ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.266.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 266/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Veletrhy Brno a. s. , se sídlem v Brně, Výstaviště 1, identifikační číslo osoby 25582518, proti povinné GERANIA a. s. , se sídlem v Praze 4, Medkova 965/2, identifikační číslo osoby 63080311, pro 936 291,70 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34266/2004, za účasti obmeškalého vydražitele J. S. , zastoupeného Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Škroupova 1114/4, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2011, č. j. 16 Co 202/2011-81, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2011, č. j. 16 Co 202/2011-81, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 11. 2. 2011, č. j. 13 Nc 34266/2004-55, uložil obmeškalému vydražiteli J. S. povinnost zaplatit 168 637,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám soudního exekutora Mgr. Ing. Josefa Cingroše.
Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se tato povinnost J. S. neukládá. Po doplnění dokazování listinami, které jsou obsahem exekučního spisu soudního exekutora Mgr. Ing. Josefa Cingroše, sp. zn. 9 Ex 89/2005, dospěl k těmto zjištěním: V žádosti došlé soudnímu exekutorovi 20. 4. 2006 J. S. žádá soudního exekutora o stanovení dodatečné lhůty pro úhradu nejvyššího podání a zároveň namítá, že v rámci exekučního řízení nebyl informován o tom, že předmětem dražby je věc, která není spojena se zemí pevným základem, a že nezbytné pro další nakládání s touto věcí je její smontování a odvoz z místa, na němž se v současné době nachází. Je proto rovněž otázkou, zda je ta této situace dražební jednání v souladu se zákonem, když předmětem dražby byla věc movitá, nikoli nemovitá. Z usnesení o příklepu ze dne 9. 3. 2006, č. j. 9 Ex 89/05-22-Kl, pak bylo zjištěno, že soudní exekutor udělil vydražiteli J. S. příklep na nejvyšší podání 540 000,- Kč, a to na následující vydraženou „nemovitost nezapsanou v katastru nemovitostí“ – výstavní exponát dům č. 6, montovaný domek Hard Phenix typ Plenitude A, HARD JESENÍK, v areálu stavebního centra Eden 3000, Veletrhy Brno, a. s., Výstaviště Brno. Ze znaleckého posudku č. 673-50/05C, vypracovaného znalcem Ing. Vladimírem Horským dne 23. 6. 2005, odvolací soud zjistil, že jde o ocenění výstavního exponátu rodinného domu Hard Phenix typ Plenitude s tím, že tento rodinný domek byl na základě stavebního povolení dočasně umístěn na dobu určitou do 31. 12. 2004 na Výstavišti Brno. V době ocenění byl uvedený dům odpojen od přípojek elektro, vody, kanalizace a plynu v areálu Výstaviště Brno. Přílohou znaleckého posudku je uvedené stavební povolení.
Odvolací soud tedy na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že předmětem dražby nebyla nemovitost, ale věc movitá (mobilní dům), a proto v souzené věci nelze aplikovat ustanovení §336m odst. 2 o. s. ř. V případě movitých věcí podle §329 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném ke dni konání dražby, tj. 9. 3. 2006) povinnost doplatit rozdíl mezi cenou dosaženou v původní dražbě a další dražbě obmeškalého věřitele nestíhala, konala se pouze další dražba bez účasti původního vydražitele.
Oprávněná v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o. s. ř.). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že montovaný dům je stavbou movitou. Uvedla, že stavbu tvoří základy, na které jsou pevně a v zásadě nerozebíratelně napojeny vnější a vnitřní stěny stavby. Demontovat dům bez vážnějšího poškození je prakticky nemožné. Po dokončení stavby je tato jednoznačně schopna zápisu do katastru nemovitostí, jak se u 99 % těchto staveb děje. Podle oprávněné nelze dovozovat, že se jednalo o movitou věc, ani z toho, že dražená nemovitost měla jen dočasné stavební povolení. Také skutečnost, že dům byl v době dražby odpojen od elektrické přípojky a přípojek vody, kanalizace a plynu, z něho nečinila movitou věc, neboť tyto přípojky lze kdykoli v souladu s právními předpisy odpojit. Odvolacímu soudu vytýká, že podrobněji neprostudoval znalecký posudek, že nepředvolal znalce, nepoložil mu doplňující otázky, že nepředvolal další vydražitelku V. J., aby zjistil technický stav vydraženého domu a způsob, jakým ho demontovala. Vysvětlila, že byla tvůrcem výstavy EDEN 3000, jež se týkala expozice montovaných rodinných domů, a že vystavované domy byly vždy plně funkční, plně vybavené a připojené ke všem přípojkám, byly tak spojeny se zemí pevnými základy a nebylo možno je „rozmontovat“ bez výraznějšího poškození, z čehož také vyplývá relativně nízká vydražená cena domu Plenitude A. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinná ve vyjádření k dovolání uvedla, že vydražený domek chtěla podnikatelsky využít, že měla za to, že se jedná o nemovitost, a že až následně byla vyrozuměna, že je nutné jednotlivé díly „montovaného domku“ odvézt. Ztotožnila se se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Napadené rozhodnutí je takovou vadou stiženo.
V projednávané věci bylo zjištěno, že usnesením o příklepu ze dne 9. 3. 2006, č. j. 9 Ex 89/05-22-Kl, soudní exekutor udělil vydražiteli příklep na „nemovitost nezapsanou v katastru nemovitostí“ . Soud prvního stupně na žádost pověřeného soudního exekutora uložil usnesením z 11. 2. 2011 podle §336n odst 1, 2 o. s. ř. obmeškalému vydražiteli povinnost doplatit rozdíl mezi nejvyšším podáním prvé dražby a další dražby. Vycházel z toho, že se jednalo o dražbu nemovité věci. Obmeškalý věřitel podal proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a namítal, že mu nikdy nebylo doručeno sdělení, kterým by byl vyzván k doplacení nejvyššího podání, neboť toto dle jeho informací převzal jeho otec, v době doručování výzvy se ani nezdržoval na území České republiky a s postupem exekutora, který ho neinformoval o nabytí právní moci usnesení o příklepu, nesouhlasí (srov. podání na č. l. 58). Jednání před odvolacím soudem proběhlo v nepřítomnosti účastníků (z účasti se omluvili soudní exekutor, zástupce oprávněné i obmeškalý vydražitel, povinný se nedostavil). Odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že povinnost zaplatit rozdíl na nejvyšším podání učiněném při prvé a další dražbě obmeškalému vydražiteli neuložil, neboť uzavřel, že se jednalo o dražbu movité věci a na tuto věc bylo možno aplikovat příslušná ustanovení o dražbě movitých věcí ve znění o. s. ř. účinném ke dni konání dražby (9. 3. 2006). Dále uvedl, že „…podle tehdy účinného §329 odst. 2 o. s. ř. povinnost doplatit rozdíl mezi cenou dosaženou v původní dražbě a další dražbě obmeškalého vydražitele nestíhala a nedošlo-li k zaplacení nejvyššího podání, konala se pouze další dražba bez účasti původního vydražitele.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 3256/2006, konstatoval, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže odvolací soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí . Překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil ani nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2006, sp. zn. 28 Cdo 2838/2005). Předvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu lze docílit i tím, že odvolací soud seznámí účastníky se svým odlišným právním názorem a dá jim možnost se k tomu názoru vyjádřit. Účastník tak ví, že odvolací soud na věc nahlíží jinak, a může tomu přizpůsobit své právní a skutkové námitky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, rozsudek ze dne 14. prosince 2010, sp. zn. 22 Cdo 373/2009, rozsudek ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 22 Cdo 4735/2008, rozsudek ze dne 28. března 2012, sp. zn. 23 Cdo 101/2012, rozsudek ze dne 27. září 2012, sp. zn. 30 Cdo 422/2012). Podle konstantní judikatury Ústavního soudu lze za překvapivá považovat ta rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (a o tento případ jde i v projednávané věci). Jde tedy o rozhodnutí, jež, z pohledu předcházejícího řízení, originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc (srov. např. nález ÚS ze dne 12. června 2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000, nález ze dne 21. ledna 2003, sp. zn. II. ÚS 523/02, nález ze dne 11. června 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/2007, nebo nález ze dne 22. října 2008, sp. zn. I. ÚS 129/2006).
Odvolací soud se nevypořádal s odvolacími námitkami obmeškalého vydražitele a posoudil rozhodovanou věc z pohledu předcházejícího řízení způsobem, jejž nebylo možno předvídat, neboť posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení netvrdil ani nepopíral (povahu dražené věci). Z tohoto pohledu je proto nerozhodné i podání obmeškalého vydražitele doručené exekutorovi 10. (popřípadě 20.) dubna 2006, v němž uvádí, že dosud neobdržel sdělení o tom, zda nabylo usnesení o příklepu právní moci a ke kterému datu, že v rámci exekučního řízení nebyl informován o tom, že předmětem dražby je věc, která není spojena se zemí pevným základem, že pro další nakládání s touto věcí je nezbytné její smontování a odvoz z místa, na němž se v současné době nachází, a že je otázkou, zda za této situace bylo dražební jednání v souladu se zákonem, když předmětem dražby není nemovitost, nýbrž věc movitá.
Vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), je řízení postiženo také proto, že odvolací soud se s námitkami obmeškalého vydražitele uplatněnými v odvolání (nedoručení výzvy k doplacení nejvyššího podání učiněného při dražbě a neinformování o nabytí právní moci usnesení o příklepu) naopak nevypořádal vůbec.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí, aniž se zabýval dovolacími námitkami, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a §243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu