ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1368.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1368/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2009 o dovolání obviněného J. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 3 To 190/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 241/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 3 To 190/2009, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2009, č. j. 11 T 241/2008-192, kterým byl J. G. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu podle §250 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků, když dále o nároku poškozeného na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 3 To 190/2009, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to prostřednictvím dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvádí, „že si je vědom toho, že Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zásadně nepřezkoumává skutková zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí ani nemůže provedené dokazování přehodnocovat, je však přesvědčen, že soudy v hodnocení důkazů pochybily a i nadále zásadně odmítá, že by převzal od poškozeného předmětnou částku jako cenu za rekonstrukci bytu“. V další části své argumentace proti rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně zdůrazňuje, že se podrobně nezabývaly formou zavinění, a v této souvislosti poukazuje na skutečnosti vyplývající z odůvodnění rozhodnutí zmíněných soudů, kdy podle jeho názoru nebylo důsledně postupováno podle §125 odst. 1 tr. ř. Vzhledem ke svému přesvědčení, že v rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně není uvedena forma zavinění a není ani patrno, jak k uvedenému závěru soudy dospěly, vyslovuje závěr, že výrok o vině obviněného je neúplný. V závěru svého dovolání konstatuje, že „bylo-li zjištěno, že obviněný převzal od poškozeného předmětnou částku na rekonstrukci bytu, avšak nebylo zjištěno, že tak učinil v podvodném úmyslu, je zjevné, že nebyla prokázána subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podvodu a pokud z popisu skutku ve výroku nelze jednoznačně dovodit konkrétní formu zavinění a o této zůstaly pochybnosti, pak měly soudy respektovat zásadu in dubio pro reo a obviněného obžaloby zprostit“. S ohledem na uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která se k dovolání obviněného vyjádřila, konstatovala, že dovolací důvod uplatněný obviněným podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. byl uplatněn pouze formálně, neboť obviněný nekonkretizuje, o jaký výrok se jedná a v čem spatřuje napadnuté vady. V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je toho názoru, že námitkami obviněného k otázce subjektivní stránky trestného činu se velmi podrobně zabýval soud prvního stupně (ale i soud odvolací) a vzhledem k velmi podrobnému hodnocení důkazů a vypořádání se s touto námitkou již v předchozích řízeních lze dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem námitek v dovolání uvedených znevěrohodnotit způsob hodnocení důkazů soudy. V této souvislosti lze odkázat na argumentaci obviněného, ve které uvádí, že „soudy obou stupňů v hodnocení důkazů pochybily a i nadále zásadně odmítá, že by převzal od poškozeného předmětnou částku jako cenu za rekonstrukci bytu“ – otázka zjištěného skutkového stavu je otázku skutkovou, která je vybudována na ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a nemá nic společného s právním posouzením skutku, který je vymezen v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť v další části dovolání operuje obviněný pojmem hmotného práva, otázkou subjektivní stránky trestného činu. Dále obviněný soudům vytýká porušení zásady trestního řízení – in dubio pro reo, tedy opět porušení nikoli hmotně právních ustanovení, ale procesně právních, když uvádí, že „nebylo zjištěno, že by obviněný od poškozeného převzal předmětnou částku na rekonstrukci bytu, nebylo zjištěno, že by tak učinil v podvodném úmyslu, tudíž nebyla prokázána subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podvodu a soudy měly správně dospět k závěru, že skutek popsaný v obžalobě není trestným činem“. Pro případ takového okruhu námitek však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
V souvislosti s námitkami obviněného, které tento uplatnil v dovolání lze pouze stručně uvést, že tento byl uznán vinným pro skutek, kterého se dopustil tím, že „dne 27. 2. 2006 na základě písemné dohody s Ing. M. K., o provedení rekonstrukce bytového jádra, výměny oken, dveří, položení plovoucích podlah a dlažby včetně dodávky materiálu a práce v bytě na ulici Ch. v B. s termínem dokončení 31. 5. 2006, převzal v kanceláři v B. na ul. K., finanční částku 250.000,- Kč, i když si byl vědom toho, že smluvené práce v bytě neprovede, v daném oboru nikdy nepodnikal, na rekonstrukci pracovat nezačal, po uplynutí lhůty k dodání na výzvy poškozeného nereagoval a stal se nekontaktní, čímž způsobil poškozenému škodu ve výši 250.000,- Kč“.
Pro obviněného je třeba uvést, že trestného činu podvodu se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou (§250 odst. 1, 2 tr. zák., škodou nikoli malou podle §89 odst. 11 tr. zák. se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč). Z výroku rozsudku, ke kterému dospěl soud po provedeném dokazování a hodnocení důkazů, je patrno, že obviněný se zavázal podle písemné dohody k provedení v dohodě uvedených prací, za což inkasoval částku 250.000,- Kč, a takto jednal přesto, že věděl, že smluvené práce neprovede apod. Již v tomto stručném výčtu je uvedeno úmyslné jednání obviněného ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák. Z pohledu dovolání je prvořadá argumentace obviněného, že zmíněnou částku nepřevzal za účelem uvedeným v dohodě. Jestliže soud prvního stupně provedl důkazy a tyto vyhodnotil se závěrem, že částku 250.000,- Kč převzal obviněný za účelem provedení rekonstrukce bytového jádra…, nikoli jak se snažil tvrdit obviněný, že se jednalo o souhrnnou částku nedoplatků a úroků z půjček peněz, které postupně půjčil poškozený obviněnému, a hodnotící úvahy, které soud prvního stupně k tomuto závěru vedly, tento soud způsobem vymezeným v §2 odst. 6 tr. ř. provedl, a úvahy rozvedl způsobem uvedeným v §125 odst. 1 tr. ř., pak nelze Městskému soudu v Brně ničeho vytknout. Z pohledu dovolacího soudu veškerá zmíněná argumentace obviněného je pouhým opakováním jeho obhajoby a zabývajíc se otázkou zavinění, ve své podstatě soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů, které soudy vedly k závěru, že obviněný při sepisování dohody o provedení rekonstrukce s poškozeným přijímal od poškozeného peníze s vědomím, že uvedené práce neprovede a peníze nevrátí, protože obviněný v té době věděl, že uvedené práce neprovede, neboť mj. tyto nebyly ani předmětem jeho podnikání, věděl o svých dluzích. Uvedená dohoda se stala prostředkem jak vzbudit u poškozeného zdání solidnosti jednání obviněného, když záměrem obviněného nebylo provést zmíněné práce, ale prostřednictvím tvrzení o jejich provedení získat od poškozeného peníze. V uvedeném směru lze odkázat na velmi podrobné zdůvodnění soudu prvního stupně na str. 7 – 9 jeho rozsudku, když uvedené závěry plně odpovídají znění §2 odst. 6 tr. ř. a ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Na výhrady obviněného reagoval soud odvolací, který se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil. Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný se snaží v rámci dovolání uplatnit jako pravdivou svoji verzi průběhu skutkového děje. K uvedenému může Nejvyšší soud odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu zn. II. ÚS 681/04, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení.
Vedle zmíněného rozhodnutí lze také odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V případě tvrzení obviněného, že je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný), musí Nejvyšší soud uvést, že uvedený dovolací důvod je naplněn pouze v případě, že nebyl určitý výrok učiněn nebo sice byl učiněn, ale není úplný. V souvislosti s námitkou, že výrok, jímž byl obviněný uznán vinným, neobsahuje formu zavinění, lze tuto námitku při extenzivním výkladu shora uvedeného ustanovení v kontextu s §120 odst. 3 tr. ř. považovat za relevantní. Z popisu skutku však vyplývá, že obviněný písemnou dohodu uzavíral s tím, že v dohodě uvedené práce neprovede, peníze převezme a práce neprovede. Pro tento závěr, že peníze převezme a práce neprovede, svědčí mj. i uplatňovaná argumentace, že žádné peníze za účelem provedení prací nepřevzal, ale ve skutečnosti se jednalo o souhrnnou částku nedoplatků a úroků z půjček peněz, které postupně poškozený půjčil obviněnému. Z tohoto tvrzení vyplývá, že obviněný se snaží soudy přesvědčit o tom, že předmětná částka peněz neměla původ v dohodě o provedení práce, ale jednalo se o nedoplatky a úroky z půjček a ze samotné podstaty této argumentace vyplývá přesvědčení obviněného, o kterém se snaží přesvědčit i orgány činné v trestním řízení, že na základě dohody o provedení prací žádné peníze nepřevzal, tudíž nemusí nic vracet. S uvedenými námitkami se však soudy, jak již bylo shora zmíněno, vypořádaly. V tomto směru jednání obviněného vykazuje znaky úmyslného jednání ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák. Za tohoto stavu pak je námitka obviněného zjevně neopodstatněná.
V souvislosti s uvedenými námitkami obviněného Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněný domáhal změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako celek, byť převážná část dovolacích námitek byla skutková a ve vztahu k těmto přicházelo dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann