnímají potřeby svých dětí a jejich péče o nezletilé vykazovala i v době po rozpadu partnerského vztahu vyváženost a pochopení nejen pro emoční rovinu péče, ale i pro rovinu materiálního zajištění dětí, na němž se rodiče podíleli každý měrou, jakou mu jeho poměry dovolovaly. V průběhu řízení nebylo, kromě drobných výkyvů, možné vysledovat změny v náhledu nezletilých na střídavou péči rodičů, v období zkoušené výlučné péče matky a rozšířeného styku s otcem děti nelibě nesly zmatečnost nastolené péče, častá střídání a nedostatečnou přehlednost přechodů mezi domácnostmi rodičů. Oba rodiče jsou schopni nezletilé vychovávat, jsou podle zjištěného skutkového stavu schopni zajistit vývoj nezletilých nejen po fyzické stránce, ale i po stránce vzdělávací, emocionální, materiální, oba jsou schopni uspokojit veškeré potřeby svých dětí. Krajský soud konstatoval, že vyjádřené stanovisko nezletilých před krajským soudem nutno hodnotit v kontextu toho, že nezletilí po dobu téměř tří let ve střídavé péči vyrůstají, jsou si plně vědomi toho, co tato forma péče obnáší a vyjadřují-li se k této formě péče pozitivně, je proto namístě jejich názor respektovat. Podle názoru krajského soudu jsou rodiče schopni se na základní úrovni o péči o své děti domluvit, bude tedy jen na otci a matce, aby se povznesli nad bazální úroveň komunikace, ukázali svoji rodičovskou vyspělost a nenechali se v otázkách péče o děti unášet konflikty vzniklými pří vypořádání majetkových vztahů. Ohledně stanoveného výživného má krajský soud po provedeném dokazování za to, že nastavená výše výživného odpovídá v jednotlivých obdobích kritériím pro stanovení výše výživného vymezeným zákonem, koresponduje s potřebami nezletilých, odráží skutečnost nesení nákladů bydlení dětí a matky, placení stravy dětí ve škole, školce, placení družiny, nesení nákladů i na volnočasové aktivity dětí, a zajistí, že i v domácnosti matky bude životní úroveň shodná se životní úrovní otce.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka zejména namítá, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávných a neúplných skutkových zjištěních a nesprávném právním posouzení věci. Jejich vydání předcházely vady řízení, které mají negativní vliv na rozhodnutí. Napadená soudní rozhodnutí jsou navíc nepřezkoumatelná. Některé výroky nejsou odůvodněny vůbec, ostatní nedostatečně.
6. Stěžovatelka má za to, že se napadená rozhodnutí ani nevypořádávají s její argumentací, soudy v nich dochází ke skutkovým zjištěním, která jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy nebo ke kterým důkazy nebyly provedeny vůbec. Obecné soudy dále nezjišťovaly skutečnosti, které jsou důležité pro rozhodnutí. Stěžovatelka soudy na tyto skutečnosti, které jsou podle ní důležité pro rozhodnutí a které podrobně rozvádí ve své ústavní stížnosti, výslovně upozorňovala, avšak oba soudy se těmito skutečnosti nezabývaly a odmítaly provést doplnění dokazování, jak navrhovala. Zároveň stěžovatelka poukazuje i na to, že v průběhu řízení došlo k dalším závažným pochybením, která mohla mít vliv na řízení a rozhodnutí, přičemž je v ústavní stížnosti obsáhle rozvádí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je proti napadenému rozsudku krajského soudu přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Proti těm výrokům rozsudku okresního soudu, které byly změněny rozsudkem krajského soudu, je pak ústavní stížnost z povahy věci nepřípustná.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně uznávanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici těchto soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v jejich postupu a v rozhodnutích žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky, resp. nezletilých, a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí. Oba soudy ve věci provedly dostatečné dokazování a zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o stanovení péče o nezletilé. Zejména krajský soud své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil a na jeho klíčových závěrech (sub 4) neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry obecných soudů jsou jasné, rozumné a logické [srov. k tomuto požadavku nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)].
11. Ústavní soud zdůrazňuje, že se k rozhodování soudů o svěření nezletilých dětí do péče vyjadřoval opakovaně a velmi obšírně [v podrobnostech viz např. usnesení ze dne 26. 7. 2016 sp. zn. III. ÚS 791/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. I když situace, v níž by nezletilé dítě mohlo zdárně prospívat ve střídavé péči obou rodičů, je vhodným řešením z hlediska přiměřenosti (nevyhnutelného) zásahu do ústavně zaručených práv rodičů a jejich nezletilých dětí, nejde o řešení jediné, nebo dokonce přednostní, přičemž tato priorita není v žádném případě zakotvena v zákoně (a to ani jako princip, natož jako pravidlo), a proto je úkolem obecných soudů, aby nalezly právě takové přiměřené řešení.
12. Střídavá péče nemusí být obecnými soudy obecně upřednostňována, neboť každou takovou věc považuje Ústavní soud za potřebné posuzovat individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a zvláštnostem, s čímž koresponduje i jeho judikatura [srov. např. nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 (N 110/73 SbNU 739) a usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15, ze dne 9. 4. 2015 sp. zn. IV. ÚS 582/15, ze dne 12. 5. 2015 sp. zn. III. ÚS 816/15, ze dne 12. 8. 2015 sp. zn. I. ÚS 1234/15, ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 4/15, a další]. Nelze pominout, že poměry ve věcech péče o nezletilé se mohou i v krátkém čase měnit, a tím i nově upravovat. Kritériem pro svěření dítěte do (jakékoliv) péče není (často jen subjektivní) přání konkrétního rodiče, nýbrž především tzv. nejlepší zájmy dítěte (srov. čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), které jako objektivní faktor musí být při rozhodování soudů předním hlediskem. Soudy se současně musejí snažit nalézt řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny podle požadavků přiměřenosti zásahu do jeho základních práv. Střídavou péči je třeba upřednostnit tehdy, je-li s přihlédnutím ke všem okolnostem věci nejvhodnějším uspořádáním zohledňujícím prioritní zájem dítěte (srov. např. usnesení ze dne 1. 2. 2018 sp. zn. IV. ÚS 101/18). Přesně k tomuto závěru dospěly obecné soudy ve vztahu k nezletilým v nyní posuzované věci, a jejich závěr neshledal Ústavní soud jako neústavní.
13. Důvodem pro nesvěření nezletilých do výlučné péče matky tedy byly konkrétní okolnosti, které ve svém souhrnu vedly obecné soudy k závěru o vhodnosti střídavé péče. Obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily, uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, na základě jakých důkazů dospěly ke shora uvedeným závěrům, a které předpisy použily. Napadené rozsudky tak nejsou ve střetu se zájmy nezletilých, naopak předním hlediskem při rozhodování byl podle Ústavního soudu nejlepší zájem nezletilých dětí ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, o čemž svědčí důkladné odůvodnění napadených rozsudků.
14. Ústavní soud k posouzení vhodnosti střídavé péče uzavírá, že především obecným soudům náleží, aby s ohledem na zjištěný skutkový stav, a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností. Ústavní soud nemůže mít postavení konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 106/15). Ústavní soud shledává, že je na obou rodičích, aby respektovali nejlepší zájem svých nezletilých dětí a snažili se jim poskytnout (podle svých možností) co nejlepší rodinné zázemí pro jejich budoucí rozvoj, přičemž předpoklady pro to mají bezpochyby oba rodiče, jak se podává z napadených rozhodnutí.
15. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky a jež by mělo vést ke zrušení napadených rozhodnutí, a to ani ve vztahu ke stanovení výživného a jeho výše. Rozhodnutí obecných soudů o výživném tedy nelze označit za projev nepřijatelné libovůle, nýbrž jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
16. Dovolává-li se stěžovatelka porušení čl. 90 Ústavy, je třeba poznamenat, že Ústavní soud již v minulosti dovodil, že toto ustanovení představuje institucionální pravidlo fungování soudní moci a nezakládá žádná ústavně zaručená základní práva konkrétním jednotlivcům [srov. nálezy ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97 (N 66/8 SbNU 149) a ze dne 17. 9. 1997 sp. zn. I. ÚS 176/97 (N 104/9 SbNU 9)].
17. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zčásti (viz sub 7) jako návrh zjevně neopodstatněný a podle §43 odst. 1 písm. e) zčásti jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2023
Jan Filip v. r.
předseda senátu