ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.460.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 460/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného DRUŽSTVA MAJDALENKY , se sídlem v Brně, Majdalenky 13, identifikační číslo osoby 255 76 861, proti povinné J. K. K. , zastoupené JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká č. 74/2, pro 37 103,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 75/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2008, č. j. 20 Co 82/2008-43, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 4. 2. 2003, č. j. 69 Nc 75/2003-5, kterým Městský soud v Brně nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 28. 6. 2002, č. j. 16 C 38/2002-68, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 37 103,- Kč s vyčíslenými úroky z prodlení a náklady předcházejícího řízení 11 560,- Kč exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Petra Kociána. Dospěl k závěru, že exekuční titul byl povinné doručen do vlastních rukou 16. 9. 2002 na adresu trvalého bydliště Velké Meziříčí, Čechova 12, o čemž svědčí její podpis na doručence. Dovodil přitom, že podpis – parafa – na doručence je zcela shodná s parafou na příkazu k úhradě ze dne 29. 4. 2002, který povinná k odvolání předložila.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), povinná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, že řízení je postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.) a že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Uvedla, že exekuční titul jí nebyl řádně doručen, a odvolacímu soudu vytýká, že k pravosti podpisu na doručence měl nechat zpracovat znalecký posudek. Otázce, „zda je správný závěr, že aniž by byl zpracován znalecký posudek ohledně posouzení pravosti podpisu na doručence, kterou měl být doručován exekuční titul – platební rozkaz a žaloba, soud dospěl k závěru, že se jedná o podpis povinné“ přisuzuje zásadní právní význam. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je v daném případě vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž (vyjma případu, o který se však v projednávané věci nejedná, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Ačkoliv povinná přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud hodnocením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru nedospěl.
Povinná namítá nepravost jejího podpisu na doručence, potvrzujícího, že dne 16. 9. 2002 převzala exekuční titul v projednávané věci včetně žaloby. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučeno; skutkové závěry odvolacího soudu jsou v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpochybnitelné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, popř. ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Dovolací soud neshledal důvodným ani tvrzené pochybení soudu prvního stupně spočívající v tom, že neprovedl navržený důkaz, což by bylo možné v případě oprávněnosti podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle §120 odst. 1, věty druhé, o. s. ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle §157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku rovněž uvede, proč neprovedl i další důkazy. To znamená, že soud není vázán důkazním návrhem účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy. Soud je oprávněn posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede. Soud především neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci, jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby byl účelově prodloužen spor (srov. Bureš J., Drápal L., Krčmář Z. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář - I. díl. 7. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, strana 570).
Též Nejvyšší soud se již v řadě rozhodnutí zabýval námitkou směřující proti postupu soudu, který nevyhověl účastníku řízení a neprovedl jím navrhovaný důkaz, včetně důkazu znaleckým posudkem. Ve své rozhodovací činnosti již opakovaně uvedl, že soud není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení (srov. rozsudek ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006, usnesení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3983/2008), provedení navrhovaných důkazů záleží na jeho hodnocení (§120 odst. 1 o. s. ř.), které důkazy je nezbytné provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. Soud se však vždy při odůvodnění musí vypořádat s tím, že některé navržené důkazy neprovedl (k tomu srov. též rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 68/99, IV. ÚS 582/01, III. ÚS 52/2000, II. ÚS 127/96, II. ÚS 56/95). Jelikož z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé jak to, že soud se otázkou doručení exekučního titulu zabýval a zjišťoval okolnosti rozhodné pro její posouzení, tak i to, z jakých důvodů soud důkaz znaleckým posudkem neprovedl, nelze odvolacímu soudu v tomto směru nic vytknout.
Protože povinná nenabízí k dovolacímu přezkumu žádnou otázku zásadního právního významu, která by byla způsobilá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, dovolací soud její dovolání bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl pro nepřípustnost podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu