ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.3374.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3374/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a/ Ing. M. T. a b/ J. T. , zastoupených Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Tyršův dům – Újezd 450/40, proti žalované městské části Praha 8 , se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, zastoupené JUDr. Kateřinou Šímovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pařížská 28, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 19/2008, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2010, č. j. 28 Co 402/2009-128, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.460,- Kč k rukám JUDr. Kateřiny Šímové, advokátky se sídlem v Praze 1, Pařížská 28, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. března 2009, č. j. 28 Co 594/2008-79, potvrdil rozsudek ze dne 14. července 2008, č. j. 9 C 19/2008-61, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) zamítl žalobu o určení, že je neplatná výpověď žalované ze dne 6. listopadu 2007 (dále jen „Výpověď“) z nájmu žalobců k „bytu č. 23, o velikosti 3 pokojů a kuchyně s příslušenstvím, nacházejícímu se v 7. patře domu č. p. v ulici K. 20, v P., B.“ , a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dne 12. května 2009 žalobci doručili soudu prvního stupně žalobu na obnovu řízení o určení neplatnosti Výpovědi. V žalobě uvedli, že počátkem dubna 2009 byli upozorněni jinými nájemci obecních (městských) bytů v Praze 8, že městská část Praha 8 v některých případech dávala nájemcům výpovědi z nájmu bytu bez předchozího projednání v radě městské části, že na základě této informace požádali Úřad městské části Praha 8 o sdělení, kdy a jakým usnesením bylo schváleno, že jim bude dána výpověď z nájmu bytu, a že dne 28. dubna 2009 obdrželi od úřadu městské části sdělení, z něhož vyplývá, že „Výpověď nebyla vůbec schválena radou městské části Praha 8“. Z toho dovozovali, že Výpověď je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“). V této souvislosti odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. 26 Cdo 350/2007. Měli tudíž za to, že je splněn předpoklad obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř. před novelou“), neboť „je zde významná skutečnost, o které … nevěděli, a kterou … tak nemohli bez své viny uplatnit v původním řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu“ , přičemž tato skutečnost pro ně může přivodit příznivější rozhodnutí v uvedeném řízení. Proto navrhli, aby soud prvního stupně povolil obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 9 C 19/2008 a aby do právní moci rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení odložil vykonatelnost svého rozsudku ze dne 14. července 2008, č. j. 9 C 19/2008- 61.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. června 2009, č. j. 9 C 19/2008-91, žalobu na obnovu řízení zamítl, současně zamítl návrh na odklad vykonatelnosti svého rozsudku ze dne 14. července 2008, č. j. 9 C 19/2008-61, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobců odvolací soud usnesením ze dne 24. března 2010, č. j. 28 Co 402/2009-128, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Ve vztahu k žalobě na obnovu řízení dospěl odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – k závěru, že v dané věci nejsou splněny předpoklady obnovy řízení ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. před novelou. V této souvislosti shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že žalobci neuvedli žádné závažné důvody, pro něž uvedené skutečnosti (důkazy) nemohli bez své viny použít v původním řízení. Dále dovodil, že žalobou na obnovu řízení se – s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. 26 Cdo 350/2007 – domáhají toliko nápravy nesprávného právního posouzení platnosti Výpovědi v původním řízení. K nápravě případného pochybení při právním posouzení věci však slouží jiné opravné prostředky, např. dovolání, a nikoli žaloba na obnovu řízení, jejíž pomocí lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně.
Proti citovanému usnesení, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku zamítajícím žalobu na obnovu řízení (viz obsah dovolání - §41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 /dále jen „o.s.ř.“/), podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. V dovolání především vyjádřili nesouhlas s názory, že v dané věci nejsou splněny předpoklady obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. před novelou a že se nyní domáhají pouze odlišného právního posouzení věci (platnosti Výpovědi) v původním řízení. V této souvislosti – s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. 26 Cdo 350/2007 – zdůraznili, že dal-li starosta městské části hlavního města Prahy (obce) výpověď z nájmu bytu bez předchozího schválení v radě městské části (obce), jde o absolutně neplatný právní úkon podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Namítli, že v žalobě na obnovu řízení uváděli, že o tomto důvodu neplatnosti Výpovědi (absenci jejího předchozího projednání /schválení/ v radě městské části Praha 8) se dozvěděli teprve dne 28. dubna 2009 (tj. až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu v původním řízení), přičemž měli za to, že jejich předchozí nevědomost o tom, že Výpověď nebyla schválena radou městské části, je dostatečně vážným důvodem, proč tuto okolnost nemohli uplatnit v původním řízení. Dodali, že žalobu na obnovu řízení podali právě proto, že dodatečně vyšly najevo nové skutečnosti, které nemohli použít v původním řízení, a že tedy nelze souhlasit s názorem, že se žalobou na obnovu řízení domáhali toliko nápravy případného pochybení při právním posouzení věci v původním řízení. Na vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. pak usuzovali z toho, že soudy obou stupňů nepřihlédly ke skutečnostem, které tvrdili, a neprovedly důkazy, které označili, čímž „dospěly … k nesprávným skutkovým zjištěním“ . Navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a – z důvodů rozvedených v dovolání – věc (postupem podle §243b odst. 5 ve spojení s §221 odst. 2 o.s.ř.) přikázal k dalšímu řízení „soudu prvního stupně mimo obvod Městského soudu v Praze“ .
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že odvolací soud postupoval v odvolacím řízení v souladu s čl. II bodem 10 zákona č. 7/2009 Sb. správně podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. červencem 2009 (dále opět jen „o.s.ř. před novelou“). Správnost jeho postupu (příp. postupu soudu prvního stupně) v souzené věci je proto zapotřebí zkoumat z pohledu právní úpravy civilního procesu účinné do uvedeného data. Bylo-li však napadené rozhodnutí vydáno až po nabytí účinnosti zákona č. 7/2009 Sb. (tj. po 1. červenci 2009), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) s ohledem na čl. II. bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Ve smyslu §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je dovolání přípustné též proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení §237 o.s.ř. platí obdobně (§238 odst. 2 o.s.ř.).
Ustanovení §238 o.s.ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v §237 o.s.ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení §237 odst. 2 o.s.ř.).
Z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s dikcí §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 270/2003, uveřejněné pod č. 172 v sešitě č. 10 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura).
Dovolání není přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., neboť napadené usnesení není usnesením měnícím a usnesení soudu prvního stupně, potvrzené napadeným usnesením, bylo prvním rozhodnutím o žalobě na obnovu řízení.
Zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání z hlediska ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Podle těchto ustanovení je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 se nepřihlíží. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. pak přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. 1edna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a z 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10). V souzené věci je obsahová konkretizace dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. natolik obecná, že dovolacímu soudu neumožňuje zabývat se naplněností uvedeného dovolacího důvodu.
Napadené (potvrzující) usnesení je založeno na právních názorech, že v dané věci nejsou splněny předpoklady obnovy řízení ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. před novelou proto, že žalobci neuvedli žádné závažné důvody, pro něž uvedené skutečnosti (důkazy) nemohli bez své viny použít v původním řízení, a že žalobou na obnovu řízení se domáhají toliko nápravy nesprávného právního posouzení platnosti Výpovědi v původním řízení, které dovozují z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. 26 Cdo 350/2007. Správnost uvedených právních názorů dovolatelé prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybnili, a to námitkami, že teprve dne 28. dubna 2009 (tj. až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu v původním řízení) se dozvěděli o důvodu neplatnosti Výpovědi spočívajícím v absenci jejího předchozího projednání (schválení) v radě městské části Praha 8, že z tohoto důvodu nemohli tuto okolnost uplatnit v původním řízení a že žalobu na obnovu řízení tedy podali proto, že dodatečně vyšly najevo nové skutečnosti, které nemohli použít v původním řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že z následujících důvodů nelze napadené (potvrzující) usnesení pokládat za zásadně právně významné.
Dovolací soud pokládá za potřebné předeslat, že žaloba na obnovu řízení jako mimořádný opravný prostředek byla upravena již v zákoně č. 113/1895 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní), kterým se v Čechách a na Moravě spravovalo civilní sporné řízení až do 31. prosince 1950. Obnovu řízení připouštěl i občanský soudní řád z roku 1950 a od 1. dubna 1964 ji připouští i nyní účinný občanský soudní řád.
V právní teorii a soudní praxi (srov. Občanský soudní řád, Komentář, C. H. Beck, 7. vydání 2006, II. díl, str. 1190 a 1191, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 16. dubna 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003, a z 30. května 2007, sp. zn. 26 Odo 1195/2005) není pochyb o tom, že v uvedených právních úpravách byla a je žaloba na obnovu řízení chápána jako prostředek nápravy pravomocně skončených věcí, v nichž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně, jak dovodil odvolací soud. Zbývá dodat, že jako důvod obnovy řízení proto nelze úspěšně uplatnit námitku, že původní řízení bylo postiženo zmatečnostními nebo jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani námitku nesprávného právního posouzení věci v původním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. března 2004, sp. zn. 26 Cdo 471/2004, uveřejněné pod C 2581 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Skutečnosti a důkazy jsou v souvislosti s obnovou řízení „nové“ ve smyslu §228 odst. 1 o.s.ř. před novelou tehdy, jestliže je účastník řízení – přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly – nemohl bez své viny (proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost) použít (srov. Občanský soudní řád, Komentář, C. H. Beck, 7. vydání 2006, II. díl, str. 1193, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 30. listopadu 2006, sp. zn. 25 Cdo 1522/2005, z 30. května 2007, sp. zn. 26 Odo 1195/2005, z 29. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 179/2007, z 2. září 2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, a z 26. dubna 2010, sp. zn. 23 Cdo 2391/2009). Pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) mohou přivodit pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, pak postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. prosince 2001, sp. zn. 20 Cdo 1419/2000, uveřejněné pod C 905 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, a ze dne 2. září 2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007). Pro úplnost zbývá dodat, že v soudní praxi není pochyb ani o tom, že důvodem pro povolení obnovy řízení nemohou být skutečnosti, které nastaly až po skončení původního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. února 2004, sp. zn. 22 Cdo 2347/2003, uveřejněné pod C 2383 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Při zkoumání, zda okolnost uplatněná v žalobě na obnovu řízení, že „Výpověď nebyla vůbec schválena radou městské části Praha 8“ , je novou skutečností ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. před novelou, nelze ztratit ze zřetele, že v původním řízení – podle obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 9 C 19/2008 – tato okolnost nebyla tvrzena, a proto se ani nestala předmětem dokazování. Jiným způsobem najevo nevyšla a ani nebyla vyloučena její pravdivost tím, že by byl prokázán opak této okolnosti. Jde tedy v tomto směru o novou skutečnost, jež nebyla v původním řízení uplatněna, a tudíž ani zahrnuta do právně aplikačních úvah soudů v tomto řízení rozhodujících.
Dovolatelé v žalobě na obnovu řízení rovněž uvedli, že o zmíněné skutečnosti se dozvěděli až dne 28. dubna 2009, tj. až po skončení původního řízení, a tento psychický stav současně objektivizovali písemným sdělením úřadu městské části Praha 8 z téhož dne. V uvedených souvislostech však nelze opomenout, že z obsahu žaloby na obnovu řízení nevyplynuly žádné závažné důvody, pro něž uvedené skutečnosti (důkazy) dovolatelé nemohli bez své viny použít v původním řízení. Přitom tyto skutečnosti existovaly již v původním řízení a dovolatelé se je proto mohli – objektivně vzato – dozvědět už dříve (tj. i v původním řízení), jestliže by se už tehdy Úřadu městské části Praha 8 dotázali, kdy a jakým usnesením bylo schváleno, že jim bude dána výpověď z nájmu bytu; v této souvislosti je pak nerozhodné, že ze samotné Výpovědi nebylo patrno, zda vůbec a popřípadě jakým způsobem o ní bylo rozhodnuto, a že šlo o hmotněprávní úkon učiněný veřejnoprávní korporací, resp. její částí (viz §1 odst. 2 a §3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů), od níž lze zpravidla očekávat, že bude dodržovat obecně závazné právní předpisy. To, že „Výpověď nebyla vůbec schválena radou městské části Praha 8“ , se tak mohli dovědět už v původním řízení a šlo o pouhou shodu náhod, že dotaz na Úřad městské části Praha 8 učinili až po skončení původního řízení a že tudíž – až po skončení původního řízení (dopisem ze dne 28. dubna 2009) – obdrželi od úřadu městské části sdělení, z něhož vyplývá, že Výpověď nebyla radou městské části schválena. Dovolatelům lze tedy přičítat k tíži, pokud po existenci rozhodnutí o Výpovědi nepátrali už dříve, tj. před podáním žaloby o určení neplatnosti Výpovědi, resp. nejpozději v průběhu řízení o této žalobě. Zbývá dodat, že příznivějšího rozhodnutí mohli dovolatelé dosáhnout pouze cestou (vyčerpávajícího) dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 18. března 2009, č. j. 28 Co 594/2008-79.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.750,- Kč (§2 odst. 1, §10 odst. 1 a 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 410,- Kč představující 20 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. července 2011
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu