ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1072.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1072/2019-708
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2019 o dovolání obviněného J. B., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2019, sp. zn. 3 To 21/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 33/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 4 T 33/2017, byl obviněný J. B. uznán vinným jednak zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 1.), dále přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod body 1. až 3.), přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (jednání pod bodem 3.) a přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 4.). Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:
1. společně s již pravomocně odsouzeným M. K. :
dne 14. 5. 2016 v době kolem 02:00 hodin ve Frýdku-Místku, na ul. XY, v baru R., před více než třemi hosty, po předchozí slovní rozepři, vzájemné strkání mezi dvěma skupinami hostů, kdy na jedné straně stál J. B., O. G. a M. K. a na straně druhé pak T. G. a R. Ž., bezprostředně vyústilo v situaci, při které J. B. fyzicky napadl R. Ž., kterého zezadu udeřil do hlavy z poloviny naplněnou hrubou pivní sklenicí o objemu 0,5 litru a váze 770 g, která se po úderu roztříštila, a způsobil tak R. Ž. zranění spočívající ve dvou řezných ránách v temenní krajině hlavy, o délce 8 cm povrchního charakteru a 4 cm pronikající ke skeletu lebky, a řezné ráně na rozhraní zevní a zadní strany pravé paže o délce 2cm s obvyklou dobou léčení v trvání 2 až 3 týdnů s omezením v běžném způsobu života v podobě bolestivosti utrpěných zranění, bolestivých léčebných úkonů a obtíží při vykonávání úkonů osobní hygieny, přičemž s ohledem na intenzitu útoku, směřování útoku a charakter použitého nástroje hrozil R. Ž. vznik zranění daleko závažnějších, spočívajících ve ztrátovém poranění oka a protětí velkých cév na krku, a M. K. fyzicky napadl T. G., kterého udeřil pěstí do obličeje, v důsledku čeho T. G. upadl na zem, a způsobil mu tak zranění spočívající ve zhmoždění měkkých pokrývek lebních temenní oblasti vpravo a zhmoždění měkkých tkání horního rtu s otokem a krevní podlitinou s obvyklou dobou léčení v trvání 5 dní, přičemž poté J. B., O. G. a M. K. z baru odešli,
2. společně s již pravomocně odsouzeným O. G. a již pravomocně odsouzeným M. K. :
dne 14. 5. 2016 ve Frýdku-Místku, na ul. XY, se O. G. se samonabíjecí expanzní pistolí zn. BRUNI, model GAP, ráže 9mm P.A., italské výroby, a J. B. s airsoftovou pistolí černé barvy zn. IWI, model Jericho B, ráže 4,55 mm, v. č. XY, izraelské výroby, v době kolem 02:41 hodin a M. K. s baseballovou pálkou v době kolem 02:42 hodin vrátili do baru R., kde se chovali verbálně vulgárně, zbraněmi máchali kolem sebe a mířili na hosty, které i fyzicky napadali strkáním a kopáním, a snažili se vyhledat osoby, se kterými se dostali do předchozího konfliktu,
3. společně s již pravomocně odsouzeným O. G. :
dne 14. 5. 2016 v době kolem 05:00 hodin ve Frýdku-Místku, na ul. XY, v pivnici a herně Z., poté, kdy J. B. udeřil dlaní L. P. do obličeje, neboť jej a O. G. a M. K. okřikovala za hlučné chování a v době, kdy L. P. s L. R., kterého si zavolala jako doprovod, odcházeli z pivnice, vyšli za nimi ven J. B., O. G. i M. K. a J. B. s O. G. vytáhli zbraně, které měli uschovány pod oděvem, J. B. přiložil pistoli L. P. ke spánku a O. G. namířil zbraní ze vzdálenosti přibližně 1 metru L. R. do oblasti horní poloviny těla, čímž tak v obou vyvolali strach o život a zdraví,
4. obviněný J. B. sám :
ačkoliv konopí je omamnou látkou uvedenou v Seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách a zařazenou do přílohy č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek vydaného na základě §44c zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) je psychotropní látkou uvedenou v Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách a zařazenou do přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě §44c zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přesto dne 14. 5. 2016 ve Frýdku-Místku, na ul. XY, v bytě č. 31, bez zákonného přivolení k zacházení a nakládání s omamnými a psychotropními látkami, přechovával v igelitovém sáčku o rozměrech 200 x 320 mm celkem 40,68 g sušené rostlinné hmoty zvané marihuana, váženo včetně obalu, s množstvím 4,96 g účinné látky THC.
2. Za výše uvedené jednání, jakož i za sbíhající se přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 4 T 88/2017, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2018, sp. zn. 3 To 301/2018, dne 26. 7. 2018, byl J. B. podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 4 T 88/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2018, sp. zn. 3 To 301/2018, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Současně byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozhodnutí okresního soudu, jakož i trest propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku v podobě finanční hotovosti ve výši 25.000 Kč. Současně bylo obviněnému podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4) tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické v ambulantní formě.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku v neprospěch obviněného odvolání, a to pouze do výroku o trestu. O tomto opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 3. 2019, č. j. 3 To 21/2019-614, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3, 4 tr. řádu nově rozhodl tak, že se obviněný J. B. při nedotčeném výroku o vině odsuzuje za přečin výtržnictví dle §358 odst. 1 tr. zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu dle §284 odst. 1 tr. zákoníku a pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §145 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 4 T 33/2017, a dále za sbíhající se přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 4 T 88/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2018, sp. zn. 3 To 301/2018, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2018, podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 4 T 88/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2018, sp. zn. 3 To 301/2018, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Současně byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozhodnutí krajského soudu, jakož i trest propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku v podobě finanční hotovosti ve výši 25.000 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. B. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný brojí proti trestu, který mu byl uložen rozsudkem odvolacího soudu, který však při ukládání trestu vyhodnotil okolnosti mající význam při ukládání trestu v jeho neprospěch, což vedlo k uložení nepřiměřeně přísného, ve vztahu ke zjištěným okolnostem až exemplárního trestu. Naopak soud prvního stupně dle dovolatele dostatečně a přiléhavě dané okolnosti vyhodnotil, a vhodně tak přihlédl nejen k povaze a závažnosti trestného činu, ale i osobě pachatele a jeho osobním poměrům. Nepřiměřenost trestu, který mu byl uložen krajským soudem, obviněný spatřuje ve zvýšení výměry původního nepodmíněného trestu o jednu pětinu, když odvolací soud soudu prvního stupně vytýkal toliko nevhodně vyhodnocené doznání obviněného, které bylo dle krajského soudu pouze částečné. Dovolatel má přitom za to, že soud prvního stupně dostatečným způsobem odůvodnil, proč se jím uložený trest jeví jako přiměřený a odpovídající, když nelze pominout, že nepodmíněný trest odnětí svobody nebyl jediným ukládaným trestem. Dovolatel tak má za to, že v jeho případě krajský soud nesprávně aplikoval ustanovení hmotného práva týkající se zásad pro ukládání trestů, v důsledku čehož jej odsoudil k trestu nepřiměřeně přísnému, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu považovat za trest exemplární. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného sdělil, že s přihlédnutím k povaze obviněným uplatněných námitek se k němu nehodlá věcně vyjadřovat.
III.
Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
8. S ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání.
IV.
Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným J. B. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů.
10. K obviněným zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že odvolací soud své rozhodnutí o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody založil na nesprávném hmotněprávním posouzení, když nedostatečně vyhodnotil jednotlivá kritéria uvedená v §39 odst. 1 až 3 tr. zákoníku, Nejvyšší soud předně konstatuje, že se v daném případě ze strany obviněného jedná o nesprávné označení zvoleného dovolacího důvodu, neboť námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, o který se obviněný v rámci podaného mimořádného opravného prostředku rovněž opírá. Současně však platí, že o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se lze účinně opřít jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Naopak obviněným označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (tedy týká-li se jiné otázky, jež nespočívá přímo v právní kvalifikaci žalovaného skutku), je v případě výroku o trestu aplikovatelný toliko na otázky splnění či nesplnění podmínek pro ukládání souhrnného nebo společného trestu ve smyslu §43 a §45 tr. zákoníku, nikoli na případná pochybení co do druhu a výměry uloženého trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015). V této souvislosti je však třeba opětovně připomenout, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
11. Ve svém dovolání obviněný vznesl s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu námitky toliko proti výroku o trestu, neboť mu byl Krajským soudem v Ostravě uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře, kterou dovolatel označil za nepřiměřeně přísnou, až exemplární. Jak již bylo uvedeno výše, takovou námitku však může dovolatel úspěšně uplatnit jen ze dvou zákonných důvodů, a sice že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění zákonných podmínek. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká trestu odnětí svobody, který má v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku stanovenou horní a dolní hranici v závislosti na tom, o jaký trestný čin se jedná. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena.
12. Dovolatel J. B. byl v dané trestní věci v souladu s §145 odst. 1 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od tří do deseti let (nehledě na skutečnost, že trest musel být uložen jako souhrnný za podmínek §43 odst. 2 tr. zákoníku, neboť byl dovolateli ukládán za jednání, kterého se dopustil dříve, než byl Okresním soudem ve Frýdku-Místku dne 10. 5. 2018 vyhlášen odsuzující rozsudek sp. zn. 4 T 88/2017, jímž byl ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2018, sp. zn. 3 To 301/2018, pravomocně uznán vinným jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku). Ačkoli tak byl obviněnému souhrnný trest ukládán celkem za šest spáchaných trestných činů, byl mu odvolacím soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody navýšený oproti rozsudku okresního soudu o osm měsíců, tj. přibližně v jedné třetině zákonné trestní sazby stanovené v §145 odst. 1 tr. zákoníku. Krajský soud přitom při stanovení druhu a výše ukládaného trestu zcela důvodně zohlednil jako přitěžující tu okolnost, že obviněný spáchal více trestných činů (§42 písm. n) tr. zákoníku), přičemž nepominul ani dosavadní způsob života obviněného, zejména jeho trestní minulost, z níž je zřejmé, že byl již opakovaně odsouzen. Daná odsouzení přitom obviněnému přitěžují v rámci jeho osoby, neboť z nich plyne jeho náchylnost k páchání trestné činnosti (aniž by mu však kterékoli z těchto předchozích odsouzení přitěžovalo ve smyslu §42 písm. p) tr. zákoníku). Krajský soud současně přihlédl i k charakteru a závažnosti obviněným spáchané trestné činnosti, jakož i způsobu jejího provedení, když nelze přehlédnout, že při jejím páchání opakovaně použil zbraň (nejprve z poloviny naplněnou hrubou pivní sklenici o objemu 0,5 litru a váze 770 gramů a poté airsoftovou pistoli). Krajský soud, na rozdíl od soudu okresního, nevyhodnotil postoj obviněného k jím páchané trestné činnosti jako polehčující okolnost ve formě jeho doznání, neboť s přihlédnutím k obsahu jeho vyjádření, je namístě jeho doznání vyhodnotit toliko jako částečné, jež není předpokladem řádné resocializace jeho osoby směrem do budoucna. Z výše uvedeného tak plyne, že odvolací soud obviněnému v rámci dovoláním napadeného rozhodnutí prokazatelně uložil odpovídající druh trestu, a to v zákonem předepsané trestní sazbě, pročež Nejvyšší soud nemohl obviněným v tomto směru uplatněné námitky vyhodnotit jako oprávněné.
13. K obviněným zvolené argumentaci stran nedostatečné akcentace okolností významných při ukládání trestu ze strany odvolacího soudu Nejvyšší soud připomíná, že při stanovení druhu trestu a jeho výměry je soud příslušný k tomuto rozhodnutí povinen přihlédnout ke skutečnostem, jejichž výčet je obsažen v §38 a §39 tr. zákoníku, tedy k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, k jeho dosavadnímu způsobu života, k možnostem jeho nápravy, k jeho chování po činu, jakož i k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele, přičemž pominout nelze ani polehčující a přitěžující okolnosti ve smyslu §41 a §42 tr. zákoníku či dobu, která od spáchání trestného činu již uplynula. V daném případě lze přitom odkázat na přesvědčivé a řádně odůvodněné úvahy odvolacího soudu ve vztahu k rozhodování o druhu a výši ukládaného trestu, včetně vyhodnocení jednotlivých kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku, v důsledku čehož přistoupil k navýšení původní výměry souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody, který byl dovolateli uložen rozsudkem okresního soudu, o osm měsíců. Krajský soud v bodech 9. až 13. odůvodnění svého rozsudku logickým a přesvědčivým způsobem vysvětlil, z jakých důvodů neshledal (na rozdíl od okresního soudu) ve vztahu k osobě obviněného J. B. za splněné podmínky pro uložení souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody toliko ve výměře čtyřiceti měsíců, tzn. že obviněným v podaném dovolání namítané okolnosti, včetně povahy a závažnosti jím spáchaných trestných činů, jeho osoby, jakož i charakteru jeho doznání a trestní minulosti, řádně učinil předmětem svých úvah. Jak přitom krajský soud správně poukázal v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku, trest odnětí svobody ve výměře stanovené nalézacím soudem je třeba považovat za nepřiměřeně mírný, když nelze pominout četnost obviněným spáchaných trestných činů, za které mu byl namítaný trest uložen, opakované použití zbraně při jejich realizaci, jakož i skutečnost, že obviněným učiněné doznání bylo toliko částečné, pročež je nelze vnímat jako náležitý předpoklad jeho řádné resocializace směrem do budoucna. Za tohoto stavu tak nelze druh ani výměru trestů, které byly obviněnému napadeným rozhodnutím odvolacího soudu souběžně uloženy, považovat za nepřiměřeně přísné či přímo exemplární, kterak to ve svém podání namítá sám dovolatel.
V.
Závěr
14. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že celé dovolání má charakter projevu pouhé nespokojenosti obviněného s výší nepodmíněného trestu, který mu byl uložen napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, již se snaží ovlivnit ryze účelovými skutkovými námitkami. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod nesprávného hmotněprávního posouzení skutku, resp. uložení nepřípustného druhu trestu či trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestné činy, jimiž byl uznán vinným, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
15. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného J. B. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík