ECLI:CZ:US:2018:2.US.3221.18.1
sp. zn. II. ÚS 3221/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu navrhovatele Stanislava Mojžíška, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2018 č. j. 20 Cdo 2172/2018-350, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2018 č. j. 20 Cdo 2174/2018-351, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2018 č. j. 20 Cdo 2171/2018-348 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2018 č. j. 24 Cdo 2745/2018-155, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 25. 9. 2018 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání navrhovatele označené jako ústavní stížnost, v němž navrhovatel požadoval zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího soudu.
2. Navrhovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť trpělo formálními a obsahovými nedostatky [§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a zejména nebyl navrhovatel pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
3. Obecně platí, že je na Ústavním osudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, a smyslem výzvy a stanovení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vůči navrhovateli vyvozeny nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel se k dnešnímu dni na Ústavní soud obrátil již mnoha desítkami podání a vícekrát byl již vyzván k odstranění vad svých návrhů a upozorněn na povinné zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem a byl také poučen, že neodstranění vytknutých vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takového vadného návrhu (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2365/17, III. ÚS 2788/16, IV. ÚS 1324/16, IV. ÚS 3758/14 či III. ÚS 2579/14; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že navrhovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti (návrhu na zahájení řízení).
5. Ústavní soud v takových případech opakovaného podávání vadných návrhů již nepokládá za nutnou podmínku, aby se poučení o zákonných požadavcích na ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového, a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1748/18, II. ÚS 37/18, II. ÚS 4027/17, IV. ÚS 3649/17, III. ÚS 1712/17 a v řadě dalších věcí, přistoupil Ústavní soud z výše uvedených důvodů i v nynější věci k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2018
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka