ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.236.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 236/2014-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. března 2014 o dovolání obviněného O. K. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2013, č. j. 12 To 315/2013-130, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 22/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2013, č. j. 12 To 315/2013-130, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 9. 2013, č. j. 11 T 22/2013-116. Tímto rozsudkem byl obviněný O. K. uznán vinným přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin mu byl podle §285 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Naproti tomu byl podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obžalovaný stíhán.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jak vyplývá z dovolání, jeho obsahem je zpochybnění věrohodnosti výpovědi svědkyně A. K. Obviněný v dovolání uvádí, že upozorňoval soudy na to, že svědkyně může mít důvody se mu mstít. Tyto důvody mají podle obviněného původ v jejich bývalém společném soužití a také v tom, že svědkyně A. K. si nepřeje, aby se odsouzený stýkal s jejich nezletilým synem, když styk s ním mu svědkyně opakovaně znemožňuje i přesto, že byl soudem upraven. Svědkyně na něj opakovaně podává trestní oznámení, když v minulosti podala již více než 20 smyšlených trestních oznámení, přičemž každé z těchto trestních oznámení bylo pro jejich nedůvodnost odloženo, případně bylo trestní stíhání zastaveno. Poslední trestní oznámení se týkalo údajného vydírání a je vedeno Policií ČR, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje. Ve světle těchto skutečností má obviněný za to, že je nutné pochybovat o správnosti znaleckého posudku, který byl zpracován k otázce věrohodnosti svědkyně A. K. soudní znalkyní PhDr. Norou Martincovou, v němž se konstatuje, že svědkyně není konfliktní typ, nebyly u ní prokázány žádné faktory snižující úroveň její obecné hodnověrnosti, nejeví žádné problematické osobnostní rysy ani tendence k notorické lhavosti, účelovým postojům a lžím. Obviněný poukazuje na to, že jím uváděné důvody jsou dostatečné pro zpochybnění výpovědi svědkyně A. K. minimálně do té míry, aby její výpověď nemohla být jediným důkazem, na jehož základě byl uznán vinným přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku. Obviněný je přesvědčen, že žádné jiné důkazy, které by ho usvědčovaly, nebyly ve věci provedeny. Dodal, že o spáchání přečinu, jímž byl uznán vinným, nesvědčí ani zprávy o spotřebě elektrické energie v objektu, kde mělo údajně k pěstování marihuany docházet, protože zvýšený odběr elektrické energie nebyl prokázán. Pokud bylo provedeno ohledání místa činu Policií ČR, nebyly nalezeny žádné stopy po pěstování marihuany. Na základě těchto skutečností je obviněný toho názoru, že skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností, čímž po subjektivní ani objektivní stránce nemohly být naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2013, č. j. 12 To 315/2013-130, i řízení jeho vydání předcházející a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil Nejvyššímu soudu, že vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a vyslovil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Je zjevné, že podstata námitek obviněného směřuje ke zpochybnění ve věci v podstatě nejvýznamnějšího důkazu, a to výpovědi svědkyně A. K. Nutno však poznamenat, že se soudy obezřetně zabývaly hodnověrností tohoto důkazu, o čemž svědčí i skutečnost, že k osobě svědkyně K. byl vypracován znalecký posudek z oboru školství a kultury, odvětví psychologie, znalkyní PhDr. Norou Martincovou. Tato znalkyně k osobě svědkyně uvedla, že není konfliktní typ, nebyly u ní prokázány žádné faktory snižující úroveň její věrohodnosti, nejeví žádné problematické osobnostní rysy ani tendence k notorické lhavosti, účelovým postojům a lžím. Budeme-li posuzovat věrohodnost této svědkyně ve vztahu k věrohodnosti osoby obviněného, je jeho věrohodnost podstatně snížena. V tomto směru je možno poukázat například na jeho účelový postoj k otázce požívání marihuany, kdy na jedné straně u hlavního líčení 9. 4. 2013 vypovídá, že je již tři měsíce čistý, před sociální pracovnicí dne 25. 3. 2013 naopak přiznává, že požívá omamné látky a že je ochoten se podrobit protidrogovému ambulantnímu léčení. I v tomto smyslu je třeba zdůraznit a vyzdvihnout výpověď svědkyně, neboť ta je po celou dobu trestního řízení konstantní, a to i přesto, že sama byla vystavena trestnímu stíhání (stejně jako obviněný). Není pochyb, že v porovnání s obviněným tato skutečnost vypovídá o osobnostním charakteru obviněného, který svou trestnou činnost od počátku popírá, namítá nepravdivost výpovědi svědkyně, avšak na druhou stranu neuvádí na svou obhajobu žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly zvěrohodnit jeho osobu. K pravdivosti výpovědi svědkyně A. K. přispívá také podrobný popis místa samého a je zjevné, že jí uváděný popis pěstírny ve sklepě by stěží mohl popsat někdo, kdo místo činu neviděl. Za dané situace nelze proto soudům vytknout, že při hodnocení důkazů byla pro ně stěžejní výpověď svědkyně A. K I když obviněný v provedeném dokazování spatřuje takové nedostatky, které podle jeho názoru neumožňují učinit spolehlivý závěr o jeho vině, lze naopak na základě provedeného dokazování dospět k závěru, že obviněný po subjektivní i objektivní stránce naplnil znaky skutkové podstaty přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku. Po subjektivní stránce lze zavinění spatřovat v úmyslu přímém podle §15 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně v tomto směru poukázal především na chování obviněného, když vzal v úvahu, že obviněný vynakládal poměrně značné úsilí na to, aby pěstoval konopí za uměle vytvořených podmínek na skrytém místě, že pravidelně rostliny zaléval, že jejich počet rostlin dosáhl 20 ks, hodnotil také rozmístění zářivek, olepení stěn fólií, tak i skutečnost, že obviněný dál rostliny sušil. Uvedené námitky však obviněný uplatnil již v předcházejícím řízení u soudů nižších stupňů, proto lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, zejména na str. 2 - 4 a v odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 2.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nezbytné zdůraznit, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a byly již uplatněny v předcházejícím řízení. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu /C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408/, podle něhož „o pakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru.
Jestliže tedy obviněný zpochybňuje uvedená skutková zjištění, není pochyb, že není spokojen s tím, jak soudy jednotlivé důkazy hodnotily a jaký závěr z nich dovodily a v dovolání předkládá vlastní skutkovou verzi. Nutno dodat, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soudy vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Nejvyšší soud je toho názoru, že soudy ve věci učinily správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že ze skutkových zjištění ve vztahu k dokazované skutečnosti je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru. S ohledem na to, že obviněný ve skutečnosti nebrojí proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Vzhledem k povaze námitek, které obviněný uplatnil, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Současně s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o část dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě. Ke konkretizaci tohoto dovolacího důvodu však obviněný neuvedl žádné jiné skutečnosti, než které uvedl pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud jde o první variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, je třeba uvést, že podstata tohoto dovolacího důvodu není založena na věci jako takové (na meritu věci), ale souvisí výlučně s procesními otázkami. Tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Povaha tohoto dovolacího důvodu je založena na tom, že z procesního hlediska obviněnému nelze upřít přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. Z uvedeného vyplývá, že v této alternativě dovolací důvod naplněn nebyl, neboť rozhodnutí bylo po věcné stránce přezkoumáno.
Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, odvolací soud v napadeném rozsahu odvolání obviněného přezkoumal podle §254 odst. 1 tr. ř. a své přezkumné povinnosti plně dostál. Lze jen dodat, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze hodnotit ani formu rozhodnutí, tj. zamítnutí odvolání obviněného (byť se obviněný s výrokem neztotožňuje). Pokud obviněný nesouhlasí se způsobem rozhodnutí soudu II. stupně (zamítnutí jeho odvolání) a vznáší své námitky, které podřazuje pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je potřebné uvést, že v druhé alternativě §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. nemohly námitky obviněného obstát, neboť byly povahy skutkové nikoli právní (viz shora).
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann