ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.379.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 379/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 o dovolání obviněného D. N. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 13 To 270/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 2 T 79/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 2 T 79/2011, byl obviněný D. N. uznán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c), e) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od 14. 8. 2010 do 10. 2. 2011 úmyslně opakovaně v nepravidelných intervalech nejméně v padesáti případech obtěžoval a pronásledoval poškozenou Š. S., tím, že ji z různých míst prostřednictvím mobilního telefonu s různými SIM kartami či prostřednictvím emailu kontaktoval v místě jejího bydliště v obci J., ulice v L. a v zaměstnání v obci J., a to zejména vyvoláním zvonění telefonu poškozené Š. S., zasíláním krátkých textových zpráv a emailů s vulgární a urážlivou erotickou tématikou obsahující mimo jiné výhružky znásilnění poškozené Š. S. a fyzického napadení v případě opuštění jejího bydliště, dále na základě osobních údajů poškozené Š. S. založil na síti internet nejméně dvě seznamovací stránky, na základě kterých poškozenou kontaktovali zájemci o seznámení s její osobou a krátké textové zprávy a emaily s vulgární a urážlivou tématikou týkající se poškozené Š. S. zasílal taktéž spolupracovníkům poškozené ve společnosti PERI, spol. s r. o. a bývalému manželovi poškozené T. S., kdy toto jednání u poškozené vzbudilo důvodnou obavu o její život a zdraví.
Za uvedené jednání byl obviněný D. N. odsouzen podle §354 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, podle §81 odst. 1, §82 odst. 2, §84 tr. zákoníku byl obviněnému výkon trestu, za současného vyslovení dohledu nad obviněným v rozsahu stanoveném v §49 až 51 tr. zákoníku, podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců, podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věci (věcí podrobně specifikovaných ve výroku daného rozsudku) a podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné opatření spočívající v ochranném léčení sexuologickém ambulantní formou.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 2 T 79/2011, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 13 To 270/2011, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný D. N. prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 13 To 270/2011, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku a současně v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že většina SMS zpráv založených ve spise, jejichž autorství je mu připisováno (a to pouze na základě jeho později odvolaného doznání), jsou pouze přepisy poskytnuté orgánům činným v trestním řízení ze strany poškozené a jejich odeslání obviněným není nijak doloženo. Dle obviněného ani z výpovědi poškozené Š. S. nevyplývá, jakého jednání a v jakém rozsahu se měl dopustit. Dovolatel dále zdůraznil, že soud v rámci výpovědi svědkyně Š. S. odkázal na úřední záznamy učiněné v přípravném řízení dle §158 odst. 5 tr. ř., což je však protiprávní postup, neboť důsledkem citovaného ustanovení je, že je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten nebo jinak konstatován jeho obsah. Dle protokolu soudu prvního stupně v průběhu hlavního líčení nebyl proveden žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že obviněný je autorem všech předmětných SMS zpráv a emailů. Několik emailů (z přelomu listopadu a prosince 2010) je pouze přeposláno obviněným, ale autorem minimálně jednoho z nich je J. K., avšak s touto skutečností se orgány činné v trestním řízení nevyrovnaly.
Na základě závěru o autorství obviněného všech SMS zpráv a emailů, které jsou zdokumentovány ve spisu, došel znalec k závěru o sexuální deviaci obviněného, která jej činí nebezpečným pro okolí, v důsledku čehož bylo obviněnému uloženo ochranné opatření spočívající ochranném léčení sexuologickém ambulantní formou. Obviněný se však domnívá, že znalec zcela nekriticky převzal do znaleckého posudku tvrzení orgánů činných v trestním řízení, že je autorem všech zpráv zdokumentovaných ve spisu. V hlavním líčení odvolané doznání obviněného je tak paradoxně jediným podkladem pro uložení ochranného opatření obviněnému. Obviněný rovněž podotkl, že vyhotovený znalecký posudek nelze akceptovat jako použitelný a nebyl v hlavním líčení ani proveden jako důkaz, znalec MUDr. Miroslav Borecký na něj v rámci svého výslechu pouze odkázal a návrh na vyslechnutí druhého znalce PhDr. Petra Weise nebyl ze strany soudu připuštěn. Skutkový stav věci tak nebyl spolehlivě zjištěn.
Závěrem dovolání obviněný připustil, že nikdy nepopíral, že se dopustil části jednání, které je mu kladeno za vinu, ale jednal od počátku v tzv. negativním omylu, tedy nevěděl, že jeho jednání je trestné. Dle výpovědi poškozené u hlavního líčení jí policisté při podání trestního oznámení řekli, aby to nechala, jak to jde a teprve když bylo zřejmé, že jednání obviněného by mohlo naplnit znak dlouhodobosti požadovaný trestním zákoníkem, zakročila a proti obviněnému bylo zahájeno trestní stíhání. Pokud by obviněný byl na protiprávnost svého jednání upozorněn, zcela nepochybně by svého jednání zanechal mnohem dříve.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný D. N. uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je nepochybné, že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., obviněný namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku a současně v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř., tedy rozhodnutí soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky zákonem stanovené pro jeho uložení.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný D. N. v dovolání nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného, že většina SMS zpráv založených ve spise jsou pouze přepisy poskytnuté orgánům činným v trestním řízení ze strany poškozené a jejich odeslání obviněným není nijak doloženo, že ani z výpovědi poškozené Š. S. nevyplývá, jakého jednání a v jakém rozsahu se měl dopustit a že nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
Pro úplnost je třeba dodat, že dle názoru Nejvyššího soudu České republiky soudy prvního i druhého stupně rozhodující ve věci dospěly ke správnému závěru, že obviněný D. N. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c), e) tr. zákoníku.
Přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c), e) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že
a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým,
c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,
e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu.
Obviněný se k vytýkanému jednání doznal jak v přípravném řízení, tak i u hlavního líčení, avšak ve svém závěrečném návrhu své doznání částečně zpochybnil, a to zejména vzhledem k rozsahu spáchané trestné činnosti prostřednictvím zasílání SMS zpráv poškozené. Nejvyšší soud České republiky se však přiklonil k názoru nalézacího i odvolacího soudu v tom, že zmíněné částečné zpochybnění doznání obviněného bylo posouzeno jako značně nevěrohodné, vedené pouze snahou na poslední chvíli vylepšit své postavení v trestním řízení, neboť tato obhajoba obviněného je v rozporu jednak s jeho předchozími výpověďmi, ale i s výpovědí poškozené a s listinnými důkazy týkajícími se uskutečněného telekomunikačního provozu z mobilního telefonu obviněného a jeho emailové komunikace s poškozenou. Navíc z vypracovaného znaleckého posudku znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví psychologie a sexuologie, mimo jiné vyplynulo, že u obviněného jsou přítomny znaky svědčící o sexuální deviaci v pravém slova smyslu a že ze sexuologického hlediska lze jednání obviněného charakterizovat jako aktivity erotografomanické (sexuální deviace v aktivitě, při které je pisatel vzrušován odesíláním textů s erotickým obsahem) s tím, že vzhledem k obsahu textů lze konstatovat, že aktivity obviněného jsou projevem sexuální deviace typu partnerského sadomasochismu.
Vzhledem k zjištěným okolnostem případu nelze nic namítat proti postupu rozhodujících soudů v tom, že provádění dalšího dokazování považovaly za nadbytečné. Z provedeného dokazování zcela jasně vyplynulo, že obviněný s cílem zajistit si kontakt s poškozenou a působit na ni tak, aby se dostala do jeho vlivu a současně ukojit svou deviantní touhu po sexuálním vzrušení, napadal poškozenou opakovanými kontakty prostřednictvím SMS zpráv a prostřednictvím emailu, čímž naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty stíhaného trestného činu, jak podrobně popsal již nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je možno beze zbytku odkázat. Závěr o vině obviněného byl učiněn na základě logického a uzavřeného řetězce důkazů, které jednoznačně prokazují jeho vinu.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Nejvyšší soud České republiky na tomto místě považuje za potřebné znovu zdůraznit, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací argumentace obviněného vztažená k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. vychází výhradně z jeho přesvědčení o nesprávnosti závěrů vypracovaného znaleckého posudku (č. l. 287 – 297 spisu). Dle mínění obviněného dospěl znalec k závěru o jeho sexuální deviaci pouze na základě tvrzení orgánů činných v trestním řízení o jeho autorství příslušných SMS zpráv a emailů zdokumentovaných ve spise. Obviněný tak v souvislosti s předmětným důvodem dovolání nenamítá nesprávnost závěrů soudů nižších stupňů o naplnění hmotně právních podmínek pro uložení ochranného léčení, nýbrž pouze zpochybňuje skutková zjištění soudů dříve ve věci činných, když brojí toliko proti způsobu, jakým hodnotily provedené důkazy týkající se jeho duševního stavu (tj. správnost zmíněného znaleckého posudku). Takovou argumentaci však nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Stejně tak nelze podřadit pod žádný dovolací důvod podle §265b tr. ř. způsob provádění důkazů znaleckým posudkem při hlavním líčení. Ostatně znalec MUDr. Miroslav Borecký při hlavním líčení podrobně popsal důvody, které znalce vedly k návrhu na uložení ochranného léčení.
Pokud se týká výhrady obviněného, že rozhodující soud v rámci výpovědi poškozené Š. S. nesprávně odkázal na úřední záznamy učiněné v přípravném řízení dle §158 odst. 5 tr. ř., je třeba poznamenat, že se jedná o námitku procesního charakteru, tedy také o námitku v rámci daného dovolacího řízení nepřípustnou. Pro úplnost je však třeba dodat, že jmenovaná svědkyně byla u hlavního líčení řádně opětovně k celé věci vyslechnuta a soud pouze v protokolu o hlavním líčení uvedl, že „v ostatním vypovídá jako na č. l. 21 – 40 spisu“, tzn., že nebylo odkázáno na vysvětlení svědkyně provedené podle §158 odst. 5 tr. ř., nýbrž bylo zaprotokolováno, že daná svědkyně vypovídala u hlavního líčení totožně jako na č. l. 21 – 40 spisu.
K námitce obviněného, že v hlavním líčení nebyl osobně vyslechnut znalec Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D, Nejvyšší soud České republiky ve shodě s názorem odvolacího soudu uvádí, že za oba zpracovatele znaleckého posudku (MUDr. Miroslava Boreckého a Prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D) byl v průběhu hlavního líčení k obsahu vyhotoveného znaleckého posudku osobně vyslechnut MUDr. Miroslav Borecký, který setrval na závěrech písemného vyhotovení znaleckého posudku a též se podrobně vyjádřil k části zkoumání obviněného ohledně jeho sexuality a k návrhu na uložení ochranného léčení. Z hlediska projednávané věci tak výslech druhého znalce nebyl nezbytný.
Nejvyšší soud České republiky se proto ztotožnil s názorem soudů obou stupňů v tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c), e) tr. zákoníku. Příslušný skutek byl objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že námitky vznesené obviněným nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného D. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal