ECLI:CZ:US:2019:2.US.2836.19.1
sp. zn. II. ÚS 2836/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, kterou se domáhá zrušení příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 8. 2019, č. j. 0 Nt 1357/2019-3, za účasti Okresního soudu v Prostějově, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků. Namítá, že vydáním příkazu a následným provedením prohlídky došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), k porušení práva na soukromí dle čl. 7 Listiny a práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 Listiny.
2. Důvodnost nařízení inkriminované domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků Okresní soud v Prostějově (dále jen "okresní soud") spatřoval ve skutečnosti, že na základě prostudování spisového materiálu policejního orgánu je možné učinit závěr, že je ve věci stěžovatele dáno důvodné podezření ze spáchání přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle ustanovení §285 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"). Dále je ve věci dáno důvodné podezření, že v uvedených nemovitostech se mohou nacházet rostliny konopí setého, části těchto rostlin či rostlina již zpracovaná do toxikomansky využitelného materiálu, nebo věci určené k jejich pěstování. Všechny tyto věci jsou důležité pro trestní řízení. Tyto závěry vyplývají z vyšetřovacího spisu a ze záznamu policejního orgánu, u nějž dne 5. 8. 2019 učinila osoba spolupracující ve prospěch policie oznámení, že podezřelý má mít na uvedených pozemcích vysazené rostliny konopí, které dorostly výšky cca 1m. Na základě této informace provedl policejní orgán operativní šetření a zjistil, že se na pozemku nachází větší počet (více než 5) vzrostlých rostlin, které připomínají rostliny konopí setého. Současně bylo ověřeno, že majitelem těchto nemovitostí je stěžovatel, který byl navíc v minulosti za obdobnou trestnou činnost již trestně stíhán a pravomocně odsouzen. Provedení prohlídky bylo v této věci neodkladným úkonem; v opačném případě by totiž mohlo dojít ke zmaření prověřování a vyšetřování, neboť věci důležité pro trestní řízení, k jejichž zajištění prohlídky směřují, by mohly být ukryty, ztraceny či znehodnoceny. Z těchto důvodů nebylo možné úkony prohlídky odložit na dobu po zahájení trestního stíhání.
3. Porušení svých základních práv stěžovatel spatřuje především ve skutečnosti, že napadený příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků není řádně odůvodněn, a to zejména ve vztahu k tomu, že jde o úkon neodkladný a neopakovatelný, přičemž absence zdůvodnění, proč se jedná o neopakovatelný či neodkladný úkon, je zcela v rozporu se závažností opatření, jež bylo napadeným příkazem umožněno a provedeno. Namítá, že okresní soud nekriticky přijal tvrzení státního zástupce a policejního orgánu a vůbec nevysvětlil, proč je důvodné vydávat předmětný příkaz a zda neexistují jiné možnosti, jak dosáhnout stejného cíle, ale bez zásahu do práv stěžovatele.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
5. Takové zásahy či pochybení orgánů činných v trestním řízení však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal, neboť posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti, konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, protokolem o provedení prohlídky a postupem orgánů činných v trestním řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud považuje za nutné v prvé řadě připomenout závěry své již ustálené judikatury, dle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. I. ÚS 2532/12, nebo usnesení ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 674/05).
7. Otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59), poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec". Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti." V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - soud pokládá zákonem stanovené podmínky za splněné [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263)].
8. S přihlédnutím ke shora citovaným obecným východiskům Ústavní soud dospěl v nyní projednávaném případě k závěru, že příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků byl vydán v souladu se zákonem, byl též řádně odůvodněn, a proto z ústavněprávního hlediska obstojí. Okresní soud totiž s odkazem na stav věci předestřený státním zastupitelstvím v návrhu na vydání příkazu shledal, že zajištění předmětných věcí je nezbytné pro účely trestního řízení, především pro objasnění trestné činnosti, a zároveň nebylo pochyb o tom, že se předmětné věci nachází v inkriminované nemovitosti a na přilehlých pozemcích ve vlastnictví stěžovatele. Proto dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro vydání příkazu k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků.
9. Jádro námitek stěžovatele tkví v tom, že se obecný soud dostatečně nevypořádal s otázkou, že má být domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon. K tomu musí Ústavní soud konstatovat, že obdobnými námitkami se již ve své rozhodovací činnosti opakovaně zabýval. V dotčených rozhodnutích zdůraznil, že Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů posuzuje ex post, někdy dokonce i se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže proto Ústavní soud již k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přistupovat jen tehdy, jestliže pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu nebyly dány ani žádné věcné důvody, a nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti [za všechny příklady srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4183/12 (N 131/70 SbNU 211)]. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde totiž o takovou vadu, která sama o sobě dosahuje ústavněprávní roviny, a která by měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05). Nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu, by totiž neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení [viz např. usnesení ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08 (U 9/52 SbNU 821)].
10. Ústavní soud tak dle své setrvalé judikatury za důvod ke svému zásahu ustáleně nepovažuje situaci, kdy se jedná pouze o nižší míru pečlivosti, s jakou byl příkaz vypracován, totiž kdy předmětné odůvodnění stran neopakovatelnosti a neodkladnosti úkonu pouze reprodukuje zákonná ustanovení nebo absentuje úplně, nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu a z okolností případu zcela zřejmá (srov. např. usnesení ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2816/10, nebo usnesení ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 3655/14). V nyní projednávaném případě navíc okresní soud neodkladnost a neopakovatelnost úkonu - byť stručněji - odůvodnil (viz odst. 4 napadeného příkazu). Z odůvodnění a obsahu příkazu jsou navíc důvody pro neodkladnost a neopakovatelnost jasně seznatelné (především důvodné podezření, podepřené konkrétními zjištěními, že v prostorách, ke kterým se příkaz k prohlídce vztahuje, se mohou nacházet rostliny konopí setého, rostliny již zpracované, věci určené k pěstování těchto rostlin a další věci nutné pro další objasnění věci).
11. Z odůvodnění napadeného příkazu tak lze dostatečně přesvědčivě dovodit, z jakého důvodu považuje tyto úkony okresní soud za neodkladné, a to poukazem na důležitost eventuálních důkazů, tak i na možnost jejich eventuálního zničení, ukrytí či znehodnocení podezřelým. Stejně tak je v napadeném rozhodnutí popsána činnost, která je prověřována jako podezření ze spáchání trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy naplňuje požadavky kladené na tento typ rozhodnutí ustálenou judikaturou Ústavního soudu a s ohledem na výše vyřčené obstojí i při přezkumu ústavnosti provedených zásahů.
12. Závěrem lze tedy konstatovat, že Ústavní soud neshledal v postupu okresního soudu při vydání příkazu k dotčené domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní roviny. Ze všech shora uvedených důvodů tak Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu