ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1037.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1037/2017 -101
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 10. 2017 o dovoláních obviněných F. Z. , a M. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2017 č. j. 6 To 12/2017-3161, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 8/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných F. Z. a M. K. odmítají .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2016 č. j. 43 T 8/2015-2983 v trestní věci obviněných F. Z., M. K., M. P. a L. G. byl obviněný F. Z. uznán vinným za jednání popsané v bodech ad 1) - 8) výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, dále přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku za jednání popsané v bodech ad 1) - 5) a 7) výroku o vině a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku za jednání popsané v bodech ad 5) a 8) výroku o vině, ve všech případech jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, a přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za jednání popsané v bodě ad 9) výroku o vině. Obviněný M. K. byl uznán vinným za jednání popsané bod body ad 2) - 5) a 7) výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a za jednání popsané v bodě ad 5) výroku o vině přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, ve všech případech jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku.
Podle skutkových zjištění soudu spočívala jejich trestná činnost v tom, že:
1/ obviněný F. Z. s dosud neustanovenou osobou:
v době od 3:25 hod. do 4:20 hod. dne 11. 12. 2013 na ulici P. v T., s cílem vlastního obohacení vnikli do rodinného domu tak, že nejprve rozbili kamenem okenní výplň ve vestibulu v přízemí, kde z parapetu okna odcizili svazek 5 ks klíčů, včetně klíčů od osobního motorového vozidla tov. značky Škoda OCTAVIA, uzamčeného a zaparkovaného před tímto domem, které poté za použití odcizených klíčů odcizili i s ve vozidle uloženou autonavigací zn. TOM TOM, vše ke škodě společnosti HIATUS CZ, s. r. o., IČ: 25563335, čímž jí způsobili škodu ve výši 382.500 Kč a poškozenému M. N., odcizením věcí uložených ve vozidle (dalekohledu, 2 kusů dětských autosedaček) způsobili škodu ve výši 850 Kč a poškozením okna škodu ve výši nejméně 2.730 Kč,
2/ obvinění F. Z. a M. K. společným jednáním:
v blíže nezjištěné době od 22:00 hod. dne 14. 1. 2014 do 6:34 hod. dne 15. 1. 2014, na ulici 8. B., v J., s cílem vlastního obohacení po vyvrtání otvoru ve dveřích francouzského okna vnikli do suterénu rodinného domu, odkud z botníku odcizili klíče k vozidlu tovární značky LAND ROVER DISCOVERY, a klíče k vozidlu tovární značky LAND ROVER RANGE ROVER, kdy poté za použití odcizených klíčů odcizili před domem obě zaparkovaná uzamčená vozidla, včetně věcí v nich uložených (zejména dálkové ovládání ke vstupní bráně), čím způsobili poškozenému D. U., odcizením vozidel škodu ve výši 2.400.800 Kč a škodu na poškození francouzského okna ve výši 3.500 Kč,
3 / obvinění F. Z. a M. K. společným jednáním:
v době okolo 3:05 hod. dne 24. 1. 2014 na ulici O. v J., s cílem vlastního obohacení vnikli po otevření neuzamčené vstupní branky na oplocený pozemek rodinného domu, kde následně přineseným kamenem prohodili skleněnou výplň přízemního okna verandy domu, čímž došlo i k poškození protilehlých dveří vedoucích do obytné části, kdy takto vzniklým otvorem ve skleněné výplni okna odcizili z horní desky předsíňové skříňky, stojící pod oknem verandy, klíče od osobního automobilu zn. Škoda Superb, a poté za použití odcizených klíčů odemkli a nastartovali uvedené vozidlo, které bylo zaparkováno při pravé straně ulice O., před oplocením domu, kdy s tímto automobilem (ve kterém se nacházely zejména sněhové řetězy a nabíječka na mobilní telefon Samsung) z místa odjeli, a po pronásledování policejní hlídkou vozidlo v chatové oblasti v obci B. (T., okr. B. –v.) odstavili a spěšně opustili, a tímto svým jednáním majiteli vozidla - poškozené společnosti LEASEPLAN Česká republika, s. r. o., se sídlem Bucharova 6, Praha, IČ: 63671069, způsobili škodu na odcizení vozidla ve výši 494.000 Kč a poškozenému M. J. - majiteli domu a uživateli vozidla způsobili škodu poškozením ve výši 3.070 Kč a na odcizených věcech ve výši 1.000 Kč,
4/ obvinění F. Z. a M. K. společným jednáním:
v době kolem 2:15 hod. dne 11. 2. 2014 na ulici Š. v J. s cílem vlastního obohacení vnikli na pozemek u rodinného domu tak, že poté, co rozbili skleněnou výplň vstupních dveří, tyto odemkli použitím uvnitř nalezeného klíče, uvolnili vnitřní zabezpečovací řetízek, z předsíně domu odcizili na polici odložené klíče od osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda OCTAVIA, které bylo zaparkováno před uvedeným domem, a za použití těchto klíčů uzamčené vozidlo odcizili včetně v něm uložených věcí jako navigace TOMTOM, svazek klíčů s čipem, zimní bunda, přičemž odcizením vozidla způsobili společnosti LeasePlan Česká republika, s. r. o., IČ: 63671069, škodu ve výši 494.000 Kč, a odcizením věcí z vozidla a poškozením vstupních dveří způsobili poškozenému J. P., škodu ve výši 4.000 Kč a 720 Kč,
5/ obvinění F. Z. a M. K. společným jednáním:
v blíže nezjištěné době kolem 3:30 hod. dne 18. 2. 2014 ulici H. ve Ž. n. D., okr. H. B., s cílem vlastního obohacení vnikli na pozemek u rodinného domku, kde za užití násilí, po předchozím provrtání rámu okna, uvolnili zavírací mechanismus okna a přes okno vnikli do domu, který prohledali a odcizili zde volně odložené klíčky od vozidla Jeep Grand Cherokee, které bylo zaparkováno před domem na komunikaci, a použitím odcizených klíčků a dalším, dosud nezjištěným způsobem, kterým vyřadili z provozu zabezpečení vozidla, vozidlo odcizili, včetně věcí v něm uložených (zejména boty zn. Alpine Pro, 2 platební karty České spořitelny typu VISA "Business" a "Classic", vydané pro osobní potřebu a podnikání na poškozeného M. K., razítkovací strojek zn. TRODAT), vozidlo následně odstavili v B., aby se tak ujistili, že není sledováno, a následně s vozidlem přejeli do obce L., okr. O., kde bylo poté zajištěno Policií ČR, přičemž způsobili odcizením vozidla a razítkovacího strojku zn. TRODAT společnosti KATRING PLUS, s. r. o., IČ: 26127385, škodu ve výši 1.525.600 Kč a poškozením a odcizením věcí majiteli domu - poškozenému M. K., škodu ve výši 2.300 Kč a 1.000 Kč,
6/ obviněný F. Z. společně s blíže nezjištěnou osobou:
v blíže nezjištěné době od 22:30 hod. dne 29. 5. 2014 do 7:15 hod. dne 30. 5. 2014 v obci J., okr. S., s cílem vlastního obohacení vnikli do neuzamčeného domu, který prohledali a odcizili z chodby domu klíče od vozidla zn. Škoda OCTAVIA, a hodinky zn. TISSOT, kdy použitím těchto klíčů od vozidla odcizili před domem stojící vozidlo Škoda OCTAVIA, (včetně v něm uložených věcí jako sako zn. Blažek, sportovní taška přes rameno), čímž způsobili majiteli vozidla - poškozené společnosti BUSINESS LEASE, s. r. o., IČ: 25071025, škodu ve výši nejméně 440.000 Kč a majiteli hodinek a věcí z vozidla - poškozenému P. H., škodu ve výši nejméně 31.800 Kč
7/ obvinění F. Z. a M. K. spolu s odsouzeným M. P. společným jednáním:
v blíže nezjištěné době od 23:30 hod. dne 25. 7. 2014 do 4:15 hod. dne 26. 7. 2014 v B., N. Ch., okr. B., s cílem vlastního obohacení vnikli po násilném překonání mechanismu zámku uzavřených, zabouchnutých vchodových dveří domu do vstupní chodbičky, odkud odcizili klíče od vozidla TOYOTA RAV4 XA3 - ZSA30, nato použitím dálkového ovládání vrat garáže umístěného u vchodových dveří otevřeli vrata garáže, která je součástí rodinného domu a odtud odcizili pomocí získaných klíčů v garáži zaparkované vozidlo TOYOTA RAV4 XA3 - ZSA30, (včetně v něm uložených věcí jako cestovní kufr s různým oblečením, dětský kočárek zn. X Lander), čímž způsobili majiteli domu a vozidla - poškozenému S. H., škodu odcizením věci ve výši nejméně 512.000 Kč a škodu poškozením věci ve výši nejméně 2.850 Kč, majitelce odcizeného dětského kočárku - poškozené K. M., škodu ve výši nejméně 5.000 Kč a majitelce odcizeného cestovního kufru s oblečením - poškozené M. O., škodu ve výši nejméně 2.100 Kč, přičemž M. P., vědom si protiprávního jednání obviněného F. Z. tohoto doprovázel druhým vozidlem, vyčkával opodál, aby tak umožnil nerušený průběh odcizení věcí a hlavně následný rychlý odjezd z místa činu druhým vozidlem,
8/ obvinění F. Z. spolu s odsouzeným M. P. společným jednáním:
v blíže nezjištěné době od 22:30 hod. dne 26. 7. 2014 do 8:30 hod. dne 27. 7. 2014 ve S., N. R., s cílem vlastního obohacení blíže nezjištěným způsobem vnikli po překonání vstupních otvorů do domu, který prohledali, a odcizili ke škodě J. P., dámskou peněženku obsahující zejména její doklady, průkazy pojištěnců jejích nezletilých dětí, finanční hotovost ve výši 2.000 Kč a platební kartu vydanou Komerční bankou, a. s., na její jméno, čímž jí způsobili škodu ve výši nejméně 2.300 Kč, dále ke škodě P. H., odcizili ovládání k vozidlu BMW X3 Xdrive, finanční hotovost ve výši 19.000 Kč, finanční hotovost ve výši 200 EUR, pánské náramkové hodinky zn. Raymond Weil, pánskou koženou peněženku (včetně osobních dokladů, kartičky pojištěnce), 3 kusy platebních karet vydaných Komerční bankou, a. s., na jeho jméno, 1 kus platební karty vydané ČSOB, a. s., na jeho jméno, nato za pomoci získaného dálkového ovládání odcizili před domem zaparkované vozidlo BMW X3 Xdrive, včetně dětského zádržného systému zn. JOOLZ, čímž poškozenému způsobili škodu ve výši nejméně 836.500 Kč, přičemž M. P., vědom si protiprávního jednání obviněného F. Z. tohoto doprovázel druhým vozidlem, vyčkával opodál, aby tak umožnil nerušený průběh odcizení věcí a hlavně následný rychlý odjezd z místa činu druhým vozidlem, a poté na pokyn F. Z. vyměnil registrační značky vozidla pro ztížení jeho vypátrání,
celkově tak obviněný F. Z. trestnou činností popsanou v bodech 1) - 8) způsobil odcizením věcí škodu v úhrnné výši 7.153.850 Kč a poškozením věcí škodu v úhrnné výši 16.670 Kč, a obviněný M. K. trestnou činností popsanou v bodech 2) - 5) a 7) způsobil škodu odcizením věcí v úhrnné výši 5.499.500 Kč a poškozením věcí škodu v úhrnné výši 15.170 Kč,
přičemž obviněný F. Z. takto jednal, ačkoli byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2007 sp. zn. 40 T 8/2006, který ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 6 To 37/2007 nabyl právní moci dne 25. 6. 2007, potrestán mimo jiné pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona č. 140/1961, ve znění účinném do 31. 12. 2009, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 roků, kdy byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn dne 9. 4. 2013 se stanovením zkušební doby do dne 9. 4. 2018,
9/ obviněný L. G. na základě předchozí telefonické domluvy s F. Z. z odpoledních hodin dne 3. 6. 2014 o "zobchodování" spočívajícím v rozprodání na náhradní díly či prodeji odcizeného motocyklu zn. KTM 990 Adventure EFI LC8/B/2, v hodnotě 164.820 Kč, majitele poškozeného K. S., s cílem znemožnění zjištění jeho původu převzal ve městě P. v blíže nezjištěné době tento motocykl, který byl odcizen v době od 9:00 hod. dne 2. 6. 2014 do 9:00 hod. dne 3. 6. 2014 v R., město H., A., zaparkovaný ve vnitřním dvoru obytného domu, kdy L. G. částečně demontoval a rozprodal odcizený motocykl zn. KTM Adventure, který byl nekompletní zajištěn při prováděné domovní prohlídce v místě jeho bydliště, ačkoli oba věděli, že tento motocykl v hodnotě 164.820 Kč byl odcizen, kdy si tento odcizený motocykl přeprodali za nezjištěnou podhodnocenou cenu.
Za to byl obviněný F. Z. podle §205 odst. 5 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen také trest propadnutí věci, a to otevíračů zámků a 2 ks kovových stěrek s dřevěným držadlem "špachtlí" zajištěných při domovní prohlídce. Obviněný M. K. byl podle §205 odst. 5 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu soud uložil rovněž trest propadnutí věci, a to lamače zámků, černé sportovní tašky, pracovních rukavic, akuvrtačky Pattfield a páčidla červenočerné barvy zajištěných při domovní prohlídce a kovového háčku s plastovou rukojetí zajištěného při ohledání vozidla AUDI užívaného obviněným.
Podle §226 písm. c) tr. zákoníku byli obvinění F. Z. a M. K. naopak zproštěni obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 5. 6. 2015 sp. zn. 4 KZV 13/2014 pro dva skutky, jimiž měli společně spáchat dílčí útoky pokračujícího zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílčí útok pokračujícího přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a dílčí útok přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný M. K. byl navíc podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby zproštěn ještě pro další skutek, jímž měl společně s F. Z. spáchat další dílčí útok pokračujícího zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a pokračujícího přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným F. Z. a M. K. uložena povinnost, aby:
- společně a nerozdílně se spoluobviněným M. P. zaplatili na náhradě škody poškozeným S. H., bytem B., N. Ch., částku ve výši 514.850 Kč, M. O., bytem B., N. Ch., částku ve výši 2.100 Kč a K. M., bytem B., N. Ch., částku ve výši 5.000 Kč,
- společně a nerozdílně zaplatili na náhradě škody poškozeným D. U., bytem J., 8. b., částku 563.615 Kč, LEASEPLAN Česká republika, s. r. o., se sídlem Praha, Bucharova 6, IČ: 63671069, částku 111.349 Kč, M. J., bytem J., O., částku 4.070 Kč, J. P., bytem J., Š., částku 2.580 Kč, ČSOB pojišťovně, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Zelené Předměstí, Pardubice, IČ: 45534306, částku 1.640.887 Kč, a České pojišťovně, a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, IČ: 45272956, částku 211.760 Kč,
a F. Z. dále povinnost, aby:
- společně a nerozdílně se spoluobviněným M. P. zaplatil na náhradě škody poškozeným P. H., bytem S., N. R., částku ve výši 115.400 Kč a J. P., bytem S., U S., částku ve výši 2.300 Kč,
- sám zaplatil na náhradě škody poškozeným BUSINESS LEASE, s. r. o., se sídlem Radlická 714/113a, Praha 5, IČ: 25071025, částku 421.255 Kč, a P. H., bytem J., částku 31.800 Kč.
O ostatních nárocích poškozených nebo jejich částech rozhodl soud výroky podle §229 odst. 2 tr. ř. a §229 odst. 3 tr. ř.
O odvolání obviněných F. Z. a M. K. (jakož i obviněných M. P. a L. G.) proti odsuzující části předmětného rozsudku týkající se jejich osob rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 4. 2017 č. j. 6 To 12/2017-3161 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění F. Z. a M. K. následně dovoláními , v nichž oba shodně uplatnili důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný M. K. navíc i důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Obviněný F. Z. v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku setrval na své obhajobě uplatňované od počátku trestního řízení, podle níž se stíhaných skutků nedopustil, když se na jednotlivých místech, kde k trestné činnosti došlo, v rozhodné době vůbec nenacházel. Soudy obou stupňů po jeho výtce nesprávně hodnotily provedené důkazy a v důsledku toho dospěly k nesprávným skutkovým a právním závěrům. Uložený trest považuje dovolatel za nepřiměřeně přísný. Za nesprávné pak pokládá i výroky, jimiž mu byla uložena povinnost nahradit škodu, neboť ani ty podle jeho názoru nemají oporu v provedených důkazech. Dovolatel je přesvědčen, že se soudům nepodařilo vyvrátit jeho obhajobu, podle níž své vlastní osobní automobily (včetně rukavic a dalších věcí, které se v nich nacházely) předal do užívání i jiným osobám, například N. S. Tato skutečnost přitom zásadním způsobem snižovala důkazní validitu pachových stop zajištěných na místě činu. Zcela tendenčně pak byly v neprospěch obviněného hodnoceny logické, vnitřně konzistentní a pravdivé výpovědi svědkyň M. P., H. N. a M. K., podle nichž se v inkriminované době vždy nacházel na jiných místech, než na kterých došlo k odcizení jednotlivých vozidel. Odvolací soud podle dovolatele pochybil také potud, že k návrhu obhajoby nevyslechl svědky O. L. a L. Y. M. k tomu, zda skutečně existuje či neexistuje osoba jménem N. S. Zamítnutí důkazního návrhu přitom nijak blíže nevysvětlil, když se omezil pouze na konstatování jeho nadbytečnosti. Svým postupem tedy zatížil odvolací řízení vadou spočívající v tzv. opomenutí důkazu a v konečném důsledku závažně porušil ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces.
Z výše rekapitulovaných důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2017 č. j. 6 To 12/2017-3161 zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný M. K. v dovolání namítl, že soudy obou stupňů dospěly k závěru o jeho vině po vyhodnocení důkazů způsobem zjevně odporujícím základním zásadám trestního řízení, upraveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Jejich skutková zjištění se tak ocitla v tzv. extrémním rozporu s provedenými důkazy, jehož existence podle konstantní judikatury Ústavního soudu plně odůvodňuje dovolací přezkum. Podstata argumentace dovolatele pak spočívá v tom, že byl odsouzen výhradně na podkladě nálezů jeho pachových stop na jednotlivých místech činu, aniž by bylo bez důvodných pochybností zjištěno, jakým způsobem a kdy se tyto stopy na místa odběru dostaly a kým zde byly zanechány. Metoda pachové identifikace pro svá specifika navíc sama o sobě nemohla k jeho usvědčení z trestné činnosti postačovat. Jednalo se toliko o nepřímý, izolovaný důkaz. K dané problematice dovolatel poukázal na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 15. 4. 2002 sp. zn. 4 Tz 107/2002 a současně naznačil, že mohlo dojít k tzv. přenosu jeho pachových stop na místa činu. Poté vyjádřil pochybnosti o správnosti postupu při odběrech pachových vzorků i jejich porovnání a na tomto podkladě dovodil, že bez porušení principu presumpce neviny nebylo možno v jeho případě učinit pochybnosti nevzbuzující závěr, že se dopustil skutků, jež jsou mu kladeny za vinu.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2017 č. j. 6 To 12/2017-3161 a odvolacímu soudu podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K oběma dovoláním se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil pověřený státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle něj argumentaci obviněných pod uplatněné dovolací důvody ani žádný ze zákonných důvodů dovolání podřadit nelze. V dané souvislosti připomněl, že v mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudy zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na jeho podkladě však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je takové právní posouzení založeno. Právě toho se podle poukazu státního zástupce domáhají oba dovolatelé. Státní zástupce připustil, že v řízení o dovolání lze výjimečně zasáhnout i do soudy zjištěného skutkového stavu věci, ovšem jen zcela výjimečně, jestliže existuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními a dovolatel tento rozpor zároveň učiní předmětem dovolání. V daném případě však rozhodnutí soudů obou stupňů takovou vadou zatížena nejsou. Žádné nepřípustné deformace obsahu provedených důkazů se soudy při jejich hodnocení nedopustily. Zároveň není pravdou, že by jejich skutková zjištění vycházela pouze z výsledků zkoumání metodou pachové identifikace, jak shodně tvrdí oba obvinění. V řízení nedošlo ani k opomenutí důkazů. Oba soudy se vypořádaly se všemi důkazními návrhy obviněných a ve svých rozhodnutích dostatečně vysvětlily, proč je neakceptovaly. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému důvodu dovolání podle názoru státního zástupce neodpovídá ani námitka obviněného F. Z. stran nepřiměřené přísnosti trestu, který mu byl uložen. Pokud pak obviněný odkázal na svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení, jedná se o odkaz, k němuž v dovolacím řízení přihlížet nelze. Dovolací soud se totiž může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou tvrzeny přímo v textu dovolání.
S ohledem na výše uvedené důvody státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak při splnění podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak projevil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Předmětné vyjádření zaslal Nejvyšší soud dne 11. 9. 2017 obhájcům dovolatelů s upozorněním, že obvinění k němu mohou jejich prostřednictvím zaujmout vlastní stanoviska (tzv. repliky). Obviněný M. K. prostřednictvím obhájce přípisem ze dne 12. 9. 2017 sdělil, že k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství další stanovisko zaujímat nehodlá. Ze strany obviněného F. Z. dovolací soud do dne konání neveřejného zasedání žádnou reakci neobdržel.
Obvinění F. Z. a M. K. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jich bezprostředně dotýkají. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud dále shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřují proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky (odvolání) obviněných proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byli uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obvinění opřeli, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. rovněž pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který navíc uplatnil obviněný M. K. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.
O prvé alternativě tohoto dovolacího důvodu v předmětné trestní věci uvažovat nelze, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněných ve veřejném zasedání a rozhodl o nich po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo skutečně zatíženo namítanými vadami zakládajícími důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázali oba obvinění.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě sice oba dovolatelé soudům formálně vytkli nesprávnost právního posouzení jednání, které jim je kladeno za vinu, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřeli výlučně o výhrady zaměřené vůči rozsahu ve věci provedeného dokazování a způsobu jeho hodnocení oběma soudy. Své mimořádné opravné prostředky tak založili primárně na zpochybnění soudy učiněných skutkových závěrů a teprve v návaznosti na tom namítali jejich nesprávné právní posouzení ve smyslu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podaným mimořádným opravným prostředkem se tedy domáhali především zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci ve svůj prospěch, tzn. že dovolání de facto uplatnili na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotněprávním základě. Takové námitky ovšem obsahovému vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Nejvyšší soud tento závěr učinil se zřetelem k názoru opakovaně vyslovenému v judikatuře Ústavního soudu, podle nějž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Pokud jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci zároveň vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině za tohoto předpokladu lze připustit, že i skutkové námitky mohou být způsobilé založit dovolací přezkum.
Žádnou z výše uvedených zásadních procesních vad však Nejvyšší soud v postupu soudů obou stupňů nezjistil .
K námitkám dovolatelů, že v řízení před soudy nebyly provedeny jimi navržené důkazy, je v obecné rovině namístě připomenout, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla určující množství důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést a případně zda je nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů pak posuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen marginální, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy poté soud hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování tedy spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je přitom na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Trestní řízení nicméně ani v tomto ohledu nesmí vybočit z rámce ústavním pořádkem zaručeného práva na spravedlivý proces. Zásadu spravedlivého procesu, vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, je přitom nutno vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto jeho procesnímu právu odpovídá povinnost soudu o navržených důkazech rozhodnout a - pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Pokud tak soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto prakticky vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale též jeho protiústavnost (k tomu srov. přiměřeně např. publikované nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. I. ÚS 425/97, sp. zn. III. ÚS 173/02, sp. zn. IV. ÚS 802/02, sp. zn. II. ÚS 402/05 aj.). Lze tedy shrnout, že soud sice na straně jedné není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu srov. také nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), avšak z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru splňovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3) .
V nyní posuzované trestní věci soudy žádný z důkazních návrhů obviněných neopomněly. O návrhu obviněného M. K. na doplnění dokazování opětovným dotazem na příslušný odbor služební kynologie Policie ČR k upřesnění způsobu identifikace jednotlivých pachových stop rozhodl v rámci hlavního líčení dne 6. 12. 2016, a to procesním usnesením, jež samo o sobě není třeba odůvodňovat (viz protokol na č. l. 2939 spisu). Důvody, pro které k požadovanému doplnění dokazování nepřistoupil, poté ústavně konformním způsobem vysvětlil na str. 25 písemného odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Při veřejném zasedání odvolacího soudu dne 27. 4. 2017 pak obhájce obviněného výslovně sdělil, že návrhy na doplnění dokazování nečiní (viz protokol na č. l. 3157 verte spisu). O důkazních návrzích obviněného F. Z. vrchní soud rozhodl procesním usnesením v závěru veřejného zasedání (viz protokol na č. l. 3158 verte). Dlužno říci, že provedení údajně opomenutých důkazů výslechem svědků M. a L. a znaleckým posudkem z oboru psychologie k posouzení obecné i specifické věrohodnosti svědkyň P., N. a K. přímo v odvolacím řízení se obviněný nedomáhal. Požadoval pouze, aby jejich provedení bylo uloženo soudu prvního stupně. S otázkou dostatečnosti rozsahu provedeného dokazování a případné nutnosti jeho dalšího doplnění v dovolateli požadovaném směru se navíc odvolací soud obsáhle vypořádal na str. 33 - 37 odůvodnění napadeného usnesení. Za daných okolností dovolatelé nemohli relevantně namítat, že by byli v tomto ohledu jakkoli zkráceni ve svém ústavně garantovaném právu na spravedlivý proces, jak se nyní snaží prosazovat.
Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu zároveň nelze dovodit, že by soudy dospěly k dovolateli zpochybňovaným skutkovým zjištěním po neobjektivním a nekritickém hodnocení provedených důkazů. S nimi se vypořádaly jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, jejich obsah náležitě vyhodnotily a poté přesvědčivě a v souladu s požadavky zákona (srov. §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř.) vysvětlily, jaké skutečnosti vzaly ve vztahu projednávané trestné činnosti za prokázané. Podrobně vysvětlily, proč měly obhajobu obviněných spočívající v tvrzení, že předmětná motorová vozidla neodcizili a v době jejich krádeží se na místě činu vůbec nevyskytovali, za spolehlivě vyvrácenou. S námitkou dovolatelů, že ve věci provedené důkazy nepředstavují dostatečný podklad pro pochybnosti nevzbuzující závěr o jejich vině, se v rámci odvolacího přezkumu vyčerpávajícím způsobem vypořádal již Vrchní soud v Olomouci (k tomu viz příslušné pasáže na str. 38 - 52 napadeného usnesení). Jeho logickým, vnitřně strukturovaným úvahám přitom nelze z hlediska formální logiky cokoli vytknout a pro stručnost lze na ně v plném rozsahu odkázat.
Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by byl v dovolateli namítaném směru skutkový stav věci zjištěn nezákonným způsobem, nedostatečně či povrchně a v tomto smyslu byla napadená rozhodnutí projevem nepřípustné soudní libovůle. Pachové stopy zajištěné na jednotlivých místech trestné činnosti a znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví odorologie zjevně nepředstavovaly izolované důkazy, na jejichž podkladě by soudy rekonstruovaly skutkový stav věci, jak v rozporu s realitou dovolatelé tvrdošíjně prosazují i v rámci svých mimořádných opravných prostředků. Lze tak konstatovat, že předchozí soudy provedené důkazy hodnotily v plném souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný výsledný skutkový stav koresponduje zásadám zakotveným v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Na to pak navazují i zákonu odpovídající závěry právní, týkající se právního posouzení skutků, jichž se obvinění prokazatelně dopustili.
Pokud pak jde o výhrady obviněného F. Z. vůči uložené trestní sankci, Nejvyšší soud podotýká, že námitky vůči druhu a výměře trestu lze - s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí - v dovolání jako přísně formalizovaném opravném prostředku úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu při ukládání trestu, zejména pak nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a §41 a §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (v judikatuře srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 22/2003).
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno - pokud jde o výrok o trestu - považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod.
Žádnou takovou vadu výroku o trestu však dovolatel nenamítl. Jeho poukaz na nepřiměřenou přísnost uloženého trestu pak pod deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze a současně nenaplňuje ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolateli byl ukládán trest mj. za zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a byl tak ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě od pěti do deseti let. Pokud mu tedy soud prvního stupně uložil tento trest ve výměře osmi a půl roku, navíc jako úhrnný i za další sbíhající se trestnou činnost, jedná se o zákonnou sankci co do druhu i výměry.
V rozporu s hmotněprávní povahou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil obviněný F. Z. také námitku vůči výrokům, jimiž mu byla uložena povinnost nahradit jednotlivým poškozeným způsobenou škodu. I zde totiž v obecné rovině argumentoval pouze nesprávností skutkových zjištění, která tvořila podklad pro rozhodnutí soudu v adhezním řízení. Pouze jako obiter dictum tak Nejvyšší soud k dané otázce podotýká, že dotčené výroky učinil soud prvního stupně zcela v souladu s §228 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení soud obviněnému uloží povinnost nahradit poškozenému škodu způsobenou trestným činem tehdy, jestliže ve věci rozhodl odsuzujícím rozsudkem, přičemž škoda byla podle jeho zjištění způsobena v příčinné souvislosti se stíhaným skutkem, který zároveň vykazuje znaky trestného činu a jehož spácháním byl obviněný uznán vinným, o náhradě škody lze vzhledem k její povaze rozhodovat v adhezním řízení, uplatněný nárok poškozeného má podklad v příslušných hmotněprávních předpisech upravujících náhradu škody, v řízení byla dostatečně prokázána jeho existence i výše a konečně, ve věci není dána žádná zákonná překážka, která by rozhodnutí o něm bránila. Jsou-li kumulativně splněny všechny uvedené podmínky, soud je povinen spolu s výrokem o vině rozhodnout též o uplatněném nároku na náhradu škody a nesmí zbytečně poškozeného odkázat na občanskoprávní nebo jiné řízení. Tento imperativ důvodně respektovaly i soudy činné v posuzované trestní věci.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Protože v případě obviněných F. Z. a M. K. dospěl k závěru, že jejich dovolací argumentace ve skutečnosti nerespektuje věcné zaměření jimi použitých dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. ani žádného jiného z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, přičemž k takovému postupu není třeba předchozího souhlasu kteréhokoli z případných dovolatelů.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 10. 2017
JUDr. František Hrabec
předseda senátu