ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.74.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 74/2019-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 3. 2019 o dovolání obviněného K. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 15 To 33/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 8/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1 . Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 9 T 8/2017, byl obviněný K. M. uznán vinným v bodě ad I./1) – 5) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, zčásti dokonaným, zčásti nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě ad V. přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl současně vysloven trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na str. 11 a 12 výroku rozsudku.
2. Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že obvinění:
I.
1) K. M. a R. L.
v době nejméně od června 2016 do zadržení policejním orgánem dne 23. 11. 2016 v bytě K. M. v XY ul. čp. XY v XY, Královéhradecký kraj, nejméně ve třech cyklech pěstovali v plastové vaně skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to speciálních živných roztoků, předřadníků, sodíkových výbojkových svítidel a ventilačních potrubí vzduchotechniky s uhlíkovými filtry rostliny konopí setého indického a vyráběli drogu marihuanu, přičemž K. M. poskytl k tomuto účelu byt, financoval vybavení pěstírny, zajišťoval a dodával rostliny a hnojivo, hradil spotřebovanou energii a nájemné a staral se o odbyt sušiny a R. L., výměnou za bezplatné bydleni a blíže nezjištěné menší množství marihuany pro osobní potřebu, se podle návodu K. M. průběžně staral o rostliny konopí tak, aby získali pro šlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-S-tetrahydrokanabinol, rostliny hnojil, obsluhoval čerpadlo, osvětlení a ventilaci, po schválení K. M. z rostlin konopí sklidil květenství, usušil je a předal K. M. a K. M. takto vyrobenou marihuanu distribuoval dalším dosud neustanoveným osobám, přičemž v prvním cyklu takto vypěstovali do vegetační zralosti a zpracovali na marihuanu nejméně 25 rostlin konopí, v dalším období do konce měsíce října 2016 vypěstovali ve druhém cyklu dalších 25 rostlin konopí, které R. L. sklidil a květenství v nedosušeném stavu předal K. M., přičemž upotřebitelná sušina obsahovala 9,6% hmotnostních čistého delta9-THC, a ve třetím cyklu pěstovali dalších 25 rostlin konopí o velikosti kolem 40 cm, obsahujících 61,33 g upotřebitelné sušiny s obsahem 2,1 % hmotnostních čistého delta9-THC, tj, 1,288g, které byly zajištěny při domovní prohlídce,
2) K. M. a O. M.
v době nejméně od července 2014 do zadržení policejním orgánem dne 23. 11. 2016, v případě O. M. mimo období od března 2015 do června 2015, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, v objektu domu čp. XY v obci XY, Pardubický kraj, za účelem pěstování rostlin konopí setého indického společně upravili a uzpůsobili půdní prostory, nejméně ve dvou cyklech pěstovali v plastových vanách se závlahovým systémem skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to speciálních živných roztoků, předřadníků, sodíkových výbojkových svítidel a ventilačních potrubí vzduchotechniky s uhlíkovými filtry rostliny konopí setého indického a vyráběli drogu marihuanu, přičemž K. M. zajistil a poskytl k tomuto účelu prostory, financoval vybavení pěstírny, provedl zapojení elektrických rozvodů, přispíval na úhradu spotřebované energie a staral se o odbyt sušiny a O. M., výměnou za možnost ubytování, finanční příspěvky ve výši jednoho až dvou tisíc korun a podíl z vyrobené marihuany, se sám průběžně staral o rostliny konopí tak, aby získali vysoce pro šlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta9-THC, zejména zajišťoval a kontroloval závlahu, obsluhu technického zařízení a hnojení, kdy v prvním cyklu vypěstovali, usušili a následně na marihuanu zpracovali 120 rostlin konopí, z nichž získali nejméně 750 g marihuany, kterou si rozdělili, K. M. část distribuoval dalším dosud neustanoveným osobám, a ve druhém cyklu pěstovali dalších 120 rostlin konopí o výšce kolem 69 cm ve stádiu zralosti, obsahující 2.977,4 g upotřebitelné sušiny s obsahem 13,8% hmotnostních čistého delta 9-THC, tj. 343,86 g, které byly zajištěny při domovní prohlídce,
3) K. M. a J. B.
v době nejméně od prosince 2014 do zadržení policejním orgánem dne 23. 11. 2016 v domě ev. č. XY v obci XY, Královéhradecký kraj, za účelem pěstování rostlin konopí společně upravili a uzpůsobili půdní prostory, nejméně v pěti cyklech pěstovali v plastových vanách se závlahovým systémem skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to speciálních živných roztoků, předřadníků, sodíkových výbojkových svítidel a ventilačních potrubí vzduchotechniky s uhlíkovými filtry rostliny konopí setého indického a vyráběli drogu marihuanu, přičemž K. M. zajistil k tomuto účelu prostory, opatřil a financoval vybavení pěstírny, zajistil a dodal rostliny a hnojiva, přispíval na úhradu spotřebované energie a staral se o odbyt sušiny a J. B., výměnou za možnost ubytování, blíže nezjištěný podíl marihuany a finanční podíl z vyrobené marihuany v celkové výši 300.000,-Kč, provedl zapojení elektrických rozvodů a sám se průběžně staral o rostliny konopí tak, aby získali vysoce pro šlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta9-THC, zejména zajišťoval a kontroloval závlahu, obsluhu technického zařízení a hnojení, rostliny množil, kdy v prvních čtyřech cyklech vypěstovali, usušili a následně na marihuanu zpracovali vždy nejméně 140 rostlin konopí, z nichž získali celkem nejméně 13,5 kg marihuany, kterou K. M. prodal neustanovené osobě polské národnosti za částku nejméně 1,340.000,-Kč, v pátém cyklu pěstovali dalších 140 rostlin konopí o výšce kolem 10 až 20 cm, a na různých místech v objektu byla zajištěna rostlinná sušená konopná drť-droga marihuana o celkové hmotnosti 9.074,3 g s obsahem delta 9-THC v rozmezí 2 až 13,1 % hmotnostních,
4) K. M. a M. D.
v přesně nezjištěné době od jarních měsíců roku 2016 do zadržení policejním orgánem dne 23. 11. 2016 v prostorách bývalého chléva v rekreačním objektu čp. XY v obci XY, Královéhradecký kraj, za účelem pěstování rostlin konopí setého indického společně upravili a zařídili prostory, nejméně ve dvou cyklech pěstovali v plastových vanách se závlahovým systémem skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to zejména speciálních pěstebních van, živných roztoků, svítidel, ventilátorů, filtrů a termoreflexních fólií, rostliny konopí setého indického a vyráběli drogu marihuanu, přičemž K. M. sám opatřil a financoval vybavení pěstírny, zajistil a dodal rostliny a hnojiva, rostliny hnojil a staral se o odbyt sušiny a M. D. sám vybudoval dřevěnou konstrukci pro pěstírnu a průběžně se staral o rostliny konopí tak, aby získali vysoce pro šlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta 9-THC, přičemž v prvním cyklu vypěstovali nejméně 60 rostlin konopí o výšce 90 až 100 cm, z nichž získali blíže nezjištěné množství marihuany, a ve druhém cyklu pěstovali 60 rostlin konopí o výšce 75 až 80 cm, obsahujících 1.244 g upotřebitelné sušiny s obsahem čistého delta 9-THC v rozmezí 8,6 až 13,4 % hmotnostních, které byly společně s další konopnou sušinou v množství 408 g, obsahující 0,8 až 1,6 % hmotnostních čistého delta 9-THC, zajištěny při domovní prohlídce,
5) K. M. a T. T.
od blíže nezjištěné doby, nejpravděpodobněji od počátku roku 2016, do poloviny listopadu 2016, ve sklepních prostotách domu čp. XY v obci XY, Královéhradecký kraj, za účelem pěstování rostlin konopí setého indického upravili a zařídili prostory, nejméně ve třech cyklech pěstovali skrytým vnitřním způsobem Za využití botanických a technických prostředků, a to zejména speciální pěstební vany, speciálních lamp a předřadníků, živných roztoků a hnojiv vždy nejméně 16 rostlin konopí setého indického a vyráběli drogu marihuanu, přičemž K. M. zejména zajistil a dodal rostliny a zapojil rozvody v pěstírně a T. T. se průběžně se staral o rostliny konopí tak, aby získali vysoce pro šlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta 9-THC, přičemž v prvním cyklu vyrobili nejméně 220 g marihuany-sušiny z květů, ve druhém cyklu nejméně 170 g marihuany -sušiny z květů a ze třetího cyklu nejméně 457 g marihuany s obsahem 4,2 % hmotnostních čistého delta 9-THC, které dne 28. 11. 2016 T. T. vydal policejnímu orgánu,
přičemž K. M. prodejem marihuany získané jednáním pod body 1) -5) za období od července 2014 do 23. 11. 2016 po odečtení všech nákladů získal nebo získat chtěl vždy za 1 kalendářní rok částku nejméně ve výši 2, 160. 000,- Kč,
V.
K. M.
v blíže nezjištěné době, pravděpodobně v říjnu 2015, si ve Slovenské republice prostřednictvím internetu objednal u nezjištěného dodavatele a následně po jejich obdržení do zadržení policejním orgánem dne 23. 11. 2016 v místě svého bydliště v bytě v XY ul. čp. XY v XY, Královéhradecký kraj, přechovával pro vlastní potřebu a za účelem nabytí svalové hmoty nejméně 12 ks skleněných ampulí s označením Rolon 200, obsahující nandrolon-dekanoát, 2 balení přípravku Pregnyl se 2 skleněnými ampulemi, obsahující lidský choriový gonadotropin, blistr se 6 tabletami přípravku Clenbuterolu, obsahujícího klenbuterol, 10 blistrů po 10 tabletách přípravku Oxadrol, obsahujícího oxandrolon, 6 blistrů po 10 tabletách přípravku Alphabol, obsahujícího metandienon, 3 skleněné ampule přípravku Boldebolin, obsahujícího boldenon undecylenát, 10 ks skleněných ampulí přípravku Trenabol, obsahujícího testosteron-enantát, a 1 skleněnou ampuli přípravku Sustanon 250, obsahujícího testosteron-propionát, testosteron fenylpropionát, testosteron isokaproát a testosteron dekanoát, ačkoliv látky nandrolon, lidský choriový gonadotropin, klenbuterol, oxandrol, metandienon, boldenon a testosteron a jsou látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem uvedené v příloze 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství, a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem, a takto jednal bez povolení Ministerstva zdravotnictví České republiky.
3. Naproti tomu byl obviněný K. M. zproštěn podle §226 písm. a) tr. ř. obžaloby Krajského státní zastupitelství v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2017, č. j. 1 KZV 80/2016-30, ohledně skutku pod bodem IV., v němž byl spatřován přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, 3 tr. zákoníku.
4 . Tímtéž rozsudkem bylo současně rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných J. B., O. M., M. H., R. L., M. R., M. D. a T. T.
5. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak obviněný K. M., jednak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové v neprospěch obviněného K. M., v neprospěch i ve prospěch obviněných J. B., O. M., M. H. a R. L. a ve prospěch obviněného M. R., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 15 To 33/2018 tak, že z podnětu podaných odvolání zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2) tr. ř. napadený rozsudek ve výrocích o trestech propadnutí věci, uložených obviněným K. M., J. B., O. M., M. H. a R. L. Současně podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněnému M. R. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému K. M. při nezměněných výrocích o jeho vině a trestu odnětí svobody uložil podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 1 - 4 výroku rozsudku, zajištěných při domovních prohlídkách v XY, v automobilu obviněného, v XY, v XY, v XY v XY ulici a v XY.
II.
Dovolání obviněného
6. Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný K. M. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, směřujícím do všech výroků jeho osoby se týkajících, vyjma výroku odvolacího soudu o změně trestu propadnutí věcí, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., neboť se domnívá, že tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný po shrnutí dosavadního průběhu řízení předně uvádí, že pokud jde o přečin výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku, nerozporuje, že si objednal toliko pro svou potřebu běžně na internetu nabízené a dostupné preparáty určené k rehabilitaci a posilování, přičemž předmětná zásilka byla zaslána běžnou poštou, nikoli skrytým způsobem. S ohledem na okolnosti týkající se získání a přechovávání těchto látek volně nabízených na internetu ( www.steroidy.eu ) má za to, že nemohl jako osoba bez právního vzdělání usuzovat a být si vědom trestnosti tohoto činu. Za této situace měl krajský soud buď dospět k závěru, že jednal v právním omylu ve smyslu §19 tr. zákoníku a obžaloby jej ohledně tohoto skutku zprostit, anebo při úvaze o výši trestu neměl akcentovat mnohost trestných činů, neboť to okolnosti spáchání tohoto v zásadě bagatelního trestného činu plně odůvodňují. Pokud hovořil o tom, že jde o látky zakázané, hovořil v tom smyslu, že tyto látky jsou zpravidla považovány ve světě sportu za doping, což však nenasvědčuje o jeho vědomosti, že jde o látky trestněprávně zakázané. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1459/2015 poukázal na odlišnosti právní úpravy při posuzování negativních právních omylů obsažené v trestním zákoně účinném do 31. 12. 2009, a v trestním zákoníku účinném od 1. 1. 2010, z čehož dovozuje nesprávnost úvah vrchního soudu, že v posuzované věci šlo o omyl, jemuž bylo možno se vyvarovat, neboť věděl, že jde o látky zakázané.
8. Pokud jde o trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, obviněný nepopírá, že se na několika místech podílel na pěstování konopí, pochybení soudů však shledává v nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání podle §283 odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, neboť nalézacím soudem zjištěné množství sušiny konopí ani jeho finanční profit neodpovídá skutečnosti a věc měla být hodnocena toliko podle odstavce 2 předmětného ustanovení. Pokud soud prvního stupně pouze obecně konstatoval, že bylo vypěstováno jistě více než 10 kg sušiny a zisk činil jistě více než 500.000 Kč, což shledal za dostačující pro zařazení skutku pod třetí odstavec, nelze s takovýmto nekonkrétním zjištěním souhlasit, neboť zjištění přesného množství sušiny a zisku je významné i z hlediska výše ukládaného trestu. Je proto přesvědčen, že v případě přesnějšího zjišťování by daný skutek musel být hodnocen mírněji. Krajský soud nicméně nesprávně vycházel z toho, že z rostlin sklizených Policií České republiky byla sušina počítána ze všech částí rostliny, ačkoliv drogou je pouze květenství, zbytek rostliny není z tohoto hlediska využitelný a obsah účinné látky THC je řádově nižší. Listy a stonky rostliny konopí nejsou upotřebitelné ke kouření ani je není možné jakkoliv zpeněžit, proto je nepřípustné přičítat mu k tíži neupotřebitelnou a nezpeněžitelnou část rostliny.
9. Dále dovolatel namítá, že krajský soud při hodnocení množství sušiny neměl vycházet ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, které vymezuje znak množství většího než množství malé, značný rozsah a velký rozsah, neboť vymezení těchto pojmů přísluší zákonodárci a nikoliv abstraktnímu aktu moci soudní. Za nepřípustné rovněž označil, že předmětným stanoviskem došlo ke zpřísnění posuzovaných hodnot a ke kriminalizaci některých jednání. Má tedy za to, že při nezměněném textu zákona dochází ke zpřísnění jeho výkladu v neprospěch pachatele, a jedná se tak o porušení principu uvedeného v čl. 39 Ústavy.
10 . Rovněž při stanovení údajného zisku, který mu měl z prodeje marihuany připadnout, krajský soud nesprávně vycházel z vnitřně rozporné výpovědi obviněného J. B., který je konzumentem tvrdých drog a osobou s poruchou osobnosti vykazující značnou nestabilitu, a o jehož nízké důvěryhodnosti svědčí i znalecký posudek z oboru psychiatrie. Bylo-li dále vycházeno i z písemných zápisků - tabulky s názvy pěstíren a k nim přiřazeným číslům získaných při domovní prohlídce, namítl, že tato nebyla žádným účetnictvím zisků, údaje zde uvedené neměly žádný odraz v realitě, ale byly hypotetické. Obviněný přitom připouští pouze jeden prodej marihuany osobě polské národnosti, když veškeré další pěstební cykly z pěstírny v XY zůstaly spoluobviněnému J. B.
11. Krajský soud se též nedostatečně zabýval náklady, které dovolateli vznikly v souvislosti s pěstováním konopí, ačkoliv z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 89/2014, plyne, že od prospěchu pachatelů drogové trestné činnosti je náklady nutno odečíst. Pokud krajský soud nevypočetl náklady na zřízení pěstíren, když vycházel z jeho hypotetických zápisků s názvy pěstíren a výnosů z prodeje marihuany, nemohl dospět ke správnému závěru o výši částky, kterou bylo možno z pěstování a prodeje drog získat. Naopak měl vyvinout větší úsilí v pátrání po zápiscích o způsobu dělení zisků a ztrát, který vedl obviněný J. B., z něhož by nepochybně muselo vyplynout, že se dovolatel nedopustil více než jediného prodeje mimo skupinu spolupachatelů. Zpochybňuje též počet pěstebních cyklů a množství získané drogy v pěstírně v O., přičemž vytýká, že závěry soudů o výši nákladů i jím dosaženého zisku z této, byly mylně vyhodnoceny. Za nesprávné považuje též automatické připočtení veškerých zisků z této pěstírny jeho osobě, neboť budova měla dvě patra, v horním byla pěstírna, o které věděl, co se však dělo v dolním patře mu nelze přičítat k tíži. Poukazuje na nevěrohodnost výpovědi spoluobviněného J. B. z přípravného řízení o své účasti na prodeji marihuany a naopak potvrzuje jeho výpověď z hlavního líčení . Nalézací soud také nikterak nehodnotil, že právě u J. B. bylo nalezeno 360 sáčků drogy, a pokud tedy někdo hodlal prodávat (či prodával) marihuanu, mohl to být právě on.
12. Co se týče jeho údajných příjmů, ani finanční šetření, svědecké výpovědi či odposlechy žádné zásadní zisky plynoucí z prodeje marihuany neodhalily, a nebyly mu tak prokázány prodeje marihuany mimo skupinu či jakékoliv finanční výnosy. Naopak vyplynulo, že žil obyčejným životem, jeho majetek nebyl rozsáhlý ani nepocházel z trestné činnosti a ani jeho finanční situace nebyla nikdy dobrá, což by dosvědčila i jeho matka, která si vedla dlouhodobě zápisky i o finanční podpoře jeho osoby, krajský soud ji však odmítl vyslechnout. Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je tak dán extrémní rozpor. Pokud se tedy odvolací soud ztotožnil se závěrem krajského soudu, že dospěl ke správnému a dostatečně zjištěnému skutkovému stavu, zatížil vadou rovněž své rozhodnutí.
13. Ve vztahu k uloženému trestu obviněný namítá, že mu byl ve srovnání s tresty uloženými ostatním spoluobviněným uložen mnohem citelnější a nepřiměřeně vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Krajský soud při ukládání trestu porušil též zásadu subsidiarity trestů ve smyslu §38 odst. 2 tr. zákoníku tím, že postihl jeho osobnostní i majetkovou sféru, přestože byl postačující zásah pouze do jedné z nich. Rovněž pominul polehčující okolnosti ve smyslu §41 tr. zákoníku svědčící v jeho prospěch, spočívající ve skutečnosti, že v daném případě se jednalo výhradně o konopí, tedy měkkou drogu, která nebyla užívána jen ke kouření, ale také k výrobě mastí a šamponů, u níž je společenská nebezpečnost marginální, že v minulosti žil v podstatě spořádaným životem, ke svému činu se doznal, upřímně jej lituje, svým jednáním nezpůsobil žádnou materiální škodu ani škodu na zdraví a v jeho důsledku nevznikl žádný škodlivý následek. Zdůraznil rovněž negativní dopad uloženého trestu do jeho osobních a rodinných poměrů. V odůvodnění rozsudku krajského soudu rovněž absentuje úvaha nad možnostmi nápravy pachatele ve smyslu §39 tr. zákoníku. Oba soudy také nesprávně hodnotily existenci podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pokud uvedly, že ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku nelze využít, neboť z provedeného dokazování nevyplynuly okolnosti či poměry obviněného, pro které by byl uložený trest příliš přísný, ale naopak jeho jednání označily za vysoce společensky škodlivé. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (kupř. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1967, sp. zn. 8 Tz 45/67, ze dne 19. 11. 1969, sp. zn. 10 Tz 57/69 a ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 459/2017) a závěrů z nich vyplývajících, naopak dovozuje, že uložení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby bylo zcela namístě.
14. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 13. 12. 2017, č. j. 9 T 8/2017-1741, a Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 15 To 33/2018, jeho osoby se týkající (vyjma výroku odvolacího soudu o změně výroku o trestu propadnutí věci) podle §265k tr. ř. zrušil, a následně přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
16. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
17. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch, obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
19. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněného, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti hodnocení důkazů a rozsahu dokazování, čímž ovšem uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítá nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně tvrzením, že provedenými důkazy mu až na jeden případ nebyl prodej marihuany prokázán, polemizuje se závěry soudů o množství nalezené sušiny, která byla počítána nikoli jen z květenství rostliny, ale i z listů a stonků, které jsou z hlediska obsahu THC neupotřebitelné a nejde je zpeněžit, zpochybňuje počet pěstebních cyklů v pěstírně v XY, tvrdí, že závěry soudů o výši jím dosaženého zisku byly mylně vyhodnoceny, zpochybňuje věrohodnost výpovědi spoluobviněného J. B. z přípravného řízení o své účasti na prodeji marihuany, vytýká, pokud soudy vycházely z jeho zápisků s názvy pěstíren a výnosů z prodeje drogy a zpochybňuje jejich vypovídací hodnotu, polemizuje se skutkovými zjištěními ohledně svých majetkových poměrů), a vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že se soudy náležitě nezabývaly otázkou vzniklých nákladů na zřízení pěstírny konopí v XY, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy), je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou ve věci činných soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti v uvedeném rozsahu nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
20. Pokud jde o námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů (konkrétně, že nebyla k jeho majetkovým poměrům vyslechnuta jeho matka, že krajský soud nezajistil poznámkový blok ztrát a dělení zisků vedený J. B.), je nutno v tomto ohledu zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05, atd.).
21. V konkrétní věci pak dle názoru Nejvyššího soudu je vzhledem k rozsahu a povaze provedených důkazů zřejmé, že se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná, neboť za opomenutý byl označen takový důkazní návrh, jímž se soud druhého stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Takové rozhodnutí je plně v kompetenci rozhodujících soudů. Odvolací soud přiléhavě ve svém rozsudku uvedl, že soud prvního stupně provedl úplné dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb a tyto důkazy řádně zhodnotil na podkladě svého vnitřního přesvědčení, vycházejícího z uvážení všech okolností projednávaného případu jednotlivě, v jejich souhrnu i ve všech vzájemných souvislostech a postupoval tedy v souladu s ustanoveními §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Skutkové závěry, ke kterým soud prvního stupně dospěl, jsou přesvědčivé a mají svůj podklad v obsahu provedených důkazů. Nejvyšší soud se s rozsahem provedeného dokazování, jakož i s odůvodněním rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu ztotožnil.
22. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
23. Lze tak učinit dílčí závěr, že tyto obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, a proto žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají. Ve vztahu k nim neexistuje ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové námitky přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Proto pokud by dovolatel uplatnil pouze takové výhrady, musel by Nejvyšší soud postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
24. Na straně druhé za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného směřující do oblasti právního posouzení, jimiž rozporoval právní kvalifikaci skutku podle §283 odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, spočívající v tvrzení, že nedošlo k naplnění znaků této kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, a to v jeho spáchání „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“ a ve „velkém rozsahu“. Nejvyšší soud nicméně dospěl k závěru, že tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné.
25. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“ a spáchá-li tento čin „ve velkém rozsahu“.
26. Pokud jde o naplnění znaku „ve velkém rozsahu“, je třeba uvést, že Nejvyšší soud sjednotil výklad zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku ve vztahu k rozsahu této trestné činnosti rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněno pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Dostatečným východiskem pro stanovení příslušných rozsahů uvedených v této skutkové podstatě je určitý násobek množství omamné či psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je, resp. bylo, podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství větší než malé“ (příloha č. 2 k citovanému nařízení vlády – k tomu též níže uvedený výklad). Přiměřeným násobkem „množství většího než malého“, od něhož je třeba odvíjet vymezení pojmů „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“ je pak považován vždy desetinásobek mezi uvedenými pojmy. Nejvyšší soud považuje desetinásobek za přiměřený k vyjádření rozdílu mezi uvedenými pojmy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu, a tím i jeho závažnost. Takový násobek zároveň umožní náležitě a s potřebnou mírou individualizace postihnout všechny obvyklé případy, které se v praxi vyskytují, aniž by na straně jedné zbytečně oslaboval trestněprávní ochranu společnosti před rozsáhlejšími trestnými činy (např. požadavkem na tak velké množství drogy, jež nebývá běžné), nebo na straně druhé přepínal trestní represi u méně závažných činů (např. zbytečným zpřísňováním trestní sazby tam, kde by jinak bylo možné využít alternativní řešení trestní věci). V konkrétní rovině to tedy znamená, že „větším rozsahem“ je desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ pak je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
27. Podle výkladu přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., je v případě marihuany takovou orientační hodnotou „množství většího než malého“ více než 10 gramů sušiny, které současně musí obsahovat alespoň l gram účinné látky THC, při stanovení „velkého rozsahu“ tedy musí jít o více než 10.000 gramů sušiny (sekundární kritérium) s obsahem nejméně 1.000 gramů účinné látky THC (primární kritérium). V posuzované věci soud prvního stupně závěr o naplnění znaku „velkého rozsahu“ obviněnému přisouzeného trestného činu skutkově opřel o konkrétní důkazy, zejména o východiska vyplývající jak z částečného doznání obviněného ve vztahu k provozování zmíněných pěstíren, tak i z výpovědí spoluobviněných, ale též z výsledků domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor v objektech pěstíren a sušáren, včetně na ně navazujících závěrů odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie. Z učiněných skutkových zjištění tak nesporně vyplývá, že v rámci všech pěstíren bylo vypěstováno množství marihuany, které podstatně převyšuje hranici 10 kg, což je hranice velkého rozsahu s tím, že další část pěstovaných rostlin nebyla sklizena, takže v případě dopěstování a sklizně by výše zmíněné množství bylo ještě navýšeno. Ve všech případech rovněž obsahy psychotropní látky delta-9-THC u zajištěné sušiny mnohonásobně převyšovaly povolenou hranici 0,3 %, a i u právě rostoucích rostlin byla tato hranice rovněž podstatně překročena.
28. Nelze tedy pochybovat o naplnění judikaturou požadovaného množství pro spáchání trestného činu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když toto množství požadovanou zákonnou hranici velkého rozsahu, jako tisícinásobku množství většího než malého výrazným způsobem přesáhlo. S poukazem na výše citovaná judikaturní východiska (viz tabulka orientačních hodnot rozsahů podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ve vztahu k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., i podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) lze konstatovat, že při stanovení závěrů o rozsahu spáchání trestné činnosti obviněného, a tedy i naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ daného trestného činu soudy obou stupňů nijak nepochybily.
29. Pokud jde o kvalifikační znak „spáchání činu v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“, nutno předně uvést, že pojem „prospěch“, nelze zaměňovat s pojmem zisku ve smyslu účetní terminologie, přičemž v posuzované věci rovněž nelze odhlédnout, že nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je činností nelegální, na niž nelze aplikovat účetní hlediska pro určení zisku, jež jsou relevantní pouze pro činnost legální.
30. Značným prospěchem, k němuž se vztahuje zvlášť přitěžující okolnost podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, se rozumí prospěch vyjádřitelný v penězích dosahující výše nejméně 500.000 Kč (§138 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §138 odst. 1 tr. zákoníku). Pachatel může jednat v zájmu získání takového prospěchu činem uvedeným v §283 odst. 1 jak pro sebe samého, tak pro kohokoliv jiného (k tomu viz Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2316).
31. Soud prvního stupně si byl vědom judikatury Nejvyššího soudu, jíž bylo opakovaně stanoveno, že znak „značný prospěch“ spočívá ve skutečném profitu získaném obviněným pro sebe nebo pro jiného, a tedy je nutno odečíst od celkové částky utržené trestnou činností případné náklady, které byly vynaloženy v souvislosti s předmětnou trestnou činností, případně jiné relevantní položky. V tomto směru Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 7 Tdo 207/2005, uveřejněné pod č. 42/2005 Sb. rozh. tr., které lze analogicky vztáhnout i na posuzovanou trestní věc, a z nichž se podává, že: „Jestliže je trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 spáchán distribucí drog spočívající v jejich nákupu a prodeji, je třeba při posuzování otázky, zda pachatel získal činem značný prospěch, od částky, za kterou drogy prodal, odečíst částku, za kterou je nakoupil“.
32. Nejvyšší soud má nicméně za to, že těmito náklady se rozumí toliko náklady nezbytné pro samotné opatření drogy (v posuzovaném případě rostlin konopí), když ne všechny výdaje na straně pachatele drogové trestné činnosti mají tu povahu, aby byly při řešení míry jeho prospěchu jako náklady zohledněny. V tomto směru lze analogicky poukázat na východiska vyplývající z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 1 To 89/2014, podle nichž „pokud by docházelo k nekritickému zohledňování pachatelem eventuálně uváděných nákladů ve spojení s trestnou činností, mohlo by docházet k situacím, jež by byly v zásadě v rozporu s logikou věci, proto je možno mezi objektivně zohlednitelné náklady započíst v podstatě pouze ty položky, které jsou nezbytné pro opatření rostlin, jejich vypěstování či sklizeň, eventuálně zpracování, tedy náklady, které byly při výrobě drogy spotřebovány či užity při tomto procesu jejich výroby. Mezi takové náklady přitom nepatří pořízení nemovitostí, byť za účelem vybudování pěstíren, či stravné osoby na trestné činnosti se podílejících, případně jiných osoby, jejich odměna, telekomunikační náklady, náklady na PHM v souvislosti s různými jízdami apod.“ (k tomu rovněž srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 3 Tdo 496/2008).
33 . Současně nutno zdůraznit, že k dokonání trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku není třeba skutečného dosažení značného prospěchu, ať už pachatelem nebo někým jiným, naopak plně postačí, když pachatel jedná v úmyslu ho dosáhnout. Co do zavinění se ve vztahu k tomuto následku vyžaduje úmysl [§17 písm. a) ve spojení s §15 tr. zákoníku]. K tomu viz Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2316.
34. Lze poukázat, že odůvodnění tohoto znaku věnovaly oba soudy náležitou pozornost, přičemž dospěly k závěru, že jeho naplnění má dostatečnou oporu ve skutkových zjištěních, podle nichž obviněný prodejem marihuany získané jednáním pod bodem I./ 1) – 5) za období od července 2014 do 23. 11. 2016 po odečtení všech nákladů získal nebo získat chtěl vždy za jeden kalendářní rok částku nejméně ve výši 2.160.000 Kč. Soud prvního stupně v tomto případě vycházel jednak z částečného doznání obviněného ohledně provozování pěstíren konopí, jednak z výpovědí ostatních spoluobviněných, kteří jej v případech, kdy se s ním trestné činnosti dopouštěli, z této jednoznačně usvědčují. Z výpovědí těchto osob vyplývá, že obviněný K. M. byl hlavní osobou, která zajišťovala pěstování marihuany, byl to on, kdo měl největší podíl na obstarávání řízků či semen marihuany, financoval jednotlivé pěstírny a samozřejmě měl i největší podíl na zisku z pěstování marihuany. Obviněného též usvědčuje tzv. „modrý sešit“, zajištěný při domovní prohlídce konané dne 23. 11. 2016 v jím užívané bytové jednotce čp. 11, na ulici XY, v XY (č. l. 698–706). Z obsahu v něm rozepsaných písemných poznámek vyplývá, že kromě tabulky, ve které je uveden jednak výnos z jednotlivých pěstíren, jednak náklady a rovněž čistý zisk po odečtení nákladů. Jsou zde uvedeny i soupisy věcí nutných k provozování pěstírny, dále jednotlivé částky, které dovolatel na provoz pěstíren získal, resp. si půjčil od různých lidí (např. od matky), a rovněž částky, které vynaložil na pěstírny, tj. částky za energii, nákup řízků, nájemné. Zcela zjevně tak z těchto vyplývají roční čisté zisky dosažené v jednotlivých pěstírnách. Obviněný doznal, že tyto údaje psal, když pokud jde o jeho tvrzení, že se jedná pouze o jakousi jeho představu o tom, jak by mohly případné další pěstírny vynášet a rozhodně se nejednalo o přesný výčet zisků z jednotlivých uvedených pěstíren, jedná se o obhajobu ryze účelovou, provedeným dokazováním zcela vyvrácenou. Naopak podle soudu prvního stupně se jedná o konkrétní pěstírny, ohledně kterých obviněný zachycoval náklady a zisky tak, aby měl o výnosnosti své trestné činnosti přehled. Z výpovědi obviněného J. B. z přípravného řízení vyplývá, že obviněný K. M. získal z pěstírny v XY nejméně 1,3 miliony korun. Z této skutečnosti pak soud prvního stupně vycházel i při předpokládaném výnosu v ostatních pěstírnách, kdy porovnával velikosti jednotlivých pěstíren a ve vztahu k nim se pak pohybovaly i zisky z těchto pěstíren. K tomu Nejvyšší soud dodává, že o úmyslu obviněného získat minimálně značný prospěch z prodeje marihuany svědčí již samotné množství vyprodukované marihuany ve všech pěstírnách, jakož i doba páchání předmětné trestné činnosti datovaná nejméně od července 2014 do 23. 11. 2016, tj. prakticky po více než dva roky, přičemž ze skutkových zjištění soudů rovněž vyplynulo, že obviněný získal prodejem marihuany vždy za jeden kalendářní rok částku nejméně ve výši 2.160.000 Kč. Je proto nezpochybnitelné, že obviněný i po odečtení nákladů na vybavení pěstíren, na spotřebovanou elektrickou energii, jakož i investic vynaložených na nákup rostlin jednoznačně získal pěstováním marihuany částku mnohonásobně přesahující částku 500.000 Kč, představující hranici značného prospěchu (str. 31 a str. 33 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
35. S ohledem na výše uvedené lze tedy konstatovat, že nižší soudy na základě zjištěných okolností v posuzované věci správně dospěly k závěru o naplnění kvalifikačních znaků spočívajících ve spáchání trestného činu podle §283 tr. zákoníku „v úmyslu získat pro sebe nebo jiného značný prospěch“ a „ve velkém rozsahu“ podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku Nejvyšší soud proto shledal v této části námitky obviněného, byť v rámci uplatněného dovolacího důvodu relevantně uplatněné, zjevně neopodstatněné.
36. V případě námitky týkající se údajné protiústavní aplikace stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, Nejvyšší soud poukazuje na právní názor, který ohledně této problematiky vyslovil již ve svém usnesení ze dne 23. 1. 2016, sp. zn. 11 Tdo 344/2016. V něm poukázal na to, že podzákonnému předpisu je pouze svěřena pravomoc technického vymezení jinak obecně platného pojmu „omamná a psychotropní látka“. Vláda je při tomto technickém vymezení ve své normotvorné působnosti výrazně limitována přímo zákonem, a to kromě samotného zmocnění podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách (dále jen „zákon o návykových látkách“), právě obsahem pojmu „omamná a psychotropní látka“, který nemůže být vykládán zcela libovolně. Správně je možné poukázat také na interpretační ustanovení §130 tr. zákoníku, které definuje pojem „návykové látky“, mezi něž řadí alkohol, omamné a psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Za omamnou a psychotropní látku lze proto považovat pouze takovou, která vykazuje právě zde zmíněné vlastnosti, tedy je „způsobilá nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování“. V případě stanovení seznamu omamných a psychotropních látek je tak vláda ve vztahu k trestnímu právu omezena tím, že se musí jednat o látku se zákonem předvídanými účinky, není zde ústavně pochybná možnost pro libovolné či svévolné dotvoření trestní normy normativním aktem moci výkonné. Obsahově se zde tedy nejedná o ústavně nepřípustné dotváření trestněprávních norem mocí výkonnou. Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jímž se provádí zákon o návykových látkách, se přitom drží v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona (viz přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000).
37. Nejvyšší soud tak nepřisvědčil námitce obviněného, že soudním výkladem došlo ke zpřísnění posouzení této trestné činnosti v neprospěch pachatele, a že stávající právní úprava trestného činu podle §283 tr. zákoníku je v rozporu s Ústavou České republiky. Lze naopak konstatovat, že platná právní úprava na úseku trestního postihu neoprávněného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky a s jejími mezinárodněprávními závazky (např. Úmluva o psychotropních látkách – vyhl. č. 62/1989 Sb., Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami – sdělení č. 462/1991 Sb.).
38. V této souvislosti lze poukázat též na příslušnou pasáž z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, konkrétně v bodě č. 28 Ústavní soud uvádí: „V dané situaci by tak daná úprava nařízením vlády byla ještě akceptovatelná, kdyby pro tuzemské adresáty právních norem takto byla zpřehledňována či více zpřístupňována mezinárodní úprava, kterou je Česká republika ve smyslu čl. 1 odst. 2 a čl. 10 Ústavy vázána, anebo se jednalo o konkretizaci zákonné normy upravující danou problematiku alespoň v základních rysech.“ Podle názoru Nejvyššího soudu se v případě nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jedná právě o konkretizaci zákonné normy upravující danou problematiku v hrubých rysech.
39. Ve vztahu k přečinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku obviněný tvrdí, že si nebyl vědom protiprávnosti svého jednání, spočívajícího v přechovávání většího množství látek s hormonálním účinkem, neboť si tyto opatřoval běžně na internetu, zásilka byla zaslána běžnou poštou, nikoli skrytě a jednal tedy v právním omylu, kterého se nemohl vyvarovat ve smyslu §19 odst. 1 tr. zákoníku.
40. Trestného činu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně ve větším množství vyrobí, přechovává, doveze, vyveze, proveze, nabízí, prodá, jinému poskytne nebo podá látku s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem za jiným než léčebným účelem, nebo kdo vůči jinému použije metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu nebo jinou metodou s dopingovým účinkem za jiným než léčebným účelem.
41. Je třeba poznamenat, že podle §19 odst. 1 tr. zákoníku se omylu právního dopustí ten, kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží. Trestní zákoník tedy definuje právní omyl jako nedostatek vědomí protiprávnosti činu při jeho spáchání. Absence vědomí protiprávnosti je dána tehdy, pokud pachatel při plné znalosti rozhodných skutkových okolností neví, že jeho jednání je zakázané. Rovněž je třeba poznamenat, že právní omyl spočívá v neznalosti nebo mylném výkladu norem práva trestního nebo norem mimotrestních. Negativní právní omyl je výslovně upraven trestním zákoníkem. V tomto kontextu lze v obecné rovině upozornit, že právní omyl negativní o protiprávnosti činu, tedy ohledně protiprávnosti pramenící z mimotrestních právních předpisů, kterých se trestní zákon nedovolává, tj. omyl o normativních znacích skutkové podstaty, se posuzuje nadále jako dosud podle zásad platných pro posouzení skutkového omylu negativního. Normativními znaky skutkové podstaty jsou znaky, které vyjadřují právní institut nebo právní vztah zpravidla převzatý z jiného právního předpisu, aniž by se příslušné ustanovení trestního zákona mimotrestní normy tento znak obsahující odkazem či blanketem dovolávalo (ostatní se označují jako deskriptivní neboli popisné znaky – srov. č. 47/2011Sb. rozh. tr. – v odůvodnění). To je právě důvodem, proč z hlediska zavinění postačí znalost skutkových okolností rozhodných pro naplnění tohoto znaku, přestože jde o právní pojem. Kupř. jestliže skutková podstata obsahuje takový znak jako např. „vyživovací povinnost“ v §196 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba, aby se zavinění vztahovalo i na tento znak, postačí však, aby pachatel měl o něm jen laickou představu. Nemusí tedy vědět, jaké právní předpisy upravují vyživovací povinnosti, jaké jsou druhy vyživovací povinnosti a jaké funkce taková vyživovací povinnost plní. Postačí, když mu je známo, že je otcem nezletilého dítěte, které není schopno se samo živit, ničím na jeho výchovu a výživu nepřispívá a má alespoň laickou představu o tom, že zde je z jeho strany povinnost vyživovat takové dítě (srov. č. 10/1977 Sb. rozh. tr.). Obdobný závěr vyplývá i z rozhodnutí uveřejněného pod č. 8/2016 Sb. rozh. tr. Pokud se týče otázky ne/omluvitelnosti omylu obviněného, lze konstatovat, že ze skutkových okolností posuzované věci plyne, že předmětem posouzení je toliko ta alternativa obsažená v ustanovení §19 odst. 2 tr. zákoníku, upravujícího případy, kdy se pachatel mohl omylu vyvarovat, která je dána dikcí „mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží“. Je přitom všeobecně známou a dokonce i diskutovanou otázkou v poměrech České republiky, že přechovávání většího množství látek s hormonálním účinkem je protiprávní, jakož je protiprávní i jakékoliv umožnění nebo podílení se na této trestné činnosti, zejména je-li tak učiněno v takovém rozsahu jak v posuzovaném případě.
42. Tvrdí-li obviněný, že si nebyl vědom protiprávnosti svého jednání spočívajícího v přechovávání většího množství látek s hormonálním účinkem volně nabízených na internetu, ani že se jedná o látky trestněprávně zakázané, tato jeho obhajoba by mohla mít za následek beztrestnost pouze za předpokladu, že se tohoto právního omylu, tedy nedostatku vědomí o protiprávnosti svého jednání, nemohl vyvarovat. V daném případě však obviněný přiznal, že věděl, že se jedná o látky zakázané, zjevně tedy jednal s vědomím protiprávnosti svého počínání. Proto je zřejmé, že se mohl tohoto omylu vyvarovat, neboť protiprávnost svého činu mohl rozpoznat bez zřejmých obtíží. Z výše uvedených závěrů ohledně hodnocení subjektivní stránky trestného činu podle §288 tr. zákoníku nepochybně vyplývá, že ustanovení o právním omylu nemohou být v případě obviněného aplikována, jelikož důkazní situace a na ni navazující skutková zjištění svědčí o jeho vědomí, že obsahem objednaného zboží jsou zakázané látky. V návaznosti na shora uvedené závěry soudů nižších stupňů Nejvyšší soud námitku obviněného, že jednal v právním omylu negativním ve smyslu §19 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se domníval, že se nedopouští žádného protiprávního jednání, shledal bezpředmětnou.
43. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces např. v případech, kdy právní závěry obecného soudu vychází ze skutkových zjištění, která jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, kdy zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, kdy zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
44. S poukazem na všechny výše rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného v bodě ad I./1) – 5) výroku rozsudku soudu prvního stupně jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, zčásti dokonaného, zčásti nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě ad V. jako přečinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení jemu přisouzené trestné činnosti. Právní námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž není možné akceptovat.
45. Obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadá též výrok o uloženém trestu odnětí svobody, přičemž jak z dovolání vyplývá, podstatou jeho dovolacích námitek je výtka, že soudy neaplikovaly postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 8 roků hodnotí jako zjevně nepřiměřený, přičemž se domnívá, že jeho nápravy lze dosáhnout trestem mírnějším. S poukazem na existenci polehčujících okolností daného případu ve smyslu §41 tr. zákoníku má za to, že jsou dány podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody a pokud tyto soudy nevzaly v úvahu, dopustily se nesprávného právního posouzení věci (pozn.: pokud jde o výrok o uložení trestu propadnutí věci, o němž odvolací soud ohledně obviněného nově rozhodl, tento nebyl dovoláním napaden).
46. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce rozh. tr., sešit č. 4/2003, pod č. 22).
47. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
48. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněnými uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu.
49. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze výtku obviněného týkající se neuplatnění moderace uloženého trestu odnětí svobody aplikací §58 odst. 1 tr. zákoníku podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř., když o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. Výhrady obviněného směřují pouze do výše (neboli přísnosti) uloženého trestu odnětí svobody. V tomto směru lze přiměřeně odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 356/2002, podle něhož „námitka, že obviněnému měl být trest odnětí svobody uložen podle §40 odst. 1 trestního zákona (pozn. dnes ustanovení §58 tr. zákoníku) pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, není žádným z dovolacích důvodů podle §265b trestního řádu, protože takovou skutečnost dovolací důvody týkající se výroku o trestu podle §265b odst. 1 písm. h) a i) trestního řádu neobsahují a nejedná se ani o nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.“
50. Nejvyšší soud neshledal sebemenšího důvodu k tomu, aby se odchýlil od ustálené judikatury, podle níž pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřazovat námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle §58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby. To vyplývá již ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).
51. V tomto kontextu je nutné zdůraznit také výjimečný charakter tohoto ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. K tomu lze stručně poznamenat, že aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku zásadně nemohou odůvodnit standardní polehčující okolnosti na straně pachatele. Předpokladem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu uvedeného ustanovení jsou takové okolnosti spáchaného činu či poměry pachatele, které se musí vyznačovat (alespoň v nějakém smyslu) jistou neobvyklostí a výjimečností, která dostatečně odůvodní předpoklad, že ani trest na samé dolní hranici zákonné trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam (srov. č. 6/2014 Sb. rozh. tr.). Postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku proto nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, např. že pachatel před spácháním činu vedl řádný život, k činu se doznal a učinil kroky k náhradě způsobené škody, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (obdobně rozhodnutí č. 24/1966-III Sb. rozh. tr.). Samozřejmě mimo takových okolností případu či poměrů pachatele však musí být splněny i další zákonné předpoklady – tj. že použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Více k tomu srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789 a násl.
52. Rovněž lze poukázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, uveřejněné pod č. 24/2015-I. Sb. rozh. tr., kde bylo konstatováno, že „ pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných (např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod.).“
53. V návaznosti na shora uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že v e vztahu k výroku o trestu odnětí svobody soud prvního stupně nepochybil, jestliže u obviněného neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě uvedl, jakými úvahami se při ukládání trestu odnětí svobody řídil a ke kterým skutečnostem při jeho stanovení přihlédl. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pokud okolnosti případu nebo poměry pachatele musí být výjimečné a neobvyklé do té míry, že se musí vymykat typově podobným případům natolik, že postih pachatele v rámci zákonem stanovené trestní sazby by byl nepřiměřený společenské škodlivosti trestného činu nebo poměrům pachatele v době ukládání trestu, v daném případě takový postup nedovoluje škodlivost předmětného trestného činu v jeho kvalifikované podobě, a to zejména s ohledem na rozsah zjištěné produkce drogy výrazně převyšující velký rozsah ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Pokud tedy obviněnému, který byl ohrožen uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozpětí od osmi do dvanácti roků, soud prvního stupně uložil nepodmíněný trest odnětí svobody na samotné spodní hranici zákonné trestní sazby §283 odst. 3 tr. zákoníku ve výměře osmi roků, lze konstatovat, že výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v §37 – §39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání.
54 . Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který též obviněný odkázal, lze jej v dovolání uplatnit, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
55. Nicméně nutno uvést, že obviněný uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě uplatnil nesprávně, neboť jestliže jeho odvolání nebylo odvolacím soudem zamítnuto ani odmítnuto, ale na jeho základě odvolací soud zrušil ve vztahu k jeho osobě výrok o trestu propadnutí věci, nebyl v jeho případě naplněn ani základní procesní předpoklad pro uplatnění uvedeného dovolacího důvodu.
IV.
Závěrečné shrnutí
56. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného K. M. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 3. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu