ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1107.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 1107/2018-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2018 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 55 To 79/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 32/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 4 T 32/2017, uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea třetí, odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), kterého se měl dopustit tím, že
jako jediný jednatel společnosti Dosnetex Plus, s. r. o., IČ: 28432487, se sídlem Za Zámečkem 744/9, 158 00 Praha 5 – Jinonice (dále jen „Dosnetex Plus“), jehož funkce zanikla ke dni 18. 11. 2010, tj. k datu, které rejstříkový soud zapsal do obchodního rejstříku k návrhu společnosti, s vědomím, že minimálně dne 25. 10. 2010 podal Finančnímu úřadu pro Prahu 5 nesprávné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za III. čtvrtletí roku 2010, v němž z titulu neoprávněně navyšovaných nákladů uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 197 844 Kč, což nijak nedoložil a nepředložil žádné doklady prokazující v daňovém přiznání tvrzené skutečnosti,
nejméně od listopadu 2010 nezabezpečil řádné uchování správného, úplného a průkazného účetnictví, které by podávalo věrný a poctivý obraz o stavu hospodaření a pohybu majetku, jiných aktiv a pasiv společnosti, kdy předstíral, že účetnictví vč. majetku společnosti Dosnetex Plus předal v říjnu nebo listopadu 2010 R. T., osobě bez domova, tzv. bílému koni, na kterého byl zároveň převeden i obchodní podíl společnosti Dosnetex Plus, avšak tomuto nepředal nic a s účetní evidencí společnosti vč. jejího majetku naložil blíže nezjištěným způsobem, čímž znemožnil řádné zjištění, přezkoumání a uspořádání majetkových poměrů společnosti Dosnetex Plus, zejména ověření, jak naložil s přijatými úhradami vyfakturovaných zakázek, které společnost Dosnetex Plus obdržela minimálně:
- dne 16. 9. 2010 částku 360 000 Kč od společnosti IMIT, s. r. o.,
- dne 22. 9. 2010 částku ve výši 62 520 Kč od společnosti JUTTY Group, s. r. o.,
- dne 20. 10. 2010 částku ve výši 78 120 Kč od společnosti JUTTY Group, s. r. o.,
- dne 4. 11. 2010 částku ve výši 54 600 Kč od společnosti IMIT, s. r. o.,
- dne 5. 11. 2010 částku ve výši 51 600 Kč od společnosti IMIT, s. r. o.,
tedy toho, jak v období přibližně dvou měsíců před účelovým převodem společnosti naložil s částkou ve výši min. 606 840 Kč,
a ohrozil tak majetková práva věřitelů, konkrétně min.:
- České správy sociálního zabezpečení, IČ: 00006963, se sídlem Křížová 1292, Praha, s pohledávkou z titulu dlužného pojistného na sociální pojištění ve výši min. 105 404,15 Kč,
- Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky, IČ: 47114304, se sídlem Vinohradská 2577, Praha, s pohledávkou z titulu nedoplatku na zdravotním pojištění ve výši min. 23 252 Kč,
- Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, IČ: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, z titulu nedoplatku na zdravotním pojištění ve výši 3 240 Kč,
- Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky, IČ: 47114975, se sídlem Drahobejlova 1404, Praha 9, s pohledávkou z titulu nedoplatku na zdravotním pojištění ve výši min. 26 536 Kč,
- České průmyslové zdravotní pojišťovny, IČ: 47672234, se sídlem Jeremenkova 161, Ostrava, s pohledávkou z titulu nedoplatku na zdravotním pojištění ve výši min. 16 363 Kč,
- Finančního úřadu pro Prahu 5, IČ: 00006866, se sídlem Peroutkova 61, Praha 5, s pohledávkou z titulu vyměřené daně z přidané hodnoty za I., II. a III. čtvrtletí roku 2010, kterážto byla vyčíslena dodatečnými platebními výměry ze dne 27. 4. 2011, konkrétně výměrem č. j. 255632/11/005514109098 za I. čtvrtletí, který vlastní daňovou povinnost stanovil ve výši 113 208 Kč, rozdíl mezi vyměřenou a tvrzenou daní tak činil 108 352 Kč, výměrem č. j. 275316/11/005514109098 za II. čtvrtletí, který vlastní daňovou povinnost stanovil ve výši 126 301 Kč, rozdíl mezi vyměřenou a tvrzenou daní tak činil 121 675 Kč a výměrem č. j. 275458/11/005514109098 za III. čtvrtletí, který vlastní daňovou povinnost stanovil ve výši 101 739 Kč, rozdíl mezi vyměřenou a tvrzenou daní tak činil 101 739 Kč,
tedy věřitelů, jejichž pohledávky k listopadu 2010 činily min. 516 043 Kč,
načež dne 3. 2. 2011 podal k Finančnímu úřadu pro Prahu 5 daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí roku 2010, které podepsal jako „R. T.“, v němž uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 498 505 Kč, což nijak nedoložil a nepředložil žádné doklady prokazující v daňovém přiznání tvrzené skutečnosti, pročež byl dne 31. 10. 2011 vydán i dodatečný platební výměr za IV. čtvrtletí roku 2010, č. j. 627304/11/0055141090998, kterým správce daně společnosti Dosnetex Plus stanovil vlastní daňovou povinnost ve výši 518 132 Kč, kdy rozdíl mezi vyměřenou a tvrzenou daní tak činil 498 505 Kč,
a takto od počátku jednal s vědomím, že společnost zastoupená a vlastněná tzv. bílým koněm bude pro správce daně zcela nekontaktní, příp. že nebude plnit své daňové povinnosti, čímž ohrozil řádné a včasné vyměření a zaplacení daňové povinnosti min. za účetní období roku 2010,
a současně tímto jednáním na úkor výše označených věřitelů způsobil majetkovou škodu nejméně ve výši 516 043 Kč.
2. Za uvedený přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea třetí, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný J. S. odsouzen podle §254 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen. Podle §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců. Podle §67 odst. 2 písm. a), §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 000 Kč (jedno sto tisíc korun českých), který se skládá ze 100 (sto) denních sazeb po 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých) za jednu denní sazbu. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní korporace či jejich zastupování na základě plné moci nebo prokury v trvání 3 (tří) let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození: Finanční úřad pro Prahu 5, se sídlem Praha 5, Peroutkova 61, IČ: 00006866, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 2020/1, IČ:41197518, Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Praha 9, Drahobejlova 1404, IČ: 47114975, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, se sídlem Ostrava, Jeremenkova 161, IČ: 47672234, Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha, Křížová 1292, IČ: 00006963, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný J. S. odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 55 To 79/2018, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítnul.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný J. S. podal své dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byl v řízení předcházejícím zamítnutí odvolání dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jak dále uvedl obviněný, své dovolání směřuje do výroku o vině i následného výroku o trestu.
5. Své dovolání J. S. odůvodnil především tím, že předmětný skutek byl v minulosti již několik let vyšetřován, přičemž zprvu čelil obvinění z podvodu, které bylo následně překvalifikováno na neodvedení daně a následně na to, že nezabezpečil řádné účetnictví, které by podávalo poctivý obraz o stavu hospodaření společnosti Dosnetex Plus, s. r. o. Druhé z obvinění se dostalo až k odvolacímu soudu, kde byl zproštěn ve všech bodech obžaloby, jak to vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 10. 2016, č. j. 1 T 29/2016-931, a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 3. 2017, č. j. 2 To 23/2017-954. Po neúspěšných pokusech státní zástupce zahájil trestní řízení pro tentýž skutek tentokrát kvalifikovaný jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea třetí, odst. 3 tr. zákoníku. Dále uvedl, že závěry stran jeho viny jsou spekulativní, ničím nepodložené a nemají oporu v provedených důkazech. Celá obžaloba je od samého počátku postavena toliko na subjektivních tvrzeních a domněnkách. Soud nepřihlédl k důkazům prokazujícím jasně dovolatelovu nevinu, do určité míry některé důkazy i bagatelizoval, aniž by v případě rozporů v důkazech ctil zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného. Ani jeden ze soudů nepřipustil dovolatelem namítané skutečnosti týkající se osoby pana D., který vždy doprovázel pana R. T. na jednání o převodu společnosti, platebních podmínkách a radil se s ním. Rovněž nebyl proveden dovolatelem navrhovaný důkaz expertízou – srovnání podpisů, která by měla prokázat, že nepodepisoval dokumenty jménem R. T. Absentuje jakýkoliv přímý důkaz prokazující vinu dovolatele. Obviněný J. S. rovněž namítal, že nelze nijak dovodit jeho úmysl, a je tedy potřeba zabývat se subjektivní stránkou souzeného trestného činu. Jakékoliv tvrzení pana R. T. bylo účelové a nepravdivé, kdy jmenovaný se ve svých výpovědích před správcem daně a policejním orgánem zásadně odchyloval, když se měl vyjadřovat ke svým podpisům na sporných listinách. Dovolatel rovněž namítal, že nebylo jeho povinností cokoliv uchovávat a zabezpečit, když tato povinnost byla věcí nového jednatele. Dovolatel také vyslovil pochybnosti o zachování jeho práva na spravedlivý proces, když soud nedostatečně zkoumal okolnosti případu svědčící v jeho prospěch.
6. Obviněný J. S. na závěr uvedl, že se tímto dovoláním domáhá toho, aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl znovu tak, že napadené usnesení zruší a rozhodne o dovolatelově úplném zproštění. Jako alternativu navrhnul, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a přikázal příslušnému soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněného J. S. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., ve svém přípise sdělil, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání a vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek, se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Po takto provedeném vymezení přípustnosti se následně Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. byly alespoň částečně uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.
9. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Z uvedeného vyplývá, že Nejvyšší soud je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Nejvyšší soud se tak zabýval skutkovými námitkami obviněného J. S. z hlediska případného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, ale takový extrémní nesoulad s ohledem na dále uvedené závěry neshledal. Stejně tak nedospěl k závěru, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadených rozhodnutích, a to s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem.
10. Dovolacím důvodem podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech. Řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, a nebo je zde třetí okolnost, uplatněná dovolatelem, a to, že řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V případě obviněného J. S. se jedná o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání obviněného
A) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Obviněný J. S. uplatnil svým dovoláním několik námitek, které ve skutečnosti mají svůj základ zejména v jeho nesouhlasu se skutkovými zjištěními obou nižších soudů, dále s rozsahem provedeného dokazování a se způsobem, jak se oba soudy s výsledky dokazování vypořádaly. Dovolatel konkrétně namítal, že závěry stran jeho viny jsou spekulativní, ničím nepodložené a nemají oporu v provedených důkazech. Celá obžaloba je od samého počátku postavena toliko na subjektivních tvrzeních a domněnkách. Soud nepřihlédl k důkazům prokazujícím jasně dovolatelovu nevinu, do určité míry některé důkazy i bagatelizoval, aniž by v případě rozporů v důkazech ctil zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného. Ani jeden ze soudů nepřipustil dovolatelem namítané skutečnosti týkající se osoby pana D., který vždy doprovázel pana R. T. na jednání o převodu společnosti, platebních podmínkách a radil se s ním. Rovněž nebyl proveden dovolatelem navrhovaný důkaz expertízou – srovnání podpisů, která by měla prokázat, že nepodepisoval dokumenty jménem R. T. Absentuje jakýkoliv přímý důkaz prokazující vinu dovolatele. Jakékoliv tvrzení pana R. T. bylo účelové a nepravdivé, kdy jmenovaný se ve svých výpovědích před správcem daně a policejním orgánem zásadně odchyloval, když se měl vyjadřovat ke svým podpisům na sporných listinách.
12. Nejvyšší soud předně upozorňuje, že obviněný J. S. uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však neumožňuje, aby se dovolatel domáhal opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování, a to s výjimkou shora zmíněného „extrémního nesouladu“. Uplatněný dovolací důvod stojí na předpokladu nesprávné aplikace hmotného práva, nikoliv na nesprávnosti v provádění důkazů, jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů. Nejvyšší soud přitom, jak již bylo uvedeno shora, neshledal extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, což by byl případ, jenž by připouštěl zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Jak již bylo obecně uvedeno, Nejvyšší soud může zasáhnout do hodnocení důkazů, pokud obviněný takový extrémní nesoulad v dovolání uplatnil a dále za podmínky, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve svazku 18 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1990, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, dále srov. usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03).
13. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že obviněný J. S. je usvědčován celou řadou listinných důkazů ve spojení se svědeckou výpovědí H. H. Nalézací soud dále poznamenal, že pokud obviněný J. S. na svou obhajobu uváděl, že nebylo jeho povinností podávat daňové přiznání k DPH za III. kvartál 2010, když společnost s kompletním účetnictvím předal v listopadu 2010 novému jednateli, pak obviněný tak fakticky učinil dne 25. 10. 2010, čímž splnil svou zákonnou povinnost v řádném termínu (k tomu viz listiny na č. l. 636 – 638 spisu). Obviněný J. S. měl pádný důvod zbavit se předlužené a nefungující společnosti, okolnost, že se jednalo o ryze formální převod obchodního podílu, jednatelství a účetnictví společnosti na nastrčenou fyzickou osobu, vyplývá z té skutečnosti, že stejného dne, kdy došlo ke změně v obchodní společnosti, tj. dne 18. 11. 2010, si obviněný nechal vystavit od R. T. generální plnou moc k zastupování společnosti v neomezeném rozsahu, jak vyplývá z textace této listiny na č. l. 116 spisu, kdy rozsah zmocnění nebyl ani částečně omezen. Nalézací soud si tedy kladl otázku, proč se obviněný zbavoval jednatelství, když v podstatě i nadále po dni 18. 11. 2010 mohl zastupovat společnost, zavazovat ji k právním úkonům a přijímat případná plnění atd. Pro úplnost nalézací soud uvedl, že obviněný nepřestal být zaměstnancem společnosti ani po jejím převodu, když byl přihlášen ke zdravotnímu pojištění až do dne 28. 2. 2011, jak vyplynulo ze zprávy České průmyslové zdravotní pojišťovny na č. l. 645 spisu; pokud by měl skutečně úmysl reálně převést obchodní podíl ve společnosti, pak by k datu 18. 11. 2010 ukončil svůj zaměstnanecký poměr. Současně nalézací soud poukázal na to, že činností Finančního úřadu v Přerově bylo zjištěno, že dne 30. 3. 2011 byla tomuto správci daně doručena předmětná generální plná moc ze dne 18. 11. 2010, kdy téhož dne převzal obviněný jako zástupce společnosti výzvu č. j. 54379/11/393931800273 k poskytnutí informací, ve které byl vyzván, aby předložil veškeré doklady společnosti za léta 2009 – 2010. Ačkoliv tedy obviněný tvrdí, že podle plné moci nejednal, pak opak vyplývá z té skutečnosti, že se fakticky choval jako zplnomocněný zástupce daňového subjektu podle oné plné moci, když převzal výzvu správce daně, v opačném případě by zajisté odmítl převzít takovou výzvu s poukazem na to, že jeho jednatelství ve společnosti skončilo. Dále při učinění závěru o fiktivnosti převedení společnosti na R. T. nelze současně nezmínit ani to, že nový jednatel R. T. se nikdy nestal disponentem bankovního účtu společnosti vedeného u Raiffeisenbank, a. s., když dispoziční práva k bankovnímu účtu si i nadále po dni 18. 11. 2010 ponechal výlučně obviněný. Nalézací soud rovněž zmínil, že obviněný odklonil příchozí platby v závěru fungování společnosti na podzim roku 2010 na jiný bankovní účet z dosahu věřitelů, totiž na bankovní účet svého bratra Ja. S. Těmto úvahám soudu o nastrčení R. T. korespondují i skutečnosti zjištěné z výpovědi H. H., pracovnice Finančního úřadu v Přerově, jako dožádaného orgánu, který k osobě R. T. a jeho jednatelství ve společnosti zjistil pro místně příslušného správce daně, že R. T. ani nevěděl, že je jednatelem společnosti, nekoupil podle něj žádný obchodní podíl, byl bez finančních prostředků, nedisponoval nikdy listinami z účetnictví společnosti, jednalo se o člověka nižšího sociálního statusu. Dále bylo zjištěno z listinných důkazů, že sociální situace R. T. v letech 2010 – 2014 byla neutěšená, když byl fakticky bezdomovcem nebo bydlel po azylových zařízeních, pobíral invalidní důchod, neměl zaměstnání, neměl žádné volné finanční zdroje, jeho majetkové poměry tedy byly neutěšené, lze tedy pochybovat o tom, zda-li by byl schopen výkonu funkce jednatele v obchodních společnostech. V neposlední řadě nalézací soud poukázala na to, že i policejní orgán v jiné trestní věci vedené pod č. j. KRPM-100574-/TČ-2012-140881 dospěl ke stejným hodnotícím úvahám jako zdejší soud při posuzování otázky úmyslu R. T. podnikat se společností Dosnetex Plus. Nalézací soud konečně také zmínil, že všechny shora rozvedené okolnosti stran fiktivního převodu obchodního podílu, jednatelství, účetnictví a pokladny společnosti Dosnetex Plus na R. T. sice nebylo možné v celém průběhu trestního řízení podepřít procesně použitelným svědectvím R. T., když úkony trestního řízení v této trestní věci byly původně zahájeny v červnu 2014, ale jmenovaný v měsíci prosinci 2014 zemřel, avšak soud mohl vycházet z obsahu listin pořízených správcem sociálního pojištění, správcem daně a policejním orgánem v dalších řízeních dotýkajících se fungování jmenované společnosti. Soud tak měl k dispozici protokol o ústním jednání s R. T. na Okresní správě sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 11. 10. 2011, protokol o výslechu jmenovaného před správcem daně ze dne 11. 10. 2011, úřední záznam o podání vysvětlení jmenovaného ze dne 15. 8. 2012 sepsaný v trestní věci vedené u Policie ČR, KŘPOK, SKPV, OHK, pod č. j. KRPM-100574/TČ-2012-140881, a protokol o jeho výslechu ze dne 16. 1. 2013 sepsaný ve smyslu §158a tr. ř. za účasti soudce ve stejné trestní věci pod č. j. KRPM-100574/TČ-2012-140881, kdy obsah těchto vyjádření R. T. zcela koresponduje zjištěním správce daně a policejního orgánu při posuzování role jmenovaného při obchodním vedení společnosti Dosnetex Plus (v podrobnostech srov. str. 9 – 12 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
14. Odvolací soud ve svém rozhodnutí zkonstatoval, že skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností pro rozhodnutí soudu, jak to předpokládá základní zásada trestního řízení v §2 odst. 5 tr. ř. Odvolací soud dále zdůraznil, že nalézací soud naprosto přesvědčivým způsobem poukázal na sociální statut a způsob života již zemřelého R. T., opětovně poukázal na prvotní zjištění k osobě R. T., které vyplynuly zejména ze šetření finančního úřadu prezentovaného svědkyní H. H. s tím, že následuje celá řada listinných materiálů, které naprosto objektivizují tyto prvotní poznatky k osobě zemřelého R. T. Také veškerá tato zjištění jenom umocňují zaujaté stanovisko soudu prvního stupně o fiktivním převedení společnosti Dosnetex Plus na R. T. a také to zjištění, že obviněný J. S. R. T. nepředal jako novému nabyvateli a jednateli účetnictví společnosti, nýbrž mu zůstalo k dispozici a naložil s ním blíže nezjištěným způsobem (srov. str. 4 usnesení odvolacího soudu).
15. Nejvyšší soud kromě shora předestřených závěrů soudů nižších stupňů prezentovaných v odůvodnění jejich rozhodnutí přezkoumal rovněž i předložený spisový materiál, jehož obsahem je mimo jiné oznámení finančního úřadu na R. T. na č. l. 109 – 110 spisu, smlouva o převodu obchodního podílu N 630/2010 na č. l. 114 – 115 spisu, generální plná moc na č. l. 116 spisu, protokol o ústním jednání sepsaný s R. T. dne 11. 10. 2011 při správě daní na č. l. 117 – 119, úřední záznam o podaném vysvětlení R. T. na č. l. 120 – 122 spisu, z věci sp. zn. KRPM-13591/TČ-2009-070881 úřední záznam o podaném vysvětlení R. T. na č. l. 140 – 142 spisu, zprávy k R. T. na č. l. 198 – 223 spisu, a dále 225, 227, 229, 231, 233 – 234, 235 – 258 spisu, výpis z účtu společnosti Dosnetex Plus vedeného u Raiffeisenbank, a. s., na č. l. 373 – 378 spisu a 382 – 384 spisu, informace k daňovému subjektu Dosnetex Plus poskytnuté správcem daně na č. l. 398 – 641 spisu (všechny uváděné listinné důkazy byly předloženy stranám k nahlédnutí u hlavního líčení dne 18. 4. 2017 postupem podle §213 odst. 1 tr. ř. – viz č. l. 1178 p. v. – 1179 spisu), výpověď svědkyně H. H. učiněná u hlavního líčení dne 18. 4. 2017 (viz č. l. 1179 p. v. – 1180 p. v. spisu), výpověď svědkyně L. M. učiněná u hlavního líčení dne 18. 4. 2017 (viz č. l. 1180 p. v. – 1181 p. v. spisu). Po takto provedeném přezkumu spisového materiálu a odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů Nejvyšší soud uzavírá, že má za to, že v tomto trestním řízení bylo ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu soudem prvního stupně dokazování náležitě zhodnoceno a následně i přezkoumáno odvolacím soudem, a proto byl bez důvodných pochybností zjištěn skutkový stav věci vyjádřený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a v důsledku toho byly i naplněny znaky ustanovení §254 odst. 1 alinea třetí, odst. 3 tr. zákoníku, tedy že obviněný J. S. zatajil účetní knihy, zápisy a jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku, nebo k jejich kontrole, ač k jejich vedení byl podle zákona povinen, a ohrozil tak majetková práva jiného a včasné a řádné vyměření daně, a na cizím majetku tak způsobil značnou škodu. Nejvyšší soud rovněž seznal, že je dostatečně prokázáno, že zatajení účetnictví společnosti ze strany obviněného znemožnilo věřitelům společnosti Dosnetex Plus dohledat aktiva společnosti k uspokojení jejich oprávněných nároků, přičemž obviněný dále ohrozil zjištění případné daňové povinnosti ze strany správce daně. V tomto trestním řízení bylo rovněž bezpečně prokázáno, že obviněný J. S. reálně nejednal s R. T. o převzetí obchodního podílu a jednatelství ve společnosti, že obviněný i po dni 18. 11. 2010 vykonával obchodní vedení společnosti, a že nepředal novému nabyvateli a jednateli účetnictví společnosti, nýbrž mu zůstalo v dispozici a naložil s ním blíže nezjištěným způsobem.
16. Nejvyšší soud tak s ohledem na předestřené závěry soudů nižších stupňů nemůže souhlasit s argumentací obviněného J. S., že závěry stran jeho viny jsou spekulativní, ničím nepodložené a nemají oporu v provedených důkazech a že celá obžaloba je od samého počátku postavena toliko na subjektivních tvrzeních a domněnkách, stejně tak, že soud nepřihlédl k důkazům prokazujícím jasně dovolatelovu nevinu, do určité míry některé důkazy i bagatelizoval, aniž by v případě rozporů v důkazech ctil zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného, a dále že absentuje jakýkoliv přímý důkaz prokazující jeho vinu. Oproti tvrzení dovolatele Nejvyšší soud uvádí, že dokazování a hodnocení důkazů zejména nalézacím soudem bylo na základě provedeného přezkoumání Nejvyšším soudem shledáno zcela v souladu s trestním řádem. Soudy nižších stupňů na základě ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily v řízení provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a proto je možno na uvedené hodnocení provedených důkazů nalézacím a odvolacím soudem v podrobnostech odkázat. Dovolací soud tedy považuje učiněné skutkové závěry soudů nižších stupňů za souladné s provedenými důkazy.
17. Na správných skutkových závěrech soudů nižších stupňů nemůže ničeho změnit ani námitka dovolatele stran osoby pana D., který vždy doprovázel pana R. T. na jednání o převodu společnosti, platebních podmínkách a radil se s ním, neboť jak vyplynulo ze zjištění nalézacího soudu, jedná se o blíže neurčenou a neztotožnitelnou osobu, o níž se bez bližších údajů vyjadřoval pouze dnes již mrtvý R. T. Z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu se konkrétně dovídáme, že na úřední záznam o podání vysvětlení v trestní věci vedené pod č. j. KRPM-100574/TČ-2012-140881 se R. T. dne 15. 8. 2012 vyjádřil mj. v tom ohledu, že v roce 2007 nebo 2008 za ním přišel jeho kamarád D. a chtěl po něm, aby si vyřídil živnostenský list, potkával ho u vlakového nádraží a občas mu něco dal nebo koupil cigarety. Asi po týdnu jejich známosti mu řekl, aby si vyřídil živnostenský list. Dal mu 1 500 Kč jako odměnu a navíc zaplatil poplatky za vyřízení. Poté, co si živnostenský list vyřídil, tak ho předal kamarádovi D. Taky se nechalo udělat razítko na jeho jméno. Vždycky s ním jednal pouze D., který ho odchytl někde u nádraží a dal mu podepsat různé papíry, on si je neprohlížel a podepsal je, za to dostával cigarety nebo víno. V minulosti u nějakých právníků podepisoval papíry, vždy ho tam dovezl D., ten mu řekl, aby něco podepsal, a tak to udělal. Nikdy si nečetl, co podepisuje a ani ho to nezajímalo. D. mu řekl, že všechno bude zařizovat on sám. Tehdy si myslel, že podnikat bude D., protože mu řekl, že si během půl roku převede podnikání na sebe (v podrobnostech srov. zejména str. 7 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud tak pouze závěrem dodává, že s ohledem na další okolnosti případu a skutková zjištění soudů nižších stupňů, jak již bylo zevrubně rozebráno shora, nelze předpokládat, že by skutečnosti týkající se osoby pana D. měly vliv na prokázání viny obviněného J. S., která vyplývá se shora uvedených soudem prvního stupně řádně provedených a zhodnocených důkazů.
18. Další konkrétní námitka obviněného J. S. spočívající v tom, že jakékoliv tvrzení pana R. T. bylo účelové a nepravdivé, kdy jmenovaný se ve svých výpovědích před správcem daně a policejním orgánem zásadně odchyloval, když se měl vyjadřovat ke svým podpisům na sporných listinách, je vyvracena závěry, které již učinil nalézací soud. Uvedený soud konkrétně poznamenal, že nelze sice odhlédnout od toho, že R. T. se ve svých výpovědích před správcem daně a policejním orgánem odchyloval, když se měl vyjadřovat ke svým podpisům na sporných listinách, když někdy je připouštěl jako pravé, jindy je oproti tomu rozporoval, ačkoliv jeho podpis na listinách byl notářsky ověřen, nicméně tyto rozpory vyplývají z uvedené situace, kdy jmenovaný sám uváděl, že mnohdy nevěděl, co podepisuje, listiny mu byly předkládány k podpisu, přičemž byl instruován k jejich podpisu, což zase koresponduje celkovému neutěšenému sociálnímu statutu jmenovaného, který takto jednal pod vidinou slíbené mrzké odměny (srov. str. 12 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
19. Obviněný J. S. dále namítal, že nebyl proveden jím navrhovaný důkaz expertízou – srovnání podpisů, která by měla prokázat, že nepodepisoval dokumenty jménem R. T. Problematika tzv. opomenutých důkazů, kterou ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný J. S. namítá, byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále viz nález ze dne 30. června 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91, ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněn pod č. 172, ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23. září 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a další). Vzhledem k tomu, že, jak již bylo shora opakovaně konstatováno, odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je dostatečné, přičemž nevznikají na základě náležitě zhodnocených důkazů pochybnosti o vině obviněného J. S., dospěl i Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněným navrhované expertízy je tento důkaz nadbytečný, neboť rozhodné skutečnosti již byly nepochybně prokázány v řízení před nalézacím soudem a obhajoba obviněného, k jejímuž ověření, resp. potvrzení jsou důkazy navrhovány, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) vyvrácena (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). S ohledem na to nejde v případě obviněným požadované expertízy o tzv. opomenutý důkaz, a proto se ani nemůže jednat o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Dovolatel rovněž namítal, že nebylo jeho povinností cokoliv uchovávat a zabezpečit, když tato povinnost byla věcí nového jednatele. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že obviněnému se zkráceně klade za vinu, že jako jediný jednatel společnosti Dosnetex Plus, jehož funkce zanikla ke dni 18. 11. 2010, nejméně od listopadu 2010 v návaznosti na to, že na R. T., osobu bez domova, tzv. bílého koně, byl úmyslně převeden obchodní podíl společnosti Dosnetex Plus, nezabezpečil řádné uchování správného, úplného a průkazného účetnictví, které by podávalo věrný a poctivý obraz o stavu hospodaření a pohybu majetku, jiných aktiv a pasiv společnosti, a naopak předstíral, že účetnictví vč. majetku společnosti Dosnetex Plus předal v říjnu nebo listopadu 2010 R. T., osobě bez domova, tzv. bílému koni, na kterého byl zároveň převeden i obchodní podíl společnosti Dosnetex Plus, avšak tomuto nepředal nic a s účetní evidencí společnosti vč. jejího majetku naložil blíže nezjištěným způsobem, čímž znemožnil řádné zjištění, přezkoumání a uspořádání majetkových poměrů společnosti Dosnetex Plus, zejména ověření, jak naložil s přijatými úhradami vyfakturovaných zakázek, které společnost Dosnetex Plus v období přibližně dvou měsíců před účelovým převodem společnosti obdržela, a to v celkové výši min. 606 840 Kč (viz shora uvedené skutkové zjištění soudu prvního stupně v bodě 1 tohoto usnesení). Obviněnému tedy není kladeno za vinu, že měl i po datu, kdy přestal být jednatelem společnosti Dosnetex Plus nadále uchovávat a zabezpečit účetnictví jmenované společnosti, ale že jej, ačkoliv měl tuto původní povinnost řádného uchování správného, úplného a průkazného účetnictví, reálně nepředal novému jednateli, R.T., a naložil s ním blíže nezjištěným způsobem. Tomu ostatně odpovídají i závěry nalézacího soudu, který shrnul, že za zjištěné důkazní situace, kdy bylo v řízení bezpečně prokázáno, že obviněný reálně nejednal s R. T. o převzetí obchodního podílu a jednatelství ve společnosti ve smyslu běžných obchodních zvyklostí, že obviněný i po dni 18. 11. 2010 vykonával obchodní vedení společnosti, lze spolehlivě uzavřít, že obviněný nepředal novému nabyvateli a jednateli účetnictví společnosti, nýbrž mu zůstalo v dispozici a naložil s ním blíže nezjištěným způsobem. Obviněný zinscenoval formální, účelový a skutečnosti neodpovídající převod obchodního podílu ve společnosti na nastrčenou osobou, a proto je možné uzavřít, že obviněný tímto svým jednáním trvale znemožnil řádné zjištění, přezkoumání a uspořádání majetkových poměrů společnosti Dosnetex Plus ke škodě oprávněných nároků věřitelských subjektů a ohrozil vyměření daňové povinnosti ze strany správce daně (v podrobnostech srov. str. 12 – 13 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
21. Dovolatel konečně také vyslovil pochybnosti o zachování jeho práva na spravedlivý proces, když soud nedostatečně zkoumal okolnosti případu svědčící v jeho prospěch. Nejvyšší soud však v rámci dovolacího řízení neshledal z obsahu trestního spisu žádné porušení procesních ustanovení, z něhož by bylo možné dovodit zásah do ústavně zakotveného práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jak je patrné z formulace ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jde zde o procesní záruky řádného a zákonného průběhu trestního řízení, nikoli o nárok obviněného, aby dosáhl takový výsledek tohoto řízení podle hmotného práva, který odpovídá jeho představám. Proto ani samotná námitka obviněného o údajném porušení jeho práva na spravedlivý proces s odkazem na nedostatečné zkoumání důkazů soudy nižších stupňů svědčících v jeho prospěch neodpovídá hmotněprávní povaze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že ve věci vydaná soudní rozhodnutí odpovídají zákonným předpokladům, a že soudy postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákona při respektování základních zásad trestního procesu. Jejich rozhodnutí odpovídají obsahu provedených důkazů a jsou dostatečně přesvědčivá.
B) K námitkám týkajícím se subjektivní stránky
22. Obviněný J. S. ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž namítal, že nelze nijak dovodit jeho úmysl, a je tedy potřeba zabývat se subjektivní stránkou souzeného trestného činu.
23. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí k naplnění subjektivní stránky souzeného trestného činu napsal, že závěr o naplnění subjektivní stránky vyplývá především z charakteru a způsobu jednání obviněného J. S. popsaného ve skutkové větě ve výroku o vině. Úmyslné zavinění obviněného je pak zřejmé též z ostatních rozhodných okolností, zejména pak z neodvratnosti následku v podobě ohrožení majetkových práv věřitelských subjektů společnosti Dosnetex Plus, s nímž obviněný musel počítat jako s následkem, který z jeho jednání mohl snadno nastat a také nastal. Obviněnému bylo prokázáno zavinění ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když chtěl způsobem v zákoně uvedeným porušit zájem chráněný zákonem. Svým jednáním obviněný zasáhl do zájmu společnosti na řádném vedení účetnictví osoby provozující podnikatelskou činnost z důvodu ochrany věřitelských nároků a řádného vyměření daně (srov. str. 13 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
24. Odvolací soud v návaznosti na závěry soudu prvního stupně uvedl, že podle jeho názoru se soud prvního stupně přesvědčivým způsobem vypořádal se všemi námitkami ze strany obviněného J. S., včetně namítané subjektivní stránky, a tedy otázkou zavinění ke stíhanému přečinu. V provedeném dokazování také objektivizoval způsobenou značnou škodu v návaznosti na ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku, která je rozvedena na str. 13 napadeného rozsudku. Dovodil, že obviněný jednal v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a také náležitým způsobem odůvodnil použitou právní kvalifikaci, tedy přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea třetí, odst. 3 tr. zákoníku (srov. str. 4 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).
25. Nejvyšší soud k námitce dovolatele týkající se naplnění subjektivní stránky uvádí následující. Obviněný J. S. byl uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle ustanovení §254 odst. 1 alinea třetí, odst. 3 tr. zákoníku. Pokud se týká subjektivní stránky, ve smyslu §13 odst. 2 tr. zákoníku jde o úmyslný trestný čin. Značnou škodou je škoda ve výši nejméně 500 000 Kč, což vyplývá z výkladového pravidla v §138 odst. 1 tr. zákoníku pro určení hranic výše škody. Z hlediska zavinění u tohoto následku postačí ve smyslu §17 písm. a) nedbalost. Nejvyšší soud se zabýval otázkou zavinění obviněného J. S. v návaznosti na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, která řádně přezkoumal, přičemž rovněž dospěl k závěru, že nevznikají pochybnosti o tom, že obviněný J. S. naplnil subjektivní stránku přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku, neboť jednal úmyslně a se znalostí všech souvislostí včetně důsledků spojených s takovým jednáním. Přitom závěr o naplnění subjektivní stránky zde vyplývá především z charakteru a způsobu jednání obviněného popsaného ve skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeného v jeho odůvodnění, kdy bylo prokázáno, že dovolatel vědomě minimálně dne 25. 10. 2010 podal Finančnímu úřadu pro Prahu 5 nesprávné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za III. čtvrtletí roku 2010, v němž neoprávněně navýšil náklady a uplatnil tak nárok na odpočet DPH ve výši 197 844 Kč, aniž by následně doložil či předložil doklady prokazující v daňovém přiznání tvrzené skutečnosti, dále nejméně od listopadu 2010 nezabezpečil řádné uchování správného, úplného a průkazného účetnictví, které by podávalo věrný a poctivý obraz o stavu hospodaření a pohybu majetku, jiných aktiv a pasiv společnosti Dosnetex Plus, kdy vědomě předstíral, že účetnictví vč. majetku společnosti Dosnetex Plus předal v říjnu nebo listopadu 2010 R. T., prokázanému tzv. bílému koni, na kterého byl zároveň převeden i obchodní podíl společnosti Dosnetex Plus, kterému však nepředal nic a s účetní evidencí společnosti vč. jejího majetku naložil blíže nezjištěným způsobem, dále dne 3. 2. 2011 podal k Finančnímu úřadu pro Prahu 5 daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí roku 2010, které podepsal jako „R. T.“, v němž uplatnil nárok na odpočet DPH ve výši 498 505 Kč, což opět nijak nedoložil a nepředložil žádné doklady prokazující v daňovém přiznání tvrzené skutečnosti, a takto od počátku jednal s vědomím, že společnost zastoupená a vlastněná tzv. bílým koněm R. T. bude pro správce daně zcela nekontaktní, příp. že nebude plnit své daňové povinnosti. O správnosti těchto závěrů svědčí řada dokazováním zjištěných skutečností, tj. zejména fiktivnost převodu společnosti Dosnetex Plus na R. T., který se nikdy nestal disponentem bankovního účtu jmenované společnosti, neboť dispoziční práva k bankovnímu účtu si i nadále po dni 18. 11. 2010 ponechal výlučně obviněný J. S., dále se jedná o skutečnosti zjištěné z výpovědi H. H., pracovnice Finančního úřadu v Přerově, která zjistila, že R. T. ani nevěděl, že je jednatelem společnosti, byl bez finančních prostředků, nedisponoval nikdy listinami z účetnictví společnosti, navíc jej vyhodnotila jako člověka nižšího sociálního statusu, dále bylo zjištěno z listinných důkazů, že sociální situace R. T. v letech 2010 – 2014 byla neutěšená, fakticky se jednalo o bezdomovce, který příležitostně bydlel po azylových zařízeních, pobíral invalidní důchod, neměl zaměstnání, ani žádné finanční příjmy, a ačkoliv okolnosti stran fiktivního převodu obchodního podílu, jednatelství, účetnictví a pokladny společnosti Dosnetex Plus na R. T. nebylo možné v celém průběhu trestního řízení podepřít procesně použitelným svědectvím R. T., který zemřel před zahájením úkonů trestního řízení v této trestní věci, soud disponoval protokolem o ústním jednání s R. T. na Okresní správě sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 11. 10. 2011, protokolem o výslechu jmenovaného před správcem daně ze dne 11. 10. 2011, úředním záznamem o podání vysvětlení jmenovaného ze dne 15. 8. 2012 sepsaným v trestní věci vedené u Policie České republiky, KŘPOK, SKPV, OHK, pod č. j. KRPM-100574/TČ-2012-140881, a protokolem o jeho výslechu ze dne 16. 1. 2013 sepsaným ve smyslu §158a tr. ř. ve stejné trestní věci pod č. j. KRPM-100574/TČ-2012-140881, z nichž vyplynulo, že R. T. mnohdy nevěděl, co podepisuje, listiny mu byly předkládány k podpisu, přičemž k jejich podpisu byl instruován, nevěděl, že byl jednatelem nějaké společnosti, nevěděl, co dělala společnost Dosnetex Plus, nevěděl, že by někdo podnikal na jeho jméno a na žádném finančním úřadě žádná daňová přiznání nepodával atd. Úmyslné zavinění obviněného je pak zřejmé též z ostatních rozhodných okolností, zejména pak z neodvratnosti následku v podobě ohrožení majetkových práv věřitelů a včasného a řádného vyměření příslušných daní obchodní společnosti Dosnetex Plus, kdy jak uvedl již nalézací soud, zašantročení účetnictví společnosti ze strany obviněného J. S. znemožnilo věřitelským subjektům dohledat aktiva společnosti upotřebitelná k uspokojení oprávněných nároků těchto věřitelských subjektů, resp. ohrozil zjištění případné daňové povinnosti ze strany správce daně (srov. str. 12 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), s nímž obviněný musel počítat jako s následkem, který z jeho jednání mohl snadno nastat a také nastal.
C) K námitce týkající se totožnosti skutku
26. Obviněný J. S. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil rovněž námitku týkající se totožnosti skutku, spočívající v tom, že v tomto trestním řízení souzený skutek byl v minulosti již několik let vyšetřován, přičemž zprvu čelil obvinění z podvodu, které bylo následně překvalifikováno na neodvedení daně a následně na to, že nezabezpečil řádné účetnictví, které by podávalo poctivý obraz o stavu hospodaření společnosti Dosnetex Plus. Druhé z obvinění se dostalo až k odvolacímu soudu, kde byl zproštěn ve všech bodech obžaloby, jak to vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 10. 2016, č. j. 1 T 29/2016-931, a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 3. 2017, č. j. 2 To 23/2017-954. Po neúspěšných pokusech státní zástupce zahájil trestní řízení pro tentýž skutek tentokrát kvalifikovaný jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea třetí, odst. 3 tr. zákoníku.
27. Podle ustálené judikatury momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek závažný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty jeho zaviněním (k jednotě skutku srov. č. 8/1985, č. 5/1988 a č. 10/2001 Sb. rozh. tr.). Totožnost skutku bude zachována, bude-li zachována totožnost jednání nebo následku. K zachování totožnosti skutku postačí totožnost jednání nebo totožnost následku. Následkem se přitom rozumí porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek (porušení určitého jedinečného vztahu – zájmu), nikoli určitý typ následku. Proto je třeba jak jednání, tak i následek v popisu skutku vyjádřit vždy v jeho konkrétní podobě. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná. Zásadně postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při soudním projednávání věci. Z rozboru ustanovení trestního řádu plyne, že tento trestněprocesní předpis počítá s tím, že skutkový děj popsaný v žalobním návrhu může doznat změny na podkladě výsledků hlavního líčení, aniž by tím totožnost skutku byla dotčena (srov. zejména č. 64/1973, č. 52/1979, č. 1/1996-I., č. 10/2001 a č. 41/2002-I. Sb. rozh. tr.; viz také usnesení Ústavního soudu ze dne 17. července 2002, sp. zn. II. ÚS 143/02, uveřejněno pod č. 21, ve sv. 27 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
28. Nejvyšší soud si vyžádal rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 10. 2016, č. j. 1 T 29/2016-931, a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 3. 2017, č. j. 2 To 23/2017-954, z nichž zjistil, že obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 10. 2016, č. j. 1 T 29/2016-931, podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 1 ZT 4/2015, pro skutek spočívající v tom, že dne 16. 11. 2010 na blíže neurčeném místě, pravděpodobně v P., převzal od svého bratra Ja. S., částku ve výši 182 880 Kč, která představovala platbu za službu dodanou společností Dosnetex Plus odběrateli JUTTY GROUP, s. r. o., vyčíslenou fakturou č. 2010036 ze dne 31. 10. 2010, splatnou dne 15. 11. 2010, která byla dne 12. 11. 2010 podle pokynu, resp. údaje na vystavené faktuře plátcem JUTTY GROUP, s. r. o., doručena nikoliv na účet společnosti Dosnetex Plus, ale na účet Ja. S., bratra jejího bývalého jednatele J. S., kdy J. S. pak tuto platbu převzal, i když jeho funkce statutárního orgánu zanikla ke dni 12. 11. 2010, kdy se novým jednatelem stal R. T., kterému však již tuto částku vědomě nepředal a ani jej o jejím obdržení nijak jinak nevyrozuměl, s částkou naložil podle vlastního uvážení a společnosti Dosnetex Plus tak způsobil škodu ve výši min. 182 880 Kč, čímž měl spáchat přečin podvodu podle ustanovení §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve svém usnesení ze dne 13. 3. 2017, č. j. 2 To 23/2017-954, postupem podle §256 tr. ř. zamítl odvolání Okresního státního zástupce v Přerově.
29. Nejvyšším soudem tedy bylo ze skutkové věty výroku rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 10. 2016, č. j. 1 T 29/2016-931, zjištěno, že se v žádném případě nejedná o tentýž skutek, pro nějž byl obviněný J. S. uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 25. 1. 2018, č. j. 4 T 32/2017-1266, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 4. 2018, č. j. 55 To 79/2018-1298. V případě souzeného přečinu podvodu a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea třetí, odst. 3 tr. zákoníku neexistuje ani totožnost jednání, ani totožnost následku, a není zde dána ani shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi. Jedná se sice v obou případech o společnost Dosnetex Plus a v obou případech vystupuje i společnost JUTTY GROUP, s. r. o., avšak předmětná faktura společnosti JUTTY GROUP, s. r. o., ze dne 31. 10. 2010, znějící na částku 182 880 Kč, nefiguruje v Nejvyšším soudem projednávané trestní věci. Nejvyšší soud proto uzavírá, že zde nedošlo ani k porušení zákonné zásady ne bis in idem, neboť rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 11. 10. 2016, č. j. 1 T 29/2016-931, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 3. 2017, č. j. 2 To 23/2017-954, nebylo pravomocně rozhodnuto o totožném skutku, jako v napadených rozhodnutích Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 55 To 79/2018, který rozhodl o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 25. 1. 1018, sp. zn. 4 T 32/2017, poněvadž zde není totožné jednání (podle zprošťujícího rozsudku převzetí částky ve výši 182 880 Kč, která představovala platbu za službu dodanou společností Dosnetex Plus odběrateli JUTTY GROUP, s. r. o., vyčíslenou fakturou č. 2010036 ze dne 31. 10. 2010, splatnou dne 15. 11. 2010, i když jeho funkce statutárního orgánu zanikla ke dni 12. 11. 2010, kdy se novým jednatelem stal R. T., kterému však již tuto částku vědomě nepředal a ani jej o jejím obdržení nijak jinak nevyrozuměl, s částkou naložil podle vlastního uvážení) ani totožný následek (ve formě zasažení cizího majetku podvodným jednáním, jež se projevilo ve škodě 182 882 Kč, která také nebyla zahrnuta do skutku popsaného v rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 25. 1. 2018, č. j. 4 T 32/2017-1266, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 4. 2018, č. j. 55 To 79/2018-1298).
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
30. Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 4. 2018, č. j. 55 To 79/2018-1298, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 25. 1. 2018, č. j. 4 T 32/2017-1266, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení jednání obviněného J. S., které z hlediska hodnocení provedených důkazů a navazujícího zjištěného skutkového stavu, jakož i jeho právní kvalifikace nevykazuje žádných logických či jiných vad. Postup nalézacího soudu posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném posouzení odvolání obviněného J. S. proti rozsudku nalézacího soudu podle §256 tr. ř. jeho odvolání zamítl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami odvolatele. Oba soudy nižších stupňů rovněž řádně dostály své povinnosti adekvátně odůvodnit (srov. §125 tr. ř. ve spojení s §134 odst. 2 tr. ř.) svá rozhodnutí.
31. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného J. S. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 10. 2018
prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.
předseda senátu