ECLI:CZ:NSS:2022:6.AO.32.2021:76
sp. zn. 6 Ao 32/2021 – 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška a soudců Filipa
Dienstbiera a Viktora Kučery v právní věci navrhovatelky: JUDr. I. N., zastoupená
Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti odpůrci:
Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, týkající se návrhu
na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. prosince 2021 č. j. MZDR
14601/2021-31/MIN/KAN v části bodu 3 písm. b), bodu 8 písm. a) a b), bodu 10 písm. a) a b)
a bodu 15,
takto:
I. Návrh na vyslovení nezákonnosti opatření obecné povahy – mimořádného opatření
odpůrce ze dne 23. prosince 2021 č. j. MZDR 14601/2021-31/MIN/KAN v části bodu 3
písm. b), v níž dopadá na hudební, taneční, herní a podobné společenské kluby
a diskotéky, herny a kasina, se od m ít á .
II. Opatření obecné povahy – mimořádné opatření odpůrce ze dne 23. prosince 2021
č. j. MZDR 14601/2021-31/MIN/KAN by l o v části bodu 3 písm. b), v rozsahu,
ve kterém dopadalo na provozovny stravovacích služeb, a v části bodu 8 písm. a)
a b), v ro zp o ru se zák o n em .
III. Návrh na vyslovení nezákonnosti opatření obecné povahy – mimořádného opatření
odpůrce ze dne 23. prosince 2021 č. j. MZDR 14601/2021-31/MIN/KAN v části bodu
10 písm. a) a b) a bodu 15 se od m ít á pro zjevnou neopodstatněnost.
IV. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. prosince 2021
se navrhovatelka domáhala zrušení bodu 3 písm. b), bodu 8 písm. a) a b), bodu 10 písm. a) a b)
a bodu 15 mimořádného opatření odpůrce označeného v návětí, vydaného s odkazem na §80
odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), a §2 odst. 1
zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19
a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“). Pro případ,
že by mimořádné opatření v průběhu řízení pozbylo platnosti, navrhla navrhovatelka,
aby Nejvyšší správní soud vyslovil jeho nezákonnost.
[2] Napadenými částmi mimořádného opatření odpůrce s odkazem na §69 odst. 1 písm. i)
zákona o ochraně veřejného zdraví a §2 odst. 2 a) a i) pandemického zákona, s účinností
od 26. prosince 2021 0:00 hodin do 28. prosince 2021 23:59 hodin a od 3. ledna 2022 0:00 hodin
a. zakázal zákazníkům vstup do vnějších a vnitřních prostor provozoven stravovacích
služeb, hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték,
heren a kasin, pokud vykazují klinické příznaky onemocnění covid-19 nebo (s výjimkou
dětí do 12 let) nesplňují podmínky stanovené v bodu 15 mimořádného opatření; dále
nařídil provozovatelům kontrolovat splnění těchto podmínek a nevpustit je
do provozovny, pokud je nesplňují, a zákazníkům nařídil splnění uvedených podmínek
prokázat [bod 3 písm. b)];
b. zakázal vstup na sportoviště ve vnitřních prostorách staveb, do tanečních studií,
posiloven a fitness center osobám, které vykazují klinické příznaky onemocnění covid-19
nebo nesplňují (s výjimkou dětí do 12 let) podmínky stanovené v bodu 15 (splnění těchto
podmínek se nevyžaduje v případě tělesné výchovy v rámci školního vzdělávání), a nařídil
provozovatelům kontrolovat splnění těchto podmínek a nevpustit je do uvedených
prostor, pokud je nesplňují, a zákazníkům nařídil splnění uvedených podmínek prokázat
[bod 8 písm. a) a b)];
c. zakázal využít služeb přepravy na lanové dráze a lyžařském vleku osobám, které vykazují
klinické příznaky onemocnění covid-19 nebo nesplňují (s výjimkou dětí do 12 let)
podmínky stanovené v bodě 15 nebo nejsou schopny splnění těchto podmínek prokázat;
splnění těchto podmínek odpůrce nevyžadoval v případě plnění smlouvy o veřejných
službách v přepravě cestujících, v případě přepravy příslušníků záchranných složek;
pro žáky mladší 18 let, kteří se účastní lyžařského výcvikového kurzu, považoval
za splnění podmínek dle bodu 15 také absolvování RT-PCR testu na přítomnost viru
SARS-CoV-2 s negativním výsledkem; dále odpůrce nařídil provozovatelům (alespoň
namátkově) kontrolovat splnění podmínek a zakázal jim poskytnout službu osobě, která
je nesplní, a zákazníkům nařídil splnění uvedených podmínek prokázat [bod 10 písm. a)
a b)];
d. stanovil podmínky pro využívání některých služeb, účast na hromadných akcích a jiné
činnosti, které spočívaly (zjednodušeně řečeno) v očkování proti onemocnění covid-19
před více než 14 dny či prodělání laboratorně potvrzeného onemocnění covid-19
před méně než 180 dny; pro osoby mladší 18 let, osoby, které se nemohou podrobit
očkování pro zdravotní kontraindikaci, a osoby, které započaly s očkováním
proti onemocnění covid-19, odpůrce stanovil další možnost v podobě absolvování
RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem.
II. Návrh a vyjádření odpůrce
[3] Navrhovatelka uvedla, že je advokátkou. V její kanceláři aktuálně probíhá rekonstrukce,
proto se potřebuje setkávat s klienty na jiných místech, například v kavárnách či restauracích.
Dále poukazovala obecně na své právo setkávat se s jinými lidmi. Nerozumí tomu, proč na rozdíl
od ní děti mohou jet lyžovat „pouze“ s negativním PCR testem. Namítala, že mimořádné
opatření nesměřuje k proklamovanému cíli, neomezuje šíření infekce, pouze nutí osoby k tomu,
aby se podrobily očkování. I očkovaný člověk může šířit onemocnění. Navrhovatelka poukázala
na to, že ochrana poskytovaná očkováním je krátkodobá a nemusí fungovat proti novým
variantám viru. Mimořádné opatření nerozlišuje, jestli je osoba očkovaná dvěma nebo třemi
dávkami vakcíny. Rizika spojená s vektorovými vakcínami navíc převažují nad jejich přínosy
a není jisté, jaké vážné vedlejší účinky se časem zjistí u třetích dávek očkování.
[4] S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu dále navrhovatelka upozornila,
že sportoviště, fitness centra, restaurace a další služby lze omezit pouze podle §69 odst. 1
písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví, nikoli podle pandemického zákona. Toto ustanovení
přitom lze využít pouze k časově a místně omezeným opatřením, která jsou podmíněna
konkrétním podezřením na výskyt nákazy u konkrétního okruhu osob. Pokud dospěla exekutiva
k závěru, že není potřeba prodlužovat nouzový stav vyhlášený do 25. prosince 2021, nelze
dovozovat, že lze každého na území České republiky považovat za podezřelého z nákazy.
[5] Navrhovatelka podstoupila PCR test s negativním výsledkem a cítí se diskriminována
ve srovnání s očkovanými osobami a s osobami mladšími 18 let. PCR i antigenní testy jsou
přitom uznávanou metodou pro ověření bezinfekčnosti, odborníci od počátku uvádějí,
že základem boje s epidemií je právě testování. Testování již mnohokrát obstálo v soudním
přezkumu. Navrhovatelka by se mohla zúčastnit programu v kině či v divadle, pokud by v něm
bylo méně než 20 osob, nemůže však do restaurace a kavárny, i kdyby tam byly jen 3 nebo 4
osoby. Navrhovatelka se nemůže prokázat PCR či antigenním testem, ale osoby mladší 18 let
ano.
[6] Navrhovatelka dále zopakovala, že i očkované osoby mohou šířit virus a že účinnost
očkování v čase klesá. Odkázala na odborné studie srovnávající imunitu z očkování
a z prodělaného onemocnění a na studie, ze kterých dovozuje, že očkovaní i neočkovaní jedinci
jsou pro své okolí stejně rizikoví. Neexistují žádné důkazy o tom, že by vakcína chránila
dlouhodobě, výzkumy naopak svědčí o tom, že účinnost ochrany v čase klesá. Toho si byl ostatně
odpůrce vědom již v červnu 2021, kdy vydal opatření, které stanovilo jako podmínku vstupu
na hromadné akce očkování, pokud bylo provedeno před méně než devíti měsíci. Stejně tak si je
odpůrce vědom toho, že i očkovaní mohou šířit virus, neboť i jim stanovil povinnost nosit
na některých místech respirátor.
[7] V podáních ze dne 29. prosince 2021 a 13. ledna 2022 navrhovatelka zopakovala,
že se cítí diskriminována ve srovnání s mladistvými do 18 let. Doplnila, že závodně tančí
standardní tance, nyní se však jako neočkovaná nemůže účastnit soutěží. Uvedla též, že v České
republice dominuje varianta viru omikron, která je sice nakažlivější, ale méně nebezpečná.
[8] Dne 15. ledna 2021 pak navrhovatelka doplnila svou argumentaci o poukaz na opatření
ze dne 14. ledna 2022 č. j. MZDR 1518/2022-1/MIN/KAN, kterým odpůrce umožnil nezletilým
lyžovat pouze s negativním testem s tím, že se více dětem umožní účast na zdraví prospěšných
kurzech za bezpečných protiepidemických podmínek. Odpůrce by měl dle názoru navrhovatelky
vysvětlit, proč se i ona nemůže účastnit různých aktivit za bezpečných protiepidemických
podmínek i přesto, že se nepodrobila očkování.
[9] Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že základním cílem mimořádného opatření je
umožnit co možná nejbezpečnější provoz vyjmenovaných činností a poskytování služeb.
Stanovené podmínky minimalizují riziko přenosu viru a zabraňují zhoršení situace. U osob
očkovaných třetí dávkou či osob, které byly očkovány druhou dávkou před méně než šesti měsíci,
je dle dostupných vědeckých poznatků nízké riziko reinfekce. V případě nakažení klesá u osob
očkovaných třetí dávkou riziko hospitalizace o 90 %. To potvrzují údaje ze zemí s vysokou
proočkovaností. Užitečnost očkování zmiňuje i Mezioborová skupina pro epidemické situace.
Očkování není určeno pro ochranu před samotnou nákazou, chrání před závažným průběhem
onemocnění, hospitalizací a úmrtím. Odpůrce dále varoval před podhodnocením varianty
omikron. Současné poznatky sice ukazují na nižší dopady spojené s touto variantou,
avšak nahromadit dostatečné množství klinických výsledků trvá několik týdnů. Variantou
omikron se navíc dosud nakazily spíše osoby nižšího věku, její klinický profil se tedy může měnit.
Odpůrce považuje očkování za jedno z nejdůležitějších opatření v boji proti epidemii
onemocnění covid-19, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
20. října 2021 sp. zn. 2 Ao 7/2021. Rozdílný přístup k očkovaným a neočkovaným má racionální
základ, tyto osoby nejsou ve srovnatelném postavení. Očkování vytváří v organismu nepříznivé
podmínky pro replikaci viru, snižuje pravděpodobnost vzniku mutací, které jsou více přenositelné
na další osoby. Odpůrce dále upozornil, že v rámci Evropské unie nebylo dosaženo shody
ohledně délky „platnosti“ očkování, Česká republika však postupovala ve shodě s ostatními
členskými státy. Mimořádné opatření bylo vydáno na základě stávajících vědeckých poznatků.
Navrhovatelka citovala zprávu, která ještě neprošla oponentním posouzením, a zkresluje údaje
o počtu očkovaných a neočkovaných pacientů na jednotkách intenzivní péče. Odpůrce
v odůvodnění mimořádného opatření vysvětlil výjimky pro očkované a osoby, které prodělaly
onemocnění covid-19.
[10] V podání ze dne 10. února 2022 navrhovatelka zopakovala, že je diskriminována oproti
neočkovaným osobám mladším 18 let a osobám, které se podrobily očkování. Odkázala
na rozsudek ze dne 2. února 2022 č. j. 8 Ao 2/2022 - 53, kterým Nejvyšší správní soud
rozhodoval bez konkrétní argumentace navrhovatele. Nyní projednávaný případ je však odlišný,
navrhovatelka již v návrhu vysvětlovala, že u osob prokazujících se PCR testem je dokonce nižší
pravděpodobnost šíření viru, zvláště když odpůrce nijak neomezil časovou platnost
bezinfekčnosti z očkování a nerozlišil mezi jednotlivými vakcínami. Navrhovatelka nesouhlasí
s východiskem rozsudku č. j. 8 Ao 2/2022 - 53, že neočkované osoby bez prodělaného
onemocnění se nenacházejí ve srovnatelném postavení jako očkovaní či osoby, které prodělaly
onemocnění. Nejvyšší správní soud dle jejího názoru pominul skutečnost, že negativní
PCR test po řadu měsíců prokazoval bezinfekčnost stejně jako očkování, a to dokonce v situaci,
kdy odpůrce poukazoval na zahlcení zdravotnictví. Závěry Nejvyššího správního
soudu navíc popírají nová opatření, například opatření ze dne 9. února 2022
č. j. MZDR 1520/2022-2/MIN/KAN, jímž odpůrce vyňal z pravidelného testování zaměstnance
v sociálních službách, kteří doloží negativní PCR test. Na závěr navrhovatelka zdůraznila,
že Nejvyšší správní soud se v uvedeném rozsudku nevěnoval diskriminaci dospělých vůči osobám
mladším 18 let. Věk je přitom jedním ze zvláště chráněných diskriminačních důvodů.
[11] Navrhovatelka též stručně zareagovala na vyjádření odpůrce. Zdůraznila, že bezinfekčnost
podle napadeného opatření není podmíněna třetí dávkou očkování ani časovým omezením
po druhé dávce. Opatření bylo vydáno v době, kdy se v České republice již rok očkovalo. Nebylo
tedy možné předpokládat, že u nikoho od aplikace druhé dávky neuplynulo více než šest měsíců.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[12] Posuzované mimořádné opatření bylo zrušeno čl. II mimořádného opatření odpůrce
ze dne 29. prosince 2021 č. j. MZDR 14601/2021-34/MIN/KAN. Jsou tedy splněny podmínky
pro přezkum mimořádného opatření podle §13 odst. 4 pandemického zákona, který stanoví,
že pozbylo-li mimořádné opatření platnosti v průběhu řízení o jeho zrušení, nebrání to dalšímu postupu v řízení.
Dojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části byly v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je
vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem
stanoveným způsobem, v rozsudku vysloví tento závěr. Navrhovatelka se takového postupu výslovně
domáhala.
III.1. Aktivní procesní legitimace navrhovatelky
[13] Podle §101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), může
podat návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech
opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.
[14] Mimořádné opatření odpůrce dopadá – i v částech označených v návrhu – na řadu oblastí
(služeb). Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval tím, zda návrhová argumentace pokrývá
všechny tyto oblasti, jinými slovy, zda má navrhovatelka aktivní procesní legitimaci ke všem
napadeným částem mimořádného opatření.
[15] Aktivní procesní legitimaci zakládá logicky konsekventní a myslitelné tvrzení o dotčení
právní sféry navrhovatele příslušným opatřením obecné povahy (usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. července 2009 č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, č. 1910/2009 Sb.
NSS, bod 34, ve vztahu k mimořádným opatřením podle pandemického zákona například
rozsudky ze dne 14. března 2021 č. j. 8 Ao 1/2021 - 133, č. 4187/2021 Sb. NSS, bod 34, a ze dne
21. května 2021 č. j. 6 Ao 22/2021 - 44, bod 17).
[16] Bod 3 mimořádného opatření se týká provozoven stravovacích služeb, hudebních,
tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték, heren a kasin, bod 8 dopadá
na sportoviště ve vnitřních prostorech staveb (např. tělocvičny, hřiště, kluziště, kurty, ringy, herny
bowlingu nebo kulečníku, tréninková zařízení), taneční studia, posilovny a fitness centra, bod 10
reguluje provoz lyžařských vleků a lanových drah.
[17] Z tvrzení v návrhu vyplývá, že mimořádné opatření navrhovatelku omezuje
v navštěvování restaurací a kaváren (provozoven stravovacích služeb), ve sportování
(tedy v návštěvě vnitřních sportovišť, posiloven či fitness center), ve společenských tancích,
kterým se věnuje závodně (a za tím účelem navštěvuje taneční studia), a brání jí využívat vleky
a lanové dráhy při lyžování. Ačkoli je většina těchto tvrzení poměrně obecná, shledal Nejvyšší
správní soud navrhovatelku v tomto směru aktivně procesně legitimovanou, neboť ve všech
případech jde o aktivity, kterým se věnuje značná část populace, tedy pravděpodobně (myslitelně)
i navrhovatelka.
[18] Naproti tomu ohledně jiných provozů než stravovacích služeb uvedených v bodu 3
mimořádného opatření, tedy ohledně hudebních, tanečních, herních a podobných společenských
klubů a diskoték, heren a kasin, navrhovatelka neuvedla zhola nic. V této části tudíž Nejvyšší
správní soud považuje návrh za podaný osobou zjevně neoprávněnou [§46 odst. 1 písm. c)
s. ř. s.; obdobně rozsudek ze dne 13. srpna 2021 č. j. 6 Ao 19/2021 - 66], pročež jej odmítl
(výrok I).
[19] Další napadené části mimořádného opatření stanoví povinnosti provozovatelům určitých
služeb a jejich zákazníkům. Navrhovatelka podává návrh z pozice (potenciálního) zákazníka, část
mimořádného opatření ukládající povinnosti provozovatelům se jí tedy bezprostředně nedotýká.
Nicméně s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 19. července 2022 sp. zn. IV. ÚS 2431/21
nezbývá než konstatovat, že její právní sféra je mimořádným opatřením i v této části zjevně
ovlivněna. Povinnosti stanovené mimořádným opatřením zákazníkům (splňovat podmínky
tzv. bezinfekčnosti a prokázat je) a provozovatelům (kontrolovat, zda zákazníci stanovené
podmínky splňují, a případně je nevpustit do provozovny či jim neposkytnout službu) jsou
vzájemně tak provázány, že izolovaně nedávají smysl. Navrhovatelka je proto oprávněna
napadnout příslušné části mimořádného opatření jako celek (viz též výše citovaný rozsudek
č. j. 8 Ao 2/2022 - 53).
[20] Nejvyšší správní soud konečně shledal aktivní procesní legitimaci navrhovatelky
i ve vztahu k bodu 15 mimořádného opatření, který stanoví podmínky pro využívání služeb
vymezených v bodech 3, 8 a 10. V tomto směru navrhovatelka namítá, že mezi těmito
podmínkami, které nesplňuje, chybí jedna (negativní test na přítomnost viru SARS-CoV-2),
kterou splňuje (což zároveň dokládá). V tom lze spatřovat myslitelné zkrácení na jejích právech
(shodně rozsudek ze dne 30. června 2021 č. j. 6 Ao 21/2021 - 23).
[21] Navrhovatelka též několikrát zmínila, že jí mimořádné opatření brání v navštěvování
kulturních akcí, příslušnou část opatření (body 13 a 14) však nezahrnula do petitu návrhu.
Nejvyšší správní soud se proto touto částí navrhovatelčiny argumentace nezabýval.
III.2. Existence zákonného podkladu pro jednotlivé body mimořádného opatření
[22] Odpůrce napadené části mimořádného opatření výslovně opřel o §69 odst. 1 písm. i)
zákona o ochraně veřejného zdraví a §2 odst. 2 písm. a) a i) pandemického zákona.
[23] Podle §69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví je mimořádným opatřením
při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie
nebo nebezpečí jejího vzniku.
[24] Ustanovení §2 odst. 2 písm. a) a i) pandemického zákona vymezují mimořádná opatření
přijímaná za účelem likvidace epidemie covid-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku: a)
omezení veřejné dopravy nebo stanovení podmínek jejího provozování, […] i) příkaz používat ochranné, mycí,
čisticí nebo dezinfekční prostředky a další protiepidemická opatření.
[25] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda lze posuzovanou regulaci
podle uvedených ustanovení vůbec přijmout.
[26] Ve vztahu k provozovnám stravovacích služeb je odpověď na tuto otázku negativní.
Nejvyšší správní soud již ve výše citovaném rozsudku č. j. 6 Ao 22/2021 - 44 konstatoval,
že pandemický zákon na provozovny stravovacích služeb nedopadá [nejde o obchodní či výrobní
provozovny ve smyslu §2 odst. 2 písm. b)] a podle zákona o ochraně veřejného zdraví je lze
omezit pouze za předpokladu, že cílem je omezení styku fyzických osob podezřelých z nákazy
s ostatními fyzickými osobami [§69 odst. 1 písm. b)], přičemž tuto podmínku nelze
obcházet ani prostřednictvím §69 odst. 1 písm. i) tohoto zákona. Není-li ohniskem nákazy
celá Česká republika, nelze předpokládat, že osobou podezřelou z nákazy je bez dalšího každý.
K uvedenému výkladu zákona o ochraně veřejného zdraví se následně přihlásil
i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 11. listopadu 2021
č. j. 4 Ao 3/2021 - 117, č. 4278/2022 Sb. NSS).
[27] Jelikož z odůvodnění napadeného opatření ani z vyjádření odpůrce nevyplývá,
že by v době vydání mimořádného opatření bylo možné považovat celou Českou republiku
za ohnisko nákazy onemocněním covid-19 (naopak, odpůrce na několika místech odůvodnění
mimořádného opatření hovoří o ohniscích v množném čísle), nebylo možné plošně omezovat
provozovny stravovacích služeb podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Nebylo možné
tak postupovat ani podle pandemického zákona, a to ani podle §2 odst. 2 písm. i),
které umožňuje stanovit spíše technická pravidla (povinnou dezinfekci rukou či rozestupy,
popřípadě obdobná opatření, za uplatnění pravidla eiusdem generis – viz rozsudek ze dne
22. prosince 2021 č. j. 8 Ao 28/2021 - 83).
[28] Bod 3 písm. b) mimořádného opatření byl tudíž v rozsahu, ve kterém dopadal
na provozovny stravovacích služeb, v rozporu se zákonem.
[29] Stejný závěr je třeba učinit i ve vztahu k regulaci sportovišť ve vnitřních prostorech
staveb, tanečních studií, posiloven a fitness center v bodě 8 zákona o ochraně veřejného zdraví.
Jak vyplývá z rozsudku ze dne 9. června 2021 č. j. 8 Ao 15/2021 - 65, ani tyto služby nelze
regulovat podle pandemického zákona. Jejich omezení podle zákona o ochraně veřejného zdraví
by sice bylo možné, avšak pouze za předpokladu, že by cílilo na oddělení fyzických osob
podezřelých z nákazy od ostatních fyzických osob, což, jak již bylo řečeno, není v tomto případě
splněno.
[30] Naopak omezení lanových drah a lyžařských vleků odpůrce správně opřel o §2 odst. 2
písm. a) pandemického zákona (rozsudek ze dne 28. května 2021 č. j. 8 Ao 14/2021 - 45,
č. 4216/2021 Sb. NSS). Jelikož v posuzovaném případě rozhodně nejde o zákaz,
nýbrž o omezení, či spíše stanovení podmínek pro provozování lanových drah a vleků
(k rozlišování těchto pojmů viz již citovaný rozsudek č. j. 6 Ao 22/2021 - 44), činí Nejvyšší
správní soud dílčí závěr, že bod 10 mimořádného opatření má (na rozdíl od bodů 3 a 8) oporu
v zákoně.
III.3. Zjevná neopodstatněnost námitky diskriminace
[31] Podstatu navrhovatelčiných výhrad proti mimořádnému opatření lze shrnout tak,
že odpůrce diskriminuje v přístupu ke službám osoby, které sice měly negativní výsledek PCR
testu na přítomnost viru SARS-CoV-2, avšak nepodstoupily očkování proti tomuto onemocnění,
respektive že tyto osoby nepřímo nutí k tomu, aby podstoupily očkování.
[32] Podobnou argumentací se Nejvyšší správní soud zabýval v již zmíněném rozsudku
č. j. 8 Ao 2/2022 - 53. Obecně připustil, že z pohledu možného šíření onemocnění covid-19
může být postavení očkovaných osob a osob s negativním výsledkem PCR testu srovnatelné,
neboť i očkované osoby mohou šířit virus SARS-CoV-2 (bod 75). Tuto okolnost odpůrce
nepopíral, zejména ve vyjádření k návrhu však upozorňoval na to, že neočkované osoby,
které zároveň neprodělaly onemocnění covid-19, mohou být pro své okolí více nakažlivé
než osoby očkované. Tento předpoklad Nejvyšší správní soud označil za opodstatněný
již v rozsudku ze dne 21. dubna 2022 č. j. 8 Ao 9/2022 - 101 (poukázal přitom na studie,
ze kterých vyplývá, že neočkovaní mohou virus šířit déle než osoby očkované). Navrhovatelka
tuto okolnost zpochybňovala, Nejvyšší správní soud však nepovažoval za nutné se jí blíže
zabývat. Klíčové je totiž další východisko odpůrce, že neočkovaná osoba, která nezískala imunitu
ani z prodělané nemoci, není dostatečně chráněna před infekcí, na rozdíl od očkované osoby,
u níž je riziko nákazy, potažmo závažného průběhu onemocnění či dokonce úmrtí, násobně nižší.
Z hlediska připravenosti imunitního systému na onemocnění covid-19 tedy nelze považovat
postavení očkovaných a neočkovaných osob za srovnatelné (shodně rozsudky ze dne
4. března 2022 č. j. 5 Ao 31/2021 - 34 a ze dne 9. června 2022 č. j. 2 Ao 32/2021 - 44).
Toto východisko navrhovatelka nezpochybňovala (ačkoli to s ohledem na odbornou povahu
řešených otázek bylo jejím úkolem – srov. rozsudek č. j. 8 Ao 9/2022 - 101, body 47 a 48),
zaměřovala se pouze na to, do jaké míry mohou očkovaní a neočkovaní šířit virus, což však samo
o sobě nemůže vyvrátit další přednosti očkování (usnesení ze dne 29. června 2022
č. j. 2 Ao 25/2021 - 60, bod 29). I kdyby tedy navrhovatelka prokázala, že očkovaní šíří virus
obdobně jako osoby neočkované, mimořádné opatření by obstálo (shodně rozsudek ze dne
1. dubna 2022 č. j. 8 Ao 1/2022 - 62).
[33] Navrhovatelka též obecně namítala, že cílem mimořádného opatření je donutit dosud
neočkované osoby, aby podstoupily vakcinaci. Ve shodě s rozsudkem č. j. 8 Ao 2/2022 - 53
však Nejvyšší správní soud uvádí, že z odůvodnění mimořádného opatření ani z vyjádření
odpůrce nic takového nevyplývá. Opatření směřuje ke zmenšení rizika šíření onemocnění
v populaci a zhoršení epidemické situace, čímž zároveň předchází zahlcení a zhroucení
zdravotního systému. Tento cíl lze považovat za legitimní a opatření odpůrce je způsobilé jej
dosáhnout. Negativní výsledek PCR testu přitom nelze považovat za srovnatelně účinné opatření,
neboť nijak nesnižuje riziko nákazy a možnost vážného průběhu onemocnění u neočkované
osoby. S ohledem na skutečnost, že v napadené části míří mimořádné opatření na služby spojené
zejména s trávením volného času, tedy služby zbytné, považuje Nejvyšší správní soud zároveň
toto omezení za přiměřené (shodně též rozsudek ze dne 3. března 2022 č. j. 9 Ao 41/2021 - 38).
[34] K námitce, že byla navrhovatelka diskriminována na základě věku vůči osobám mladším
18 let, kterým mimořádné opatření umožňuje využívat dotčené služby i s negativním PCR testem,
Nejvyšší správní soud odkazuje na již citovaný rozsudek č. j. 8 Ao 9/2022 - 101, v němž
zdůraznil zranitelnější postavení dětí a odlišnost jejich duševního, duchovního, mravního
a sociálního rozvoje ve srovnání s dospělými (srov. též čl. 27 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte).
Dospělí a děti se tedy zpravidla nenacházejí ve srovnatelném postavení (v návrhu přitom není nic,
co by ukazovalo na to, že zrovna v tomto případě je tomu jinak). Nelze též pomíjet právo
na vzdělání (čl. 33 Listiny základních práv a svobod), které zahrnuje i účast žáků a studentů
na školních tělovýchovných akcích (tedy i lyžařských výcvikových kurzech). Odpůrce navíc vyňal
děti do 12 let z povinnosti prokazovat tzv. bezinfekčnost i s ohledem na skutečnost,
že až do doby bezprostředně předcházející vydání mimořádného opatření neměly k očkování
přístup (očkovací látka schválená v Evropské unii pro osoby mladší 12 let totiž nebyla v České
republice dostupná dřív než jen několik dní před vydáním opatření), což navrhovatelka nijak
nezpochybňovala.
[35] V kontextu její argumentace tedy navrhovatelce nelze přiřknout stejné postavení
jako osobám očkovaným proti onemocnění covid-19 ani jako osobám mladším 18 let, a nelze
jí tedy přisvědčit, že byla ve srovnání s těmito skupinami osob diskriminována.
[36] Nejvyšší správní soud přitom obdobné námitky již vypořádal v jiných řízeních a nemá
důvod se od dříve vyjádřeného právního názoru odchýlit, a proto shledal návrh v části,
na niž nedopadají výše uvedené závěry o nedostatku aktivní procesní legitimace navrhovatelky
a absenci opory v zákoně [tedy ve vztahu k bodu 10 písm. a) a b) ve spojení s bodem 15], zjevně
neopodstatněným ve smyslu §13 odst. 3 pandemického zákona (usnesení ze dne 18. května 2021
č. j. 5 Ao 2/2021 - 52, č. 4211/2021 Sb. NSS). Rozhodl tedy shodně jako ve věci
sp. zn. 2 Ao 25/2021 o návrhu téže navrhovatelky na zrušení, respektive vyslovení
nezákonnosti mimořádného opatření prakticky totožného obsahu ze dne
20. listopadu 2021 č. j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN (obdobně též usnesení
ze dne 18. května 2022 č. j. 2 Ao 23/2021 - 40 a ze dne 19. května 2022 č. j. 2 Ao 27/2021 - 23
a č. j. 2 Ao 31/2021 - 24).
[37] Nejvyšší správní soud se nezabýval námitkami, ve kterých navrhovatelka srovnávala
imunitu vyvolanou očkováním a imunitu získanou v důsledku prodělaného onemocnění
covid-19. Navrhovatelka totiž onemocnění covid-19 neprodělala (shodně usnesení
č. j. 2 Ao 25/2021 - 60, bod 23, či rozsudek č. j. 8 Ao 2/2022 - 53, bod 39). Nejvyšší
správní soud nepřihlížel ani k obsahu mimořádného opatření odpůrce dne 14. ledna 2022
č. j. MZDR 1518/2022-1/MIN/KAN, na které navrhovatelka odkázala v průběhu řízení.
Opatření obecné povahy se totiž přezkoumává podle skutkového stavu, který tu byl v době jeho
vydání (§101b odst. 3 s. ř. s.), uvedené mimořádné opatření však bylo vydáno více než dva týdny
po tom nyní přezkoumávaném.
IV. Závěr a náklady řízení
[38] S ohledem na vše výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že navrhovatelka je
osobou zjevně neoprávněnou k návrhu na vyslovení nezákonnosti bodu 3 písm. b) mimořádného
opatření v části, v níž dopadá na hudební, taneční, herní a podobné společenské kluby
a diskotéky, herny a kasina, a proto návrh v tomto rozsahu odmítl [§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].
Ve vztahu k omezení provozoven stravovacích služeb, sportovišť ve vnitřních prostorech staveb,
tanečních studií, posiloven a fitness center [část bodu 3 písm. b) a bod 8 písm. a) a b)
mimořádného opatření] byl návrh důvodný, neboť odpůrce neměl pro přijetí regulace těchto
služeb oporu v pandemickém zákoně ani v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Nejvyšší správní
soud proto vyslovil nezákonnost této části mimořádného opatření (§13 odst. 4 pandemického
zákona). Konečně ohledně stanovení podmínek pro využívání některých služeb (tzv.
bezinfekčnost) v návaznosti na využívání lanových drah a lyžařských vleků [tj. bod 10 písm. a)
a b) ve spojení s bodem 15 mimořádného opatření] vyhodnotil Nejvyšší správní soud návrh jako
zjevně neopodstatněný a odmítl jej podle §13 odst. 3 pandemického zákona.
[39] Nejvyšší správní soud o návrhu rozhodl bez jednání, neboť odpůrce s tímto postupem
souhlasil a navrhovatelka na základě výzvy soudu nevyjádřila s takovým projednáním nesouhlas
(§51 odst. 1 s. ř. s.). Dokazování Nejvyšší správní soud neprováděl, neboť navrhovatelka
označila důkazy pouze k otázce, zda mohou očkované osoby šířit virus SARS-CoV-2.
Tyto důkazy lze s ohledem na úvahy vyjádřené v bodě [32] tohoto rozsudku považovat
za nadbytečné.
[40] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.,
podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které
důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo
na náhradu poměrné části nákladů.
[41] V projednávané věci uspěli oba účastníci řízení přibližně ve stejné míře: navrhovatelka
brojila proti čtyřem bodům mimořádného opatření, uspěla ve vztahu ke dvěma z nich. Nejvyšší
správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá vůči tomu druhému právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2022
JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
předseda senátu